Tomáš Sedláček

Práce jako homeopatikum budoucnosti

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

 

text Andreas Pieralli a Mauro Ruggiero, foto čtk, profimedia.cz a a. pieralli

 

sedlacek1jpg.jpg

 

Dnes posilují politické síly, pro které mají emoce a nemateriální hodnoty větší váhu než ekonomický narativ. Jak se podle vás tato změna odráží v ekonomice?
Už dlouho se hovoří o tom, že rozdělovat lidi podle ekonomického pravolevého spektra již nedává smysl, a dnes je dobře vidět, že volby už nejsou o daních, o důchodové reformě nebo o zdravotnictví, jako spíš o otevřenosti versus uzavřenosti. Žijeme ve světě paradoxu, kde tak pravicový byznysmen jako Donald Trump je proti globalizaci více než levicový demokrat Bernie Sanders. A jsme v situaci, kdy se z Číny stává největší advokát volného obchodu.
Nedávno se psalo, že Češi mají dvě třetiny produktivity práce Němců, ale vydělávají třetinu. Kde se ztrácí ten zbytek, proč zůstáváme na nižší úrovni oproti našim sousedům?
My nejsme na nižší úrovni, protože ona celá ta cenová hladina je nižší. To, že ne­jsme tak produktivní jako Němci, nezáleží tolik na kapitálu, ale na managementu: podnik může mít stejnou kapitálovou vybavenost, stejně šikovné lidi i stejná pravidla, ale když budou lidé špatně řízeni, stát bude neefektivní a neférový, nelze se divit, že výsledek bude slabý.
Už delší dobu si český průmysl stěžuje na chybějící pracovní sílu a tlačí vládu, aby podporovala učební obory a technické vzdělávání, že prý humanitně vzdělaných je tu dost. Opravdu potřebujeme více řemeslníků?
Tak ať zvednou platy! Zisky firem jsou velice úctyhodné, a je to dobře, ale ať mi tady nebrečí, že nejsou lidi: lidi jsou, ale asi je musíte líp zaplatit, když je konkurence schopna zaplatit jim víc. Buď je tady hrozně moc nezaměstnaných, anebo nejsou lidé, nikdy se nestalo, že by tu s tím byl někdo spokojený. A ještě k tomuto tématu: viděl jste továrnu na auta v posledních pěti letech? Je tam pět lidí místo kdysi stovek. A ti nestavějí auta, ale udržují stroje. Čím vzdělanější člověk, čím širší má rozhled, tím snáze se bude začleňovat do nějakého praktického provozu budoucnosti. Na Institutu ekonomických studií Karlovy univerzity náš profesor Mejstřík vždycky říkal: „My učíme abstrakci a teorii, protože věříme, že když rozumíte abstrakci a teorii a pochopíte, jak funguje systém, pak se ten praktický kumšt naučíte rychle a snadno. Naopak to ale nejde.“ A jaký smysl má dnes učit se řídit taxík, když všichni víme, že za plus minus deset let nás nahradí samořídící auta. Spíše si myslím, že bychom se měli specializovat na design a na oblasti práce s vyšší produktivitou. Doba, kdy Česká republika byla montovnou Evropy, už končí, a je to dobře. V Dánsku jsou vysoké platy, ale zároveň je tam zájem o jejich dánskou pracovní sílu, protože je kvalifikovaná. Vždy je dobré být co možná nejvzdělanější – s titulem nebo bez.

 

sedlacek2jpg.jpg
Náhradí jednou pošťáka dron?

 


Mám pocit, že mladí k humanitním studiím tíhnou více, protože mají pocit, že pak budou flexibilnější pro nestabilní budoucnost…
Ano, přesně tak. Dnes se vám prostě mnohdy stane, že si vysokoškolsky vzdělaný člověk otevře kavárnu nebo designový obchod. Jeden můj kamarád, který dlouho pracoval v CzechInvestu, má už pět let galerii vedle Karlova mostu a daří se mu, a přitom je to vystudovaný právník. Takže dnes hipsterská doba povoluje, nebo dokonce chce, aby měl člověk mnohem širší rozhled a nebyl jen fachiodiot. I truhlář, který dělá stůl, by měl být krea­tivní a šikovný. Potřebujete humanitně vzdělaného truhláře, téměř architekta, a určitě je to směr do budoucnosti, kdy práce bude čím dál abstraktnější, a čím na to budeme připravenější, tím lépe.
Podle PwC (PricewaterhouseCoopers je mezinárodní síť poradenských společností, která poskytuje auditorské, daňové a poradenské služby – pozn. red.) bude v Británii do patnácti let třicet procent lidí nahrazeno umělou inteligencí, v některých oblastech až padesát procent. Někdo se bojí nevídaného nárůstu nezaměstnanosti a nerovnosti, druzí poukazují na nová zaměstnání, která si dnes ani neumíme představit. Jak budoucnost vidíte vy?
To je problém, který tu opravdu máme. Mám pocit, že současná politika bojuje s digitalizací nacionalismem, to je typický Trump. V mezinárodní politice se říká, že vždycky válčíš tu minulou válku, a toto je ten případ. Máme problém s digitalizací, která může být největším požehnáním, jehož se kdy lidem dostalo. Možná to bude znamenat i konec práce, což je odvěký ekonomický sen lidí a začátek blahobytu pro všechny, anebo to může znamenat i finální zotročení člověka a jeho zničení. To jsou věci, o kterých přemýšlí Elon Musk, ­Brian Green, Sam Harris, ale i autority jako Stephen Hawking nebo do jisté míry i Ray Kurzweil, a my nevíme, co s tím. Ani filozofové, ani futurologové, ani technologové, ani etici pořádně nevědí, jak to udělat, aby to dopadlo dobře. Chytrý taxikář v New Yorku se nebojí levné pracovní síly typu Uber, které se bojí hloupý taxikář; ten chytrý se bojí samořídících aut, protože tam je to „finito, game over“. Takže prostě musíme, a máme na to zhruba deset let, vymyslet pravidla, jak to udělat. Když někdo vezme práci stovkám milionů řidičů na celém světě, tak hrozí automatická monopolizace odvětví. V klasickém modelu se o nezaměstnané stará stát, tady podnikatel vysaje řidičství, ale o bývalých řidičích, kteří zůstanou jako „odpadek“ toho průmyslu, se musí starat stát. Ale proč by se v budoucnu o ně nemohla postarat právě ta firma, která jim práci bere, neboli proč by fiskální politika nemohla být nesena odvětvím a ne státem, který stejně už neplní svoji roli.

 

 

baner-clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Osobnosti - výběr z článků

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne