Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

 

text Zdeněk Raboch, foto repro Andy Warhol Gigant/nakladatelství Argo

 

warhol5jpg.jpg

 

Andrew Warhola se narodil v Pittsburghu v Pensylvánii a už jeho narození jako by předznamenalo jeho budoucí život, kdy je těžké oddělit, co je pravda a co snaha stát se legendou. Stejně jako u rokenrolové hvězdy Chucka Berryho nebo největšího jazzmana Louise Armstronga se spekulovalo o roce, kdy spatřil světlo světa. O svém rodném listu z roku 1930 sám umělec tvrdil, že je to podvrh. Anály se pohybují v letech 1928 až 1931. Dnes se většinou historici kloní
k 6. srpnu 1928. Když v roce 1942 zemřel Warholův otec, rodina se protloukala, jak jen to šlo. Andy kromě jiných občasných prací vypomáhal s aranžováním výloh. Studovat začal na Carnegieho technologickém institutu v Pittsburghu komerční designovou tvorbu a po absolutoriu v roce 1949 odešel do New Yorku. Zde zahájil svou cestu za slávou a uznáním jako ilustrátor časopisů a designér reklamních materiálů. V roce 1956 navštívil Itálii, kde na něho silně zapůsobily renesanční památky. V té době obdržel prestižní cenu za reklamu a byl přizván na výstavu NEJNOVĚJŠÍ KRESBY USA v Muzeu moderního umění.

 

baner-clanek


V polovině 50. let se zrodil umělecký směr pop-art, inspirovaný populární hudbou a komerčním uměním, čerpající z předmětů denní potřeby, všudypřítomné techniky, reklamy a atmosféry velkoměstského života a jejími průvodními jevy – např. z filmu, fotografií či komiksů. Termín pop-art poprvé použil anglický kritik Lawrence Alloway v roce 1958. V šedesátých letech pop-art získal velkou oblibu a výše zmíněné inspirační aspekty teď naopak začal sám ovlivňovat. I když začal svou pouť do světa v Anglii i v Americe, dnes je pro laika i část odborníků spojen hlavně se jménem Andyho Warhola a jeho díly vytvořenými technikou sítotisku. Warhol začal malovat produkty pro Ameriku typické, mj. již zmíněnou polévku. Nebo dolarové bankovky, a to možná v návaznosti na otázku jedné z přítelkyň, co má nejraději. Známý je i jeho výrok, že umění byznysu je krokem, který následuje po umění: „Začal jsem jako komerční umělec a chtěl bych skončit jako umělec byznysu!“ Proslavil se rovněž portréty osobností z „velkého“ světa, jako byli Elvis Presley, Marilyn Monroe nebo Elizabeth Taylorová.
V roce 1965 měl Warhol první samostatnou výstavu, a právě v té době se začíná intenzivnější kontakt s jedním z prazdrojů umění, s hudbou, která se pro pop-art stala nedílnou součástí. S rockovou a popovou muzikou. Ta byla tehdy vyjádřením svobody myšlení, mladistvého rebelantství i krásného bláznovství.

 

warhol2jpg.jpg
Auto, 50. léta

 


Šedesátá léta bourala mýty a stavěla nové základy pro další generace. Nebyla to jen idylka, ale i velké generační rozpory a střety. Andy Warhol byl člověk uhranutý hvězdami uměleckého světa a mnoho z nich se snažil nějakým způsobem vtáhnout do svých projektů. Součástí tohoto překotného dění se stalo proslulé Warholovo umělecké studio The Factory, které kromě výtvarníků soustředilo do své náruče i další umělce všemožných žánrů. První hmatatelný kontakt s rockem nastal, když jedna z kultovních gramofonových firem, label Verve, kterou zrodila vinylová revoluce, odehrávající se shodou okolností současně s nástupem pop-artu v 50. a 60. letech, se rozhodla angažovat také něco z rockové muziky. O prestiž firmy se postaral Norman Granz, který chtěl pomoci Elle Fitzgeraldové, a tak založil novou společnost. Verve, až na řídké výjimky, těžila z jazzového materiálu. Od roku 1961, kdy už náležela gigantu MGM, sáhli manažeři po latinskoamerické muzice a o tři roky později po folku. V polovině šedesátých let je zlákala rocko­vá muzika a získali skupinu Mothers of Invention. Dalším počinem na tomto poli bylo vydání alba VELVET UNDERGROUND & NICO v roce 1967. Vzhledem k tomu, že Warhol byl manažerem kapely, bylo jasné, že obal bude jeho dílem. Německou modelku a hudebnici Nico „dohodil“ skupině právě Warhol i přes protesty zpěváka a kytaristy Loua Reeda. Majitel alba mohl banán na bílém pozadí sloupnout a objevit vnitřek v podobě masa. Obaly proto musely být vyrobeny neobvyklou technikou. I když Reedův výraz inspiroval později mnoho punkových zpěváků, v době vydání si desku koupilo jen málo lidí. Warhol měl na desce oblíbenou písničku ALL TOMORROW´S PARTIES, pojednávající o lidech z jeho Factory. Album ovšem nesklidilo ovace ani u odborníků. Časopis Rolling Stone desku vůbec nerecenzoval. Když Nico vydala v témže roce sólové album, nechala se k jeho názvu inspirovat Warholovým filmem CHELSEA GIRLS, v němž si zahrála. Další obal skupiny Velvet Underground, který vznikl ve Warholově Factory, byl k desce WHITE LIGHT/WHITE HEAT z roku 1969. V té době však už umělec ztrácel o skupinu zájem. Na začátku 70. let se Factory podílela také na aktivitách punkrockového seskupení New York Dolls.

 

warhol1jpg.jpg
S Gerardem Malangou při sítotisku plechovek Campbellovy polévky; Factory, Východní 47. ulice čp. 231, New York, 1965

 


Pozoruhodný byl i obal desky pro album Rolling Stones, STICKY FINGERS z roku 1971. Warhol, jenž prohlásil, že by chtěl být pohřben ve svých černých leviskách, zvolil na obal právě rozkrok těchto legendárních kalhot s poklopcem a opravdovým funkčním zipem. Málem ale došlo na soudní žalobu, neboť zip při transportu poškozoval desky. Vše se šalamounsky vyřešilo tím, že se zip stáhl dolů a místo na drážky desek tlačil na etiketu.

 

warhol3jpg.jpg
Kniha má mimořádně velké rozměry (33 x 43 cm) a váží 6,5 kg.

 


O pět let později, za účelem natáčení alba BLACK AND BLUE, si Rolling Stones za zkušebnu zvolili Warholův dům v Montauku na Long Islandu. Dům byl zařízen podle majitelova vkusu, takže zde např. našli knihovnu, kde byly publikace otočeny hřbety dovnitř. Nejen na stěnách, ale i okolo nich byly umístěny desítky umělcových originálů; dům se většinou ani nezamykal. Zvážíme-li, že jeho obraz GREEN CAR CRASH se později prodal za 71,1 milionů dolarů nebo jeho autoportrét za 29 milionů, bylo to prostředí značně „free“. Když kapela zkoušela, bylo ji slyšet na míle daleko. Warhol se snažil svým polaroidem atmosféru zachytit. Netušil však, že v COCKSUCKER BLUES o něm zpívají jako o „podělaným šmírákovi“. Asi by pak nepřijal práci na jejich dalším albu LOVE YOU LOVE nebo portrétování frontmana Micka Jaggera.
Vypráví se také, že Warholovy vyjadřovací schopnosti v průběhu rozhovorů nebyly zrovna na špičkové úrovni. K tomu, aby vyjádřil, co má na srdci, mu prý stačilo „Opravdu? Jé!“ a „Jé! Opravdu?“ K obsáhlejší konverzaci ho dokázala přimět Jade, dcera Micka Jaggera, a to natolik, že se na něho zpěvák nakonec díval s nelibostí. Bylo to ale spíš proto, že Warhol naléval dítěti šampaňské.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 8. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne