Gene Deitch

Tichý Američan v Praze

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Text Tereza Herz Pokorná, foto archiv Gena Deitche a Daniel Zewdie

 

deitch1jpg.jpg
Na balkoně pod Petřínem, 2018

 

Pro vysvětlení tohoto tvrzení je nutno dodat, že jeho paní vedla mnoho desítek let slavné studio animovaných filmů Bratři v triku, v němž od roku 1960 vznikaly také všechny Genovy filmy, a to včetně snímku MUNRO, ověnčeného metou nejvyšší. A byl to právě tento film, který se stal naším prvním oscarovým filmem vůbec.
Gene Deitch není pouze režisérem animovaných filmů, ale především výtvarníkem tělem i duší. Na svět se dívá rozzářenýma očima věčného dítěte, jemuž je inspirací vše, co na své pouti životem potkává. Vnímá každé kouzlo, které se na ní odehrává, a čerpá z něj. Má osobitý a všudypřítomný smysl pro humor, skrývá se v něm dobrodruh a zároveň člověk nesmírně zodpovědný a vnímající realitu a vypadá to, že se oba skvěle doplňují. Na otázku, zdali věří v osud, odpovídá: „Po tom, co se mi stalo, nemohu říci, že ne. Můj život je poněkud crazy, ale jsem za něj nesmírně vděčný.“

 

deitch2jpg.jpg
U prvního stereo zařízení v Československu

 

 

Dětství a mládí
Eugene Merril Deitch své dětství prožíval v Hollywoodu. Dýchal vzduch prosycený filmovým kouzlem a už jako malý kluk chtěl dělat pouze jedno – animovaný film. Kreslil si pro sebe disneyovské postavičky, vymýšlel jim své vlastní příběhy, své vlastní bláznivé situace. Kreslil neustále, šlo mu to, bavil se tím. První film vyrobil ve třinácti letech – podepsal ho jako Gene Deitch. Vyhlídky na vzdělání mu zhatila válka, učil se tedy v praxi. Příležitost díky svým schopnostem a nadšení, které kolem sebe ostatně šíří dodnes, měl. Učil se od géniů z trikových společností UPA, četl knihy o tom, jak se dělá film; všechny, které byly k mání.
Jako mladý muž pak žil v rodné zemi svůj velký americký sen. Stal se nejlépe placeným animátorem, šéfem jednoho z největších studií animovaných filmů – Terrytoons, kde mu jeho autorský film SYDNEY’S FAMILY TREE přinesl roku 1958 oscarovou nominaci. Reklamy, které natočil, byly jako vůbec první promítány v Muzeu moderního umění v New Yorku.
Pracoval pro 20th Century Fox, MGM, Paramount, byl uznávaným grafikem, mi­lovníkem všeho, co souviselo s jazzem (jeho kresby se objevovaly na stránkách hudebních časopisů), je autorem několika knih a množství komiksů. Otcem rodiny čítající ženu Marii a tři syny, a nakonec i majitelem svého vlastního filmového studia Gene Deitch Associates, Inc. se sídlem v New Yorku.

 

deitch3jpg.jpg
Z filmu NUDNÍK, 1965 

 

 

Osudová nabídka
V roce 1959 otevírá dveře své pracovny muži jménem Bill Snyder a ani v nejmenším netuší, že se právě začíná od základů měnit celý jeho život. Nabídku, kterou od příchozího dostává, zprvu vehementně od­mítá. Nemá zájem pracovat pro nikoho jiného než pro sebe, navíc má zaměstnance a pro ně zakázky. Avšak stěny místnosti zdobí kresby k filmu MUNRO, který touží realizovat a na který se mu momentálně nedostává financí. Snyder to ví: „Když mi pomůžete s tím, co potřebuji, dám vám peníze na MUNRO.“ Genovo původní „ano“ střídá jasné „ne“ ve chvíli, kdy vyjde najevo, že film, o který jde, se realizuje v hlavním městě Československa. Studená válka byla v plném proudu a mladý výtvarník byl jedním z těch, kdo pocítili její dopad na vlastní kůži. Pořádali se ženou jednou týdně ve svém domě den otevřených dveří. Hrál se jazz a poslechnout si ho přicházeli i lidé, které osobně neznali. Joseph McCarthy se právě zapisoval do dějin svým pověstným honem na čarodějnice, spadnout do jeho sítí nebylo těžké, zato osvobodit se z falešných nařčení obviňujících z příslušnosti ke komunistům bylo obtížné. Genovi, jenž netušil, že mezi jejich hosty byli dle tvrzení vyšetřovací komise sídlící v Pentagonu i komunisté, se to povedlo, ale již nikdy nechtěl mít s ničím, co by jen z dáli připomínalo podobný problém, nic společného. Takový výlet byl tedy tím posledním, co by hodlal podstoupit. „Deset dní v mých službách a máte MUNRO. A je tam jedna drobná žena, do které se určitě zamilujete.“ Domluvili se. O poslední, kratičké poznámce „nového zaměstnavatele“ si samozřejmě myslel své. Ve chvíli, kdy šel zažádat o cestovní doklady, měl v hlavě pouze jediné – vidinu MUNRA a touhu být zase rychle zpátky doma.
Když v Curychu nasedal s třemi dalšími pasažéry do imitace amerického letounu DC-3 sovětské výroby, zaplavily ho nemilé pocity všeho druhu. O letadlech věděl své (výcvik válečného pilota nedokončil pouze proto, že naštěstí skončila válka), ale nic o tom, co ho čeká v případě, že letoun doletí na určené místo.

 

deitch4jpg.jpg
Gene se Zdenou před jejich milovanou chalupou

 

 

Praha
Ruzyňské letiště ho přivítalo v plné kráse podzimní šedi, pasová kontrola vyvolala pocit, že bude vzápětí zatčen. Za ní čekala drobná, o patnáct let starší žena, hovořící jeho řečí. „Další povedený Snyderův vtip,“ prolétlo mu hlavou. Cestou z letiště do centra Prahy měl pocit, že se vrátil ve stroji času o několik desítek let zpátky. Udivovalo ho oblečení lidí, prázdné výklady, na Letné se nedala přehlédnout socha Stalina, ale ani krása architektury dob minulých. Vše si natáčel na kameru a připadal si jako někdo mezi Jamesem Bondem a Alenkou v říši divů. Ve studiu pak na něj čekal delikátní úkol poradce, jenž bude mít určující slovo, a s tím související napjatá atmosféra, kterou plně chápal. Poznal hned, že lidé zde jsou na svoji práci hrdí a že jsou v tom, co dělají, výborní. Ale byla tu jiná mentalita, jiná kultura než v Americe a nutně muselo dojít ke změnám, aby se film, který vznikal, stal prodejným. Navíc celá technika a způsob práce byl odlišný, což vše komplikovalo, protože veškeré přípravy a základní kresby vznikaly v New Yorku. Zde se mělo pokračovat.

 

baner-clanek 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne