Janek Ledecký

Hrdý táta úspěšných dětí

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Text Vašek Vašák, foto Ondřej Pýcha, archiv J. ledeckého a čtk

 

ledecky1jpg.jpg 

 

Přesně před dvaceti lety jsi začal psát muzikály. Proč?

S Martinem Kumžákem jsme v ostravském studiu Citron míchali album MÍT KLIKU, o pauze jsme seděli na zahrádce a Martin na mě nastoupil: „Vydáváš šestý autorský album za sebou, píšeš na všechno muziku i texty, tak už bys mohl zkusit něco opravdickýho.“ – „Počkej, všechny ty desky jsou zlatý nebo platinový, každý rok jedu turné, to je přece opravdický, ne?“ povídám. A on mi podal knihu Shakespearových tragédií v překladu Erika A. Saudka. Já jsem si ji prolistoval a zjistil jsem, že je to stejný vydání, jaký si pamatuju z maminčiny knihovny a četl jsem ho, když mi bylo čtrnáct. Sám od sebe jsem tehdy přečetl celou rodičovskou knihovnu.

Viděl jsi někdy HAMLETA v divadle?

První divadelní představení, na kterým jsem byl na gymplu v rámci Klubu mladýho diváka, byl HAMLET ve vinohradským divadle v hlavní roli s Jaromírem Hanzlíkem. Bylo úžasný. Takže když jsem pak knihu znovu prolistoval, řekl jsem si: Jasně, proč ne, to zkusím. A vůbec mě nenapadlo, do čeho se chci pustit a jaký svatokrádeže se hodlám dopustit.

 

ledecky2jpg.jpg
S dcerou Ester

 

 

A napadlo tě rovnou udělat muzikál?

Jediný, co se mi kdy z muzikálů líbilo, byl JESUS CHRIST SUPERSTAR, což je ovšem rocko­vá opera. Tenhle vztah k muzikálům mám dodnes. Takže vzhledem k tomu, že jsem neměl žádný know how, řekl jsem Martinovi, že si začnu nahrávat hudební nápady, a navrhl jsem mu jet do Ameriky a podívat se na Broadwayi, jak se to dělá. Během čtrnácti dnů jsme viděli asi patnáct představení a jediný, co jsem z toho rychlokurzu pochopil, bylo, že způsobů, jak převyprávět příběh muzikou, je nekonečně mnoho a že se to musí udělat poctivě. To je celý.

Co bylo dál?

Požádal jsem o dramaturgickou pomoc Jana Kačera, asi třikrát jsme se sešli a pokaždý jsem mu pustil nějaký hudební nápady a vysvětlil mu, jak je chci zakomponovat do tý struktury, protože jsem chtěl dodržet geniální Shakespearův příběh. Na třetí schůzce mi pan Kačer povídá: „Vy to umíte popředu i pozpátku, tak teď běžte domů, zavřete už tu knížku a napište si scénosled, jak si myslíte, že bude vyhovovat hudební struktuře.“ Já jsem to udělal a vůbec mě nenapadlo, jak tím, že to dotáhnu, rozlítím odbornou divadelní veřejnost, která měla pocit, že Shakespearův HAMLET – a to tak je – je v rámci divadla nejposvátnější ze všech posvátnejch krav. A najednou jim na ni sáhne frajer, co zpívá NA PTÁKY JSME KRÁTKÝ. Přesto jsem to dopsal, a tím, že jsem měl famózní smlouvu s BMG, jsem si mohl dovolit nedělat rok nic jinýho, než si číst ve všech Shakespearových překladech. Nejenom HAMLETA, ale i ostatní tragédie a hry, abych pochopil, jakým způsobem pracuje s metaforama, a abych přišel na to, z kterýho překladu budu vycházet.

 

ledecky3jpg.jpg
Janek miluje různé sporty, například windsurfing.

 

 

Jaký byl ten rok se Shakespearem?

Byl báječnej, nicméně jsem zjistil, že vzhledem k mojí muzice to budu vyprávět svejma slovama, takže jsem nakonec ze žádnýho českýho překladu nevycházel. No a když jsem to dopsal, tak jsem zjistil, že trable ještě nekončí. Napřed jsem s tím šel za u nás nejúspěšnější produkcí, která dělala DRACULU – Kulhánkem a Hesem, a ti mi řekli, že na tragédii nebude nikdo chodit. Lichtenberg, kterej dělal KRYSAŘE, měl v podstatě stejnej názor. Nakonec jsem narazil na partu kolem Michala Kocourka, který se to líbilo, a že do toho jdou se mnou, což jsem měl radost. Akorát jsme zjistili, že to nemáme kde hrát.

Takže sis musel vymyslet divadlo…

Naštěstí se nám povedlo najít prostory v Jungmannově ulici a tam jsme postavili divadlo Kalich. V tý době už se mi začali vyhýbat kamarádi, který mi jinak fandili, protože jsem měl údajně takovej šílenej pohled, a přáli si, ať už si konečně na tom HAMLETOVI vylámu zuby a vrátím se k písničkám. Představa, že vezmu všechny prachy, který jsem do tý doby vydělal, a vrazím je do stavby divadla a ještě se zadlužím, to už bylo něco, o čem se mnou nechtěli ani polemizovat.

Co tomu říkala manželka?

Zuzka mi fandila, takže dobrý, ale když jsem čtrnáct dní před premiérou zjistil, že Petrovi Jandovi dlužím za studio, kde jsme nahrávali, a už ho nemám z čeho zaplatit, tak jsem musel prodat motorku. To už šlo fakt na dřeň. Ale přestože všichni předvídali, že jedinej, kdo bude bušit na vrata divadla Kalich, budou po třech reprízách věřitelé, naštěstí se to povedlo tak, že se v Kalichu odehrálo přes šest set repríz, a to byl jen začátek. Dnes jich má HAMLET víc než třináct set! Akorát se odehrávají ve větších divadlech různě po světě.

 

ledecky4jpg.jpg
V muzikálu IAGO s Oldřichem Křížem v pražském Divadle Hybernia

 

baner-clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne