Janek Ledecký

Hrdý táta úspěšných dětí

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Text Vašek Vašák, foto Ondřej Pýcha, archiv J. ledeckého a čtk

 

ledecky1jpg.jpg 

 

Přesně před dvaceti lety jsi začal psát muzikály. Proč?

S Martinem Kumžákem jsme v ostravském studiu Citron míchali album MÍT KLIKU, o pauze jsme seděli na zahrádce a Martin na mě nastoupil: „Vydáváš šestý autorský album za sebou, píšeš na všechno muziku i texty, tak už bys mohl zkusit něco opravdickýho.“ – „Počkej, všechny ty desky jsou zlatý nebo platinový, každý rok jedu turné, to je přece opravdický, ne?“ povídám. A on mi podal knihu Shakespearových tragédií v překladu Erika A. Saudka. Já jsem si ji prolistoval a zjistil jsem, že je to stejný vydání, jaký si pamatuju z maminčiny knihovny a četl jsem ho, když mi bylo čtrnáct. Sám od sebe jsem tehdy přečetl celou rodičovskou knihovnu.

Viděl jsi někdy HAMLETA v divadle?

První divadelní představení, na kterým jsem byl na gymplu v rámci Klubu mladýho diváka, byl HAMLET ve vinohradským divadle v hlavní roli s Jaromírem Hanzlíkem. Bylo úžasný. Takže když jsem pak knihu znovu prolistoval, řekl jsem si: Jasně, proč ne, to zkusím. A vůbec mě nenapadlo, do čeho se chci pustit a jaký svatokrádeže se hodlám dopustit.

 

ledecky2jpg.jpg
S dcerou Ester

 

 

A napadlo tě rovnou udělat muzikál?

Jediný, co se mi kdy z muzikálů líbilo, byl JESUS CHRIST SUPERSTAR, což je ovšem rocko­vá opera. Tenhle vztah k muzikálům mám dodnes. Takže vzhledem k tomu, že jsem neměl žádný know how, řekl jsem Martinovi, že si začnu nahrávat hudební nápady, a navrhl jsem mu jet do Ameriky a podívat se na Broadwayi, jak se to dělá. Během čtrnácti dnů jsme viděli asi patnáct představení a jediný, co jsem z toho rychlokurzu pochopil, bylo, že způsobů, jak převyprávět příběh muzikou, je nekonečně mnoho a že se to musí udělat poctivě. To je celý.

Co bylo dál?

Požádal jsem o dramaturgickou pomoc Jana Kačera, asi třikrát jsme se sešli a pokaždý jsem mu pustil nějaký hudební nápady a vysvětlil mu, jak je chci zakomponovat do tý struktury, protože jsem chtěl dodržet geniální Shakespearův příběh. Na třetí schůzce mi pan Kačer povídá: „Vy to umíte popředu i pozpátku, tak teď běžte domů, zavřete už tu knížku a napište si scénosled, jak si myslíte, že bude vyhovovat hudební struktuře.“ Já jsem to udělal a vůbec mě nenapadlo, jak tím, že to dotáhnu, rozlítím odbornou divadelní veřejnost, která měla pocit, že Shakespearův HAMLET – a to tak je – je v rámci divadla nejposvátnější ze všech posvátnejch krav. A najednou jim na ni sáhne frajer, co zpívá NA PTÁKY JSME KRÁTKÝ. Přesto jsem to dopsal, a tím, že jsem měl famózní smlouvu s BMG, jsem si mohl dovolit nedělat rok nic jinýho, než si číst ve všech Shakespearových překladech. Nejenom HAMLETA, ale i ostatní tragédie a hry, abych pochopil, jakým způsobem pracuje s metaforama, a abych přišel na to, z kterýho překladu budu vycházet.

 

ledecky3jpg.jpg
Janek miluje různé sporty, například windsurfing.

 

 

Jaký byl ten rok se Shakespearem?

Byl báječnej, nicméně jsem zjistil, že vzhledem k mojí muzice to budu vyprávět svejma slovama, takže jsem nakonec ze žádnýho českýho překladu nevycházel. No a když jsem to dopsal, tak jsem zjistil, že trable ještě nekončí. Napřed jsem s tím šel za u nás nejúspěšnější produkcí, která dělala DRACULU – Kulhánkem a Hesem, a ti mi řekli, že na tragédii nebude nikdo chodit. Lichtenberg, kterej dělal KRYSAŘE, měl v podstatě stejnej názor. Nakonec jsem narazil na partu kolem Michala Kocourka, který se to líbilo, a že do toho jdou se mnou, což jsem měl radost. Akorát jsme zjistili, že to nemáme kde hrát.

Takže sis musel vymyslet divadlo…

Naštěstí se nám povedlo najít prostory v Jungmannově ulici a tam jsme postavili divadlo Kalich. V tý době už se mi začali vyhýbat kamarádi, který mi jinak fandili, protože jsem měl údajně takovej šílenej pohled, a přáli si, ať už si konečně na tom HAMLETOVI vylámu zuby a vrátím se k písničkám. Představa, že vezmu všechny prachy, který jsem do tý doby vydělal, a vrazím je do stavby divadla a ještě se zadlužím, to už bylo něco, o čem se mnou nechtěli ani polemizovat.

Co tomu říkala manželka?

Zuzka mi fandila, takže dobrý, ale když jsem čtrnáct dní před premiérou zjistil, že Petrovi Jandovi dlužím za studio, kde jsme nahrávali, a už ho nemám z čeho zaplatit, tak jsem musel prodat motorku. To už šlo fakt na dřeň. Ale přestože všichni předvídali, že jedinej, kdo bude bušit na vrata divadla Kalich, budou po třech reprízách věřitelé, naštěstí se to povedlo tak, že se v Kalichu odehrálo přes šest set repríz, a to byl jen začátek. Dnes jich má HAMLET víc než třináct set! Akorát se odehrávají ve větších divadlech různě po světě.

 

ledecky4jpg.jpg
V muzikálu IAGO s Oldřichem Křížem v pražském Divadle Hybernia

 

baner-clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Osobnosti - výběr z článků

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Ondřej Sokol

Ondřej Sokol

Je úspěšný herec, moderátor, režisér a překladatel. Také je uměleckým šéfem Činoherního klubu. Jelikož se nějaký čas známe, mohu říct, že ač je vnímán širší veřejností jako člověk, jemuž je blízký humor, nejraději má ironii, v níž je obsažen v kombinaci s opačným pólem.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne