Václav Neužil

Ty nahoře kultura většinou nezajímá

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

 

text Jan Kerbr, foto Petr Weigl

 

neuzil1jpg.jpg

 

Rozhodně to muselo být před rokem 2003, kdy jsem JAMU absolvoval, tipoval bych tak 2001,“ vzpomínal Václav. „Pavel už myslím divadlo nedělá, zaslechl jsem, že psal scénáře, snad pracuje v nějakém kulturním středisku.“
On byl tvůj spolužák z oboru režie?
Ne, byl starší, z ročníku, kde herectví studovali kupříkladu Jana Janěková a Honza Budař.
Ale váš ročník byl herecky silný, ne?
Když se na to zpětně dívám – čtrnáct let po ukončení JAMU, úplně mě polil studený pot, jak je to dlouho – tak ano. Ne všichni u vystudované profese zůstali, ale ti věrní dělají zajímavé a inspirativní divadlo. Jana Plodková na Zábradlí, Honza Hájek na Zábradlí i v Činoherním klubu, Martin Siničák hraje velké role v brněnském Národním, Iva Pazderková má spoustu aktivit, a to i mimodivadelních. Děláme, co nás baví, a hlavně, tehdy nás to bavilo spolu. Naši pedagogové Nika Bretschneiderová a Vladimír Kelbl poskládali ročník zajímavě. Nebyli jsme žádná sekta, ale zdravě jsme spolu koexistovali, někteří z nás se studentem režie Honzou Mikuláškem a adeptem scénografie Markem Cpinem působili tak trochu načerno mimo akademickou půdu.

 

neuzil2jpg.jpg


Šel jsi studovat do Brna jako Plzeňák, tvůj děda, také Václav Neužil, byl významným hercem tamní činohry. Mělo to zásadní význam pro tvou profesní orientaci?
Vůbec ne. Děda umřel, když mi bylo deset. Těsně před revolucí. Viděl jsem ho na jevišti jednou, v adaptaci Tolstého VOJNY A MÍRU. Mě v té době zajímalo spíš jezdit na kole a podobně, on ale ve mně probudil vztah k přírodě. Žil jsem v dvougeneračním domě, tedy také se všemi prarodiči. Les, zahrada, tam byl pro mě děda důležitý.
A tvůj otec, jeho syn?
Je učitelem, stejně jako moje matka. Táta mě hodně ovlivnil, co se vkusu týče. Když byl mladý, tak měl kapelu, působil blahodárně na můj hudební rozhled a objevil mi svět filmu, přišel jsem tak k Fellinimu, Bergmanovi, Saurovi, Godardovi, v muzice mě třeba upozornil na Doors.

 

neuzil4jpg.jpg


Po absolutoriu na JAMU jsi nechtěl svoje jméno jako Václav Neužil mladší přenést zpět do Plzně?
Přiznám se, že ne. Chtěl jsem do Prahy nebo zůstat v Brně. Po zkušenostech z brněnského Studia Marta jsem chtěl působit v nějakém malém divadle, velké jeviště jsem si vyzkoušel už během školy v Národním divadle v Brně a cítil jsem se jemně ztracený, vlastně mně nejvíc chyběl intimní kontakt s diváky, což byl zásadní impuls, proč jsem se vůbec rozhodl zkusit divadlo dělat profesionálně. No a paradoxně jsem tam skončil v angažmá. Žádné z divadel, o něž jsem měl zájem já, totiž nemělo zájem o mě.
Z tvých brněnských rolí si pamatuji na skvělou Pitínského inscenaci Ibsenovy NORY v Divadle v 7 a půl, kde jsi suverénně ztvárnil roli Thorvalda…
Já Zdeňka alias J. A. Pitínského často připomínám, protože zásadně ovlivnil moji karié­ru. Byl jsem dost nešťastný v dětském divadle Polárka, což bylo moje první angažmá, a „Sedm a půlka“ byla spíš volným sdružením. Byla to sice víceméně jedna skupina lidí, ale do různých titulů si tam často brali i lidi z venku, většinou s nimi spřízněné. Pitínský si mě do NORY vybral tak, že mě pár let předtím viděl ještě jako studenta při scénickém čtení hry Marka Horoščáka TRAKL v Praze na Zábradlí. Na baru pak za mnou přišel a řekl: „Byl jste výjimečně dobrý.“ Zahřálo mě to u srdce, já si ho velmi vážil. A pak mě po letech oslovil do Nory. Úplně mně vyrazilo dech, že si mě pamatoval. Já roli Thor­valda Helmera považuji také za jednu ze svých nejkrásnějších.

 

neuzil5jpg.jpg
S Hynkem Čermákem v inscenaci dabing street

 


Když jsme u norského klasika, hraješ rád v textech těch všeobecně nejoceňovanějších, jakými jsou třeba Shakespeare, Čechov či Molière?
Hraju v nich rád, ale upřímně řečeno, moc těch úkolů nebylo. Shakespeara jsem zatím vlastně nepotkal, v Zimní pohádce, která je u nás v Dejvicích na repertoáru, nevystupuji. U silných textů pro mě není rozhodující, zda jde o kus klasický nebo současný, při seznamování se s novým úkolem je pro mě důležité, cítím-li, že bych s danou rolí mohl nějak pracovat a eventuálně nabízenou postavu obohatit svým pojetím a přístupem. Pak je taky ovšem důležité, s kým inscenaci tvoříš.
Z Brna jsi startoval do Prahy. Pokud si dobře vzpomínám, měl jsi námluvy i s Činoherním klubem.
Vidíš, tam jsem vlastně hrál v inscenacích klasických textů, byla to menší role v Molièrově MISANTROPOVI, kterou jsem nazkoušel ještě během JAMU, a později, když už jsem byl v Praze, jsem hrál v IVANOVOVI. Člověk očekává, když jako student čtvrtého ročníku v nějakém divadle hostuje, že se z toho vyklube angažmá. Maloval jsem si to tak, ale nedopadlo to. Takže se konal návrat do Brna, zmiňované turné Polárka, Mahenova činohra spolu se „Sedm a půlkou“, pak chvilka v HaDivadle, šlo o dost rychlé změny. A pak se ozvaly Dejvice. První roli jsem dostal v Pitínského inscenaci podle Goethova románu SPŘÍZNĚNÍ VOLBOU. Zavolal mi Mirek Krobot, s nímž jsem se osobně neznal. Bylo to v červnu 2006, vzpomínám si, že ve čtvrtek. Řekl mi, že mě Pitínský chce obsadit, ať se rozhodnu do pondělka, že mi totiž nabízejí rovnou angažmá, protože ze souboru odchází Marek Taclík. Měl jsem ještě nabídku od Honzy Mikuláška, který nastupoval k ostravským „Bezručům“, a já se musel rychle rozhodnout.
V inscenaci SPŘÍZNĚNÍ VOLBOU jsi prokázal ve vokálních partech svoji muzikalitu. Pracoval jsi na této své schopnosti nějak dřív?
Chodil jsem do hodin klavíru, u nás doma se pěstovala víc kultura než sport, snad jen děda herec ke sportu inklinoval, přihlásil mě například na tenis. Ale o hodně víc jsem se věnoval výtvarné výchově a onomu klavíru, hrál jsem na něj čtrnáct let. Ale pozor, zpěvák jsem velice průměrný.

 

neuzil6jpg.jpg
S Ivanem Trojanem v inscenaci Dealer’s choice

 


Co dneska ještě zahraješ?
Už to není žádná velká sláva. Je mi to líto, ještě na JAMU jsem hrával Gershwina. Když mně bylo šestnáct, měli jsme v Plzni kapelu Vodotrysk, inklinovali jsme k humoru divadla Sklep i skupiny Vltava, šlo o folkrock, střižený recesí. Obsazení klavír, viola, housle, saxofon. Dokonce jsme měli nakročeno dělat předkapelu uznávané punkové skupině Znouzectnost, ale já se pak dostal na JAMU, a tím to vlastně zhaslo.
S tvou muzikalitou jsem nezačal jen kvůli Goethovu SPŘÍZNĚNÍ VOLBOU, ale také kvůli BRIANOVI, autorské inscenaci Miroslava Krobota, v níž jsi neuvěřitelně vystihl figuru Micka Jaggera, včetně sugestivní interpretace songů Rolling Stones. Máš rád tuhle legendární skupinu?
Měl jsem jiné rockové favority – Doors, Jethro Tull, Hendrixe, „Stouny“ jsem vlastně pro sebe víc objevil právě při zkoušení BRIANA (hlavní postavou hry je Brian Jones, tragicky zesnulý člen skupiny Rolling Stones v jejím raném období – pozn. aut.). Oni mi vždycky připadali až jako příliš klasický rock’n’roll.

 

banner_predplatne_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

SOUTĚŽ o 4x2 vstupenky na Recyklus tour Tomáše Kluse

SOUTĚŽ o 4x2 vstupenky na Recyklus tour Tomáše Kluse

Úspěšná koncertní šňůra Recyklus tour Tomáše Kluse a jeho Cílové skupiny se na podzim vrací v obměněné podobě, s podtitulem #jinykoncert. Kromě nového singlu A pak, který s Tomášem nazpívala jeho žena Tamara Klusová, a který naživo premiérově zazní na prvním z koncertů v pražském industriálním prostoru Pragovka 30. září, přinese Recyklus novou scénu oživenou o vizuální projekce a instalace. Na pražském koncertě také Tomáš Klus převezme Zlatou desku Supraphonu za album vydané v dubnu 2017 pod názvem Recyklus Živ je. V předsálí každého z koncertů Recyklus tour pak na Tomášovy fanoušky čeká prostor pro odpočinek a poslech demo verzí jeho starších písniček. Turné, které kromě Čech a Moravy pokračuje i na Slovensku, skončí 8. prosince v Dolním Benešově u Ostravy. V rámci nového podzimního Recyklusu zahraje Tomáš Klus s Jiřím Kučerovským, Petrem Škodou a Janem Lstibůrkem v 16  českých a moravských městech, v plánu je také 6 listopadových koncertů na Slovensku.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Earth: den na zázračné planetě

Earth: den na zázračné planetě

Fanoušci vynikajícího přírodovědného seriálu ZÁZRAČNÁ PLANETA, zbystřete, od 26. října zažijete v kinech DEN NA ZÁZRAČNÉ PLANETĚ. Dobrodružný snímek navazuje na druhou sérii ZÁZRAČNÉ PLANETY, která se na filmovém portálu ČSFD dlouhodobě drží na prvním místě v oblíbenosti mezi seriály.

Chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou

Nebýt terapeutického setkání pořádaného mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie, kterého se režisér a scenárista Alen Drljević zúčastnil, drama o následcích jugoslávské války by nejspíš nevzniklo.

Masarykův les

Masarykův les

Prezident Masaryk byl první hlavou státu, která v novodobé historii (v roce 1927) navštívila oblast britské mandátní Palestiny. Letos uplynulo od jeho návštěvy devadesát let.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Andrew Shapiro

Andrew Shapiro

Andrewa Shapira, bývalého velvyslance USA v České republice, jsem zastihla v Praze na křtu českého vydání knihy DOPISY Z PRAHY, pojednávající o útěku jeho předků před holocaustem. Ihned souhlasil s rozhovorem nejen o knize, ale i o svém pobytu v naší zemi. Je to vzdělaný muž, navíc velmi milý a skromný společník s pozitivním přístupem ke světu, což je v našich zeměpisných končinách osvěžující zážitek.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne