Jan Míša Černý

a jeho medvědi

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

 

text Pavel Pechoušek, foto jana flašková

 

 medvedar1jpg.jpg

 

Jsme v zámecké podzemní kanceláři Jana Míši Černého, který se již dvaačtyřicet let stará o medvědy, obdivované na zámku v Českém Krumlově turisty z celého světa. Míšu, pro něhož péče o medvědy znamená celý jeho život, a do srdcí lidí se zapsal jako spoluautor večerníčků s medvíďaty Vojtou, Kubou a Matějem, v poslední době zasáhly dvě těžké rány. Přišel v krátkém čase o dva své medvědy – Voka a Kateřinu. „Staral jsem se o ně více než třicet let. Cítil jsem, že mě berou jako svého. Jejich odchod byl pro mě nesmírně těžký, ale oba jsem musel nechat uspat,“ vzpomíná smutně Jan Černý.
Nutno ještě podotknout, že se nejednalo o žádnou medvědí tragédii. Vok i Kateřina se dožili vysokého věku, průměrný věk medvěda překonali díky perfektní péči skoro o třetinu. Vokovi bylo třicet jedna a půl roku a v červenci minulého roku přestal chodit. Pouze seděl nebo ležel. V posledním období se nedokázal ani převalit a měl silné bolesti. Letos v květnu musel Jan Černý nechal uspat i Vokovu partnerku, medvědici Kateřinu, která měla velký nádor. I ona velmi trpěla.
„Pány z Krumlova“ choval Jan Černý od mláďat a za tu dobu si k nim vypěstoval velmi silný vztah. Když byli medvědi malí, rád a často si s nimi hrál. „Cítím k nim respekt,“ říká. „Už osmiměsíční medvídě vás může nechtěně velice vážně potrhat. Sám jsem byl zraněný nesčíslněkrát, ale vždy to byla moje chyba, že jsem si nedal pozor. Medvěd váží tři sta padesát kilo, má obrovskou sílu, půldruhého centimetru silnou kůži a srst. Když se drápou a koušou mezi sebou, nic se neděje.“ Horší je to pro člověka. Jednou měl Jan Černý i prokousnutý zadek, což prý bylo nejhorší zranění.

 

banner_predplatne_clanek


V krumlovském zámeckém výběhu, kde se medvědi chovají již od roku 1707, zbyla medvědice Marie Terezie, původem z Rakouska. „S Vokem a Kateřinou se nesnášeli a museli žít odděleně. Stejně teď ale vidím, že jí chybějí,“ říká Černý. I „Maruška“ měla svého partnera, ale před několika lety se utopil. „Huberta jsme u nás vychovali. Marii jsme mu přivezli jako nevěstu. Když bylo ‚medvědění‘, tak za ní tak dlouho běhal a takovým stylem, že spadl do vody a v bezvědomí se utopil.“
Jan Černý za medvědy dochází sedmkrát až devětkrát denně. I když by někdy mohl vynechat, stejně mu to nedá. „Bydlím nedaleko, tak je chodím kontrolovat. Dovolenou s manželkou neznáme,“ usmívá se. Se svou paní jsou spolu již čtyřicet pět let. Předtím, než odešla do důchodu, pracovala jako veterinářka. Doma mají dva psy, kočky, papouška a králíka. Bez zvířat nemohou být.
Vášeň pro zvířata a obzvláště medvědy zdědil po Míšovi i jeho syn Radek, který po něm jeho živnost jednou převezme. „Ale nechci mu to ještě předat, baví mě to. Dokud nebudu mít nohy ošoupané až ke kolenům, tak zůstanu,“ slibuje.

 

medvedar2jpg.jpg
Vojta (vlevo) a Kuba, hvězdy večerníčku MÉĎOVÉ, díky nimž se Jan Míša Černý seznámil s Václavem Chaloupkem.

 

 

Medvědí jídelníček
Medvěd žije obvykle 24 až 26 let, ale v krumlovském výběhu si svůj život o dost prodloužili. „Choval jsem se k nim jako k princátkům. V přírodě si medvěd musí všechno najít – kořínky, kůru, borůvky, med… Tady všechno dostali pod rypák. Proto se dožili tolika let.“
Medvěd je všežravec, ale sní jen to, na co má právě chuť. „Když je jídlo na hromádce, vybere si jen, co chce. Ostatní nechá a já to pak musím uklidit. Mám kamaráda, který zbytky vozí do lesa, kde jimi krmí zvířata,“ uvádí Černý.
Jídelníček mají medvědi každý den podobný, pokud nejsou třeba nemocní. Denně stojí zhruba 850 až 1200 korun. Jen mléka vypili tři medvědi 18 až 24 litrů za den, medu snědli za rok 530 kilogramů. S pokrytím nákladů proto pomáhá řada sponzorů.
Ráno dostanou medvědi napít, v horké vodě je rozpuštěný med, vitaminy, rybí tuk a doplňky podporující výživu kloubů, kostí a kůže. Medvědí menu pokračuje dalším chodem, což jsou buchty, chleba, sýr, ale i jogurty nebo tvaroh. Ke svačině dostávají mrkev, papriku, okurky a meloun. Odpoledne dostanou další pití, znovu mléko, vitaminy, minerály, různé regenerační a léčivé přípravky pro kožešinová zvířata, med a zase meloun. Jan Černý také smíchá med a rybí tuk a pomaže tím zídku, kterou medvědi olizují. „Tenhle medový nápoj mají nejradši, k tomu rádi mlsají meloun nebo ananas,“ prozrazuje.
Naopak nikdy nedostali uzeniny. Ani je nechtějí, když jim některý neukázněný turista hodí přes mříž klobásu. Nejedí vlastně ani maso. Snědli by ho jen v případě, že by si předtím sami něco ulovili. Když dostanou mrtvou rybu, hrají si s ní. „Zkusil jsem jim dát bazének s živou rybou, tu ulovili a pak ji snědli. Ale to mi zatrhli ochránci přírody,“ vysvětluje. Jako náhražku masa dostávají medvědi vepřové škvarky smíchané s psími granulemi.

 

medvedar3jpg.jpg
Na svých mazlíčcích medvědář nešetří, denně si pochutnávají na ovoci, zelenině a pečivu.

 

 

Život medvědáře
Předtím než začal Jan Černý pracovat s medvědy, živil se jako horník, zaměstnávaly ho krumlovské doly na těžbu grafitu. Na medvědy, kteří se na krumlovském zámku chovají téměř čtyři sta let, se chodil dívat od dětství. Skamarádil se s jejich tehdejším ošetřovatelem Stanislavem Sam­kem a začal mu pomáhat. V té době však péče nevypadala jako dnes. Ošetřovatelé medvědům nalili mléko, dali jim chléb, nasypali škvarky a šli domů.
Janovi první medvědi byli Jakub a Zu­zana, oba již starší kusy. Ti měli medvídě jménem Sam. Jednoho dne skočili dva opilí mladíci do výběhu a medvědi je vážně zranili. Společně se svou partnerkou pak musel být Sam kvůli této nešťastné události utracen. Tehdy se do Českého Krumlova dostal Vok a jeho Kateřina, kteří sem přišli ze zámku Hluboká.
Většina zdejších medvědů se narodila v České republice. „Je to jedno příbuzenstvo. Proto sháním párek medvědů ze zahraničí – z Rakouska, ze Slovenska, cizí krev, aby se pročistily geny,“ vysvětluje Jan Černý.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 8. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Lidé - výběr z článků

Michal Oktavian Gürtler

Michal Oktavian Gürtler

Ve středu 19. července 2017 byl předsedou představenstva společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. zvolen pan Michal Oktavian Gürtler, Dipl. El. Ing. ETH. V představenstvu i ve funkci jeho předsedy nahradil v květnu zesnulého PhDr. Milana Sládka.

Oktavía Jónsdóttir

Oktavía Jónsdóttir

Oktavía Jónsdóttir z Islandu je bezpečnostní expertka a členka odborných bezpečnostních vzdělávacích programů zaměřených na podporu médií v místech konfliktů, represivních politik či nově vznikajících demokracií. Je zakladatelkou a ředitelkou poradenské firmy Human Link Network, zabývající se bezpečností on-line médií a organizací občanské společnosti ve virtuálním prostředí a členkou poradního sboru Freedom of the Press Foundation podporujícího novináře zaměřené na odhalování špatného hospodaření, korupce a porušování zákona vládou. Oktavía je také poradkyní členů třetí nejsilnější parlamentní strany Icelandic Pirate Party.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Adam Plachetka

Adam Plachetka

Současných českých umělců v oblasti klasické hudby, kteří by bez nadsázky patřili ke světové špičce brázdící s přehledem přední světové scény, a přitom nezavršili ani Kristova léta, je jako šafránu. Příkladně vzácným klenotem na poli operním je basbarytonista Adam Plachetka. Majitel jemně sametového a technicky vybroušeného hlasu, přesvědčivého herectví a osobitého výrazu si podmanil již takřka celý operní svět od Prahy po New York. O tom, že je výtečným mozartovským interpretem, přesvědčí letos mimo jiné i publikum festivalu LÍPA MUSICA.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Nyima Lhamo

Nyima Lhamo

Setkání s Tibeťankou Nyimou Lhamo, která během rozhovoru několikrát marně zadržovala slzy, bylo velmi emocionální a odnesla jsem si z něj silný dojem. Zdánlivě křehká a velmi půvabná žena přijela do České republiky, aby se podělila o tragický příběh svého strýce Trulku Tenzina Deleka Rinpoche. Tento reinkarnovaný lama, který zasvětil život vzdělávání svých lidí, byl čínskými úřady na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen na doživotí a po třinácti letech v žaláři byl v červnu 2015 zavražděn.

František Flegl

František Flegl

Máj, lásky čas, je jako stvořený pro návštěvu Rezidence Zámeček, ukryté na samotě v lese nedaleko od centra Františkových Lázní. Zamilovaní zde najdou soukromí, zajatci rušného světa útěk do klidu a snad každého zaujme nevšední historie místa spjatá s osobou majitele Františka Flegla. (Mimochodem - pokud si předplatíte v květnu 2017 Xantypu za 588 Kč, získáte k ní ubytování ve stylových pokojích v Rezidenci Zámeček v hodnotě 2750 Kč!)

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne