Josef Engliš

S Janem Antonínem Baťou kolem zeměkoule

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

 

Text Milan Švihálek, foto archiv rodiny Josefa Engliše

 

bata1jpg.jpg
Členské legitimace Svazu letců Republiky Československé a Českého národního aeroklubu ve Zlíně získal Josef Engliš už jako Baťův šéfmechanik roku 1935.

 

 

Čtvrtého října 1924 o páté hodině odpolední přiletělo z Prahy do Zlína první letadlo Tomáše Bati – dvojplošník Albatros, mezi letci populárně zvaný „sardinka“. Nebyl to žádný luxusní stroj, nýbrž nejběžnější letadlo rakousko-uherské armády z první světové války, které Baťa koupil z výprodeje za pouhých dvanáct set korun. Průměrná rychlost Albatrosu nepřevyšovala 100 km/hod a jeho dřevěný trup byl potažen impregnovaným plátnem. Tomáš Baťa však nechal rozhlásit, že převratný vynález je základem budoucí zlínské letecké flotily určené k rychlé přepravě obchodníků po celé republice a do všech koutů Evropy.
Prvním pilotem ve Zlíně byl bývalý vojenský letec Jindřich Brouček, tehdy jedenatřicetiletý. O jeho mimořádných schopnostech svědčí mimo jiné fakt, že jedné jarní neděle roku 1926 dokázal se svou primitivní „sardinkou“ obratně podletět most přes Dyji ve Znojmě, což bylo k potěšení širokého publika zaznamenáno na film jedním z prvních proslulých zlínských amatérských kameramanů Josefem Vaňharou.
Baťova letecká eskadra se rychle rozrůstala a začátkem třicátých let už bylo možné spatřit v hangárech nového letiště na Bahňáku deset letadel, včetně tehdy nejmodernějšího Fokkera se třemi motory a kabinou pro deset cestujících. Rozmach létání ve Zlíně v té době už přesáhl hranice republiky a začal budit pozornost světových odborníků. Do obuvnické metropole se v roce 1930 přiletěl podívat i britský ministr civilního letectví Sefton Brancker, jeden z nejznámějších leteckých odborníků Evropy, aby se při setkání s Tomášem Baťou osobně přesvědčil o vysoké úrovni zlínského létání a o stále běžnějším používání letadel v obchodní a průmyslové praxi.

Tragédie
V první polovině třicátých let nebylo létání pouze dynamicky se rozvíjejícím cestovním oborem, ale činností v každém případě neobyčejně riskantní. Letadla té doby nebyla ještě na tak dokonalé technické úrovni, aby bezpečnost posádek byla dostatečně zajištěna.
Krutou daň pokroku zaplatil i sám Tomáš Baťa. Brzy ráno 12. července 1932 se i se svým pilotem Jindřichem Broučkem zřítili s letadlem Junkers po startu k letu do Curychu; v jitřním mlžném oparu nad údolím řeky Moravy, v prostoru pomocných závodů zlínského průmyslu, sotva kilometr od letiště. Oba tito zakladatelé letectví ve Zlíně – Tomáš Baťa a Jindřich Brouček – byli na místě mrtvi. Tachometr v kabině zabořené hluboko do oranice ukazoval rychlost 160 km/hod.
Mladému Tomášovi, synovi zakladatele obuvnického impéria, bylo v době tragédie pouhých sedmnáct let, a tak do šéfovského křesla usedl otcův nevlastní bratr Jan Antonín. Právě on se podle dodatku závěti nalezené v sejfu šéfovské kanceláře měl stát pokračovatelem díla.
Jan Antonín se upřímně a ze všech sil snažil stát Tomášovým pokračovatelem nejen pokud jde o rozvoj firmy, ale také pokud jde o rozvoj a využití letecké dopravy ve Zlíně. Byl to rázný muž a bratrova tragédie na něj zapůsobila tak mocně, že se rozhodl energicky zasáhnout do její organizace. Jednou z nejdůležitějších změn bylo zřízení postu technického vedoucího leteckého provozu. Baťův dobře informovaný emisar se vydal na Hanou a jménem pana šéfa nabídl významný post tehdy sedmatřicetiletému Josefu Englišovi, pilotovi a mechanikovi olomoucké župy Masarykovy letecké ligy. Byla to nabídka, která se neodmítá.

 

bata2jpg.jpg
Mapa, na níž je zaznamenán obchodní let J. A. Bati kolem zeměkoule. V závěrečné cestovní technické zprávě uvedl šéfmechanik J. Engliš, že letadlo uletělo 34 202 km, spotřebovalo 472 litrů oleje a 19 746 litrů benzinu. Kvůli špatnému počasí muselo dvakrát nouzově přistát, jednou dokonce v kritické situaci, nikdo však nebyl zraněn.

 

Lokomotiva nemá knipl
Josef Engliš dostal do vínku vlastnosti, které ho předurčovaly k odpovědnému povolání leteckého mechanika a pilota: manuál­ní zručnost, technické myšlení, přesnost a pečlivost. Celý život nepřestával být „fascinován muzikou, kterou tvoří ozubená kolečka, když do sebe zapadají“. „Pepoš“ se narodil 23. října 1896 v Olomouci-Bělidlech. Měl pět sester, v početné rodině byl jediný kluk. Dětství prožil v Brodku u Přerova, kde jeho tatínek sloužil u c. a k. rakousko-uherských drah jako naddozorce. Když v Olomouci dokončil měšťanku, vyučil se u firmy Antonín Dvořák (později TOS Olomouc) strojním zámečníkem. Už v osmnácti letech získal tovaryšský list a vydal se na zkušenou do světa.
Ovlivněn rodinnou tradicí, chtěl se stát strojvůdcem. Aby získal co nejvíc zkušeností, nastoupil do tehdy nejznámější evropské továrny na lokomotivy ve Vídni-
-Floridsdorfu. Touha seznámit se se špičkovou technikou ho o něco později přivedla do firmy Warchalowski, Eisler & Co, která se zabývala novým technickým odvětvím – výrobou leteckých motorů a součástek. Josef pochopil, že letadla vnesou do světa dopravy zcela nový vítr. Letectví si ho naprosto získalo a letecké technice se věnoval i během první světové války, když byl roku 1917 odvelen do Tridentu na italskou frontu jako letecký mechanik.
Po skončení války se v roce 1919 hlásil na vojnu do Olomouce, kde se v té době tvořil československý Letecký pluk č. 2 Dr. Edvarda Beneše. To už byl letectví oddán celým srdcem. Po krátké době byl odvelen na Slovensko jako desátník-letecký mechanik, a když byl po roce demobilizován, vrátil se na Hanou a skoro na deset let se stal mechanikem-civilním zaměstnancem Hlavních leteckých dílen v Olomouci-Neředíně, kde působil ve funkci montážního mistra.

 

bata3jpg.jpg
Během každého leteckého dne v Otrokovicích musela být početná flotila letadel firmy Baťa a. s. připravena k přehlídce.

 

Schody do nebe
Těch deset let rozhodně nepromarnil. Stal se jedním z nejnadšenějších propagátorů letectví v nové republice. Již roku 1926 spoluzakládal místní župu Masarykovy letecké ligy, a když byla o pět let později na Chomýži uspořádána první škola bezmotorového létání v ČSR, obdržel Josef Engliš plachtařský průkaz č. 1.
Nebyla to legitimace jediná. Jeho vnuk Ing. arch. Petr Engliš vzpomínal: „Bez nadsázky se dalo říci, že měl ,řidičák‘ na vše, co se pohybovalo, s výjimkou zaoceánského parníku. Měl samozřejmě řidičský průkaz na motocykl a automobil (včetně nákladního), zkoušku a průkaz pro bezmotorové létání A a B, průkaz pilota sportovních letadel, pilotní průkaz dopravních letadel a nakonec došlo i na lokomotivy – s úspěchem složil i topičskou a strojvůdcovskou zkoušku. Když jako důchodce sledoval v televizi reportáže o letech do vesmíru, často říkával: ,Pusťte mne k tomu, já si to okouknu, a poletím taky.‘ Věřím, že mít tu možnost, byl by to další z jeho ,řidičáků‘.“
Dokonce si z vojenského výprodeje pořídil letoun Šmolík Š 18. Vojenská správa mu stroj odprodala za cenu šrotu – 1 kg za 1 Kč. Letoun vážil tři sta kilogramů a po zaplacení tří set korun československých měl Josef Engliš i vlastní letadlo, na jehož bok hrdě namaloval imatrikulaci OK-LIH. V rámci leteckých dnů pak na „šmolíkovi“ prováděl pro zájemce z řad diváků vyhlídkové lety a pro děti oblíbený „cukrový déšť“ (při nízkém průletu společně s druhým pilotem rozhazoval z oblohy cukrovinky olomoucké čokoládovny ZORA).
Tyto reklamní akce zpestřovaly letecké dny, ale hlavně přiváděly do řad hanácké letecké družiny nadšené zájemce. Jako letecký učitel a instruktor vychoval v Olomouci řadu sportovních pilotů a pro Československo mnoho oddaných spolupracovníků působících v letectví. Englišův věhlas přesáhl hranice Moravy a není divu, že se na jaře roku 1933 právě na jeho osobu zaměřila Baťova pozornost.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Lidé - výběr z článků

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne