Editorial

Slovo šéfredaktorky

Vážení a milí, před osmdesáti lety, 14. září 1937, zemřel v Lánech první československý prezident a zakladatel našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední dny tohoto velkého muže pro Xantypu zmapoval historik Josef Tomeš. Prezident navždy odešel obklopen rodinou a svými blízkými v den narozenin svého syna Jana. Titulní fotografii nám poskytl slavný ateliér Langhans.

 

editorialjpg.jpg
Na lafetě děla tažené šesti koňmi se 21. září 1937 vydal prezident Osvoboditel na svoji poslední cestu Prahou. Trasu smutečního průvodu, který se zastavil u hrobu Neznámého vojína na Staroměstském náměstí, lemovaly desetitisíce lidí.

 

Prostřednictvím rozhovoru Pavla Pechouška s boromejkou sestrou Angelikou vzpomeneme také na prvního českého prezidenta Václava Havla, o něhož Angelika pečovala na Hrádečku v závěru jeho života. A prezidentské téma ještě do třetice: Anna Šerých vyzpovídala Jiřího Drahoše, horkého kandidáta na budoucího prezidenta.
V této Xantypě připomínáme i další významné osobnosti, například primáře Vladimíra Kozu, zakladatele banky kostní dřeně, o němž vypráví jeho dcery, slavného Slováka Andyho Warhola (právě vyšla objemná kniha, která představuje jeho ucelené dílo), vzpomínáme také na krále rock-and-rollu Elvise Presleyho a francouzskou herečku Jeanne Moreau, která zemřela toto léto, posledního července.
Xantypa blahopřeje k narozeninám sochaři Janu Koblasovi. Své pětaosmdesátiny oslavuje v plné síle výstavou v rodném Táboře. A také muzikantovi Antonínu Gondolánovi, který sedmdesát pět let oslaví velkým koncertem, na kterém bude hostovat spousta hudebníků.
Přečtete si, jak hodnotí Jan Burian, ředitel Národního divadla, své dosavadní čtyřleté působení ve funkci, zajímavé jsou názory Petra Robejška, který založil novou stranu Realisté, vyprávění režiséra Jana Svěráka nejen o svém novém filmu; obdivuhodný je život Jana Černého s medvědy nebo zpěvačky Jany Fabiánové, která uspěla v USA. A jelikož náš dopisovatel Martin Krafl změnil místo svého působení, v rubrice Co se děje… jsme vyměnili Vídeň za Švýcarsko, z čehož by měl jistě radost náš bývalý vydavatel, nedávno zesnulý Milan Sládek, který měl své hlavní sídlo v Ženevě. V pozici předsedy představenstva Kovohutí Příbram (které Xantypu vydávají) jej nahradil jeho přítel, také Čechošvýcar, Michal Oktavian Gürtler, jehož pestrý životní příběh přineseme v příští Xantypě.

Krásné babí léto vám přeje
Michaela Gübelová

 

banner_predplatne_clanek

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, Jaroslav Plesl je skvělý a oblíbený herec, v divadle i ve filmu jde z role do role. A tak jsme si museli několik měsíců počkat, než dotočil s Miroslavem Krobotem film Kvarteto, aby nám mohl vyprávět, jaké bylo natáčení – a nejen o tom si s ním povídal Jan Kerbr.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, oblíbený, a proto velice vytížený herec Václav Neužil v říjnu slaví narozeniny. V rozhovoru, který s ním vedl Jan Kerbr, se zmiňuje o svém dědečkovi, po němž se jmenuje a který ho především na­učil vztahu k přírodě. Bohužel však zemřel, když bylo vnukovi teprve deset let. Já mohu dodat, že Václav Neužil starší byl předním hercem Divadla J. K. Tyla v Plzni, a jak se říká, bardem této scény. Jeho mistrovství jsem viděla mnohokrát, protože tam tenkrát hrál také můj muž Ivan Gübel a na jevišti často stáli spolu.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, na prázdniny již tradičně vydáváme Xantypu jen jednu, ale zato tlustší, aby vám čtení vydrželo na dva měsíce. Se Zuzanou Norisovou jsem se intenzivně přátelila, dokud žila v Praze, a díky tomu jsem poznala i její skvělou sestru Soňu. Na Slovensko se Zuzana vrátila asi před pěti lety kvůli svému příteli, herci Ondreji Kovaľovi, s nímž má dcerku Julii. Dnes herečky žijí v Bratislavě, ale obě působí i v Čechách, v současnosti především Soňa. A jelikož už nejsme v tak častém kontaktu a byla jsem zvědavá, jak se jim vede, požádala jsem slovenskou publicistku Denisu Gura Doričovou, aby je pro Xantypu vyzpovídala. Vyfotografovala je pro nás Natalia Evelyn Benčičová. Jan Lukeš zase rozmlouval s režisérem Ladislavem Smočkem, který rozebírá, co historicky způsobil komunismus, jaký je rozdíl mezi střední třídou za první republiky a dnes, a varuje i před dnešní ruskou hrozbou. Legendární režisér, spoluzakladatel Činoherního klubu v srpnu oslaví pětaosmdesátiny. Xantypa mu blahopřeje!

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, skvělého herce Josefa Somra si velice vážím. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsme asi patnáct let byli téměř sousedé na pražských Vinohradech, spřátelili se a navštěvovali se. A občas spolu vypili skleničku moravského vínka. Pan Somr nemá rád publicitu, ale když po mnoha a mnoha letech konečně kývl režisérce Aleně Činčerové na to, aby s ním natočila televizní GEN, zajásala jsem a domluvila se s ní, že její nasbírané čerstvé zprávy ze života Josefa Somra otiskneme. Vznikl článek, obsahující celý jeho život, a je velice optimistický, protože pan Somr v posledních letech prožívá dokonalé štěstí! Věděla jsem, že ho fotograf Jiří Skupien nedávno portrétoval, o fotografie jsem ho požádala, ale neřekla panu Somrovi, že ho dáme na titulní stránku. Doufám, že to pro něj bude milé překvapení a nebude se za to na mě zlobit!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Editorial

Editorial

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, jestli to náhodou nevíte, ten černý frajer vedle mě je náš art director Daniel Zewdie. Xantypě dává výtvarnou tvář už deset let a podle ohlasů odborníků to dělá moc dobře. Při konkursu na toto místo jsem si ho vybrala. Tenkrát mu bylo teprve třiadvacet let, ale tušila jsem talent. A nespletla jsem se. Je to báječný člověk, narodil se v Čechách a s krásnou blondýnkou čekají miminko. Chtěla jsem vám ho představit a nebojím se, že byste kvůli němu Xantypu přestali kupovat. Píšu to proto, že ve mně zpěnila krev rasistická reakce, kterou mezi mnoha lidmi vyvolal reklamní plakát propagující Lidl, na němž byl krásný mladý model tmavé pleti. Prý dosáhl bohužel opačného účinku, prý tam kvůli němu chodí nakupovat míň lidí.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážení a milí čtenáři, vstupujeme do nového roku a stejně jako na prahu každého předešlého nevíme, co nás letos čeká. Někdo rád plánuje, někdo rád rekapituluje… Jaroslav Dušek se neohlíží zpátky, také budoucnost ho nechává v klidu, plně žije okamžikem přítomnosti, jak vyplývá z rozhovoru, který s ním vedla Marie Třešňáková. Zdá se mi, že je to ten nejlepší přístup k životu, asi je to takhle jednoduché, pokud to ale dokážeme. A kdyby k tomu jako samozřejmost patřilo, že se nezpronevěříme svému svědomí, bylo by na světě krásně. Režisér Jiří Strach v rozhovoru s Janem Follem říká, že když přemýšlel, jak to s naším světem je, a kladl si otázku, jestli existuje Bůh, odpověděl si, že ano. Za nejdůležitější pilíř považuje lásku.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne