Tomáš Sedláček

Práce jako homeopatikum budoucnosti

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

 

text Andreas Pieralli a Mauro Ruggiero, foto čtk, profimedia.cz a a. pieralli

 

sedlacek1jpg.jpg

 

Dnes posilují politické síly, pro které mají emoce a nemateriální hodnoty větší váhu než ekonomický narativ. Jak se podle vás tato změna odráží v ekonomice?
Už dlouho se hovoří o tom, že rozdělovat lidi podle ekonomického pravolevého spektra již nedává smysl, a dnes je dobře vidět, že volby už nejsou o daních, o důchodové reformě nebo o zdravotnictví, jako spíš o otevřenosti versus uzavřenosti. Žijeme ve světě paradoxu, kde tak pravicový byznysmen jako Donald Trump je proti globalizaci více než levicový demokrat Bernie Sanders. A jsme v situaci, kdy se z Číny stává největší advokát volného obchodu.
Nedávno se psalo, že Češi mají dvě třetiny produktivity práce Němců, ale vydělávají třetinu. Kde se ztrácí ten zbytek, proč zůstáváme na nižší úrovni oproti našim sousedům?
My nejsme na nižší úrovni, protože ona celá ta cenová hladina je nižší. To, že ne­jsme tak produktivní jako Němci, nezáleží tolik na kapitálu, ale na managementu: podnik může mít stejnou kapitálovou vybavenost, stejně šikovné lidi i stejná pravidla, ale když budou lidé špatně řízeni, stát bude neefektivní a neférový, nelze se divit, že výsledek bude slabý.
Už delší dobu si český průmysl stěžuje na chybějící pracovní sílu a tlačí vládu, aby podporovala učební obory a technické vzdělávání, že prý humanitně vzdělaných je tu dost. Opravdu potřebujeme více řemeslníků?
Tak ať zvednou platy! Zisky firem jsou velice úctyhodné, a je to dobře, ale ať mi tady nebrečí, že nejsou lidi: lidi jsou, ale asi je musíte líp zaplatit, když je konkurence schopna zaplatit jim víc. Buď je tady hrozně moc nezaměstnaných, anebo nejsou lidé, nikdy se nestalo, že by tu s tím byl někdo spokojený. A ještě k tomuto tématu: viděl jste továrnu na auta v posledních pěti letech? Je tam pět lidí místo kdysi stovek. A ti nestavějí auta, ale udržují stroje. Čím vzdělanější člověk, čím širší má rozhled, tím snáze se bude začleňovat do nějakého praktického provozu budoucnosti. Na Institutu ekonomických studií Karlovy univerzity náš profesor Mejstřík vždycky říkal: „My učíme abstrakci a teorii, protože věříme, že když rozumíte abstrakci a teorii a pochopíte, jak funguje systém, pak se ten praktický kumšt naučíte rychle a snadno. Naopak to ale nejde.“ A jaký smysl má dnes učit se řídit taxík, když všichni víme, že za plus minus deset let nás nahradí samořídící auta. Spíše si myslím, že bychom se měli specializovat na design a na oblasti práce s vyšší produktivitou. Doba, kdy Česká republika byla montovnou Evropy, už končí, a je to dobře. V Dánsku jsou vysoké platy, ale zároveň je tam zájem o jejich dánskou pracovní sílu, protože je kvalifikovaná. Vždy je dobré být co možná nejvzdělanější – s titulem nebo bez.

 

sedlacek2jpg.jpg
Náhradí jednou pošťáka dron?

 


Mám pocit, že mladí k humanitním studiím tíhnou více, protože mají pocit, že pak budou flexibilnější pro nestabilní budoucnost…
Ano, přesně tak. Dnes se vám prostě mnohdy stane, že si vysokoškolsky vzdělaný člověk otevře kavárnu nebo designový obchod. Jeden můj kamarád, který dlouho pracoval v CzechInvestu, má už pět let galerii vedle Karlova mostu a daří se mu, a přitom je to vystudovaný právník. Takže dnes hipsterská doba povoluje, nebo dokonce chce, aby měl člověk mnohem širší rozhled a nebyl jen fachiodiot. I truhlář, který dělá stůl, by měl být krea­tivní a šikovný. Potřebujete humanitně vzdělaného truhláře, téměř architekta, a určitě je to směr do budoucnosti, kdy práce bude čím dál abstraktnější, a čím na to budeme připravenější, tím lépe.
Podle PwC (PricewaterhouseCoopers je mezinárodní síť poradenských společností, která poskytuje auditorské, daňové a poradenské služby – pozn. red.) bude v Británii do patnácti let třicet procent lidí nahrazeno umělou inteligencí, v některých oblastech až padesát procent. Někdo se bojí nevídaného nárůstu nezaměstnanosti a nerovnosti, druzí poukazují na nová zaměstnání, která si dnes ani neumíme představit. Jak budoucnost vidíte vy?
To je problém, který tu opravdu máme. Mám pocit, že současná politika bojuje s digitalizací nacionalismem, to je typický Trump. V mezinárodní politice se říká, že vždycky válčíš tu minulou válku, a toto je ten případ. Máme problém s digitalizací, která může být největším požehnáním, jehož se kdy lidem dostalo. Možná to bude znamenat i konec práce, což je odvěký ekonomický sen lidí a začátek blahobytu pro všechny, anebo to může znamenat i finální zotročení člověka a jeho zničení. To jsou věci, o kterých přemýšlí Elon Musk, ­Brian Green, Sam Harris, ale i autority jako Stephen Hawking nebo do jisté míry i Ray Kurzweil, a my nevíme, co s tím. Ani filozofové, ani futurologové, ani technologové, ani etici pořádně nevědí, jak to udělat, aby to dopadlo dobře. Chytrý taxikář v New Yorku se nebojí levné pracovní síly typu Uber, které se bojí hloupý taxikář; ten chytrý se bojí samořídících aut, protože tam je to „finito, game over“. Takže prostě musíme, a máme na to zhruba deset let, vymyslet pravidla, jak to udělat. Když někdo vezme práci stovkám milionů řidičů na celém světě, tak hrozí automatická monopolizace odvětví. V klasickém modelu se o nezaměstnané stará stát, tady podnikatel vysaje řidičství, ale o bývalých řidičích, kteří zůstanou jako „odpadek“ toho průmyslu, se musí starat stát. Ale proč by se v budoucnu o ně nemohla postarat právě ta firma, která jim práci bere, neboli proč by fiskální politika nemohla být nesena odvětvím a ne státem, který stejně už neplní svoji roli.

 

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne