Bohumil Konečný

Další Bimbův návrat

Co spojuje Jaroslava Foglara, Otakara Batličku, časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, reklamní plakáty pro Baťu, romantiku Divokého západu, tajemná Stínadla, Octobrianu, pin-up girls a komiksy? Odpověď je jednoduchá, jedno jediné jméno: Bohumil Konečný – Bimba.

 

text Milan Krejčí, foto archiv autora

 

bimba1jpg.jpg
Ve svém ateliéru, 60. léta

 

 

Když v roce 2007 proběhla v Plzni velká retrospektivní výstava díla Bohumila Konečné­ho, psalo se o něm jako o zno­vu­objeveném, zapomenutém nebo opomí­jeném malíři. Od té doby se mnohé změ­nilo. O rok později byla otevřena výstava v pražském Obecním domě a byla jí věnována značná mediální pozornost. Konalo se i několik besed, mimo jiné s manželkou MUDr. Evou Konečnou nebo s Janem Saudkem, velkým obdivovatelem Bimbova kumštu. V rámci podzimního Komiksfest!(u) navštívil výstavu britský komiksový kreslíř Bryan Talbot, jenž použil Bimbovu postavu Octobria­ny do svého monumentálního díla DOBRODRUŽSTVÍ LUTHERA ARKWRIGHTA. V rozšířeném vydání vyšel plzeňský katalog, Ladislav Moulis natočil hodinový dokumentární film BIMBA – PŘÍBĚH ZAPOMENUTÉHO MALÍŘE, který byl několikrát vysílán v České televizi a vydán na DVD.
Pořady o Bimbovi odvysílal i Český rozhlas, o jeho seriálové tvorbě se píše ve všech současných komiksových lexikonech. Bimbovi je rovněž věnována rozsáhlá kapitola v nedávno vydané Prokopově encyklopedii ILUSTRÁTOŘI DOBRODRUŽSTVÍ, která pojednává o mistrech žánru. Vytvořeny byly také webové stránky připomínající jeho odkaz. K letošnímu stému výročí malířova narození probíhá na různých místech v republice pět výstav.

 

bimba2jpg.jpg
Pin-up girls v Bimbově podání (1945). Ženy opravdu uměl.

 

 

Kovbojky a dobrodružství
Jak už tomu bývá u výtvarně nadaných dětí, počmáral malý Bimba tužkou a pastelkami každý volný papír. Nejraději kreslil zvířata, především koně. A proč přezdívka Bimba? Tu mu dal tatínek, který dělal stavbyvedoucího na výstavbě železnice v rakousko--italských Alpách a v místním dialektu se tak údajně říkalo holčičce, kterou mu jeho malý baculatý synek připomínal.
Konečného talent neunikl spolužákům na reálce, kde přispíval do studentských časopisů, ani profesorskému sboru, který coby septimán karikaturně zpodobnil na panoramatickém archu jako Kulometnou rotu. Byl za to „odměněn“ dvojkou z chování, předmět doličný byl zabaven, a tak se dochoval v archivu školy. Nakreslil také tablo s karikaturami spolužáků k maturitnímu plesu třídy. Už při studiu v Praze začal Bimba otiskovat své práce v různých časopisech a magazínech. Díky svému kamarádovi z kolejí Janu Drdovi byl doporučen redaktorovi týdeníku Ahoj Vladimíru Peroutkovi, který hned pochopil, koho má před sebou. Převážně trampský Ahoj mu poskytl prostor pro ilustrování dobrodružných a westernových příběhů, což byl jeho sen. Mimo drobných perokreseb se v roce 1937 uvedl kvašovými ilustracemi k románům na pokračování T. Hardinga O DESET TISÍC DOLLARŮ a o rok později k příběhu E. B. Manna MODRO­OKÝ CABALLERO. Kvaše byly ve stylu Zdeňka Buriana, který pro Ahoj v té době rovněž kreslil. Protože týdeník spadal pod vydavatelství Melan­trich, objevily se Bimbovy kresby i v dalších tiskovinách tohoto koncernu, jakými byly Hvězda nebo později Kvítko (příloha Českého slova).

 

baner-clanek

 

bimba3jpg.jpg
Obálka Humoristických listů, 1940

 


Ovšem tím „pravým ořechovým“ se pro Bimbu stává práce pro sešitovou řadu Rozruch (Romány vzrušené chvíle), pro niž od roku 1939 vytvářel vnitřní pérovky a obálky ke kovbojkám, jimž vládli koně, mužní pistolníci a krásné squaw. Na několika titulech zpodobnil nejen svou budoucí ženu a přátele, ale také sám sebe. Posledním románem v této řadě, pro který vytvořil obálku, byl v roce 1942 REDAKTORSKÝ STATEK O. K. Martena. Za pouhé tři roky vzniklo šedesát tři úžasných obálek, budících ještě dnes pozornost a zájem sběratelů i čtenářů. Podzim 1939 byl pro Bimbovu profesní dráhu velmi příznivý i proto, že si jej přizvala ke spolupráci redakce Mladého hlasatele, kde se stal dvorním ilustrátorem povídek Otakara Batličky. V tomto válečném čase dodal Jaroslavu Foglarovi i kresby k jeho dvěma románům BOJ O PRVNÍ MÍSTO a PŘÍSTAV VOLÁ. Mladý hlasatel byl Němci zakázán v květnu 1941, ale to už Konečný čtvrt roku bydlel ve Zlíně, kde externě pracoval na reklamách pro Baťovy závody a také ilustroval Malé noviny, určené dětem.
Další dobrodružství na něj čekalo po válce, kdy jej osvědčená dvojice redaktorů Bureš a Foglar opět pozvala ke spolupráci v týdeníku Vpřed. Namaloval obálku s Rychlými šípy pro legendární číslo 18/1946, od kterého nastala obsahová změna. Batlička bohužel zahynul v koncentračním táboře, ale objevily se nové povídky, zejména s válečnou tematikou a z exotických zemí. Zvláště v oblibě byl cyklus napínavých příběhů Miloše Bílého Z CEST A LOVŮ V AFRICE. I toto šťastné období skončilo a další nastalo až za téměř dvacet let s oživeným zájmem o dílo Otakara Batličky. V druhé polovině šedesátých let a v roce 1970 vyšly dva výbory povídek NA VLNĚ 57 METRŮ, TÁBOR ZTRACENÝCH a román RÁJEM I PEKLEM, pro něž mimo vnitřních černobílých kreseb vytvořil barevné, akcí nabité malby na přebaly. Zamýšlený čtvrtý svazek SÁZKA V KLUBU AGS už nestačil vyjít, protože nastala normalizace. Podobný osud potkal foglarovky, na nichž spolupracoval s Gustavem Krumem (tři svazky), čtvrté DOBRODRUŽSTVÍ V ZEMI NIKOHO nakreslil zcela sám. Rovněž sešity edice Statečná srdce, kde ilustroval šest svazků, skončila. Pro knihovničku přílohy Ahoj na sobotu ještě stačil v roce 1969 vyhotovit k románu Zana Greye WESTERN UNION třináct působivých ilustrací, v nichž navázal na svá nejlepší léta v Rozruchu. Pod obrázky k Fikerově knize STRÁŽ NA PSÍ SKÁLE z roku 1976, které dělal s Gustavem Krumem, už nesměl být podepsán.

 

bimba4jpg.jpg
Volná tvorba s westernovým motivem, 70. léta

 

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 09. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 10/2018 - výběr z článků

První den první republiky

První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne