Editorial

Slovo šéfredaktorky

Vážení a milí, před osmdesáti lety, 14. září 1937, zemřel v Lánech první československý prezident a zakladatel našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední dny tohoto velkého muže pro Xantypu zmapoval historik Josef Tomeš. Prezident navždy odešel obklopen rodinou a svými blízkými v den narozenin svého syna Jana. Titulní fotografii nám poskytl slavný ateliér Langhans.

 

editorialjpg.jpg
Na lafetě děla tažené šesti koňmi se 21. září 1937 vydal prezident Osvoboditel na svoji poslední cestu Prahou. Trasu smutečního průvodu, který se zastavil u hrobu Neznámého vojína na Staroměstském náměstí, lemovaly desetitisíce lidí.

 

Prostřednictvím rozhovoru Pavla Pechouška s boromejkou sestrou Angelikou vzpomeneme také na prvního českého prezidenta Václava Havla, o něhož Angelika pečovala na Hrádečku v závěru jeho života. A prezidentské téma ještě do třetice: Anna Šerých vyzpovídala Jiřího Drahoše, horkého kandidáta na budoucího prezidenta.
V této Xantypě připomínáme i další významné osobnosti, například primáře Vladimíra Kozu, zakladatele banky kostní dřeně, o němž vypráví jeho dcery, slavného Slováka Andyho Warhola (právě vyšla objemná kniha, která představuje jeho ucelené dílo), vzpomínáme také na krále rock-and-rollu Elvise Presleyho a francouzskou herečku Jeanne Moreau, která zemřela toto léto, posledního července.
Xantypa blahopřeje k narozeninám sochaři Janu Koblasovi. Své pětaosmdesátiny oslavuje v plné síle výstavou v rodném Táboře. A také muzikantovi Antonínu Gondolánovi, který sedmdesát pět let oslaví velkým koncertem, na kterém bude hostovat spousta hudebníků.
Přečtete si, jak hodnotí Jan Burian, ředitel Národního divadla, své dosavadní čtyřleté působení ve funkci, zajímavé jsou názory Petra Robejška, který založil novou stranu Realisté, vyprávění režiséra Jana Svěráka nejen o svém novém filmu; obdivuhodný je život Jana Černého s medvědy nebo zpěvačky Jany Fabiánové, která uspěla v USA. A jelikož náš dopisovatel Martin Krafl změnil místo svého působení, v rubrice Co se děje… jsme vyměnili Vídeň za Švýcarsko, z čehož by měl jistě radost náš bývalý vydavatel, nedávno zesnulý Milan Sládek, který měl své hlavní sídlo v Ženevě. V pozici předsedy představenstva Kovohutí Příbram (které Xantypu vydávají) jej nahradil jeho přítel, také Čechošvýcar, Michal Oktavian Gürtler, jehož pestrý životní příběh přineseme v příští Xantypě.

Krásné babí léto vám přeje
Michaela Gübelová

 

baner-clanek

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí, osmnáctého prosince 2011 bohužel odešel Václav Havel. Kdyby tu byl, hodně by se určitě divil, co z úst dokáže vypustit jiný prezident. Miloš Zeman v reakci na Babišovu kauzu Čapí hnízdo řekl 13. listopadu v televizi, že českým novinářům nevěří ani nos mezi očima! Nevěřila jsem vlastním uším. Zeman by možná nejraději média zakázal a profesi novinářů zrušil! Přitom v případě této kauzy investigativní novináři konali prokazatelně rychleji i šikovněji než orgány činné v trestním řízení. Podařilo se jim vypátrat Andreje Babiše mladšího, což kupodivu policie za dva roky nedokázala. A Babišovým Čapím hnízdem se už několik let zabývají politici, novináři i policie, vše se točí kolem jedné osoby, obviňovaného premiéra. Nepřipadá vám to směšné? Vlastně spíš smutné, protože tu srandu platíme my všichni ze svých daní a navíc s takovým premiérem v čele naše země vypadá velice nedůvěryhodně. Ale prezident je stále spokojený. Odstoupení Babiše z funkce premiéra do vyřešení případu žádá Senát a občané začínají být hodně naštvaní. Jsem zvědavá, jestli hojné demonstrace po celé republice ovlivní poslance a ti konečně něco rázného podniknou!

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, sedmnáctého listopadu si připomeneme pendrekové potlačení studentského průvodu v roce 1989, jež po dlouhých jedenačtyřiceti letech komunistického útlaku v naší zemi odstartovalo svobodu a demokracii „…které si moc nevážíme, neb jsme k ní přišli levně…“, píše mimo jiné Martin Fendrych ve svém komentáři. Na Národní třídě se bude slavit, hrát a zpívat. I bilancovat. Listopadová vzpoura studentů proti režimu v okupovaném Československu se uskutečnila už v roce 1968. Bohužel neúspěšně. Jedna z jejích účastnic, Libuše Koubská, pro nás napsala osobní vzpomínku. Jak komunisté nakládali s piloty RAF, kteří bojovali proti fašismu, je známo. V Xantypě si přečtete příběh, který Kristině Žantovské o svém otci vyprávěla malířka Petra Tonder. Musel s rodinou emigrovat, když byl Petře sotva rok.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, nedávno jsem viděla inscenaci Kočka v oregánu v Di­vadle Kalich, kde excelovali manželé Bára Hrzánová a Radek Holub. Byla to čistá radost. A tak jsem se po představení domluvila s Iljou Kučerou ml., naším občasným přispěvatelem, který byl z jejich výkonu nadšený stejně jako já, aby s oběma pro letní Xantypu udělal rozhovor. Nabídku přijal s radostí, právě tak jako Matěj Třešňák, který pak za pár dní Báru s Radkem a fenkou Pepinou fotil u Vltavy. Mimochodem, přestože byl krásný červnový den, voda byla po předešlých přívalových deštích pořádně zakalená. Potřetí v krátké době jsem se se sympatickou dvojicí potkala ve Viole, kde Bára křtila svoji knihu Vinnetou naší doby, sepsal ji s ní Richard Erml. Těch několik setkání ve mně probudilo vzpomínání…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, jen namátkově z poslední doby: požár v Holešovicích, umírají lidé v Palestině, údajným důvodem je přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, dva lidé poražení tramvají na náměstí I. P. Pavlova zemřeli, prezident obviňován z vlastizrady kvůli novičoku, vládne nám stále vláda bez důvěry… Kde jsou nějaké pozitivní zprávy? V Xantypě!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, v pátek třináctého navždy odešel geniální filmař a vzácný člověk Miloš Forman (18. 2. 1932 – 13. 4. 2018). Mnohokrát jsme o něm do Xantypy psali, několikrát s ním vedli rozhovor. Od té smutné zprávy se mi vybavují nezapomenutelné chvíle strávené ve společnosti Miloše Formana.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne