Stanislav Holý

a jeho svět něhy a fantazie

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

 

připravila Lucie Pantazopoulou Drahoňovská, foto archiv Marie Holé

 

holy1jpg.jpg

 

Standu Holého jsem poznala už jako známého výtvarníka, rozevlátého bohéma, žijícího dosti nevázaným životem. Měl spoustu kamarádů, známých, obdivovatelů i obdivovatelek. Tehdy se léčil s astmatem u našeho kamaráda lékaře, s nímž jsem během studií bydlela na stejné koleji. Právě on nás seznámil. Standa mi později říkal, že jsem mu zachránila život, že už potřeboval nutně zakotvit. Myslím, že byl moc rád, že jsem mu vytvořila klidné zázemí pro jeho práci a přemýšlení. Žili jsme od začátku pohodovým rodinným životem. Získal si mě svou neuvěřitelnou laskavostí a nekonfliktností. Nikdy předtím jsem takového člověka nepoznala, kromě svých rodičů a prarodičů. Trávili jsme spolu čtyřiadvacet hodin denně a bylo nám fajn, brzy se nám narodily děti – Matěj a Anička. Život se Standou byl skvělý a já si až zpětně uvědomuju, jak moc mi v životě pomáhal, nakolik mě inspiroval.

V porcelánce a na „umprumce“
Narodil se v Praze, s rodiči a starší sestrou bydleli ve Vršovicích. Rodiče byli „baťovci“, starali se o obchody s obuví. Maminka byla Vídeňačka, hovořila nedokonalou češtinou. V poválečné atmosféře, kdy každý, kdo mluvil německy, byl podezřelý, rodina odešla z Prahy. Nejdříve žili v Tachově, později v Boru u Tachova, kde opět vedli Baťovy prodejny obuvi. Na dětství v pohraničí Standa vzpomínal moc rád. Bylo asi hodně dobrodružné, třeba když v lesích nacházeli nevybuchlou munici. Odmala rád kreslil, ale ve škole to prý nebyla žádná sláva. Proto hned po základní škole odešel do Staré Role u Karlových Varů, kde se vyučil malířem porcelánu. Ve čtrnácti se tak ocitnul na internátě v Karlových Varech, kde často navštěvoval BAR č. 19. Ještě nedávno jsem v Divadelní ulici viděla poutač, který pro něj Standa namaloval. Vyprávěl mi, že si tenkrát život hodně užíval. Tehdy se seznámil se skvělým grafikem Jindřichem Pilečkem, který pocházel z Lokte. Standa chodil do porcelánky, ale práce tam ho iritovala. Představoval si, že bude volně malovat na porcelán, ale zatím na něj jen otiskoval razítka, takže odtud chtěl brzy odejít. Aniž by měl maturitu, zkusil to na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, do ateliéru keramiky a porcelánu, ale napoprvé neměl štěstí. Takže musel na vojnu. Po ní to zkusil znovu, tentokrát k profesoru Adolfu Hoffmeisterovi. A uspěl. Studoval kreslený a loutkový film a léta ve škole pro něj byla nezapomenutelná. Profesor Hoffmeister studentům dopřával tvůrčí svobodu a jeho jméno, známé po celé kulturní Evropě, jim otevíralo dveře. Standa dokončil studia v roce 1971, ale animovanému filmu se věnoval jen okrajově. Kromě dvou krátkých filmů o panu Pipovi a několika dalších menších prací vytvořil titulky a animované předěly k prvnímu dílu filmu Dušana Kleina JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY. Říkal, že animovaný film vyžaduje trpělivost a práci v dlouhém čase, s týmem spolupracovníků, a to byl zřejmě důvod, proč se do něho nehrnul.

 

holy2jpg.jpg
Stanislav Holý s reliéfem od Ellen Jilemnické

 

 

Od kresleného humoru k „jůhelákům“
Kreslenému humoru se začal věnovat už před „umprumkou“. Od roku 1960 přispíval do československých i zahraničních časopisů. Od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let redigoval poslední stránku časopisu Mladý svět, vyhrazenou kreslenému humoru. Tehdy kolem sebe soustředil naše nejlepší kreslíře – Jiránka, Renčína, Bartáka, Slívu, Vyčítala nebo Nepraše.
Standovy příběhy byly zpočátku černobílé kresby. Později začal pracovat s barvou, a ta ho už nepustila. Ilustroval řadu knih pro děti, ale i odborných a vědeckých publikací, učebnic, časopisů a od devadesátých let i ekonomické a právní texty. Od roku 1975 začal spolupracovat s Československou tele­vizí. Koncem sedmdesátých let byl přizván jako výtvarník československé expozice k Me­zinárodnímu roku dítěte v kanadském Montrealu, kde na ploše 180 metrů čtverečních vytvořil svými monumentálními malbami image celého interaktivního pavilonu. Později, na přelomu let 1979 a 1980 realizoval výtvarně i Pavilon dětí v Tokiu a další interaktivní projekt Zahrada dětí opět v Montrealu, přičemž šlo vždy o monumentální malby. V Kanadě a Spojených státech pozorně sledoval vývoj animovaného filmu, který vystudoval. Seznámil se s tamní tvorbou pro děti a domů se vrátil s promyšlenou novou koncepcí televizního pořadu pro děti. Hodně ho přitom ovlivnili plyšoví „mapeťáci“ z proslulé SEZAMOVÉ ULICE a THE MUPPET SHOW. Připravil strukturu nového televizního pořadu, kdy do svého barevného výtvarného světa přirozeně zakomponoval nově postavy: Jů, Hele, Mufa, Tryskomyš a postupně další. Projekt se po počátečních peripetiích podařilo v Československé televizi prosadit, přičemž Studio Kamarád běží na televizních obrazovkách s menší přestávkou dodnes. Často se setkávám s mladými lidmi, kteří už mají také děti, a jejich vzpomínky na tento oblíbený pořad i na Standovy knihy jsou velmi živé. Taková setkání mě vždy velmi potěší. Syn Matěj se nyní pokouší převést některé knižní příběhy „jůheláků“ do animované podoby. Na základě pilotního filmečku s jejich příběhem, inspirovaného Standovou poslední knihou JŮ, HELE, PONDĚLÍ, připravuje Matěj se svými spolupracovníky a Českou televizí dvanáctidílnou sérii krátkých filmů. Snad se ji podaří uvést do života.

 

holy3jpg.jpg

 

Zrození pana Pipa
V šedesátých letech Standa stvořil kreslenou postavu pana Pipa. Vždycky říkal, že Marcel Marceau má svého Bipa a on má Pipa. Jde o šarmantního mužíčka s rozevlátými vlasy a zvonovými kalhotami, který vyzařuje obrovský esprit a radost ze života. V jeho díle se objevoval v různých podobách už od začátku jeho kreslířských pokusů, ale dlouho neměl jméno. Definitivní nezapomenutelnou podobu získal v kreslené autorské knize beze slov, nazvané PROCHÁZKY PANA PIPA. Autor nezaměnitelným rukopisem prostřednictvím svého alter ega pana Pipa vyjadřuje svůj obdiv i úctu k přírodě, provází nás světem fantazie a zázraků. Je zajímavé, že zatímco jsme tenkrát vnímali jeho výtvarnou imaginaci hlavně jako odkaz na psychedelická šedesátá léta, ŽLUTOU PONORKU a další, dnes, v době vážného ohrožení přírody, nám připomíná i naši povinnost ji chránit a pečovat o ni. Poté, co si v druhém díle knihy NÁMLUVY PANA PIPA našel hrdina krásnou dívku, stala se velkým tématem knihy láska. Holý do Pipa „nahustil“ všechny velké emoce, které nám svým výtvarně originálním způsobem zprostředkovává. Původně byly knížky určeny dětem, ale hlubší polohu v nich objevují i dospělí. Dvě obrázkové knížky z osmdesátých let NÁMLUVY PANA PIPA a PROCHÁZKY PANA PIPA, podle nichž vznikly i dva krátké filmy, zůstávají asi alfou a omegou Holého díla.
Standa miloval lidi, kteří vyzařovali po­zitivní energii. Sám se nám snažil dodávat optimismus i v oné mizerné době, já jsem naopak neustále nadávala na bolševiky a tehdejší politické poměry. Zatímco on jezdil napříč světem a otvíral lidem cestu do krásnějšího světa, já jsem do roku 1989 nesměla překročit hranice, nevlastnila jsem pas. Nemohla jsem tehdy studovat to, co jsem chtěla, moje cesta ke vzdělání byla klikatá. Standa mi svým viděním světa hodně pomáhal, abych nepropadla trvalým pocitům marnosti. Záchranou byly naše skvělé děti, takže jsme i v té divné době žili jako rodina vlastně spokojeně.
Standa byl profesně hodně vytížený, vždyť i bolševik potřeboval dát lidem pocit optimismu. Když jsme se rozhodli, že budeme žít v této zemi, i když v té době řada známých a přátel emigrovala, jako by se schoval právě za umění pro děti. Dál si ale dělal i svoje grafické listy a volné kresby, i když s nimi nikdy neprorazil. Tehdy vše schvalovala ideologická komise a soudruzi rozhodli, že „Holý patří dětem“. Jeho volnou tvorbu, hlavně grafiky, ze všech komisí vyhazovali. Zůstal po něm konvolut asi padesáti velmi zajímavých, ale téměř neznámých grafických listů a řada úžasných volných kreseb, z nichž nejméně polovinu z jeho posledního období později v galerii kdosi ukradl.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne