Gene Deitch

Tichý Američan v Praze

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Text Tereza Herz Pokorná, foto archiv Gena Deitche a Daniel Zewdie

 

deitch1jpg.jpg
Na balkoně pod Petřínem, 2018

 

Pro vysvětlení tohoto tvrzení je nutno dodat, že jeho paní vedla mnoho desítek let slavné studio animovaných filmů Bratři v triku, v němž od roku 1960 vznikaly také všechny Genovy filmy, a to včetně snímku MUNRO, ověnčeného metou nejvyšší. A byl to právě tento film, který se stal naším prvním oscarovým filmem vůbec.
Gene Deitch není pouze režisérem animovaných filmů, ale především výtvarníkem tělem i duší. Na svět se dívá rozzářenýma očima věčného dítěte, jemuž je inspirací vše, co na své pouti životem potkává. Vnímá každé kouzlo, které se na ní odehrává, a čerpá z něj. Má osobitý a všudypřítomný smysl pro humor, skrývá se v něm dobrodruh a zároveň člověk nesmírně zodpovědný a vnímající realitu a vypadá to, že se oba skvěle doplňují. Na otázku, zdali věří v osud, odpovídá: „Po tom, co se mi stalo, nemohu říci, že ne. Můj život je poněkud crazy, ale jsem za něj nesmírně vděčný.“

 

deitch2jpg.jpg
U prvního stereo zařízení v Československu

 

 

Dětství a mládí
Eugene Merril Deitch své dětství prožíval v Hollywoodu. Dýchal vzduch prosycený filmovým kouzlem a už jako malý kluk chtěl dělat pouze jedno – animovaný film. Kreslil si pro sebe disneyovské postavičky, vymýšlel jim své vlastní příběhy, své vlastní bláznivé situace. Kreslil neustále, šlo mu to, bavil se tím. První film vyrobil ve třinácti letech – podepsal ho jako Gene Deitch. Vyhlídky na vzdělání mu zhatila válka, učil se tedy v praxi. Příležitost díky svým schopnostem a nadšení, které kolem sebe ostatně šíří dodnes, měl. Učil se od géniů z trikových společností UPA, četl knihy o tom, jak se dělá film; všechny, které byly k mání.
Jako mladý muž pak žil v rodné zemi svůj velký americký sen. Stal se nejlépe placeným animátorem, šéfem jednoho z největších studií animovaných filmů – Terrytoons, kde mu jeho autorský film SYDNEY’S FAMILY TREE přinesl roku 1958 oscarovou nominaci. Reklamy, které natočil, byly jako vůbec první promítány v Muzeu moderního umění v New Yorku.
Pracoval pro 20th Century Fox, MGM, Paramount, byl uznávaným grafikem, mi­lovníkem všeho, co souviselo s jazzem (jeho kresby se objevovaly na stránkách hudebních časopisů), je autorem několika knih a množství komiksů. Otcem rodiny čítající ženu Marii a tři syny, a nakonec i majitelem svého vlastního filmového studia Gene Deitch Associates, Inc. se sídlem v New Yorku.

 

deitch3jpg.jpg
Z filmu NUDNÍK, 1965 

 

 

Osudová nabídka
V roce 1959 otevírá dveře své pracovny muži jménem Bill Snyder a ani v nejmenším netuší, že se právě začíná od základů měnit celý jeho život. Nabídku, kterou od příchozího dostává, zprvu vehementně od­mítá. Nemá zájem pracovat pro nikoho jiného než pro sebe, navíc má zaměstnance a pro ně zakázky. Avšak stěny místnosti zdobí kresby k filmu MUNRO, který touží realizovat a na který se mu momentálně nedostává financí. Snyder to ví: „Když mi pomůžete s tím, co potřebuji, dám vám peníze na MUNRO.“ Genovo původní „ano“ střídá jasné „ne“ ve chvíli, kdy vyjde najevo, že film, o který jde, se realizuje v hlavním městě Československa. Studená válka byla v plném proudu a mladý výtvarník byl jedním z těch, kdo pocítili její dopad na vlastní kůži. Pořádali se ženou jednou týdně ve svém domě den otevřených dveří. Hrál se jazz a poslechnout si ho přicházeli i lidé, které osobně neznali. Joseph McCarthy se právě zapisoval do dějin svým pověstným honem na čarodějnice, spadnout do jeho sítí nebylo těžké, zato osvobodit se z falešných nařčení obviňujících z příslušnosti ke komunistům bylo obtížné. Genovi, jenž netušil, že mezi jejich hosty byli dle tvrzení vyšetřovací komise sídlící v Pentagonu i komunisté, se to povedlo, ale již nikdy nechtěl mít s ničím, co by jen z dáli připomínalo podobný problém, nic společného. Takový výlet byl tedy tím posledním, co by hodlal podstoupit. „Deset dní v mých službách a máte MUNRO. A je tam jedna drobná žena, do které se určitě zamilujete.“ Domluvili se. O poslední, kratičké poznámce „nového zaměstnavatele“ si samozřejmě myslel své. Ve chvíli, kdy šel zažádat o cestovní doklady, měl v hlavě pouze jediné – vidinu MUNRA a touhu být zase rychle zpátky doma.
Když v Curychu nasedal s třemi dalšími pasažéry do imitace amerického letounu DC-3 sovětské výroby, zaplavily ho nemilé pocity všeho druhu. O letadlech věděl své (výcvik válečného pilota nedokončil pouze proto, že naštěstí skončila válka), ale nic o tom, co ho čeká v případě, že letoun doletí na určené místo.

 

deitch4jpg.jpg
Gene se Zdenou před jejich milovanou chalupou

 

 

Praha
Ruzyňské letiště ho přivítalo v plné kráse podzimní šedi, pasová kontrola vyvolala pocit, že bude vzápětí zatčen. Za ní čekala drobná, o patnáct let starší žena, hovořící jeho řečí. „Další povedený Snyderův vtip,“ prolétlo mu hlavou. Cestou z letiště do centra Prahy měl pocit, že se vrátil ve stroji času o několik desítek let zpátky. Udivovalo ho oblečení lidí, prázdné výklady, na Letné se nedala přehlédnout socha Stalina, ale ani krása architektury dob minulých. Vše si natáčel na kameru a připadal si jako někdo mezi Jamesem Bondem a Alenkou v říši divů. Ve studiu pak na něj čekal delikátní úkol poradce, jenž bude mít určující slovo, a s tím související napjatá atmosféra, kterou plně chápal. Poznal hned, že lidé zde jsou na svoji práci hrdí a že jsou v tom, co dělají, výborní. Ale byla tu jiná mentalita, jiná kultura než v Americe a nutně muselo dojít ke změnám, aby se film, který vznikal, stal prodejným. Navíc celá technika a způsob práce byl odlišný, což vše komplikovalo, protože veškeré přípravy a základní kresby vznikaly v New Yorku. Zde se mělo pokračovat.

 

baner-clanek 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Osobnosti - výběr z článků

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Ondřej Sokol

Ondřej Sokol

Je úspěšný herec, moderátor, režisér a překladatel. Také je uměleckým šéfem Činoherního klubu. Jelikož se nějaký čas známe, mohu říct, že ač je vnímán širší veřejností jako člověk, jemuž je blízký humor, nejraději má ironii, v níž je obsažen v kombinaci s opačným pólem.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne