První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

 

text Břetislav Ditrych, foto čtk a archiv

 

1den1jpg.jpg

1den2jpg.jpg
Zleva: Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup, Vavro Šrobár a Milan Rastislav Štefánik

 

Jak dlouho ještě?! ptají se jeho národy. Nahlas i potichu se hovoří o míru, o příměří. Ale konec války nepřichází. Pořád umírají lidé. Zpráva z italského bojiště: „Na Piavě trval dělostřelecký boj. Díky vytrvalosti našich čackých vojínů nepřítel opět pozbyl dočasně dobytých úspěchů našimi protivýpady.“ Zpráva z balkánského bojiště: „V Srbsku dějí se naše pohyby podle plánu.“ Zpráva ze západního bojiště: „Nepřítelovy útoky ztroskotaly úplně.“

Ráno
Ale je teprve časné ráno. Ulicemi města občas projede tramvaj, z dělnického Žižkova, Libně, Smíchova i Vysočan pospíchají lidé do továren a dílen. Na rohu Václavského náměstí a Mezibranské ulice se po páté hodině ranní objeví na balkoně ve druhém poschodí vysoký a zavalitý muž s šedivými vlasy a plnovousem střiženým do špičky. Je to lékař a spisovatel Josef Thomayer. Párkrát rozpaží, nadýchá se ostrého vzduchu, vrátí se do pokoje a – jako každý den – bude dvě hodiny psát. Ani on netuší, co dnes čeká české země.
Nikdo nic dopředu nevěděl. „Na to není matematika, na to je nos,“ přiznal později předseda agrární strany Antonín Švehla, hlavní postava převratu, v jehož pracovně se ráno sešli kromě něj národní demokrat Alois Rašín, národní socialista Jiří Stříbrný a sociální demokrat František Soukup. Později budou členové Národního výboru sídlit v Obecním domě. Připojí se k nim i Slovák dr. Vavro Šrobár.

baner-clanek

Dopoledne
Kolem desáté hodiny dojde do Prahy telegram, že rakousko-
-uherská vláda nabízí prezidentu Wilsonovi zvláštní mírové jednání na podkladě uznání československých práv. Nótu ministra zahraničí Gyuly Andrássyho si lidé vyloží jako okamžitou kapitulaci. František Soukup s Antonínem Švehlou převezmou Obilní ústav, který za války dohlížel na obchod s obilím, zanedlouho s ostatními „muži 28. října“ také místodržitelství a Zemskou správní komisi.
Novina se rozletí Prahou. „Václavské náměstí zatemnilo se davy,“ píše list Národní politika. Z oken své redakce na Václavském náměstí č. 21 vyvěsí prapory a na oznamovací tabuli v přízemí umístí nápis Příměří a pod ním text Andrássyho nóty, tedy přijetí podmínek jednání o příměří s Rakousko-Uherskem.
Červenobílý prapor hned vyvěsí i pan Amschelberg, majitel velkého obchodního domu v Perlové ulici, knihkupectví Grossman a Svoboda na Ferdinandově třídě a rychle následují další. Kameloti nestačí prodávat zvláštní vydání novin s tolik očekávanou zprávou. Bude to památeční číslo a zájemci za ně brzy nabízejí několikanásobnou cenu. Před hotelem Zlatá husa v dolní části Václavského náměstí je jeden z řady stromů slavnostně nazdoben. Slovanská lípa. Místo listů má květiny, stuhy, trikolóry. Lidé kolem zpívají národní písně, provolávají Sláva! a Nazdar!
Z prvního patra akciové pojišťovací společnosti Moldavia padá na chodník rakouský orel. Ztěžka a nemotorně klesají na zem i ostatní. Někteří skončí ve Vltavě. Největší práce je se štítem s dvoubarevným orlem na budově policejního ředitelství. „Štít nechtěl dolů,“ zaznamenal reportér Národní politiky, „takže těžké kladivo muselo pomáhat, až posléze orel visel. ,Ať visí!‘ voláno z obecenstva.“ Úředníci vzápětí vztyčili bíločervený prapor.
Ve Zbirohu právě připravuje Alfons Mucha návrhy na československé výplatní, novinové, doplatní a spěšné známky. Pospíchá. Termín je krátký. Nejdříve připravil několik návrhů na téma Osvobozená vlast. Ale vrchní oficiál poštovního ředitelství malíře žádá: Ani Husa, ani sokoly nebo něco podobného, zobrazte Hradčany. „Vzal jsem tedy Hradčany do práce. Ale aby aspoň nějak myšlenky svobody tam bylo vzpomenuto, dal jsem za chrámem vystupovat paprskům nové záře, která v konečné reprodukci vzala na sebe formu slunce, za Hradčany ovšem slunce zapadajícího,“ poznamenal slavný malíř později.
Před polednem přišla na tamní nádraží zpráva: „Do všech stanic od Plzně do Zdic. Rakousko kapitulovalo.“

Poledne
Dělníci ve fabrikách si rozbalili skrovnou svačinu, za velkými okny restaurací a hotelů na Příkopech, Václavském náměstí a Ferdinandově třídě se pohybují kolem stálých hostů dokonalí číšníci. Jen na okamžik pohlédnou ven do ulic, kde se valí proudy lidí. Služba je služba. K soše svatého Václava přijíždí družstvo pražských hasičů. Vysouvací žebřík opřou o břicho koně a muž, viditelně poctěný tím zvláštním a čestným úkolem, opatrně šplhá po ruce sochy a ke špičce kopí přivazuje červenobílý prapor.
Na Prašné bráně kdosi přelepil orientační tabulku nápisem Wilsonova třída. Praporů neustále přibývá, objevují se i na německé Unionbance a hotelu Modrá hvězda na Příkopech. Česká Živnobanka, Zemská banka a hotel Černý kůň nezůstanou samozřejmě pozadu.

 

1den3jpg.jpg
Praha, 28. říjen 1918 na Václavském náměstí a vyhláška Národního výboru Československého.

 

Odpoledne
Znovu horní část Václavského náměstí. Je tu, jak se říká, hlava na hlavě. Je chladno, lidé už nosí kabáty, někdo dokonce rukavice. Stromy jsou bez listí. V zatáčce z dnešní Vinohradské třídy stojí tramvaje ozdobené prapory v národních barvách. Řidiči jsou rádi, že dostali zrovna tuhle trasu. Mají tu krásný přehled, všechno vidí a slyší, a přitom jsou ve službě. Na ulicích stojí dělníci i úředníci, ženy v krojích, kněz vedle vojáků s čepicemi v rukou.
„Na Václavské náměstí jsme dorazili asi v 15 hodin. Od Můstku nahoru postupoval krok za krokem průvod, v jehož čele byl nesen černý prapor s rudým kalichem. Objevovaly se – kromě českých a trojbarevných – též vlajky Dohody: francouzské, americké, anglické, ba i belgické. Kde je lidé tak najednou honem sehnali, to je u boha, ale z oken vlály… U Muzea bylo lidí nejvíc. Viděl jsem, jak z Mezibranské ulice k Wilsonovu nádraží jelo auto, dvousedadlový sportovní vůz s jedním civilem a jedním sokolem v kroji. Tento vůz nevymizí nikdy z mé paměti, protože jel za podivuhodných podmínek: u jednoho předního kola mu chyběla pneumatika, takže holým ráfkem drnčel po dláždění,“ vzpomínal budoucí malíř Kamil Lhoták. Tehdy mu bylo šest let.
Dva muži s tvrdými límečky, klobouky na hlavách a stativem v rukou se společně prodírají zástupem. Je to kamera nebo fotografický přístroj? Poznáme to, jestli zatočí kličkou. Uvolněte místo, uvolněte místo, volají. Chtějí se dostat co nejblíže k soše. Opravdu: fotografové a lidé od filmu mají hodně práce. Jsou mezi nimi i kameramani Pragafilmu. Jejich hlavní štáb byl na střeše veřejného záchodku na křižovatce Václavského náměstí s Vodičkovou ulicí.

 

1den4jpg.jpg
V prosinci 1918 byl Vavro Šrobár pověřen řízením ministerstva a plnou mocí pro Slovensko, které nahradilo prozatímní vládu pro Slovensko. Svůj úřad přestěhoval do Bratislavy 4. února 1919. Na snímku slavnostní tribuna před bratislavským divadlem – při čtení slavnostní přísahy, vlevo ministr František Soukup, Vavro Šrobár (vpravo) a vlevo od něj ministr František Staněk

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 09. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 10/2018 - výběr z článků

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Bohumil Konečný

Bohumil Konečný

Co spojuje Jaroslava Foglara, Otakara Batličku, časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, reklamní plakáty pro Baťu, romantiku Divokého západu, tajemná Stínadla, Octobrianu, pin-up girls a komiksy? Odpověď je jednoduchá, jedno jediné jméno: Bohumil Konečný – Bimba.

Společnost - výběr z článků

Studentka ve vzpouře

Studentka ve vzpouře

Právě před padesáti lety, v listopadu 1968, se uskutečnila okupační stávka českých studentů. Na protest proti posrpnovému vývoji společnosti do ní vstoupilo šedesát tisíc vysokoškoláků.

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Československo roku 1968. Bě­hem prvních měsíců se započal nadšený obrodný proces, jenž měl za cíl takzvaný „socialismus s lidskou tváří“, jak ho nazval Alexander Dubček, nový první tajemník ÚV KSČ. Vycházel z těžko splnitelné představy, že je možné režim, nastolený a udržovaný brutálními metodami, postupně změnit umírněnými reformami, demokratizovat a humanizovat. Optimistickou ideou byla ztráta mocenské pozice jediné strany – komunistické, nabytí politické suverenity Československa a rozpad sovětského bloku.

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Když vešel Debashish Chaudhuri se svou ženou do jedné ze smíchovských kaváren, jako by se vše zalilo sluncem. Už dlouho jsem nepocítila takovou radost ze setkání, radost ze života, takový příval pozitivní energie… To vše je přidaná hodnota obrovské dávky talentu, umu a hlavně píle. Jen nerada jsem po hodině opouštěla tuto oázu klidu, ale zůstal mi důležitý pocit: být šťastný možná není zase taková věda…

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

Stezka osobností otevřena

Stezka osobností otevřena

Osm let sázejí významné osobnosti v trojské botanické zahradě stromy. Začátkem léta byla STEZKA OSOBNOSTÍ, součást projektu KOŘENY OSOBNOSTÍ, slavnostně otevřena pro veřejnost.

Manifest vůle po svobodě

Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne