Bohumil Konečný

Další Bimbův návrat

Co spojuje Jaroslava Foglara, Otakara Batličku, časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, reklamní plakáty pro Baťu, romantiku Divokého západu, tajemná Stínadla, Octobrianu, pin-up girls a komiksy? Odpověď je jednoduchá, jedno jediné jméno: Bohumil Konečný – Bimba.

 

text Milan Krejčí, foto archiv autora

 

bimba1jpg.jpg
Ve svém ateliéru, 60. léta

 

 

Když v roce 2007 proběhla v Plzni velká retrospektivní výstava díla Bohumila Konečné­ho, psalo se o něm jako o zno­vu­objeveném, zapomenutém nebo opomí­jeném malíři. Od té doby se mnohé změ­nilo. O rok později byla otevřena výstava v pražském Obecním domě a byla jí věnována značná mediální pozornost. Konalo se i několik besed, mimo jiné s manželkou MUDr. Evou Konečnou nebo s Janem Saudkem, velkým obdivovatelem Bimbova kumštu. V rámci podzimního Komiksfest!(u) navštívil výstavu britský komiksový kreslíř Bryan Talbot, jenž použil Bimbovu postavu Octobria­ny do svého monumentálního díla DOBRODRUŽSTVÍ LUTHERA ARKWRIGHTA. V rozšířeném vydání vyšel plzeňský katalog, Ladislav Moulis natočil hodinový dokumentární film BIMBA – PŘÍBĚH ZAPOMENUTÉHO MALÍŘE, který byl několikrát vysílán v České televizi a vydán na DVD.
Pořady o Bimbovi odvysílal i Český rozhlas, o jeho seriálové tvorbě se píše ve všech současných komiksových lexikonech. Bimbovi je rovněž věnována rozsáhlá kapitola v nedávno vydané Prokopově encyklopedii ILUSTRÁTOŘI DOBRODRUŽSTVÍ, která pojednává o mistrech žánru. Vytvořeny byly také webové stránky připomínající jeho odkaz. K letošnímu stému výročí malířova narození probíhá na různých místech v republice pět výstav.

 

bimba2jpg.jpg
Pin-up girls v Bimbově podání (1945). Ženy opravdu uměl.

 

 

Kovbojky a dobrodružství
Jak už tomu bývá u výtvarně nadaných dětí, počmáral malý Bimba tužkou a pastelkami každý volný papír. Nejraději kreslil zvířata, především koně. A proč přezdívka Bimba? Tu mu dal tatínek, který dělal stavbyvedoucího na výstavbě železnice v rakousko--italských Alpách a v místním dialektu se tak údajně říkalo holčičce, kterou mu jeho malý baculatý synek připomínal.
Konečného talent neunikl spolužákům na reálce, kde přispíval do studentských časopisů, ani profesorskému sboru, který coby septimán karikaturně zpodobnil na panoramatickém archu jako Kulometnou rotu. Byl za to „odměněn“ dvojkou z chování, předmět doličný byl zabaven, a tak se dochoval v archivu školy. Nakreslil také tablo s karikaturami spolužáků k maturitnímu plesu třídy. Už při studiu v Praze začal Bimba otiskovat své práce v různých časopisech a magazínech. Díky svému kamarádovi z kolejí Janu Drdovi byl doporučen redaktorovi týdeníku Ahoj Vladimíru Peroutkovi, který hned pochopil, koho má před sebou. Převážně trampský Ahoj mu poskytl prostor pro ilustrování dobrodružných a westernových příběhů, což byl jeho sen. Mimo drobných perokreseb se v roce 1937 uvedl kvašovými ilustracemi k románům na pokračování T. Hardinga O DESET TISÍC DOLLARŮ a o rok později k příběhu E. B. Manna MODRO­OKÝ CABALLERO. Kvaše byly ve stylu Zdeňka Buriana, který pro Ahoj v té době rovněž kreslil. Protože týdeník spadal pod vydavatelství Melan­trich, objevily se Bimbovy kresby i v dalších tiskovinách tohoto koncernu, jakými byly Hvězda nebo později Kvítko (příloha Českého slova).

 

baner-clanek

 

bimba3jpg.jpg
Obálka Humoristických listů, 1940

 


Ovšem tím „pravým ořechovým“ se pro Bimbu stává práce pro sešitovou řadu Rozruch (Romány vzrušené chvíle), pro niž od roku 1939 vytvářel vnitřní pérovky a obálky ke kovbojkám, jimž vládli koně, mužní pistolníci a krásné squaw. Na několika titulech zpodobnil nejen svou budoucí ženu a přátele, ale také sám sebe. Posledním románem v této řadě, pro který vytvořil obálku, byl v roce 1942 REDAKTORSKÝ STATEK O. K. Martena. Za pouhé tři roky vzniklo šedesát tři úžasných obálek, budících ještě dnes pozornost a zájem sběratelů i čtenářů. Podzim 1939 byl pro Bimbovu profesní dráhu velmi příznivý i proto, že si jej přizvala ke spolupráci redakce Mladého hlasatele, kde se stal dvorním ilustrátorem povídek Otakara Batličky. V tomto válečném čase dodal Jaroslavu Foglarovi i kresby k jeho dvěma románům BOJ O PRVNÍ MÍSTO a PŘÍSTAV VOLÁ. Mladý hlasatel byl Němci zakázán v květnu 1941, ale to už Konečný čtvrt roku bydlel ve Zlíně, kde externě pracoval na reklamách pro Baťovy závody a také ilustroval Malé noviny, určené dětem.
Další dobrodružství na něj čekalo po válce, kdy jej osvědčená dvojice redaktorů Bureš a Foglar opět pozvala ke spolupráci v týdeníku Vpřed. Namaloval obálku s Rychlými šípy pro legendární číslo 18/1946, od kterého nastala obsahová změna. Batlička bohužel zahynul v koncentračním táboře, ale objevily se nové povídky, zejména s válečnou tematikou a z exotických zemí. Zvláště v oblibě byl cyklus napínavých příběhů Miloše Bílého Z CEST A LOVŮ V AFRICE. I toto šťastné období skončilo a další nastalo až za téměř dvacet let s oživeným zájmem o dílo Otakara Batličky. V druhé polovině šedesátých let a v roce 1970 vyšly dva výbory povídek NA VLNĚ 57 METRŮ, TÁBOR ZTRACENÝCH a román RÁJEM I PEKLEM, pro něž mimo vnitřních černobílých kreseb vytvořil barevné, akcí nabité malby na přebaly. Zamýšlený čtvrtý svazek SÁZKA V KLUBU AGS už nestačil vyjít, protože nastala normalizace. Podobný osud potkal foglarovky, na nichž spolupracoval s Gustavem Krumem (tři svazky), čtvrté DOBRODRUŽSTVÍ V ZEMI NIKOHO nakreslil zcela sám. Rovněž sešity edice Statečná srdce, kde ilustroval šest svazků, skončila. Pro knihovničku přílohy Ahoj na sobotu ještě stačil v roce 1969 vyhotovit k románu Zana Greye WESTERN UNION třináct působivých ilustrací, v nichž navázal na svá nejlepší léta v Rozruchu. Pod obrázky k Fikerově knize STRÁŽ NA PSÍ SKÁLE z roku 1976, které dělal s Gustavem Krumem, už nesměl být podepsán.

 

bimba4jpg.jpg
Volná tvorba s westernovým motivem, 70. léta

 

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 09. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 10/2018 - výběr z článků

První den první republiky

První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Osobnosti - výběr z článků

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Adele

Adele

Tváří a postavou přímo slovanský typ, hlasem a projevem naopak odkazuje k černým interpretkám rhytm and blues. Zpěvačka a autorka, jejíž alba vycházejí označena číslovkou rovnající se jejímu věku v době nahrávání. Svět populární hudby ji zná jako Adele.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne