Josef Engliš

S Janem Antonínem Baťou kolem zeměkoule

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

 

Text Milan Švihálek, foto archiv rodiny Josefa Engliše

 

bata1jpg.jpg
Členské legitimace Svazu letců Republiky Československé a Českého národního aeroklubu ve Zlíně získal Josef Engliš už jako Baťův šéfmechanik roku 1935.

 

 

Čtvrtého října 1924 o páté hodině odpolední přiletělo z Prahy do Zlína první letadlo Tomáše Bati – dvojplošník Albatros, mezi letci populárně zvaný „sardinka“. Nebyl to žádný luxusní stroj, nýbrž nejběžnější letadlo rakousko-uherské armády z první světové války, které Baťa koupil z výprodeje za pouhých dvanáct set korun. Průměrná rychlost Albatrosu nepřevyšovala 100 km/hod a jeho dřevěný trup byl potažen impregnovaným plátnem. Tomáš Baťa však nechal rozhlásit, že převratný vynález je základem budoucí zlínské letecké flotily určené k rychlé přepravě obchodníků po celé republice a do všech koutů Evropy.
Prvním pilotem ve Zlíně byl bývalý vojenský letec Jindřich Brouček, tehdy jedenatřicetiletý. O jeho mimořádných schopnostech svědčí mimo jiné fakt, že jedné jarní neděle roku 1926 dokázal se svou primitivní „sardinkou“ obratně podletět most přes Dyji ve Znojmě, což bylo k potěšení širokého publika zaznamenáno na film jedním z prvních proslulých zlínských amatérských kameramanů Josefem Vaňharou.
Baťova letecká eskadra se rychle rozrůstala a začátkem třicátých let už bylo možné spatřit v hangárech nového letiště na Bahňáku deset letadel, včetně tehdy nejmodernějšího Fokkera se třemi motory a kabinou pro deset cestujících. Rozmach létání ve Zlíně v té době už přesáhl hranice republiky a začal budit pozornost světových odborníků. Do obuvnické metropole se v roce 1930 přiletěl podívat i britský ministr civilního letectví Sefton Brancker, jeden z nejznámějších leteckých odborníků Evropy, aby se při setkání s Tomášem Baťou osobně přesvědčil o vysoké úrovni zlínského létání a o stále běžnějším používání letadel v obchodní a průmyslové praxi.

Tragédie
V první polovině třicátých let nebylo létání pouze dynamicky se rozvíjejícím cestovním oborem, ale činností v každém případě neobyčejně riskantní. Letadla té doby nebyla ještě na tak dokonalé technické úrovni, aby bezpečnost posádek byla dostatečně zajištěna.
Krutou daň pokroku zaplatil i sám Tomáš Baťa. Brzy ráno 12. července 1932 se i se svým pilotem Jindřichem Broučkem zřítili s letadlem Junkers po startu k letu do Curychu; v jitřním mlžném oparu nad údolím řeky Moravy, v prostoru pomocných závodů zlínského průmyslu, sotva kilometr od letiště. Oba tito zakladatelé letectví ve Zlíně – Tomáš Baťa a Jindřich Brouček – byli na místě mrtvi. Tachometr v kabině zabořené hluboko do oranice ukazoval rychlost 160 km/hod.
Mladému Tomášovi, synovi zakladatele obuvnického impéria, bylo v době tragédie pouhých sedmnáct let, a tak do šéfovského křesla usedl otcův nevlastní bratr Jan Antonín. Právě on se podle dodatku závěti nalezené v sejfu šéfovské kanceláře měl stát pokračovatelem díla.
Jan Antonín se upřímně a ze všech sil snažil stát Tomášovým pokračovatelem nejen pokud jde o rozvoj firmy, ale také pokud jde o rozvoj a využití letecké dopravy ve Zlíně. Byl to rázný muž a bratrova tragédie na něj zapůsobila tak mocně, že se rozhodl energicky zasáhnout do její organizace. Jednou z nejdůležitějších změn bylo zřízení postu technického vedoucího leteckého provozu. Baťův dobře informovaný emisar se vydal na Hanou a jménem pana šéfa nabídl významný post tehdy sedmatřicetiletému Josefu Englišovi, pilotovi a mechanikovi olomoucké župy Masarykovy letecké ligy. Byla to nabídka, která se neodmítá.

 

bata2jpg.jpg
Mapa, na níž je zaznamenán obchodní let J. A. Bati kolem zeměkoule. V závěrečné cestovní technické zprávě uvedl šéfmechanik J. Engliš, že letadlo uletělo 34 202 km, spotřebovalo 472 litrů oleje a 19 746 litrů benzinu. Kvůli špatnému počasí muselo dvakrát nouzově přistát, jednou dokonce v kritické situaci, nikdo však nebyl zraněn.

 

Lokomotiva nemá knipl
Josef Engliš dostal do vínku vlastnosti, které ho předurčovaly k odpovědnému povolání leteckého mechanika a pilota: manuál­ní zručnost, technické myšlení, přesnost a pečlivost. Celý život nepřestával být „fascinován muzikou, kterou tvoří ozubená kolečka, když do sebe zapadají“. „Pepoš“ se narodil 23. října 1896 v Olomouci-Bělidlech. Měl pět sester, v početné rodině byl jediný kluk. Dětství prožil v Brodku u Přerova, kde jeho tatínek sloužil u c. a k. rakousko-uherských drah jako naddozorce. Když v Olomouci dokončil měšťanku, vyučil se u firmy Antonín Dvořák (později TOS Olomouc) strojním zámečníkem. Už v osmnácti letech získal tovaryšský list a vydal se na zkušenou do světa.
Ovlivněn rodinnou tradicí, chtěl se stát strojvůdcem. Aby získal co nejvíc zkušeností, nastoupil do tehdy nejznámější evropské továrny na lokomotivy ve Vídni-
-Floridsdorfu. Touha seznámit se se špičkovou technikou ho o něco později přivedla do firmy Warchalowski, Eisler & Co, která se zabývala novým technickým odvětvím – výrobou leteckých motorů a součástek. Josef pochopil, že letadla vnesou do světa dopravy zcela nový vítr. Letectví si ho naprosto získalo a letecké technice se věnoval i během první světové války, když byl roku 1917 odvelen do Tridentu na italskou frontu jako letecký mechanik.
Po skončení války se v roce 1919 hlásil na vojnu do Olomouce, kde se v té době tvořil československý Letecký pluk č. 2 Dr. Edvarda Beneše. To už byl letectví oddán celým srdcem. Po krátké době byl odvelen na Slovensko jako desátník-letecký mechanik, a když byl po roce demobilizován, vrátil se na Hanou a skoro na deset let se stal mechanikem-civilním zaměstnancem Hlavních leteckých dílen v Olomouci-Neředíně, kde působil ve funkci montážního mistra.

 

bata3jpg.jpg
Během každého leteckého dne v Otrokovicích musela být početná flotila letadel firmy Baťa a. s. připravena k přehlídce.

 

Schody do nebe
Těch deset let rozhodně nepromarnil. Stal se jedním z nejnadšenějších propagátorů letectví v nové republice. Již roku 1926 spoluzakládal místní župu Masarykovy letecké ligy, a když byla o pět let později na Chomýži uspořádána první škola bezmotorového létání v ČSR, obdržel Josef Engliš plachtařský průkaz č. 1.
Nebyla to legitimace jediná. Jeho vnuk Ing. arch. Petr Engliš vzpomínal: „Bez nadsázky se dalo říci, že měl ,řidičák‘ na vše, co se pohybovalo, s výjimkou zaoceánského parníku. Měl samozřejmě řidičský průkaz na motocykl a automobil (včetně nákladního), zkoušku a průkaz pro bezmotorové létání A a B, průkaz pilota sportovních letadel, pilotní průkaz dopravních letadel a nakonec došlo i na lokomotivy – s úspěchem složil i topičskou a strojvůdcovskou zkoušku. Když jako důchodce sledoval v televizi reportáže o letech do vesmíru, často říkával: ,Pusťte mne k tomu, já si to okouknu, a poletím taky.‘ Věřím, že mít tu možnost, byl by to další z jeho ,řidičáků‘.“
Dokonce si z vojenského výprodeje pořídil letoun Šmolík Š 18. Vojenská správa mu stroj odprodala za cenu šrotu – 1 kg za 1 Kč. Letoun vážil tři sta kilogramů a po zaplacení tří set korun československých měl Josef Engliš i vlastní letadlo, na jehož bok hrdě namaloval imatrikulaci OK-LIH. V rámci leteckých dnů pak na „šmolíkovi“ prováděl pro zájemce z řad diváků vyhlídkové lety a pro děti oblíbený „cukrový déšť“ (při nízkém průletu společně s druhým pilotem rozhazoval z oblohy cukrovinky olomoucké čokoládovny ZORA).
Tyto reklamní akce zpestřovaly letecké dny, ale hlavně přiváděly do řad hanácké letecké družiny nadšené zájemce. Jako letecký učitel a instruktor vychoval v Olomouci řadu sportovních pilotů a pro Československo mnoho oddaných spolupracovníků působících v letectví. Englišův věhlas přesáhl hranice Moravy a není divu, že se na jaře roku 1933 právě na jeho osobu zaměřila Baťova pozornost.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Lidé - výběr z článků

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Jiří Kylián

Jiří Kylián

Český choreograf světového renomé Jiří Kylián byl 13. března 2019 uveden do Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa. Meč akademika mu předala monacká princezna Caroline.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne