Editorial

Slovo šéfredaktorky

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

A aby herců nebylo málo, Jan Kerber pro nás připravil povídání s Lucií Polišenskou, která hraje v Národním divadle a je známá z televizního seriálu Ohnivé kuře, a Pavlína Kourová se svým manželem Petrem si povídali s mladičkým Viktorem Zavadilem, kterého režisér Robert Sedláček obsadil do role Jana Palacha v novém stejnojmenném filmu podle scénáře Evy Kantůrkové. Historik Petr Koura režisérovi pomáhal pátrat po některých souvislostech té doby, společně dokonce navštívili v Kamenickém Šenově Jiřího Palacha, Janova bratra. Byla bych ráda, kdyby nám o tom setkání do Xantypy napsal.
Kromě již uvedeného je zářijová Xantypa opět plná skvělých osobností, na něž by měl být náš národ patřičně hrdý. S dvěma následujícími si povídala Tereza Herz Pokorná. Světově proslulý neurolog Vladimír Beneš je fascinován mozkem a říká, že nikdy v životě nepracoval, protože neurologie pro něj není práce, ale vášeň a koníček. Výtvarník a režisér Gene Deitch, Američan, ověnčený Oscarem a mnoha a mnoha dalšími prestižními cenami, přijel do Prahy díky lásce k animovanému filmu, a protože se okamžitě zamiloval do Zdeničky, šéfky studia Bratři v triku, kterou si v roce 1964 vzal, žije tu s ní dodnes. Vynikající fotografka Iren Stehli zase přijela ze svobodného Švýcarska do socialistické Prahy studovat FAMU a fotila Československo v tuhých normalizačních sedmdesátých letech. Naopak její mladá kolegyně Alžběta Jungrová, vnučka Ferdinanda Peroutky, dnes cestuje po světě, především do krizových oblastí, a vyprávěla o tom Libuši Koubské. A za své reportážní fotografie také již získala pár ocenění. Zajímavý je i historický vhled Milana Švihálka do začátků aviatiky u Baťů ve Zlíně a vzpomínka na kapitána zlínské vzdušné flotily Josefa Engliše, jenž s Janem Antonínem Baťou obletěl svět.
A to stále ještě není všechno, co si tento měsíc můžete v Xantypě přečíst!

Přeji vám krásné indiánské léto.

Michaela Gübelová

 

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí, nedávno jsem viděla inscenaci Kočka v oregánu v Di­vadle Kalich, kde excelovali manželé Bára Hrzánová a Radek Holub. Byla to čistá radost. A tak jsem se po představení domluvila s Iljou Kučerou ml., naším občasným přispěvatelem, který byl z jejich výkonu nadšený stejně jako já, aby s oběma pro letní Xantypu udělal rozhovor. Nabídku přijal s radostí, právě tak jako Matěj Třešňák, který pak za pár dní Báru s Radkem a fenkou Pepinou fotil u Vltavy. Mimochodem, přestože byl krásný červnový den, voda byla po předešlých přívalových deštích pořádně zakalená. Potřetí v krátké době jsem se se sympatickou dvojicí potkala ve Viole, kde Bára křtila svoji knihu Vinnetou naší doby, sepsal ji s ní Richard Erml. Těch několik setkání ve mně probudilo vzpomínání…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, jen namátkově z poslední doby: požár v Holešovicích, umírají lidé v Palestině, údajným důvodem je přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, dva lidé poražení tramvají na náměstí I. P. Pavlova zemřeli, prezident obviňován z vlastizrady kvůli novičoku, vládne nám stále vláda bez důvěry… Kde jsou nějaké pozitivní zprávy? V Xantypě!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, v pátek třináctého navždy odešel geniální filmař a vzácný člověk Miloš Forman (18. 2. 1932 – 13. 4. 2018). Mnohokrát jsme o něm do Xantypy psali, několikrát s ním vedli rozhovor. Od té smutné zprávy se mi vybavují nezapomenutelné chvíle strávené ve společnosti Miloše Formana.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, do nového roku vkročíme s krásnou Ivankou Chýlkovou.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, Jaroslav Plesl je skvělý a oblíbený herec, v divadle i ve filmu jde z role do role. A tak jsme si museli několik měsíců počkat, než dotočil s Miroslavem Krobotem film Kvarteto, aby nám mohl vyprávět, jaké bylo natáčení – a nejen o tom si s ním povídal Jan Kerbr.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, oblíbený, a proto velice vytížený herec Václav Neužil v říjnu slaví narozeniny. V rozhovoru, který s ním vedl Jan Kerbr, se zmiňuje o svém dědečkovi, po němž se jmenuje a který ho především na­učil vztahu k přírodě. Bohužel však zemřel, když bylo vnukovi teprve deset let. Já mohu dodat, že Václav Neužil starší byl předním hercem Divadla J. K. Tyla v Plzni, a jak se říká, bardem této scény. Jeho mistrovství jsem viděla mnohokrát, protože tam tenkrát hrál také můj muž Ivan Gübel a na jevišti často stáli spolu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne