Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

text a foto Pavel Vácha

 

zrzavy1jpg.jpg

 

A na ní je malířův návod, jak se k němu spolehlivě dozvonit. Ale příběh mého setkání se slavným malířem začal daleko dřív, než jsem mohl u jeho dveří zazvonit… Moje první setkání s Janem Zrzavým a souborem jeho díla, veřejně vystaveným po dlouhé době zapomínání, se odehrálo v první polovině šedesátých let, kdy politická situace jevila prvotní znaky tehdy ještě falešného tání. Janu Zrzavému povolili větší výstavu, která se stala tajnou senzací. Tajnou proto, aby zase nebyl malér a zase ho nezakázali. Na vernisáži jsem se pokusil Mistra, kterého jsem obdivoval, vyfotografovat. Moje tehdejší vybavení (fotoaparát Flexaret a film o citlivosti 19 DIN) bylo vhodné asi jako dětská špuntovka na lov slona. Ale občas se dílo podaří i navzdory okolnostem. Na negativu něco bylo, tedy jsem jednu fotografii, kterou jsem si schválil, nazvětšoval a dal ji sochaři Bohumíru Koubkovi, který právě pracoval na bustě Jana Zrzavého. Tomu se fotografie líbila, ukázal ji Mistrovi, ten s ní byl kupodivu také spokojen a jednu si vyžádal. Když ji od Koubka dostal, vzkázal, že kdybych chtěl, mohu se u něj zastavit a případně udělat další. Příběh se vrací na začátek. Tentokrát jsem opravdu sešel po Zámeckých schodech, vystoupal do druhého patra domu č. 6 a zazvonil. Netřeba popisovat můj ostych před slavnou osobností, ještě umocněný pověstmi, že malíř s nikým nechce mluvit, že je nevlídný morous a že fotografování má velmi nerad.

 

zrzavy2jpg.jpg

baner-clanek


Po kratičkém čekání přišel otevřít malý mužík v teplákách a v červeném kulichu, přestože bylo léto. Cosi jsem s rozpaky zakoktal – a on odpověděl, že je dobře, že jsem přišel, a pozval mě dál. Jeho vlídnost všechny moje obavy zahnala a hned při prvním z dalších setkání vzniklo pár fotografií, které zachytily malíře v jeho milovaném a dlouhá léta dotvářeném prostředí s výhledem na malostranské paláce a střechy.

 

zrzavy3jpg.jpg


Měl jsem možnost Zrzavého navštívit ještě několikrát, dokonce mi svěřil malé fotografické úkoly, třeba udělat fotografie jeho kresbiček ze starých náčrtníků, které mi půjčil domů. Za pár černobílých fotografií mi dal k Vánocům dárek – barevnou kresbu misky s ovocem, formátu asi A 4, na kterou mi napsal hezké věnování. Ten dárek bohužel už nemám. Nikdo ho ale neukradl, zmizel. Malíř, vždy velice opatrný, pečlivý až pedantický ve výběru malířských materiálů a technik, se totiž nechal okouzlit barevností prvních fixů a před Vánoci 1967 jimi udělal řadu kreseb i novoročenek pro přátele. Z milé kresby velkého malíře, kterou jsem pečlivě uložil v hedvábném papíru do knížky, po čase nezbylo skoro nic… na papíru je jen pár hnědožlutých skvrn, tužková podkresba a pečlivě napsané věnování. Jak se s oblibou říká: „Tentokrát to soudruzi s kvalitou nějak nezvládli“ – a malíř, milovník poctivého, téměř staromistrovského zacházení s materiálem i barvou jim ošklivě naletěl.

Protože mám rád Malou Stranu, respektive měl jsem ji rád v její tehdejší, poněkud omšelé podobě s jejími obyvateli a zcela prosté turistů, s potěšením jsem se s kamerou jejími ulicemi toulal. Na těchto procházkách jsem potkával i starého malíře a většinou jsme prohodili pár slov. Jednou, na spodním konci Zámeckých schodů, jsem jej potkal před desátou hodinou, v době pro něj nezvyklé, protože dopoledne většinou dospával. Maloval totiž hlavně v noci, miloval klid a stálost umělého osvětlení. Při tomto setkání mi hned vysvětlil, proč je tak brzy venku… „Víte, oni mi chtějí dát národního umělce, a taky prý pro mě poslali auto, už čeká na Malostranském náměstí, a pak že mě odvezou do Valdštejnského paláce, kde mají tu parádu. Pěšky bych tam byl třikrát, ale to nechtěli, že prý musím přijet autem… já jim nerozumím…“
Později jsem měl možnost podívat se za Janem Zrzavým do jeho rodného, milovaného kraje. Do Okrouhlice, kde měl v budově pošty podkrovní ateliér, který byl útulností i vybavením a různými sběratelským předměty jen vzdáleným pokračováním malostranského. Tady jsem měl další příležitost udělat pár fotografií a vznikl tu i jeden velmi nezvyklý portrét Jana Zrzavého. Po skleničce červeného vína a možná i pod vlivem jakési dobré zprávy v dopise z Benátek, který mu právě pan poštmistr donesl, Mistr odložil poněkud formální chování, před návštěvami jinak pečlivě dodržované, a s ním na chviličku i čepičku, bez níž ho nikdo neznal, a dokonce mi před kamerou zapózoval.
Muzeum Kampa nyní vystavuje velice zajímavou kolekci Zrzavého obrazů, kreseb a grafik ze soukromých sbírek, z nichž některé ještě nikdy nebyly vystaveny. Kurátorka výstavu a katalog doplnila několika mými fotografiemi, které nabízejí setkání s malířem a jeho milovanou a pomalu mizející Malou Stranou.

 

Další zajímavé články najdete v Xantypě.

K předplatnému červnové Xantypy dostanete jako dárek pobyt v hodnotě ve wellness hotelu Babylon v hodnotě 3 280 Kč! Více zde http://m.predplatne.cz/mobil-detail/strana-1/tid-13127

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/18 - výběr z článků

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, jen namátkově z poslední doby: požár v Holešovicích, umírají lidé v Palestině, údajným důvodem je přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, dva lidé poražení tramvají na náměstí I. P. Pavlova zemřeli, prezident obviňován z vlastizrady kvůli novičoku, vládne nám stále vláda bez důvěry… Kde jsou nějaké pozitivní zprávy? V Xantypě!

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Teheránská tabu míří do českých kin

Teheránská tabu míří do českých kin

TEHERÁNSKÁ TABU je originální animovaný film Aliho Soozandeha, íránského režiséra žijícího v Německu, který svým počinem okouzlil stovku porotců projektu SCOPE 100. Vybíralo se v sedmi evropských zemích a filmová sonda, která nahlíží pod pokličku života v Teheránu, vyšplhala na nejvyšší příčku u nás i ve Švédsku. Odměnou je vítěznému snímku distribuce do kin v obou zemích.

Svět knihy lámal rekordy

Svět knihy lámal rekordy

I když se před časem s nástupem čteček šířily obavy, že knihám v tištěné podobě odzvonilo, opak je pravdou. Vypovídají o tom nejen prodeje knihkupců, ale také návštěvnost mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha, který se konal v půli května.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Osobnosti - výběr z článků

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Ondřej Sokol

Ondřej Sokol

Je úspěšný herec, moderátor, režisér a překladatel. Také je uměleckým šéfem Činoherního klubu. Jelikož se nějaký čas známe, mohu říct, že ač je vnímán širší veřejností jako člověk, jemuž je blízký humor, nejraději má ironii, v níž je obsažen v kombinaci s opačným pólem.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne