Jan Svěrák

Jak chodit po strništi bos

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

 

text Jan Foll, foto © Biograf Jan Svěrák

 

sverak1jpg.jpg
Režisér Jan Svěrák s dětskými herci

 

 

Děj předlohy se odehrává v Kopidlně, většina exteriérů vašeho nového filmu však vznikala ve Slavonicích. Proč?
Místo, kde by se dalo točit období druhé světové války, jsme hledali dost zoufale. Ono se to nezdá, ale při pohledu na staré fotky zjistíte, že ta doba byla křivolaká. Tenkrát se ještě všechno dělalo ručně, včetně krovů, střešních tašek, zárubní dveří a obrubníků silnic. Asfalt existoval možná tak v Berlíně, cesty – zvlášť ty venkovské – měly všelijaké prohlubně. A ve Slavonicích, jelikož jde o kulturní památku, existuje spousta míst, jež jsou dnešními strojovými technologiemi nedotčená. Navíc celý ten kraj dýchá zvláštní malebností. Tamější romantiku renesančních fasád jsme ale nemohli ukazovat moc okatě, aby to nevypadalo, že ta rodina si svým nuceným odchodem z Prahy vlastně polepšila. Divák by měl mít pocit, že Edovi rodiče z relativně komfortní pražské domácnosti přišli do zapadákova, na zasmrádlý statek, mezi kvokající slepice.
A kde jste našli ten dobový statek?
Ten jsme nakonec kompletně postavili na holé pláni na okraji Slavonic, vedle tamějšího hřbitova, odkud byl výhled, který jsme potřebovali. Bylo to sice trochu dražší, ale nesrovnatelně pohodlnější než využít skutečného stavení. Z něj bychom museli rodinu, která tam žije, na čtvrt roku vystěhovat. A jejich dvůr kompletně přebudovat, aby vypadal jako za války. Venkovní cestu k tomu statku jsme ale našli jinde, asi deset kilometrů od Slavonic. Na tu slepou ulici jsme nechali navézt několik náklaďáků hlíny a postavili jsme tam maketu přízemí toho stavení. Naproti přes ulici jsme vybudovali čičan, tedy nádrž na pitnou vodu s funkčním motorem.

 

sverak2jpg.jpg
Akurátní tatínek Souček (Ondřej Vetchý) během stěhování

 


Váš film se hemží dalšími starodávnými stroji, aparáty i dovednostmi. Co vás na nich tak zajímá?
Staré mechanismy mě fascinují svou elegancí, jednoduchostí, přirozeností i minimálními nároky na údržbu. Vezměte si třeba parní stroj. Když se parní lokomotiva na nádraží chystá k odjezdu, oddychuje úplně jako člověk. Nebo jiný příklad, přímo z našeho filmu. Interiéry cukrovaru jsme točili ve staré čističce odpadních vod v pražské Bubenči. Já myslel, že tamější muzeální mašina, kterou kvůli nám uvedli do provozu, způsobí na place neskutečný kravál. Ale ten obří stroj k mému úžasu pracoval naprosto nehlučně, ozývalo se tam jenom pleskání kožených pásů transmise a tiché cvakání olejové maznice. A mě napadlo, jestli se dnešní lidstvo se svým zbožněním maximálního výkonu a zisku nevydalo špatným směrem. Současná technika je ve srovnání s tou starou sice efektivnější a výkonnější, ale který z dnešních strojů pracuje tak elegantně a tiše a bude schopný provozu i za sto let?

 

banner_predplatne_clanek


Jak jste přišli k tomu množství dalších archaických přístrojů?
Ten starý mandl jsme koupili na Aukru, řezačku na tabák jsme si vypůjčili z muzea. Mimochodem, ty dlouhé listy tabáku, které se v ní porcují, jsem si vlastnoručně vypěstoval na kompostu. Starodávnou vzduchovku opatřil jeden z rekvizitářů. Vysílačka je identická s tou, kterou za války opravdu vysílali parašutisti, a pochází ze soukromé sbírky. Toho odbojáře, co s ní tajně vysílá, jsem si zahrál já. A majitel té vysílačky do toho záběru prostrčil vlastní ruku a tu depeši vyklepával skutečnou morseovkou. Důležitou roli tam hraje taky invalidní tříkolka, kterou můj tatínek viděl za války v Kopidlně. Ta naše je přesnou kopií té originální. Motor má z motocyklu Jawa Robot, který jsme kvůli tomu koupili. To vozítko sestavili rekvizitáři, po natáčení ho zase rozmontovali, a tu motorku jsme zase prodali. Stála totiž kolem sta tisíc.
A co další dobové detaily, třeba vzrostlé obilí na polích, které běžný divák možná ani nezaregistruje?
Na to je zapotřebí myslet s dostatečným předstihem. Musíte vědět, na jakém poli chcete točit a čím ho chcete osázet. Dneska se používají nižší odrůdy obilí, protože je mnohem menší spotřeba slámy. Ale naštěstí existují sedláci, kteří uchovávají ty původní. Ale musíte se s nimi domluvit, než začnou na jaře sít… Přiblížit staré sedlácké praktiky jsem se snažil už v pohádce TŘI BRATŘI. Chtěl jsem, aby děti viděly, jak se dojily krávy, jak byli ustájeni koně a jak probíhala senoseč. V mém novém filmu jsem si takových naučných odkazů mohl dovolit mnohem víc. Hodně jich existovalo už ve scénáři a ty obrázky – jakoby vypadlé z čítanek – mě baví vymýšlet i točit. Navíc tu dobu verifikují a upozorňují na fakt, že v ní fungovaly odlišné každodenní zvyklosti i jiné principy soužití.

 

sverak3jpg.jpg
Edův strýc (Hynek Čermák) a pan řídící (Zdeněk Svěrák)

 


Pojďme k další důležité složce filmu, kterou tvoří kostýmy. Určujete je předem, nebo jejich podobu necháváte spíš na výtvarnici?
Některé věci jsou dané, jako třeba ta pletená čepice ve tvaru kříže, kterou nosí Eda. Předběžnou představu o kostýmech samozřejmě mám, protože by měly dotvářet charaktery postav. V konkrétních materiá­lech, střizích a vzorech se ale nevyznám, takže provedení a detaily už nechávám na Simoně Rybákové. Pracovali jsme spolu už poněkolikáté, takže na sebe dobře slyšíme. Zásadní je taky spolupráce kostýmního výtvarníka s kameramanem, protože kostým musí nejen zapadat do celkové obrazové koncepce, ale měl by i pomáhat kameramanovi vyprávět příběhy postav. Ale řeknu vám radši konkrétní příklady ohledně té kresby charakterů. Maminka v podání Terezy Voříškové je mnohem mladší než tatínek, kterého hraje Ondra Vetchý. Proto nosí dámštější šaty, navíc s různými detaily v podobě broží nebo krajek, které už vůbec nejsou holčičí. Její zástěra je v pase zúžená, aby působila elegantně. Zatímco teta, kterou hraje Petra Špalková, má zástěru normální a je tak víc za ráznou venkovanku.

 

sverak4jpg.jpg
V jedné z Edových vizí jej pronásledují němečtí vojáci.

 


Téměř celé vyprávění se odehrává za války. Tu ale ukazujete nenásilně, místy až idylicky. Proč jste zvolil tuto stylizaci?
Já bych spíš řekl, že válku zobrazujeme bez obvyklých stereotypů. Její krutost tam vyhřezne v jedné z úvodních scén, kde zahyne pes při zatýkání Součkovic souseda. A já myslím, že tenhle moment jako ilustrace válečných hrůz úplně stačí. Kromě toho se protektorátem opravdu nepřehnala žádná fronta a panoval tu relativní klid, zvlášť na venkově. Náš film se sice odvíjí v závětří, válka přesto osudy té rodiny zásadně ovlivní. Hlavně tím, že se musí sestěhovat pod jednu střechu. A tam pak vybublají rodinná traumata, která by v mírových časech zůstala pod pokličkou.
Zmínil jste se o té invalidní tříkolce. Scéna, kde se v Edově představě vznese do vzduchu, existuje už v předloze. Já ji však vnímám i jako odkaz na podobnou epizodu ze slavné Spielbergovy sci-fi E.T. – MIMOZEMŠŤAN. Nebo jde o podobnost čistě náhodnou?
Bude mi ctí, když to budete chápat jako citát. Steven Spielberg je můj velký guru. Je to mistr filmové řeči a točí „popinu“ v tom nejlepším slova smyslu. Jeho filmy jsou řemeslně náročné, působivé a srozumitelné pro všechny vrstvy publika. A vždycky jsou mravně v pořádku. On si dobře uvědomuje obrovskou moc filmového média a nikdy ji nezneužívá.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 8. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Kultura - výběr z článků

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Earth: den na zázračné planetě

Earth: den na zázračné planetě

Fanoušci vynikajícího přírodovědného seriálu ZÁZRAČNÁ PLANETA, zbystřete, od 26. října zažijete v kinech DEN NA ZÁZRAČNÉ PLANETĚ. Dobrodružný snímek navazuje na druhou sérii ZÁZRAČNÉ PLANETY, která se na filmovém portálu ČSFD dlouhodobě drží na prvním místě v oblíbenosti mezi seriály.

Chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou

Nebýt terapeutického setkání pořádaného mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie, kterého se režisér a scenárista Alen Drljević zúčastnil, drama o následcích jugoslávské války by nejspíš nevzniklo.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Vary ve vašem kině

Vary ve vašem kině

Nedostanete se letos na filmový festival do Karlových Varů? Nesmutněte, když ne­může Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, tedy v tomto případě do kina, a to díky akci Vary ve vašem kině, jejíž první ročník se osvědčil už loni.

Druhá strana naděje

Druhá strana naděje

Snímek DRUHÁ STRANA NADĚJE, le­tošní nositel Stříbrného medvěda za nejlepší režii, potěší od poloviny léta také české diváky. Nejznámější finský režisér, filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (1957) byl za své filmy oceněn mohokrát, v minulosti získal nominaci na Oscara či cenu Grand Prix v Cannes. Z letošního Berlinale si zaslouženě odvezl Stříbrného medvěda za režii příběhu stárnoucího podomního obchodníka s košilemi, který se rozhodne opustit ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče si pořídí restauraci na zapomenutém helsinském dvorku a nabídne práci mladšímu muži ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne