JUDr. Jiří Havelka

Z vrcholu až na dno

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

 

text Vašek a Alžběta Vašákovi, foto archiv autorů a Jana Havelky

 

 havelka1jpg1.jpg

 

Přenesme se do 15. března 1939. Jiřího Havelku, tehdejšího mi­nistra bez portfeje v úřednickém kabinetu Rudolfa Berana a kancléře prezidenta Emila Háchy, vzbudil před třetí hodinou ranní telefonát, aby
se dostavil na mimořádné zasedání vlády. V té době už byla obsazována naše země ně­meckými vojsky. Den poté jel Háchovi, vracejícímu se z Berlína, naproti do Tere­zí­na. Prezidentův vlak však měl zpoždění. Adolf Hitler se chtěl dostat do Prahy dříve než on, což ovšem mělo zůstat Háchovi utaje­no.
Ještě týž den došlo při večerním zasedání ministerské rady na Hradě ke kuriózní situa­ci. Do místnosti vstoupil velitel prezidentské vojenské kanceláře plukovník Němeček a otázal se Havelky, sedícího nejblíže dveřím, jestli je mu známo, že se v Carolově křídle Pražského hradu nachází německý kancléř s doprovodem. Ministr zahraničí František Chvalkovský rázně prohlásil, že je to nesmysl, ale Havelka Němečka požádal, aby informaci prověřil, a s nadsázkou dodal, že pokud je pravdivá, ať ho ohlásí u německého ministra zahraničí. Za chvíli se plukovník vrátil se slovy: „Pan říšský ministr von Ribbentrop vás očekává,“ což vyrazilo všem přítomným dech. Po setkání s ním byl Havelka zaveden ještě do vedlejší místnosti, kde ho očekával Hitler. Ten se informoval na jeho postavení ve vládě, pak se zeptal na Háchovo zdraví a prohlásil, že „český národ kráčí vstříc šťastné budoucnosti“. Tak se stal Jiří Havelka prvním člověkem, kterého říšský kancléř v Praze přijal. „Působil na mě jako venkovský prosťáček, který se zdá býti bezvýznamným, špatně oblečeným a už svou povahou nedosti důstojným člověkem,“ líčil své pocity ze setkání s nejobávanějším mužem tehdejšího světa.
Ale popořádku. Jiří Havelka se narodil 25. července 1892 v ruském městě Orel, kde byl jeho otec Jan ředitelem gymnázia a státním radou. Za jeho cestou na východ stál mimo jiné básník a slavista Karel Jaromír Erben. Jan Havelka pobyl v carském Rusku třicet let, jeho syn Jiří však začal chodit do školy až v Praze, kde také vystudoval gymnázium a právnickou fakultu. Poté nastoupil do zaměstnání na ředitelství státních drah. V roce 1927 se seznámil na jednom ze seminářů s prezidentem Nejvyššího správního soudu Emilem Háchou a časem se sblížili. Hácha na něm obdivoval bystrý profesní úsudek, brilantní schopnost formulovat a charisma. Rozuměli si i v pohledu na politiku. O šest let později mu nabídl u „svého“ soudu místo senátního rady. Když Háchu přinutily okolnosti přijmout prezidentský úřad, vzal si Jiřího Havelku na Hrad jako šéfa své kanceláře. A ten se stal na Háchovo naléhání současně i ministrem, aby měl prezident co nejčerstvější informace z vlády.

 

havelka2jpg.jpg
Jiří Havelka před Národním soudem

 

 

Místo sebe navrhl generála Eliáše
Brzo po vzniku protektorátu potvrdil Emil Hácha novou vládu v čele s generálem Aloisem Eliášem. Jiří Havelka byl nově jmenován ministrem dopravy a premiérovým náměstkem, funkci kancléře si na Háchovo přání ponechal. Ocitl se na absolutním politickém vrcholu. Padaly dokonce návrhy, aby se stal předsedou vlády, avšak sám Havelka prezidentovi poradil místo sebe Eliáše. Chtěl tím ujistit veřejnost o tom, že bývalý legionář bude ve funkci prvního muže kabinetu dohlížet na to, aby česká politika nepodlehla německému diktátu. Vzhledem k mezinárodní situaci na jaře roku 1939 se protektorátní vláda omezovala na hájení národních zájmů, avšak ve věcech méně významných připouštěla i ústupky, aby zabránila zbytečným konfliktům s Němci. Směřování české politiky udávali Eliáš s Háchou a – Havelkou. Toto spojení nazýval ministr spravedlnosti Jaroslav Krejčí ‚hradní skupinou‘. Ministr vnitra Josef Ježek tvrdil, že „Havelka a Eliáš byli – pokud šlo o věci služební – jedna osoba. Ovšem rozpory, co do metod, mezi nimi byly, protože Havelka byl povaha velmi průbojná.“ Havelka o svém vztahu s Eliášem prohlásil: „Mohu bez nadsázky říci, že to byl poměr důvěrně přátelský. Vytýkal mi sice občas, že jsem leckdy prudký, ale jsem přesvědčen, že mě měl rád.“ O atmosféře ve vládním kabinetu hovořil ministr zemědělství Ladislav Karel Feierabend: „Největší posilou v těchto chmurných dobách bylo pro mne, a myslím také pro ostatní ministry, prostředí Eliášovy vlády, v němž jsme jeden druhému neomezeně důvěřovali, poněvadž jsme věděli, že každý bude hájit to, co bude pokládat v dané situaci pro český národ za nejvýhodnější.“ Po svém útěku do Londýna (1940) se stal Feierabend ministrem v exilové vládě. Po únoru 1948 emigroval podruhé.

 

havelka3jpg.jpg
Prezident E. Hácha, J. Havelka, ministr J. Kapras a premiér R. Beran

 

 

S K. H. Frankem se nesnášeli
Na podzim roku 1939 spojil Havelku s londýnským odbojem jeho přítel, novinář Zdeněk Bořek Dohalský. V tajné komunikaci byl Havelka označován jako Herrenreiter (Panský jezdec), později Lezec (v 60. letech se ukázalo, že byl veden i jako informátor britské zpravodajské služby Inteligent Service). V souvislosti s pozdějším Havelkovým nuceným odchodem z politiky i dalším osudem je však potřeba přiblížit jeho napjatý vztah se státním tajemníkem a jedním z nejmocnějších lidí v protektorátu Karlem Hermannem Frankem. Během vyjednávání s ním míval český ministr intelektuálně navrch, což karlovarský Němec těžce nesl. Kromě toho býval Havelka natolik neústupný, že si oba časem vypěstovali vůči druhému značnou averzi. Začátkem dubna 1941 dopadla v „cause Havelka“ poslední kapka. Jemu a ministrům Krejčímu a Ježkovi byla doručena žádost šéfredaktora časopisu Venkov Vladimíra Krychtálka (po válce byl jako kolaborant popraven), aby se vyjádřili k započaté válce s Jugoslávií. Všichni to odmítli. Následně obdržel Eliáš dopis od Franka, kde stálo, že z jejich chování budou vyvozeny důsledky. Pak říšský protektor Konstantin von Neurath požádal Háchu, aby s Havelkou projednal jeho demisi na post kancléře. A protože o ní nechtěl prezident ani slyšet, pozval si Neurath přímo Havelku. Svoje rozhodnutí před ním zdůvodňoval jeho „neustálými stížnostmi, jež znemožňují dobrý vztah mezi Čechy a Němci“. Nakonec mu doporučil opustit Prahu a přerušit kontakty se členy vlády i prezidentem (k tomu došlo 26. dubna 1941). Nejvíc tím byl zasažen Hácha, který se cítil, jako by mu „amputovali pravou ruku“.

 

havelka4jpg.jpg
Rodina Havelkových, Jiří stojící vpravo

 

 

Z trestu smrti domácí vězení
Po odchodu z politiky si Havelka vzal zdravotní dovolenou, kterou trávil ve své vile v Hostomicích pod Brdy. Tam byl 27. září 1941 – tedy prvního dne úřadování zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha – zadržen a odvezen do Petschkova paláce, sídla gestapa. Ve stejný den byl zatčen také Eliáš. Vyšetřovatel Fried­rich Dennert, který poslal řadu Čechů na smrt a po válce byl popraven, zavedl Havelku do své kanceláře v prvním patře. Cestou z výslechu do podolského sanatoria, kde byl internován, si Havelka všiml plakátu s oznámením o vyhlášení stanného práva. V tu chvíli si poprvé uvědomil, že jeho situace je velmi vážná. Navíc se ještě zhoršila, když při dalším výslechu připustil, že věděl o úmyslu kolegy Feierabenda uprchnout a neohlásil to. Vzápětí Dennert ocitoval text zákona, z něhož vyplývalo, že se dopustil velezrady, bude postaven před stanný soud a čeká ho trest smrti. Poté byl Havelka převezen do vazební věznice na Pankráci, kde mu byla přidělena samovazba číslo 6 na oddělení A1. Jen o pár cel dále byl po válce vězněn K. H. Frank.
O tom, že Havelkovi hrozí stanný soud, se Hácha dozvěděl od jeho manželky, která ho přišla poprosit o pomoc. Prezident začal okamžitě podnikat kroky k Havelkově záchraně. Když ho 17. prosince 1941 přijal Heydrich a viděl, jak události zhoršily prezidentovo zdraví, poznamenal, že vše prošetří. Němci Háchu v čele protektorátu potřebovali, aby podpořili dojem, že si Češi vládnou sami. Pak mu slíbil, že mu za jisté bolestné ústupky (jmenování důstojníka SS Waltera Bertsche a kolaboranta Emanuela Moravce do vlády) vyjde vstříc. Dne 22. prosince 1941 převezl Dennert Havelku na Hrad, přičemž mu s nechutí oznámil, že bude propuštěn. Hácha svého přítele přijal se slzami v očích. „Políbil jsem mu ruku a poděkoval za svobodu,“ popisoval bývalý ministr. „Prezident však ihned řekl, že to bohužel není úplná svoboda, ježto zůstanu i nadále vězněm gestapa.“ V pražském domácím vězení se Jiří Havelka dočkal konce války. Celou dobu byl hlídán policií, s nikým se nesměl stýkat (s výjimkou své ženy), nikomu nemohl telefonovat ani psát.

 

 

banner_clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Lidé - výběr z článků

Marek Orko Vácha

Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Martin Glaser

Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Miloš Vajner

Miloš Vajner

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne