Bohumil Konečný

Další Bimbův návrat

Co spojuje Jaroslava Foglara, Otakara Batličku, časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, reklamní plakáty pro Baťu, romantiku Divokého západu, tajemná Stínadla, Octobrianu, pin-up girls a komiksy? Odpověď je jednoduchá, jedno jediné jméno: Bohumil Konečný – Bimba.

 

text Milan Krejčí, foto archiv autora

 

bimba1jpg.jpg
Ve svém ateliéru, 60. léta

 

 

Když v roce 2007 proběhla v Plzni velká retrospektivní výstava díla Bohumila Konečné­ho, psalo se o něm jako o zno­vu­objeveném, zapomenutém nebo opomí­jeném malíři. Od té doby se mnohé změ­nilo. O rok později byla otevřena výstava v pražském Obecním domě a byla jí věnována značná mediální pozornost. Konalo se i několik besed, mimo jiné s manželkou MUDr. Evou Konečnou nebo s Janem Saudkem, velkým obdivovatelem Bimbova kumštu. V rámci podzimního Komiksfest!(u) navštívil výstavu britský komiksový kreslíř Bryan Talbot, jenž použil Bimbovu postavu Octobria­ny do svého monumentálního díla DOBRODRUŽSTVÍ LUTHERA ARKWRIGHTA. V rozšířeném vydání vyšel plzeňský katalog, Ladislav Moulis natočil hodinový dokumentární film BIMBA – PŘÍBĚH ZAPOMENUTÉHO MALÍŘE, který byl několikrát vysílán v České televizi a vydán na DVD.
Pořady o Bimbovi odvysílal i Český rozhlas, o jeho seriálové tvorbě se píše ve všech současných komiksových lexikonech. Bimbovi je rovněž věnována rozsáhlá kapitola v nedávno vydané Prokopově encyklopedii ILUSTRÁTOŘI DOBRODRUŽSTVÍ, která pojednává o mistrech žánru. Vytvořeny byly také webové stránky připomínající jeho odkaz. K letošnímu stému výročí malířova narození probíhá na různých místech v republice pět výstav.

 

bimba2jpg.jpg
Pin-up girls v Bimbově podání (1945). Ženy opravdu uměl.

 

 

Kovbojky a dobrodružství
Jak už tomu bývá u výtvarně nadaných dětí, počmáral malý Bimba tužkou a pastelkami každý volný papír. Nejraději kreslil zvířata, především koně. A proč přezdívka Bimba? Tu mu dal tatínek, který dělal stavbyvedoucího na výstavbě železnice v rakousko--italských Alpách a v místním dialektu se tak údajně říkalo holčičce, kterou mu jeho malý baculatý synek připomínal.
Konečného talent neunikl spolužákům na reálce, kde přispíval do studentských časopisů, ani profesorskému sboru, který coby septimán karikaturně zpodobnil na panoramatickém archu jako Kulometnou rotu. Byl za to „odměněn“ dvojkou z chování, předmět doličný byl zabaven, a tak se dochoval v archivu školy. Nakreslil také tablo s karikaturami spolužáků k maturitnímu plesu třídy. Už při studiu v Praze začal Bimba otiskovat své práce v různých časopisech a magazínech. Díky svému kamarádovi z kolejí Janu Drdovi byl doporučen redaktorovi týdeníku Ahoj Vladimíru Peroutkovi, který hned pochopil, koho má před sebou. Převážně trampský Ahoj mu poskytl prostor pro ilustrování dobrodružných a westernových příběhů, což byl jeho sen. Mimo drobných perokreseb se v roce 1937 uvedl kvašovými ilustracemi k románům na pokračování T. Hardinga O DESET TISÍC DOLLARŮ a o rok později k příběhu E. B. Manna MODRO­OKÝ CABALLERO. Kvaše byly ve stylu Zdeňka Buriana, který pro Ahoj v té době rovněž kreslil. Protože týdeník spadal pod vydavatelství Melan­trich, objevily se Bimbovy kresby i v dalších tiskovinách tohoto koncernu, jakými byly Hvězda nebo později Kvítko (příloha Českého slova).

 

baner-clanek

 

bimba3jpg.jpg
Obálka Humoristických listů, 1940

 


Ovšem tím „pravým ořechovým“ se pro Bimbu stává práce pro sešitovou řadu Rozruch (Romány vzrušené chvíle), pro niž od roku 1939 vytvářel vnitřní pérovky a obálky ke kovbojkám, jimž vládli koně, mužní pistolníci a krásné squaw. Na několika titulech zpodobnil nejen svou budoucí ženu a přátele, ale také sám sebe. Posledním románem v této řadě, pro který vytvořil obálku, byl v roce 1942 REDAKTORSKÝ STATEK O. K. Martena. Za pouhé tři roky vzniklo šedesát tři úžasných obálek, budících ještě dnes pozornost a zájem sběratelů i čtenářů. Podzim 1939 byl pro Bimbovu profesní dráhu velmi příznivý i proto, že si jej přizvala ke spolupráci redakce Mladého hlasatele, kde se stal dvorním ilustrátorem povídek Otakara Batličky. V tomto válečném čase dodal Jaroslavu Foglarovi i kresby k jeho dvěma románům BOJ O PRVNÍ MÍSTO a PŘÍSTAV VOLÁ. Mladý hlasatel byl Němci zakázán v květnu 1941, ale to už Konečný čtvrt roku bydlel ve Zlíně, kde externě pracoval na reklamách pro Baťovy závody a také ilustroval Malé noviny, určené dětem.
Další dobrodružství na něj čekalo po válce, kdy jej osvědčená dvojice redaktorů Bureš a Foglar opět pozvala ke spolupráci v týdeníku Vpřed. Namaloval obálku s Rychlými šípy pro legendární číslo 18/1946, od kterého nastala obsahová změna. Batlička bohužel zahynul v koncentračním táboře, ale objevily se nové povídky, zejména s válečnou tematikou a z exotických zemí. Zvláště v oblibě byl cyklus napínavých příběhů Miloše Bílého Z CEST A LOVŮ V AFRICE. I toto šťastné období skončilo a další nastalo až za téměř dvacet let s oživeným zájmem o dílo Otakara Batličky. V druhé polovině šedesátých let a v roce 1970 vyšly dva výbory povídek NA VLNĚ 57 METRŮ, TÁBOR ZTRACENÝCH a román RÁJEM I PEKLEM, pro něž mimo vnitřních černobílých kreseb vytvořil barevné, akcí nabité malby na přebaly. Zamýšlený čtvrtý svazek SÁZKA V KLUBU AGS už nestačil vyjít, protože nastala normalizace. Podobný osud potkal foglarovky, na nichž spolupracoval s Gustavem Krumem (tři svazky), čtvrté DOBRODRUŽSTVÍ V ZEMI NIKOHO nakreslil zcela sám. Rovněž sešity edice Statečná srdce, kde ilustroval šest svazků, skončila. Pro knihovničku přílohy Ahoj na sobotu ještě stačil v roce 1969 vyhotovit k románu Zana Greye WESTERN UNION třináct působivých ilustrací, v nichž navázal na svá nejlepší léta v Rozruchu. Pod obrázky k Fikerově knize STRÁŽ NA PSÍ SKÁLE z roku 1976, které dělal s Gustavem Krumem, už nesměl být podepsán.

 

bimba4jpg.jpg
Volná tvorba s westernovým motivem, 70. léta

 

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 09. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 10/2018 - výběr z článků

První den první republiky

První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Osobnosti - výběr z článků

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne