Thom Artway

Z ulice mezi anděly

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv

 

artway1jpg.jpg

 

Kdy jste vlastně začal hrát na ulici?
Po střední škole jsem se přestěhoval do Prahy a pracoval v Tesku. Na ulici jsem se rozhodl vystupovat po vzoru písničkáře Glena Hansarda. Ze začátku jsem se hrozně styděl. Musel jsem se předtím povzbudit dvěma deci vína (úsměv).
Jak jste stihl současně práci a zpívání?
Dva měsíce jsem pracoval přes noc do šesti do rána, pak jsem se trochu vyspal a šel jsem hrát. Když jsem zjistil, že mě muzika baví a funguje to, tak jsem se na Tesco vykašlal. Na ulici jsem pak hrál čtyři roky.
V roce 1990 jsem si zahrál párkrát na Karlově mostě a lidi byli tenkrát poměrně štědří. Dá se dnes na ulici uživit?
To záleží na spoustě okolností. Na Karlově mostě jsem nikdy neúčinkoval. Jen pod ním. Hrál jsem hlavně u Lennonovy zdi a na Kampě. Později na Václaváku. Tam mohl člověk vydělat slušný peníze, když k tomu prodal nějaký demo cédéčko.
Interpretoval jste svoje písničky?
Většinu repertoáru tvořily moje verze písní Beatles a Dylana. Až na Václaváku, kde jsem hrál se zesilovačem, jsem se snažil dát vždycky na konci i pár vlastních věcí. Měli jsme tam často hodně lidí a občas to bylo zajímavé. Vzpomínám si, jak jsme s klávesákem dohráli, lidi se nás na něco vyptávali, a já jsem zahlédl, jak nám nějaký kluk sebral z futrálu hrst papírových bankovek. Chytil jsem ho! (smích)
Na ulici jste asi potkal spoustu zvláštních lidí…
Musíte si zvyknout třeba na to, že na vás někdo blbě kouká. Na druhou stranu jsem se skamarádil s Australany, a díky tomu jsem se pak sebral a odjel tam hrát. Když jsem přistál v Sydney, měl jsem v kapse všeho všudy sto dolarů. Ubytování zadarmo jsem si sehnal přes internet. Bral jsem to jako první zahraniční hraní pro rodilé mluvčí. Po čtvrt roce jsem musel z Austrálie pryč, protože tam člověk může být nepřetržitě jen tři měsíce. Odletěl jsem na čtrnáct dní na Nový Zéland a pak jsem se zase vrátil.
Co vás zahraniční účinkování naučilo?
Spoléhat se sám na sebe. Taky mě to ujistilo v tom, že i když jsem Čech, můžu zpívat anglicky a lidi to berou. Kdyby to bylo úplně v háji, nepřilákám žádnou pozornost.
Co říkali rodiče tomu, že se živíte tak neobvyklým způsobem?
Jelikož pocházím z vesnice, která má patnáct set obyvatel, nebyla to pro ně normální situace. Tři sourozenci mají vysoké školy a já hraju na ulici. Pak jsem ale natočil první písničku a pomalu se to lepšilo.

 

artway2jpg.jpg


Jak se vůbec dostalo vaše TOWARDS THE SUN do filmu KŘÍDLA VÁNOC?
V době, kdy jsem pracoval v Tesku, vyhlásili na Facebooku soutěž SPLŇ SI SVŮJ HUDEBNÍ SEN A NAHRAJ DEMO, kterou jsem vyhrál, takže jsem měl možnost ji nahrát. Když pak napsal na Facebook Richard Krajčo výzvu, že hledá hudbu k filmu, poslal jsem mu ji. Odpověděl, že ji pustí režisérce Karin Babinské. Mezitím jsem odletěl do Irska pracovat na farmu a po třech měsících volal Krajčo, že by potřebovali i instrumentální verzi. To mě přesvědčilo o tom, že dělat muziku má smysl. Byla to totiž vůbec první věc, kterou jsem složil, a hned lidi bavila.
Co se na farmě v Irsku vůbec dělá?
Já tam dělal úplně všechno. Kydal jsem hnůj, vyvážel ho, dojil jsem, jezdil s traktorem, dokonce jsem rodil telata.
Pochlubil jste se farmářům, když vám vzali píseň do filmu?
To víte, že jo! S někým jsem se o to nadšení musel podělit!
Dojit krávy prý není jednoduché…
Doteď dojit neumím, jen jsem si to zkusil. Mým úkolem bylo nachystat pro struky takové ty elektrické násosky. Ručně se dojí pouze pár dní po porodu, kdy se mléko odstřikuje.
Práce v kravíně není moc čisté povolání…
To tedy není. Montérky, které jsem tam nosil – a od té doby jsem je už mockrát pral – jsou dodnes tím odérem cítit.
Chtěl jste se v Irsku naučit anglicky a něco k tomu vydělat?
Vydělat ani ne. Pracoval jsem tam za ubytování, jídlo a k tomu jsem dostával velmi nízké kapesné. Hlavně mi šlo o angličtinu.
Irská angličtina je jiná než anglická…
Irům je špatně rozumět, navíc farmáři mají nevymáchanou hubu, takže první, co jsem se tam naučil, byly nadávky.
Jaká byla nejdrsnější?
To nevím, ale nejčastější byla „for fuck sake“.
Zase úplně jinou angličtinou se hovoří v Austrálii…
Ta mě bavila.
S jakým akcentem vlastně zpíváte?
Všemi dohromady. Z devadesáti procent poslouchám anglicky zpívající interprety z celého světa.
Nikdy jste nezpíval česky?
S bratry jsem si zazpíval na Moravě TEČE, VODA, TEČE a lidi říkali: „Víš co, radši se drž angličtiny.“ (smích)
Na vašem prvním albu HEDGEHOG máte jeden duet s Markétou Irglovou (TIME TO THINK IT OVER) a dva s Michaelou Charvátovou alias Maellou (CONFORMITY a HEDGEHOG)…
Míša je boží. Seznámili jsme se, když jsem hrál u Lennonovy zdi a ona mi hodila dvacku. Když jsem skončil, zeptala se, jestli bychom si spolu mohli zazpívat; tak jsme udělali cover verzi písničky Bee Gees TO LOVE SOMEBODY. Od té doby se vídáme, zveme se na koncerty, a když jsem dělal desku, Míša na ní musela být.
S Markétou Irglovou jste se taky znal?
Neznal, tak jsem jí napsal na Facebook: „Moc by mě těšilo, kdybyste si se mnou zazpívala,“ a poslal jí na výběr tři písničky. Setkali jsme se asi na dvě minuty před jejím koncertem v Mahenově divadle v Brně, prohodili jen pár vět a vyměnili si mailové adresy. A protože žije na Islandu, svůj part natočila tam a poslala mi ho. Mimochodem, píseň TIME TO THINK IT OVER, jako jedinou z desky, smíchal Markétin partner, islandský hudebník Stirla Mio Thorisson.

 

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne