Lenny

Když se povede peklo

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv Lenny

 

 leny_1jpg.jpg

 

Zpíváte výhradně anglicky. Odkdy tím jazykem hovoříte?
Od tří let jsem chodila do anglické školky a brzo jsem začala brát angličtinu jako druhou mateřštinu. Už si ani nepamatuju odkdy.
Máte britský akcent?
Jelikož jsem chodila do školy s Američany i s Brity, kolísala jsem mezi britským a americkým. Když jsem pak studovala v Londýně, trvale jsem se přeladila na britský.
Odjela jste v devatenácti letech. Co tomu říkali rodiče?
Oni mě chtěli poslat co nejdál (smích). Táta říkal: „Jeď do Austrálie.“ I tam mě totiž přijali na školu. Pak jsem si řekla: „Londýn je hudební Mekka, proč nejet do Anglie? Navíc to není tak daleko.“ Asi jsem k ní měla bližší vztah, a udělala jsem dobře.

 

leny5jpg.jpg


Získala jste tam plno přátel, s maltskou spolužačkou Federikou Giallombardo jste dokonce napsala písničku LOVER…
Nemohla jsem s ní pohnout a pak jsem si uvědomila, kolik mám talentovaných spolužáků. V té době jsme měli přinést každý týden na nějaké téma píseň, abychom se procvičili.
Například…
Třeba na téma modrá. Šlo jim o to, aby nás pořád něco pohánělo kupředu. A pak jsem si všimla, že má Federika ve svých textech krásné nápady, tak jsem ji požádala o pomoc, pronajaly jsme si zkušebnu a za dva večery jsme text společně napsaly.
Mluvíte normálním hlasem, ale zpíváte chraplákem. Předpokládám, že vědomě…
Nevědomě by to ani nešlo.
Pomáhá vám v tom vypjatější hlasová poloha, nebo i angličtina?
Obojí. Chraplákem jde zpívat také v češtině, ale v angličtině mi naskočí nějak samovolně. Nedávno jsem viděla video, kde hovořila Janis Joplin, a taky nemluvila vyloženě chraplákem. Na to, jak zpívala, mluvila celkem normálně (úsměv).
Měla jste někdy problémy s hlasivkami?
Jen jednou. Vypověděly službu pět dní před festivalem ROCK FOR PEOPLE. Asi jsem byla unavená, protože jsme jezdili do Itálie, Belgie, působila na ně klimatizace. Úplně jsem sípala a měla jsem nahnáno, protože jsem se na festival těšila. Naštěstí se ten den hlasivky vzpamatovaly, odzpívala jsem koncert, a pak mi znova odešly. Lidi si toho ale nevšimli, protože si mysleli, že tak běžně mluvím.

 

lenny2jpg.jpg
Praha, Lucerna music bar, 2017
lenny3jpg.jpg
Cena Anděl

 


V šestnácti letech vás maminka po­žádala, abyste jí zpívala na turné po Austrálii druhý hlas a doprovázela ji na piano…
Účinkovaly jsme i v Kanadě, ve Vietnamu a také po Evropě. Když mám čas a jde to, doprovázím ji dodnes, ačkoli teď jsme spolu dlouho nehrály. Navíc jdeme každá jiným směrem: já přitvrzuju a mamka naopak zjemňuje.
Musíte ve dvojhlasu ubrat chrápláku, aby vám šly hlasy lépe k sobě?
U rockovějších písní přitvrdím, ale jinak se snažím zpívat čistě. Můj hlas je tam kvůli dobarvení, ne proto, abych se prosadila. Jinak si ale myslím, že máme s mámou podobnou barvu.
Umí maminka taky chraplák?
Asi by dokázala přitvrdit (smích).
Je fajn, že se můžete podpořit i me­diálně…
A opodstatněně. Máme co nabídnout, ne­musím říkat, že jsem byla s maminkou v obchodě a koupila si nový boty. Můžeme říct, že jsme společně koncertovaly a sdílely muziku. To mi přijde krásný.
Bydlíte nedaleko od sebe. Muzicírujete spolu i doma?
Společné hraní iniciuje spíš mamka. Pijeme kafe a řekne: „Pojď si zahrát.“ Nebo: „Pojď mi zahrát.“ Zajímá ji, co nového jsem složila. Je ráda i posluchačkou.
Když spolu hrajete, dáte si něco od Deep Purple?
(smích) Maminka má ráda i tvrdší muziku. To byste se divil.
Prý vás drželi rodiče zkrátka…
Hlavně tatínek byl přísnej. Asi proto, že jsem jejich jediný dítě, navíc dcera, a měli mě později. Dost se o mě báli.
Chtěl tatínek, abyste něco dokázala?
Ze začátku hledal, v čem bych mohla být dobrá, protože mě dlouho bavila spousta věcí. Hrála jsem tenis, závodně jsem lyžovala, všechno pod jeho vedením. Jakmile viděl jenom jiskru mého zájmu, už ji začal rozdmýchávat. Projevila jsem třeba přání malovat, ale ne, že by mi koupil dětský barvičky, šel se mnou do výtvarných potřeb a vybral mi hned profesionální výbavu. Když viděl, že ten hrnek nenakreslím, řekl: „Tak něco jinýho.“

 

lenny4jpg.jpg
Rozhovory pro italská media

 


Maminka nebyla přísná?
Máma byla benevolentnější než táta. Ne­chá­vala mi volnou cestu. Byla spíš pečovatelská. Ona má velké srdce a tak, jak je přísná na sebe, na mě nikdy nebyla.
Na druhou stranu vám dala po jednom společném koncertě pokutu…
To jo. A musela jsem uznat, že právem. Vorala jsem to, byla jsem nesoustředěná, přidrzlá, tak jí ruply nervy a řekla: „Když to neumíš dělat pořádně, musíš poznat tíhu zodpovědnosti.“
Vídáte se s rodiči často?
Když jsem byla v Londýně, měsíc jsme se třeba neviděli, pak jsem přijela na chvíli domů, mezi dveřmi jsme si řekli ahoj a zase jsem na dva měsíce odjela, takže teď se jim to snažím vynahradit a přijít aspoň na kafe.
Prý jste dostala od tatínka vyhubováno za tetování?
Hrozně se urazil, protože jako výtvarník chce mít všechno precizně. Řekl: „Proč sis to nechala tak odbýt? Já bych ti to narýsoval.“
Udělala jste to tajně?
Tajně a spontánně. Akorát jsem byla za školou. Měli jsme tělocvik a mně se tam nechtělo, tak jsem se nechala tetovat.
Jak vás napadl zrovna pozdrav Hi?
Nejdřív jsem si ho nakreslila fixou, někam jsme šli na jídlo a naši říkali: „To je pěkný.“ Pak už jim to tak vtipný nepřišlo. Maminka to nějaký čas považovala za hennu a myslela si, že to zmizí. Musela jsem jí vysvětlit, že tohle Hi nezmizí nikdy.
V čem vás Londýn změnil?
Mám pocit, že za ty tři roky mě nezměnil Londýn, ale ta škola, pobyt, lidi, které jsem potkávala, i Ondra Fiedler, se kterým jsem začala spolupracovat na albu. To všechno ze mě udělalo jiného člověka. Dodalo mi to sebevědomí. I v tvorbě. Jak zpracovávat náměty, jak se nebát dělat více žánrů. Začala jsem trochu vyhledávat v tvorbě risk.

 

banner_clanek


Na svých EP deskách jste byla víc doma v popu, teď jste se rozkročila až k rocku…
K rockové hudbě jsem měla blízko, protože mě tak vychovali naši, hlavně táta je fanoušek „Stounů“, Led Zeppelin a AC/DC. Najednou jsem si uvědomila, že mě v rádiích přestaly bavit písničky, které neměly „koule“. Rock je má už sám o sobě. Tehdy jsem si slíbila, že veškerá muzika, kterou udělám – a je jedno, co to bude za žánr – musí mít „koule“. A to se snažím dodržovat.
Jak si zaznamenáváte nápady?
Nazpívám si je na mobil a pak se je snažím posílat na e-mailovou adresu, abych je neztratila.
Je pro vás důležitější harmonie, nebo melodie?
Asi melodie. Nevím, jestli se vám to taky zdá, ale mně přijde, že je o dobré melodie nouze. Melodie je dnes vzácná.
Zklame vás, když lidé nereagují na něco, co jste složila, tak, jak jste si před­stavovala?
Já mám opačný problém. Speciálně u písničky GHOSTS mám dodneška pocit, že by mohla být líp udělaná. To je typ skladby, od níž už máte pětadvacet verzí, lidi jsou s ní spokojeni, ale vy si říkáte: „Do prčic, takhle to pořád není ono!“ U pár písniček spokojená jsem, ale u téhle mám na sebe vztek, že mohla být výraznější, že jsem ji vypustila moc brzo nebo v jiné podobě, než měla být.
Dokážete se k písničce vrátit a udělat ji úplně jinak?
To je hodně těžký. A Ondrovi už se do to­ho vůbec nechce, protože je přes produkci, kdežto já to vidím víc jako písničkář a dokážu se od toho oprostit. On ji jako aranžér zahalil do zelenýho kabátu a vyměnit ho za červenej se mu jednoduše nechce.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 10. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/17 - výběr z článků

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

Hřebčín s císařským titulem

Hřebčín s císařským titulem

Když císař Rudolf II. povýšil v roce 1579 původní koňskou oboru v Kladrubech nad Labem na císařský dvorní hřebčín, stálo za jeho rozhodnutím příznivé postavení hvězd. Lokalita vzdálená pětadvacet kilometrů od Pardubic se stala domovem nejstaršího českého plemene koní – starokladrubáků.

Dokud nás svatba nerozdělí

Dokud nás svatba nerozdělí

Tvůrci úspěšného snímku NEDOTKNUTELNÍ přicházejí s novým titulem, který potěší srdce každého alespoň trochu škodolibého diváka. Filmem o večeru organizovaném zkrachovanci, kteří se snaží zapadnout, se režiséři rozhodli nastavit zrcadlo současné Francii.

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Video k listopadové Xantypě

Video k listopadové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Osobnosti - výběr z článků

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

Idealista Marek Hilšer

Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Jan Marek

Jan Marek

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Inzerce
predplatne