Janek Ledecký

Hrdý táta úspěšných dětí

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Text Vašek Vašák, foto Ondřej Pýcha, archiv J. ledeckého a čtk

 

ledecky1jpg.jpg 

 

Přesně před dvaceti lety jsi začal psát muzikály. Proč?

S Martinem Kumžákem jsme v ostravském studiu Citron míchali album MÍT KLIKU, o pauze jsme seděli na zahrádce a Martin na mě nastoupil: „Vydáváš šestý autorský album za sebou, píšeš na všechno muziku i texty, tak už bys mohl zkusit něco opravdickýho.“ – „Počkej, všechny ty desky jsou zlatý nebo platinový, každý rok jedu turné, to je přece opravdický, ne?“ povídám. A on mi podal knihu Shakespearových tragédií v překladu Erika A. Saudka. Já jsem si ji prolistoval a zjistil jsem, že je to stejný vydání, jaký si pamatuju z maminčiny knihovny a četl jsem ho, když mi bylo čtrnáct. Sám od sebe jsem tehdy přečetl celou rodičovskou knihovnu.

Viděl jsi někdy HAMLETA v divadle?

První divadelní představení, na kterým jsem byl na gymplu v rámci Klubu mladýho diváka, byl HAMLET ve vinohradským divadle v hlavní roli s Jaromírem Hanzlíkem. Bylo úžasný. Takže když jsem pak knihu znovu prolistoval, řekl jsem si: Jasně, proč ne, to zkusím. A vůbec mě nenapadlo, do čeho se chci pustit a jaký svatokrádeže se hodlám dopustit.

 

ledecky2jpg.jpg
S dcerou Ester

 

 

A napadlo tě rovnou udělat muzikál?

Jediný, co se mi kdy z muzikálů líbilo, byl JESUS CHRIST SUPERSTAR, což je ovšem rocko­vá opera. Tenhle vztah k muzikálům mám dodnes. Takže vzhledem k tomu, že jsem neměl žádný know how, řekl jsem Martinovi, že si začnu nahrávat hudební nápady, a navrhl jsem mu jet do Ameriky a podívat se na Broadwayi, jak se to dělá. Během čtrnácti dnů jsme viděli asi patnáct představení a jediný, co jsem z toho rychlokurzu pochopil, bylo, že způsobů, jak převyprávět příběh muzikou, je nekonečně mnoho a že se to musí udělat poctivě. To je celý.

Co bylo dál?

Požádal jsem o dramaturgickou pomoc Jana Kačera, asi třikrát jsme se sešli a pokaždý jsem mu pustil nějaký hudební nápady a vysvětlil mu, jak je chci zakomponovat do tý struktury, protože jsem chtěl dodržet geniální Shakespearův příběh. Na třetí schůzce mi pan Kačer povídá: „Vy to umíte popředu i pozpátku, tak teď běžte domů, zavřete už tu knížku a napište si scénosled, jak si myslíte, že bude vyhovovat hudební struktuře.“ Já jsem to udělal a vůbec mě nenapadlo, jak tím, že to dotáhnu, rozlítím odbornou divadelní veřejnost, která měla pocit, že Shakespearův HAMLET – a to tak je – je v rámci divadla nejposvátnější ze všech posvátnejch krav. A najednou jim na ni sáhne frajer, co zpívá NA PTÁKY JSME KRÁTKÝ. Přesto jsem to dopsal, a tím, že jsem měl famózní smlouvu s BMG, jsem si mohl dovolit nedělat rok nic jinýho, než si číst ve všech Shakespearových překladech. Nejenom HAMLETA, ale i ostatní tragédie a hry, abych pochopil, jakým způsobem pracuje s metaforama, a abych přišel na to, z kterýho překladu budu vycházet.

 

ledecky3jpg.jpg
Janek miluje různé sporty, například windsurfing.

 

 

Jaký byl ten rok se Shakespearem?

Byl báječnej, nicméně jsem zjistil, že vzhledem k mojí muzice to budu vyprávět svejma slovama, takže jsem nakonec ze žádnýho českýho překladu nevycházel. No a když jsem to dopsal, tak jsem zjistil, že trable ještě nekončí. Napřed jsem s tím šel za u nás nejúspěšnější produkcí, která dělala DRACULU – Kulhánkem a Hesem, a ti mi řekli, že na tragédii nebude nikdo chodit. Lichtenberg, kterej dělal KRYSAŘE, měl v podstatě stejnej názor. Nakonec jsem narazil na partu kolem Michala Kocourka, který se to líbilo, a že do toho jdou se mnou, což jsem měl radost. Akorát jsme zjistili, že to nemáme kde hrát.

Takže sis musel vymyslet divadlo…

Naštěstí se nám povedlo najít prostory v Jungmannově ulici a tam jsme postavili divadlo Kalich. V tý době už se mi začali vyhýbat kamarádi, který mi jinak fandili, protože jsem měl údajně takovej šílenej pohled, a přáli si, ať už si konečně na tom HAMLETOVI vylámu zuby a vrátím se k písničkám. Představa, že vezmu všechny prachy, který jsem do tý doby vydělal, a vrazím je do stavby divadla a ještě se zadlužím, to už bylo něco, o čem se mnou nechtěli ani polemizovat.

Co tomu říkala manželka?

Zuzka mi fandila, takže dobrý, ale když jsem čtrnáct dní před premiérou zjistil, že Petrovi Jandovi dlužím za studio, kde jsme nahrávali, a už ho nemám z čeho zaplatit, tak jsem musel prodat motorku. To už šlo fakt na dřeň. Ale přestože všichni předvídali, že jedinej, kdo bude bušit na vrata divadla Kalich, budou po třech reprízách věřitelé, naštěstí se to povedlo tak, že se v Kalichu odehrálo přes šest set repríz, a to byl jen začátek. Dnes jich má HAMLET víc než třináct set! Akorát se odehrávají ve větších divadlech různě po světě.

 

ledecky4jpg.jpg
V muzikálu IAGO s Oldřichem Křížem v pražském Divadle Hybernia

 

baner-clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne