Rudolf Desenský

Psí život

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

 

Text Vašek Vašák, foto Lukáš David

 

 desensky1jpg.jpg

 

Pochází z Děčína, původním povoláním je hodinář. „Chvilku jsem to dělal, ale zrovna nastupovaly digitálky a mně, mladýmu klukovi dávali ty nejhorší fušky. Opravy historických kousků si nechávali starouši pro sebe. Jenže tím, co zbylo na mě, se nedalo uživit. Dneska hodinky ani nenosím. Když máte tolik psů, tak to nejde, protože se všude zachytávám a já potřebuju mít volný ruce,“ dodal na vysvětlenou.
Prvního psa si pořídil v sedmnácti letech. Dlouhosrstého německého ovčáka Dana s jedním uchem nakřivo. „Bylo to složitý, protože mám alergii na zvířecí srst.“ Rudolfovi se jeho handicap podařil zlomit alternativní medicínou. „Doktoři mě chtěli zabít experimenty. Víme, jak na tom bylo lékařství v sedmdesátých letech. Dnes je to ostatně podobný. Jen se používají jiný ‚jedy‘. Tehdy jich do mě rvali tolik, že mi odrovnali imunitní systém. Přestal jsem doktorům důvěřovat a pokusil se to vyřešit alternativně – bylinami, akupunkturou, akupresurou a tak. Od dvaadvaceti nemám obvodního lékaře. Zlomeninu jsem žádnou neměl a drobnosti si umím srovnat sám,“ usmívá se.

Tlusťoši dostanou jen večer
V současné době žije na rozsáhlém pozemku u lesa, poblíž obce s příznačným názvem Brloh. Zastavili jsme na parkovišti a u plotu zazvonili na zvonek. Přišel nás přivítat víc než půlmetrákový kolos (jak jsme se dozvěděli později, šlo o fenu kavkazského pasteveckého psa). Slušně jsme pozdravili a z jedné z chatiček vyšel muž se vzezřením zálesáka, doprovázený smečkou zhruba stejně velkých chlupáčů jako ten první. Dohromady jich bylo jedenáct. Všichni se tvářili mírumilovně.
Vešli jsme do klubovny, usadili se u konferenčního stolku a hned zkraje jsem se zeptal, jak tu vlastně Rudolf Desenský žije. „Vstávám většinou ještě za tmy, mezi pátou a šestou, a když se probudím, chvíli mazlím pejsany. Jestli s nimi spím v jedný posteli? To víte, že jo. Samozřejmě jich je tam jen tolik, kolik se tam vejde. Však se během noci prostřídají. Když se odejde jeden napít, druhej mu zalehne místo. Akorát vědí, že mě při tom střídání nesmějí vzbudit, to bych byl ošklivej. Ráno dám nažrat hubeňourům, tlusťoši dostanou jen večer,“ usmívá se.
„Pak vyřizuju maily a Facebook. Letos jsem se zařekl, že na něm nestrávím o minutu dýl, než je nezbytně nutný. Internet je žrout času, kterej kradu svejm psům. Mezi devátou a desátou jsem si rezervoval hodinu na to, kdy mi můžou volat lidi. První
klient přichází v deset a pak každý dvě hodiny další. Navečír se starám o hafany, co tu mám v azylu. Pak teprve o svý.“
Kromě jedenácti psů, kteří se volně pohybují po areálu, má pan Desenský ve výběhu dalších šestnáct chlupáčů. „Azyl poskytuju výhradně velkejm psům. O tyhle malý ‚myši‘, jako mám teď na klíně, se postarají útulky, přestože každýho rafne. Zato ‚kavkazáků‘ a ‚středoasiatů‘ (středoasijský pastevecký pes – pozn. aut.) se tam bojí.“
A kde na to pan Desenský bere finance? „Jelikož jsem pomohl hodně lidem, tak teď pomáhají – v rámci spolku Mikroazyl Vlčáry z.s., kterej jsem vytvořil – zase oni mně. Nedělám to komerčně, nemám ceníky, stačí napsat na Facebook, že potřebujeme obojky a krmení, a většinou všechno od nich dostaneme. Na druhou stranu to nepřeháním. Při třiceti hafanech nahlásím stop stav. Spíš než o kvantitu se snažím o kvalitu.“
Obrázky svých prvních psů nemá. Pro ty dnešní si pořídil zrcadlovku Canon, protože je potřebuje nejen zdokumentovat, ale i co nejlépe nafotit, aby si je někdo vzal. Zvířata se dnes vybírají hlavně podle obrázku.

 

desensky2jpg.jpg

 

Vlka k ničemu nedonutíte
Tradiční problém: co udělat, když pes neposlouchá? „Každý má své silné a slabé stránky. Tahle čuba mě před chvílí rafla kvůli tenisáku, kterej mně furt vnucovala. Tak jsem ji chytil za čumák a ona začala přemejšlet, jestli můj palec v její hubě byl fajn, nebo nebyl. Tím jsem získal její pozornost, takže zase zvolním, jako bych jí řekl: „Příště buď opatrnější.“ Nemusím jí to složitě vysvětlovat. Když pes neposlouchá, nastavím to tak, aby mě vnímat chtěl. Nebo musel.“
Pan Desenský se nesnaží předávat své poznatky odborně, přestože je v oboru ab­sol­ventem řady věhlasných kursů a v anatomii psů se velmi slušně vyzná. „Mluvím tak, aby mi všichni rozuměli. Nepoužívám termíny, jako ‚reflexní oblouk‘, ale řeknu ‚dlouhý vedení‘. Mým cílem není dělat lidem odbornou přednášku, po který by nevěděli nic.“

baner-clanek

Zajímavou zkušenost udělal ještě na Vysočině, kde měl předtím farmu a staral se tam také o vlka. Jaký je podle něj rozdíl v přístupu k divoké šelmě a psovi? „Jako v přístupu k ferrari a vysokozdvižnýmu vozíku. Oba mají sice čtyři nohy, ale je to něco úplně jinýho. Když jsem měl vlčouna, dostal výběh a psí kámošku, aby nebyl sám. Přece jen je to smečkový zvíře. Původně si ho pořídil chlapík, kterej měl spoustu peněz, ale neuměl to s roční šelmičkou. Aby se dokázal člověk domluvit s vlkem, vyžaduje to i trošičku citu, vnímání a empatie. Nakonec mi volal, že si s ním neví rady, tak jsem si ho vzal na chvíli k sobě, normalizoval ho ‚přes československýho vlčáka‘, což je původně pes kříženej s vlkem, a dal jsem mu je oba domů. Jenže neuběhly ani tři neděle a chlapík znovu volal, že to nedokáže a že mi toho vlka věnuje. Pak se mi ozvala kamarádka z Rakouska, která věděla, že jsem chtěl vždycky vlčici – a že na mě jedna čeká v zoo. Tak jsem si pro ni zajel. Psy ještě jakž takž uhlídáte, vlka ne, protože se nesnaží s člověkem souznít. Cokoli mu řeknete, je pro něj námět k přemýšlení, ne příkaz. K ničemu ho nedonutíte. U něj se to musí postavit tak, aby sám chtěl. Jakmile to uděláte jinak – že je to výhodný jen pro vás –, tak se na vás vykašle. Je chytrej.“
Měli by u psů přežít taky jen ti nejlepší? „Utratit zvíře je jednodušší, než pustit do světa ‚genetickej odpad‘. Když někdo odchová retrívry, který agresivně koušou členy rodiny, tak je to špatně. Retrívr do lidí kousat nemá. Takže co s ním? Radši ho doživotně zavřít do kotce nebo uspat, aby se dál nemnožil. Jsem pro starej farmářskej styl: králíci nejsou užitečný, tak s chovem skončím. To je stejný, jako když se nedá kobyla zapustit – pryč z chovu. Jestliže Rusákovi napadne ‚kavkazák‘ dítě, tak tomu psovi ustřelí hlavu a hodí ho do lesa vlkům. Ten pes v sobě nemá nastavený, aby ublížil slabšímu. Když reaguje jinak, něco není v pořádku. Takhle by se mělo selským rozumem selektovat. U zvířat tu možnost máme. U lidí ne. U nich by to šlo vyřešit tak, že by doktor řekl: „Paní, vždyť jste alergička a manžel je astmatik, proč chcete mít děti?!“ Měl by jim to vymluvit a ne je nutit: „Nějak to spravíme, prášků je na to dost.“

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne