Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

 

text Daja Weingreen, foto Lukáš Dvořák

 

celeste1jpg.jpg

 

Veřejnost vás zná spíš jako zpěvačku. Talent jste ale nedávno projevila i jako herečka v české komedii režiséra Martina Koppa BAJKEŘI. Jak vznikla tato spolupráce?
Oslovila mne produkce filmového štábu, poté jsem šla na casting. Vše dopadlo dobře, sedli jsme si i s hereckým partnerem Janem Komínkem. Kromě toho mi hned nabídli možnost, abych nazpívala duet s Adamem Mišíkem, (hudba Jan P. Muchow). Je to jedna z titulních písní filmu. Točila jsem v průběhu června, hraji Hanku, jedinou Slovenku v cyklistickém týmu, což je vlastně ironie, protože já nejsem původem Slovenka.
Kde se film BAJKEŘI natáčel?
Děj se odehrává v krásné české přírodě, točilo se v okolí Telče, Královic, Svatojánského kopce, České Kanady. Kempuje tam skupina mladých sportovkyň, jsou na soustředění se svým přísným trenérem, ztvárňuje ho Pavel Nečas. Děvčata potkají partu cyklistů, hrají je Vojta Machuta, Adam Mišík a Jan Komínek. Hana Vágnerová představuje jejich trenérku. Dospěláky si zahráli Václav Postránecký, Michal Suchánek a Tomáš Matonoha. Ve filmu jsou vtipné puberťácké situace, při natáčení jsme se hodně nasmáli i mimo záběr, doufám tedy, že se diváci budou taky bavit. Komedie scenáristy Petra Kolečka se soustřeďuje na mladé lidi. Vykresluje jejich vztahy, co všechno dokážou řešit na sociálních sítích, jak se postupně vyvíjejí, až se stávají dospělými. Moje postava Hanky není moc začleněná, dívky z týmu ji nejdřív mezi sebe nepřijímají. Je svá, na uších má sluchátka, je neustále na mobilu, píše zprávy svému klukovi. Postupně, díky sportu, se jim podaří skamarádit se. Jsem zvědavá, co budou diváci říkat na můj herecký výkon.
Ale nešlo jenom o herecký výkon, předvedla jste i sportovní kondici…
Trénovali jsme na těžkých cyklistických trasách, projížděli kolem nás skuteční bajkeři. Nestíhala jsem se ale moc připravovat, jednou týdně jsem cvičila ve fitku a spíš jsem se soustředila na stravu, zhubla jsem šestnáct kilo, aniž by to po mně někdo chtěl. Musím poděkovat maskérce a kostýmnímu výtvarníkovi, udělali práci přesvědčivě, omládla jsem snad o čtyři roky.

 

celeste2jpg.jpg
Celeste se svou kapelou King Shaolin…

 


Zmínila jste digitální technologie. Mládež je na nich často závislá. Nakolik je využíváte vy?
Patřím mezi technické typy, co se týče internetu a sociálních sítí. Sleduju je, užívám je, všechny moje klipy řeším tímto způsobem. Vyznám se v této oblasti dost dobře. Závislost? Možná je na tom trochu pravdy, ale předchozí generace byla zas závislá na něčem jiném. Vždy to tak je, v každé generaci. Vždy se objeví nějaký silný trend. Já bez IT už žít ne­umím. Mladá generace využívá internet pro zábavu, technicky jsme závislí na tom, co pro nás počítače dělají, ale myslím, že mladá generace je ta první, která umí technické vymoženosti správně i využít. Mnoho mladých lidí řeší různé problémy skrze portály a sítě. Upozorňují na nedostatky v rámci různých nadací. Viděla jsem mladou dívku, která hovořila o tom, jak ji spolužáci ve škole šikanovali. Tisíc lidí to „lajklo“, ale nejen to, napsali jí komentáře, aby věděla, že v tom není sama. Sdíleli její zprávu a hledali nápravu. A to je jen jeden z milionu příkladů, jak mohou být sociální sítě dobře využité. Většinou se do podobných řešení problémů zapojí právě mladí. Osobně neznám člověka, který by byl vysloveně závislý na digitálních technologiích. Já díky nim řeším spíš pracovní věci. Pořád mi zvoní mobil, dostávám e-maily, skypuju, stahuju písničky, texty. Ale mám ráda chvíle, když nic nemusím. Film BAJKEŘI jsme točili v takových lokacích, kde nebyl signál, tudíž jsme nemohli vůbec používat telefon. Ze začátku nám to chybělo, později jsme za to byli vděční a mohli se více věnovat roli. I díky tomu jsem se spřátelila s ostatními účinkujícími.
Na podzim připravujete nové album…
Vyjde v říjnu a dohlíží na něj můj dvorní producent Martin Maxo Šrámek v koordinaci s Andrejem Hruškou. Pořád půjde o pop, já jsem popová zpěvačka, mainstreamová. Změna bude v syrovějším a upřímnějším podání. V textech nepoužívám vulgarismy. Ne že bych s tím měla nějaký osobní problém, jenom myslím, že když to není zapotřebí, tak proč? Nové písně jsou inspirované mým životem, původem mé rodiny, místy, odkud pocházím. Obsahují nejmodernější zvuky, jež se teď používají. Album bude experimentální, takže to bude dobrodružství, nechci ale úplně všechno prozradit.
Necháme se překvapit. Můžete načrtnout některé z příštích plánů?
Kromě alba mě celý rok čeká zajímavá práce. Duety s Adamem Mišíkem, Kalim, Majkem Spiritem, Samem Tomečkem a Lakym. Budu mít taky tu čest účinkovat na velkém koncertě s Marikou Gombitovou v Praze na sklonku roku.
Připravujete ještě něco pro české publikum?
Rozhodla jsem se ještě pro spolupráci s českou kapelou Slza.
Kdo pro vás skládá písně a kdo píše texty?
Moje skladby vznikají ve studiu Little Beat Martina Maxa Šrámka a Andreje Hrušky, spolupracuji s nimi více než šest let. Anglické texty si píšu většinou sama nebo jsou dílem mé sestry Carmel. V podstatě si i sama skládám, aranžmá ale nedělám, vytvářím melodické linky, na které píšu text. Ve studiu Little Beat vznikla kupříkladu moje úspěšná píseň RUN RUN RUN či duet s Majkem Spiritem. Maxovi (Martin Šrámek) vděčím za vstup do šoubyznysu. Zná mně od útlého dětství. Jeho otec byl pacientem mého táty, kardiologa. Vždy, když přišel táta domů, vyprávěl mi o jeho synovi, a tak jsme se nějak dali dohromady. Maxo mi navrhl, abych se zúčastnila soutěže Super Star. Bylo mi tehdy patnáct let. Začali jsme u něho nahrávat a vznikaly písně jako například NOBODY KNOWS. Od té doby spolupracujeme takřka na každém mém albu.
Jak se s odstupem času díváte na účinkování v Super Star?
Jsem za tuto zkušenost ohromně vděčná, ale soutěž negarantuje úspěch, ani slávu, a ne každému se potom podaří něčeho dosáhnout. Jde o „makačku“ a vlastně nechápu, jak se mi to podařilo. Myslím, že jediné, čeho bych mohla litovat, je, že jsem byla skutečně příliš mladá a nebyla jsem připravena na takový život. Člověk, který nemá zkušenost s šoubyznysem a je vhozený do tohoto světa, cítí, že všichni intenzivně sledují každý jeho krok. To ho může položit. Ale mně to dalo prostor, abych dělala kariéru, proto držím všem palce.

 

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne