Thom Artway

Z ulice mezi anděly

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv

 

artway1jpg.jpg

 

Kdy jste vlastně začal hrát na ulici?
Po střední škole jsem se přestěhoval do Prahy a pracoval v Tesku. Na ulici jsem se rozhodl vystupovat po vzoru písničkáře Glena Hansarda. Ze začátku jsem se hrozně styděl. Musel jsem se předtím povzbudit dvěma deci vína (úsměv).
Jak jste stihl současně práci a zpívání?
Dva měsíce jsem pracoval přes noc do šesti do rána, pak jsem se trochu vyspal a šel jsem hrát. Když jsem zjistil, že mě muzika baví a funguje to, tak jsem se na Tesco vykašlal. Na ulici jsem pak hrál čtyři roky.
V roce 1990 jsem si zahrál párkrát na Karlově mostě a lidi byli tenkrát poměrně štědří. Dá se dnes na ulici uživit?
To záleží na spoustě okolností. Na Karlově mostě jsem nikdy neúčinkoval. Jen pod ním. Hrál jsem hlavně u Lennonovy zdi a na Kampě. Později na Václaváku. Tam mohl člověk vydělat slušný peníze, když k tomu prodal nějaký demo cédéčko.
Interpretoval jste svoje písničky?
Většinu repertoáru tvořily moje verze písní Beatles a Dylana. Až na Václaváku, kde jsem hrál se zesilovačem, jsem se snažil dát vždycky na konci i pár vlastních věcí. Měli jsme tam často hodně lidí a občas to bylo zajímavé. Vzpomínám si, jak jsme s klávesákem dohráli, lidi se nás na něco vyptávali, a já jsem zahlédl, jak nám nějaký kluk sebral z futrálu hrst papírových bankovek. Chytil jsem ho! (smích)
Na ulici jste asi potkal spoustu zvláštních lidí…
Musíte si zvyknout třeba na to, že na vás někdo blbě kouká. Na druhou stranu jsem se skamarádil s Australany, a díky tomu jsem se pak sebral a odjel tam hrát. Když jsem přistál v Sydney, měl jsem v kapse všeho všudy sto dolarů. Ubytování zadarmo jsem si sehnal přes internet. Bral jsem to jako první zahraniční hraní pro rodilé mluvčí. Po čtvrt roce jsem musel z Austrálie pryč, protože tam člověk může být nepřetržitě jen tři měsíce. Odletěl jsem na čtrnáct dní na Nový Zéland a pak jsem se zase vrátil.
Co vás zahraniční účinkování naučilo?
Spoléhat se sám na sebe. Taky mě to ujistilo v tom, že i když jsem Čech, můžu zpívat anglicky a lidi to berou. Kdyby to bylo úplně v háji, nepřilákám žádnou pozornost.
Co říkali rodiče tomu, že se živíte tak neobvyklým způsobem?
Jelikož pocházím z vesnice, která má patnáct set obyvatel, nebyla to pro ně normální situace. Tři sourozenci mají vysoké školy a já hraju na ulici. Pak jsem ale natočil první písničku a pomalu se to lepšilo.

 

artway2jpg.jpg


Jak se vůbec dostalo vaše TOWARDS THE SUN do filmu KŘÍDLA VÁNOC?
V době, kdy jsem pracoval v Tesku, vyhlásili na Facebooku soutěž SPLŇ SI SVŮJ HUDEBNÍ SEN A NAHRAJ DEMO, kterou jsem vyhrál, takže jsem měl možnost ji nahrát. Když pak napsal na Facebook Richard Krajčo výzvu, že hledá hudbu k filmu, poslal jsem mu ji. Odpověděl, že ji pustí režisérce Karin Babinské. Mezitím jsem odletěl do Irska pracovat na farmu a po třech měsících volal Krajčo, že by potřebovali i instrumentální verzi. To mě přesvědčilo o tom, že dělat muziku má smysl. Byla to totiž vůbec první věc, kterou jsem složil, a hned lidi bavila.
Co se na farmě v Irsku vůbec dělá?
Já tam dělal úplně všechno. Kydal jsem hnůj, vyvážel ho, dojil jsem, jezdil s traktorem, dokonce jsem rodil telata.
Pochlubil jste se farmářům, když vám vzali píseň do filmu?
To víte, že jo! S někým jsem se o to nadšení musel podělit!
Dojit krávy prý není jednoduché…
Doteď dojit neumím, jen jsem si to zkusil. Mým úkolem bylo nachystat pro struky takové ty elektrické násosky. Ručně se dojí pouze pár dní po porodu, kdy se mléko odstřikuje.
Práce v kravíně není moc čisté povolání…
To tedy není. Montérky, které jsem tam nosil – a od té doby jsem je už mockrát pral – jsou dodnes tím odérem cítit.
Chtěl jste se v Irsku naučit anglicky a něco k tomu vydělat?
Vydělat ani ne. Pracoval jsem tam za ubytování, jídlo a k tomu jsem dostával velmi nízké kapesné. Hlavně mi šlo o angličtinu.
Irská angličtina je jiná než anglická…
Irům je špatně rozumět, navíc farmáři mají nevymáchanou hubu, takže první, co jsem se tam naučil, byly nadávky.
Jaká byla nejdrsnější?
To nevím, ale nejčastější byla „for fuck sake“.
Zase úplně jinou angličtinou se hovoří v Austrálii…
Ta mě bavila.
S jakým akcentem vlastně zpíváte?
Všemi dohromady. Z devadesáti procent poslouchám anglicky zpívající interprety z celého světa.
Nikdy jste nezpíval česky?
S bratry jsem si zazpíval na Moravě TEČE, VODA, TEČE a lidi říkali: „Víš co, radši se drž angličtiny.“ (smích)
Na vašem prvním albu HEDGEHOG máte jeden duet s Markétou Irglovou (TIME TO THINK IT OVER) a dva s Michaelou Charvátovou alias Maellou (CONFORMITY a HEDGEHOG)…
Míša je boží. Seznámili jsme se, když jsem hrál u Lennonovy zdi a ona mi hodila dvacku. Když jsem skončil, zeptala se, jestli bychom si spolu mohli zazpívat; tak jsme udělali cover verzi písničky Bee Gees TO LOVE SOMEBODY. Od té doby se vídáme, zveme se na koncerty, a když jsem dělal desku, Míša na ní musela být.
S Markétou Irglovou jste se taky znal?
Neznal, tak jsem jí napsal na Facebook: „Moc by mě těšilo, kdybyste si se mnou zazpívala,“ a poslal jí na výběr tři písničky. Setkali jsme se asi na dvě minuty před jejím koncertem v Mahenově divadle v Brně, prohodili jen pár vět a vyměnili si mailové adresy. A protože žije na Islandu, svůj part natočila tam a poslala mi ho. Mimochodem, píseň TIME TO THINK IT OVER, jako jedinou z desky, smíchal Markétin partner, islandský hudebník Stirla Mio Thorisson.

 

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Osobnosti - výběr z článků

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

Idealista Marek Hilšer

Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Jan Marek

Jan Marek

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Inzerce
predplatne