Yayoi Motohashi

Najít krásu v prázdnotě

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

 

text a foto Marcel Sauer

 

yoyomasijpg.jpg

 

Kde se v Japonsku vzala výrazná estetika, která je přítomna zcela všude, od designu po jídlo?
Možná bych to měla popsat poetičtěji, ale je to proto, že jsme v Japonsku neměli moc přírodních zdrojů a vše jsme si vždy museli vytvořit pouze ze základních surovin. Neměli jsme drahé kameny, jen hlínu a dřevo. Museli jsme být kreativní, sami vytvářet hodnotu věci a najít krásu v prázdnotě. Třeba čajový obřad je dobrým příkladem. Čaj přišel do Japonska z Číny, ale estetika a ceremoniál pití čaje vznikl v Japonsku. Postavili jsme velmi skromné, malé čajové pavilony, v nichž není vůbec nic. Jen na zemi tatami (rýžové matrace) a někdy ještě tokonoma, což je místo pro vystavení květiny nebo obrazu, ale to místo je natolik malé, že tam nelze vystavit příliš výrazný obraz, jen třeba malbu na papíře – a čím jednodušší, tím lepší. Takže se vystaví obrázek, který třeba reflektuje roční období, a k tomu skromná květina, která ladí s okolní přírodou.

Navštěvujete často čajové obřady?
Ne, ale bylo by to hezké. Myslím, že spíš lidé žijící v historických místech, třeba v oblasti Kjóta, chodí na čajové obřady docela často. Tokio je nové město, které se začalo rozvíjet od sedmnáctého století, je tedy víc otevřeno západním vlivům.

Vy jste žila dlouho v zahraničí. Je návrat do ostrovní země těžký?
Když jsem se vrátila z Londýna, bylo to velmi těžké. Tehdy v devadesátých letech společnost nebyla ještě tak otevřená jako dnes. Vytvořila jsem si tenkrát něco jako rozdvojenou osobnost. S Japonci jsem se chovala stejně tradičně, jak je v Japonsku zvykem. Jen jsem měla pocit, že přitom ukrývám svoji opravdovou povahu, to, kým skutečně jsem. V Japonsku lidé nemají rádi věci, které jsou jiné, a tak všichni očekávají, že i lidé budou všichni stejní. Vůbec se mi to nelíbilo, ale tak to bylo po stovky let.

Máte pořád ještě rozdvojenou osobnost?
Možná tím, že trávím víc času v Japonsku, začínají se obě moje já vyrovnávat. Ale čas od času potřebuji odjet na dovolenou do zahraničí a potkávat se tam s přáteli. A Japonsko se také mění. Jen to jde velmi pomalu. Například můj bratr, který žije v zahraničí, se sem již nechce vrátit. V cizině zůstává velmi mnoho talentovaných Japonců a mladých lidí, kterým víc vyhovuje otevřený svět.

 

baner-clanek


Jak specifická architektura muzea The National Art Center ovlivňuje výběr projektů?
Tuto budovu navrhoval Kišó Kurokawa a jeho záměrem bylo vytvořit moderní budovu uprostřed přírody, i když jsme v centru Tokia. Architektura neměla rozdělovat vnitřní a venkovní prostor, měla být otevřená. To je také konceptem našeho muzea, kdy jsme vstřícní mnoha směrům a stylům. Nevystavujeme jen staré mistry, ale i design, módu…

Vystavujete většinou známější umělce?
Pořádáme kolem sedmi velkých výstav ročně. Jsme soukromá instituce, takže musíme dosáhnout určitého příjmu, což znamená mít dvě populární výstavy ročně. A populární výstava, to jsou v Japonsku většinou francouzští impresionisté. Ti jsou velmi oblíbení u žen nad padesát let. Ty přijdou pokaždé. Když jsme pak pořádali výstavu malířky Yayoi Kusamy, muzeum bylo plné mladých lidí. Snažíme se představit i současné umění a módu, průmyslový design, manga (japonský komiks) nebo architekturu.

Letos se stala nejnavštěvovanější výstavou Muchova Slovanská epopej…
Výstavu jsme připravovali deset let, od samého vzniku muzea. Abych byla upřímná, nečekali jsme, že bude takhle úspěšná. Alfons Mucha je samozřejmě v Japonsku velmi populární, ale Slovanská epopej je docela těžké téma. Proto byl tak velký úspěch pro nás překvapením.

Co na Muchově díle Japonce tak přitahuje?
Jeho dílo je překrásné, tím oslovuje japonské publikum. A když si vezmete jeho secesní práce, to, jak zobrazoval ženy, to je přesně japonská představa krásných evropských žen. Zároveň je to jednoduché a Japonci mají rádi krásu a jednoduchost. Řada kreslířů manga se Alfonsem Muchou inspirovala. Když si vezmete manga ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století, tak v nich ženy vypadají jako nakreslené Muchou.

Jak proběhla návštěva císařského páru, který si přišel Slovanskou epopej prohlédnout?
Pro mne byla velká čest provést je výstavou. Císař i císařovna byli tak přátelští, velmi se o obrazy zajímali, chtěli vědět, co vyjadřují gesta postav, co znamenají symboly na obrazech… I když měli protokolem vymezený čas, chtěli se toho dozvědět co nejvíc. A k tomu vypadali oba tak přitažlivě a drželi se za ruce.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 10. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/17 - výběr z článků

Lenny

Lenny

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

Hřebčín s císařským titulem

Hřebčín s císařským titulem

Když císař Rudolf II. povýšil v roce 1579 původní koňskou oboru v Kladrubech nad Labem na císařský dvorní hřebčín, stálo za jeho rozhodnutím příznivé postavení hvězd. Lokalita vzdálená pětadvacet kilometrů od Pardubic se stala domovem nejstaršího českého plemene koní – starokladrubáků.

Dokud nás svatba nerozdělí

Dokud nás svatba nerozdělí

Tvůrci úspěšného snímku NEDOTKNUTELNÍ přicházejí s novým titulem, který potěší srdce každého alespoň trochu škodolibého diváka. Filmem o večeru organizovaném zkrachovanci, kteří se snaží zapadnout, se režiséři rozhodli nastavit zrcadlo současné Francii.

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Video k listopadové Xantypě

Video k listopadové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Kultura - výběr z článků

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Konstanty a proměny, jak je vidí

Konstanty a proměny, jak je vidí

Zatímco v létě mnohé „kulturní stánky“ spíše podřimují, galerie se těší nebývalému zájmu návštěvníků. Zejména ti, kteří přijíždějí zdaleka, v nich hledají koncentrovanou podobu regionu, jeho kulturních tradic i současných uměleckých aktivit. Lidé, kteří do výstavních síní zajdou mnohokrát za rok, tu zase vítají nové a nezvyklé dotyky s uměním, výrazně překračující obrysy dotyčné oblasti. Ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press považuje právě službu návštěvníkům za jednu z priorit.

Klavírista Lukáš Klánský

Klavírista Lukáš Klánský

Festival Dvořákova Praha se každoročně chlubí jmény předních světových sólistů i orchestrů. Nezapomíná ale ani na výrazné mladé talenty, kteří se mohou pyšnit celou řadou úspěchů na mezinárodní scéně a mají nakročeno k zářné kariéře. Tzv. Den D Dvořákovy Prahy bude 14. září ve Dvořákově síni Rudolfina tentokrát patřit společnému koncertu klavíristy Lukáše Klánského a korejské houslistky Bomsori Kim. Koncert by neměl ujít vaší pozornosti, o těchto muzikantech ještě hodně uslyšíme.

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Předchází jej pověst velmi avantgardního muže – koneckonců jeho zjev nezapře fakt, že je umělcem tělem i duší. Přiznám se proto, že mě poněkud překvapilo, když do mých dveří vešel muž sice s fialovou kšticí, ale s tradiční kyticí a podnosem báječných českých dvojctihodných koláčků. Povídání s ním bylo velmi příjemné, ale rozkvetl teprve tehdy, když přišla řeč na jeho lásku – fusionismus. Jeho přirozená plachost byla najednou ta tam, zaníceně mi vyprávěl o všem, co se svým milovaným uměním zažil, zažívá a ještě plánuje zažít. Koneckonců, vždyť mu bylo teprve sedmdesát…

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Již klasické snímky jako VRCHNÍ, PRCHNI!, DÍVKA NA KOŠTĚTI nebo PANE, VY JSTE VDOVA! patří mezi důvěrně známá díla československé kinematografie. Téměř sedmdesát slavných filmů, seriálů a pohádek z 60. až 90. let, včetně zde uvedených, si připomeneme ve čtyřech patrech Tančícího domu, kde je od května na půl roku vystaveno přes dvě stě originálních kostýmů doplněných filmovými rekvizitami a fotografiemi.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Lukáš Vondráček

Lukáš Vondráček

Navzdory mládí patří dvaatřicetiletý Lukáš Vondráček do absolutní špičky světových pianistů. V roce 2016 zvítězil na nejnáročnější pianistické soutěži Queen Elisabeth v Bruselu a jeho život dostal hvězdné obrátky.

Newyorské metro

Newyorské metro

Pán, kterému se otevřel kufr a pronásleduje úprkem své odlétající stránky rukopisu, červený zajíc, plastický podmořský svět s hejny drobných rybek a oranžových hvězdic, květy a sytě červené bobule ptačího zobu ve velikém zvětšení, sloni dovádějící na zdi, pánské a dámské klobouky, rojící se včely, liliputánské bronzové postavičky, např. žena, která si čte knihu a přitom sedí na mrtvém byznysmenovi podloženém hromadou peněz… To vše a mnohé další je zde k vidění, takže pokud jste chtěli jet metrem do umělecké galerie, nemusíte nasedat na vlak, protože už jste v ní.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne