Jana Fabiánová

alias Yanna Fabian

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

 

text Veronika Pechová, foto Sonia Keshishian, Maurice Rinaldi a archiv J. Fabiánové

 

fabian1jpg.jpg

 

Vaše maminka Naďa Urbánková je pětinásobná zlatá slavice a herečka, tatínek Jan Nemejovský překladatel, pedagog a příležitostný herec. Jaké jste měla dětství v takové umělecké rodině?
Bylo barvité, náročné, ale také krásné a dobrodružné. Vyrůstala jsem na pražském Petříně, měla jsem a doteď mám úžasné kamarády, spolužáky ze základní školy, takže i když to doma občas nebylo snadné, bylo komu se svěřit.
Nebránili vám rodiče ve výběru povolání?
Bránili i nebránili. Tancovat jsem začala ve čtyřech letech, krátce poté jsem začala hrát na klavír a brát hodiny zpěvu. Máma ale trvala na tom, abych měla „solidní“ vzdělání, mimo svět umění, což mně připadalo zbytečné a párkrát jsme se kvůli tomu pohádaly. Především když jsem opustila studium, abych se věnovala hudbě naplno.
Studovala jste germanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Kolika jazyky se domluvíte?
Plynule se domluvím anglicky a německy, trochu francouzsky. Ale zjistila jsem, že je nutné znalost jazyků aktivně udržovat, němčina už se mi bohužel trochu ztrácí.
Jaký rozdíl je pracovat v ČR a v USA, kde působíte od roku 2012?
Porovnávat pracovní zázemí u nás a v USA by bylo na knihu a já se ji snad pokusím napsat. Pochopitelně záleží na tom, v jakém městě žijete, a jestli se věnujete pouze herectví nebo pouze zpěvu. Obecně je ale největší překážkou jazyková a kulturní bariéra. Náš smysl pro humor úzce souvisí s naší kulturou i dějinami, a tak člověku trvá, než je schopen přizpůsobit se jako herec či zpěvák. A v Los Angeles, kde žiji, je tak obrovská konkurence, že většina lidí je ochotna divadlu platit, aby mohli vystupovat. Což způsobilo nezdravý trend, kdy herci a zpěváci jsou nuceni vydělávat si peníze jinde, jako barmani, uklízečky atd.
Jak jste se vlastně do Ameriky dostala?
V roce 2010 mi nabídl smlouvu jeden americký manažer. Právě v té době jsem pociťovala, že stagnuji. Měla jsem sice několik angažmá v divadlech, dělala jsem módu, zpívala jazz, ale hudba, kterou jsem chtěla dělat nejvíc, mi stále unikala. V Čechách nebylo podnebí pro žánr, který hrajeme. Zažádala jsem tedy o umělecké vízum a vydala jsem se na zkušenou.

 

fabian2jpg.jpg


Jak často se dostanete do Čech a jak snášejí vaši rodiče to, že jste tak daleko?
Vzhledem k velice složité cestě, která vedla od uměleckého víza k získání umělecké zelené karty, jsem se do Čech čtyři roky nepodívala. Napravila jsem to ale minulé Vánoce, které jsem strávila s přáteli a bývalými kolegy z divadel v Praze a také s maminkou u ní doma v Želivě. Ráda bych do Čech létala aspoň jednou do roka. Vypadá to, že o naši muziku bude zájem i tady. Máma mě od začátku v rozhodnutí odjet podporovala, i když se nám stýská.
Doma se cítíte víc v Praze nebo v Los Angeles?
Domov, to jsou pro mě asi víc lidé a zvířata než lokalita. První dva roky v Americe byly opravdu těžké, ale nyní, po pěti letech, se cítím doma v Kalifornii i v Čechách.
Na čem momentálně se skupinou The Infinite Seas pracujete?
S kapelou se plně soustřeďujeme na zkoušení. Zároveň připravujeme projekce, hledáme tanečníky, navrhujeme kostýmy. Jakmile skončíme se zkoušením, začneme chystat album, máme připravených dvanáct skladeb. Během léta nám vyšlo EP se čtyřmi novými skladbami a čtyřmi remixy našeho úspěšného singlu Dark Lightning. Mimo to dokončuji knihu pro český trh, která se zabývá životosprávou žen.
Zpíváte, tančíte, hrajete, píšete si texty. Co je vám nejbližší?
To je těžká volba. Vždycky mě nejvíc přitahovalo mít možnost spojit několik kategorií.
Píšete si texty rovnou v angličtině nebo nejdříve česky a pak je překládáte?
Texty píšu rovnou v angličtině, protože psaní textu na hudbu je závislé na melodické lince vokálů, frázování souvisí s počtem slabik atd. V projektu The Infinite Seas však píše většinu hudby a textů producent Dino Bose.
Stále navrhujete módu? A také kostýmy pro jeviště?
Módu jsem na pár let musela odložit stranou, jelikož mou hlavní starostí bylo vyzpívat si uměleckou zelenou kartu. Nyní se k designu naplno vracím. Starám se o styling kapely a také připravuji kolekce šperků a oblečení, které budeme exkluzivně nabízet jako součást našeho hudebního projektu.
Natáčíte nějaký film?
Na herectví tento rok nebylo moc času, ale jsem obsazena do thrilleru, který by se měl natáčet ještě letos v Indii, tak uvidíme.

 

fabian3jpg.jpg
Jedna z prvních divadelních příležitostí v Hollywoodu – psychothriller KILL ME!, v němž si zahrála roli Paranoie.

 


Jste všestranně nadaná, našla jste se i v malování?
Malování, tedy přesněji řečeno olejomalba byla mým snem. Před touto výtvarnou formou mám tak velkou pokoru, že jsem knihu o technice olejomalby přečetla asi osmkrát, než jsem se odvážila přihlásit se na kurs. Ovšem od chvíle kdy jsem se štětcem dotkla plátna, se všechno rychle změnilo. Kdyby bylo po mém, tak budu od rána do večera malovat a večer si půjdu zazpívat s kapelou. Co se týče všestrannosti, kterou tak hezky zmiňujete, ráda bych dodala, že to není až tak horké. Doma se cítím ve světě hudby, divadla a výtvarného umění, ale čtyřka z matematiky, chemie a fyziky v 7. třídě na základní škole asi nejlépe vypovídá o mé „všestrannosti“.
Jak relaxujete? Máte čas na koníčky?
Všechno, co dělám, je mým koníčkem. Nevýhodou možná je, že moje práce nikdy nekončí a navíc mě tak baví, že jsem často přepracovaná, ale šťastná. Relaxuji spánkem a jógou.

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 8. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Lidé - výběr z článků

Marek Orko Vácha

Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Martin Glaser

Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Miloš Vajner

Miloš Vajner

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne