Pražské Jezulátko

a jeho vzácný šatník

Chrám Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, místo, kde se nachází Pražské Jezulátko, navštívilo loni kolem čtyř set tisíc lidí z celého světa. Chodí se k němu pomodlit prostí věřící i papež. Je s ním spojena celá řada legend a pověstí. Antoine de Saint-Exupéry byl údajně Pražským Jezulátkem inspirován k napsání MALÉHO PRINCE, Paolo Coelho u něj prosil, aby se stal slavným spisovatelem. Pražské Jezulátko disponuje šatníkem, jehož historická a umělecká hodnota je nevyčíslitelná. Jak ale vznikl jeho kult? Co je na té malé sošce tak pozoruhodného? Čím dokáže oslovit člověka 21. století?

text Jaroslav Šulák, foto Petr Hron

 

 jezulatko1jpg.jpg

Původ
Legenda provází již samotné okolnosti vzniku sošky. Podle ní se jednomu mnichovi ve Španělsku zjevil Ježíš Kristus v podobě dítěte, podle něhož pak vznikla dřevěná podobizna malého Ježíška. Velkou úctu k Ježíšovu dětství měla také významná španělská mystička a spisovatelka, bosá karmelitánka sv. Terezie od Ježíše, která sošky Božího dítěte darovala do klášterů, které zakládala. Jednu z nich údajně dala i své přítelkyni, jejíž dcera Marie Manrique de Lara se měla provdat do vzdálené země – do Čech. Ve Španělsku byl totiž v 16. století rozšířen kult Kristova dětství. Existovalo mnoho různých Jezulátek, jejichž úkolem bylo pomoci zejména dětem na cestě duchovního života. Ježíšovo dětství se stalo vzorem, který měly děti napodobovat a učit se z něj ctnostem.
Pražské Jezulátko je čtyřicet sedm centimetrů vysoká soška ze dřeva s povrchem z vymodelovaného barevného vosku. Má podobu dítěte ve věku okolo pěti let. Rysy tváře upomínají na španělský původ. Dítě pravou rukou žehná, v levé drží královské jablko – symbol vlády nad světem.
První historicky doložitelná zmínka o Jezulátku spadá do roku 1556. Tehdy se v rámci sňatkové politiky habsburské dynastie, v té době vládnoucí rovněž ve Španělsku, soška dostala do Čech díky již zmíněné Marii Manrique de Lara, která se vdala za Vratislava z Pernštejna. Marie dostala tuto sošku od své matky jako upomínku na svou vlast a jako duchovní oporu pro pobyt v daleké zemi. Později sošku věnovala jako svatební dar své dceři, Polyxeně z Lobkovic. V roce 1628 Jezulátko opět změnilo majitele. Polyxena darovala toto vzácné rodinné dědictví řádu bosých karmelitánů, jejichž zakladatelkou byla výše zmíněná Terezie od Ježíše a kteří nedlouho předtím založili klášter při kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně. Karmelitáni Jezulátko vystavili v kapli, kde se u něj modlili mladí řeholníci, rozjímající zde o tajemství Božího vtělení. Roku 1631 však příběh Jezulátka málem skončil, protože Sasové vyplenili Prahu a soška byla poničena a pohozena za oltář.

jezulatko2jpg.jpg
Pohled na chrám Panny Marie Vítězné

 

Rozšíření úcty
Po šesti letech se bosí karmelitáni vrátili, sošku nalezli a Jezulátku začal v podstatě nový život. Nejprve však bylo potřeba zhotovit nové ručičky, neboť původní byly uraženy během rabování. Také tato oprava je spojena s legendou. Když řeholník sošku nalezl mezi haraburdím, Jezulátko na něj promluvilo a přislíbilo ochranu a požehnání pro celé město, pokud mu bu­dou navráceny ruce. Žádnému zkušenému a dobře placenému řemeslníkovi se nedařilo ručičky připevnit, až přišel neznámý mladík, který – aniž by cokoliv žádal – dokázal chybějící části připevnit, a po opravě záhadně zmizel.

baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 06. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/2018 - výběr z článků

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, nedávno jsem viděla inscenaci Kočka v oregánu v Di­vadle Kalich, kde excelovali manželé Bára Hrzánová a Radek Holub. Byla to čistá radost. A tak jsem se po představení domluvila s Iljou Kučerou ml., naším občasným přispěvatelem, který byl z jejich výkonu nadšený stejně jako já, aby s oběma pro letní Xantypu udělal rozhovor. Nabídku přijal s radostí, právě tak jako Matěj Třešňák, který pak za pár dní Báru s Radkem a fenkou Pepinou fotil u Vltavy. Mimochodem, přestože byl krásný červnový den, voda byla po předešlých přívalových deštích pořádně zakalená. Potřetí v krátké době jsem se se sympatickou dvojicí potkala ve Viole, kde Bára křtila svoji knihu Vinnetou naší doby, sepsal ji s ní Richard Erml. Těch několik setkání ve mně probudilo vzpomínání…

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Když vešel Debashish Chaudhuri se svou ženou do jedné ze smíchovských kaváren, jako by se vše zalilo sluncem. Už dlouho jsem nepocítila takovou radost ze setkání, radost ze života, takový příval pozitivní energie… To vše je přidaná hodnota obrovské dávky talentu, umu a hlavně píle. Jen nerada jsem po hodině opouštěla tuto oázu klidu, ale zůstal mi důležitý pocit: být šťastný možná není zase taková věda…

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Předchází jej pověst velmi avantgardního muže – koneckonců jeho zjev nezapře fakt, že je umělcem tělem i duší. Přiznám se proto, že mě poněkud překvapilo, když do mých dveří vešel muž sice s fialovou kšticí, ale s tradiční kyticí a podnosem báječných českých dvojctihodných koláčků. Povídání s ním bylo velmi příjemné, ale rozkvetl teprve tehdy, když přišla řeč na jeho lásku – fusionismus. Jeho přirozená plachost byla najednou ta tam, zaníceně mi vyprávěl o všem, co se svým milovaným uměním zažil, zažívá a ještě plánuje zažít. Koneckonců, vždyť mu bylo teprve sedmdesát…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne