Xindl X

Španělsko mě uhranulo

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk

 

xindl1jpg.jpg

 

Ondro, začnu tvým videoklipem VĚČNĚ NEVĚRNÁ, kde jsou scény z filmu VĚČNĚ TVÁ NEVĚRNÁ, v nichž se mihnou i herci Saša Rašilov, Lenka Vlasáková, Vilma Cibulková a Jiří Lábus. Zazní tvoje píseň ve filmu?
Já jsem ho ještě neviděl, protože jsem byl půl roku ve Španělsku, ale prý tam zní prakticky pořád.

Režisér Milan Cieslar, pro něhož jsi napsal předtím song do série NA VODĚ, byl asi spokojen, když ti nabídl film?
Říkal, že ho naše spolupráce bavila, a vyprávěl mi do telefonu, o čem zhruba film bude. Požádal jsem ho o scénář, jenže mi to nedalo a začal jsem hned něco vymýšlet, takže než jsem ho dostal, měl jsem písničku hotovou. Naštěstí jsem ji nemusel upravovat.

Její děj je, jak se dalo čekat, o nevěře…
Říkal jsem si, jestliže je o ní film, bude i písnička o nevěře, a to jak z mužského, tak z ženského pohledu. A pak jsem přemýšlel o tom, jaké zpěvačce nabídnout ženský part. A protože jsem dělal na desce Sabiny Křovákové, tak jsem jí duet zahrál. Myslím, že ho nazpívala moc hezky.

 

xindl2jpg.jpg

 

Zažil jsi někdy téma, které popisuješ, na vlastní kůži?
Že by si lidi začali vracet nevěru, beru jako filmovou nadsázku, ačkoli je možný, že se v reálu takový věci dějou. S nevěrou má asi zkušenost každej. A kdo si myslí, že nemá, tak o ní jenom neví (úsměv).

Letos ti vyšlo album SEXY EXITY. Co tě k tomu názvu vedlo?
Inspirovalo mě, jak všichni řeší brexity a czexity, a já přemýšlím o tom, jestli zůstanu v Čechách, nebo se odstěhuju do zahraničí. Dalším mým „exitem“ je, že jsem změnil kapelu.

„Půlka mých spoluprací končila oboustranným rozčarováním,“ jsi kdysi konstatoval…
Tahle změna byla ale jiná. Trochu z ješitnosti. Vadilo mi, že kluci hrajou současně ve skupině Slza, a nebyl jsem si jistej, jestli jsem pro ně na prvním místě. Navíc, když se koncerty kříží, těžko se kloubí, aby jich bylo pro obě kapely dost. Ale nebylo to rozčarování, o čemž svědčí, že se Slzou spolupracuju dodnes, píšu jim všechny texty a s Daliborem Cidlinským dál děláme na písničkách pro jiný lidi. Dokonce na mém singlu.

Jak se díváš na brexit a czexit?
Jako na snahu o jednoduchý řešení. Jako o útěk ze vztahu při náznaku prvního problému. Jenže člověk utíká před tím, co si stejně bere s sebou. Takhle třeba vznikla má písnička KUFRY MÁM SBALENÝ, která je právě o snaze utéct. Časem jsem zjistil, že i v ostatních písních alba najdu téma utíkání: do světa počítačů, před svými dětskými ideály do světa dospělých, BYZNYS je o lidech, který ti přestanou zvedat telefony, když už tě k ničemu nepotřebujou. Je to útěk od kamarádů do světa velkýho byznysu, kterej ti najednou přijde důležitější. Prakticky do všech písniček alba se dá téma útěku nějak napasovat. Proto název SEXY EXITY.

 

xindl3jpg.jpg

 

A proč SEXY?
Byť se útěky můžou zdát sexy, ve skutečnosti takový nejsou.

Jsi původně filmař. I proto máš tolik videoklipů?
Samozřejmě si tím člověk částečně ukájí svý scenáristický ambice, na který nemá čas, protože ho muzika pohltila. U klipů mě hlavně zajímá, o čem budou. Nejsem vizuální typ, to nechávám režisérům. K posledním dvěma deskám mi točil všechny výtvarník Ondřej Pfeiffer. I jeho, stejně jako mě, baví animace, protože si v ní může scenárista dovolit cokoliv. V klipu BYZNYS dojde třeba ke zkáze světa, což bychom asi normálně nenatočili (úsměv).

Neměl jsi někdy problém s eroticky laděným textem písničky ANDĚL?
Samozřejmě lidi nadávali, že to nemůžou poslouchat děti.

A můžou?
Teď, když moje písničky zpívají i moje děti, si říkám, že bych se měl trochu mírnit (úsměv).

Takže jim svoje písničky pouštíš?
Svoje a kapely Slza. Vyžadujou to. SVĚTLO NA KONCI TUNELU umějí celý. Mají na ně vlastní taneční choreografii.

Neumím si představit, že dítě zpívá „jsi holka divoká a padla jsi mi do oka a orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka.“
Zmíněný ANDĚL u nich zrovna nefrčí. Spíš umějí ty novější pecky. Já jsem svoje písničky vždycky bral tak, že je sice zpívám v první osobě, ale o lidech, který nějakou formou odsuzuju. Který třeba zneužívají svoji pravomoc. Jenže pak napíšu píseň proti komunismu, kde ironicky zpívám „za komančů bylo líp“ a lidi za mnou chodí a spiklenecky kvitujou: „Já si taky myslím, že tenkrát bylo líp.“ Kdyby ten text aspoň poslouchali pozorněji.

Dá se říct, že píšeš protestsongy?
Protestsong je něco, čím proti něčemu protestuješ, a automaticky se bere, že by měl bejt politickej. Těch tolik nemám. Ale je mi bližší, když písničkou na něco nadávám, než že to chválím. To mi obecně nejde.

Politické protestsongy jsou například ZDRAVÍME VÁS, PANE PRASIDENTE a NESEM VÁM EET…
To jo, ale většina mých písniček je spíš proti poklesu morálních hodnot.

Obě písně jsou z pořadu XINDLOVINY v Hitrádiu, do kterého jsi je skládal. Ještě existuje?
Bohužel už ne. Písničky, který jsem pro ně psal, vycházely z toho, co se zrovna řešilo ve zpravodajství. Později jsme zjistili, že se ty nejzajímavější témata opakujou, tak jsem začal místo toho psát písničky na přání posluchačů.

Je pro tebe obtížné napsat píseň?
Není, pokud ji nemusím psát každej tejden. To člověka vyčerpá. Když si vezmeš, že jsem kromě toho textoval desku kapely Slza a dopsal muzikál, kterej se pak na poslední chvíli stopnul (s Jakubem Sommerem MARNÁ SLÁVA – pozn. aut.), bylo toho až až.

Musíš se hodně stylizovat, když píšeš pro někoho jiného?
Ne. Pokud mě někdo osloví, tak asi ví, co ode mě může čekat, a nebude mi mluvit do toho, jak má písnička vypadat. 

Vrací ti interpreti texty?
Málokdy. Jestliže chtějí opravit slovo nebo dodělat sloku, tak je to v pohodě, ale když to hodí celý takzvaně do hajzlu, tak jsme se nepotkali a nebudeme tím radši příště ztrácet čas.

Naštve tě, když si zpěvák upraví ve studiu tvůj text?
Jo. Myslím, že je napsanej tak, jak má bejt, a pokud tam někdo změní slovosled, tak jsem já za blbce, že neumím česky. Pokud mi zpěvák zavolá uprostřed natáčení, že mu to nejde do pusy, tak se mu samozřejmě snažím vyjít vstříc, ale když to udělá bez mýho vědomí, tak s ním končím.

Co bylo pro tvůj vývoj zásadní?
O tom, že se mi to povede, jsem ve svý mladický naivitě v podstatě nikdy nepochyboval. Akorát jsem nevěděl, v jaký to bude oblasti. Paradoxně mi to začalo s muzikou fungovat v momentě, kdy jsem ji v podstatě vzdal, bral jsem ji čistě jako koníčka a snažil se prorazit coby scenárista. V tý době se rozjel projekt COMEBACK, já jsem do toho televizního projektu naskočil a zrovna tehdy začaly fungovat písničky, o kterých jsem si myslel, že jsou spíš underground. Netušil jsem, že osloví tolik lidí. Tenkrát mi došlo, že pokud chci dělat muziku pořádně, nemůžu bejt současně od rána do večera v televizi a vymýšlet sitcom. V momentě, kdy se rozjel, jsem z něj tedy odešel a za peníze, který jsem si na něm vydělal, jsem natočil první desku a doufal jsem, že se třeba chytne.

Vyjádřil ses, že psát sitcom nešlo ve střízlivém stavu…
Vrhali jsme se do úplně neznámých vod, takže jsme brzo ráno začínali a pozdě v noci končili. Fungovali jsme, jak jsem zpíval v písničce CHEMIE: „po nocích Morgany, po ránu red bully“. Navíc jsem zjistil, že se snažím dělat srandu s partou lidí, který byli všichni v nějaký fázi na antidepresivech. Kromě kameramana, kterej se aspoň jmenoval Smutný (úsměv). Dělat srandu člověka vyšťaví. Je důležitý najít si rovnováhu mezi prací a volným časem. Jestliže to nedokážeš, tak ti hrozí vyhoření.

Očekává od tebe rodina legraci?
Netrousím bonmoty, ale věřím, že úplně nudnej nejsem.

Jsi spíš vypravěč, nebo glosátor?
Já vždycky něco glosuju, půlka lidí se zasměje a druhá půlka se urazí. Teď jsem byl doma pasovanej do role vypravěče, takže vymýšlím pohádky. Bohužel si je moc nepamatuju, abych z nich poskládal knížku, na druhou stranu nevím, jestli by mi pak nechodily dopisy, že nejsou poučný a že jimi děti kazím. Nadhodím třeba téma VYPRÁVĚNÍ O PEŘINCE, KTERÁ PRDĚLA a nechám ho domyslet dceru.

Taková témata přece děti milují…
Hlavně si myslím, že už by to chtělo pohádky, který nefungujou na určitých vžitých principech. Na FAMU nám Jarda Dušek říkal, že ty dobrý pohádky vycházejí z archetypů. Ale já začínám mít pocit, že se jimi filmaři nechávají zbytečně svazovat. Kdyby je opustili, udělali by líp. Skoro všechny pohádky od Pixaru (filmové studio zabývající se počítačovou animací – pozn. aut.) nebo Disneyho začínají tím, že někomu umřou rodiče. Proč bychom měli děti děsit hned od začátku?! Měly by být i pohádky, který ukážou hezčí stránky života a dopřejí dětem legraci. Když jsem byl teenager, tak mě hrůzostrašný pohádky fascinovaly, ale vyprávět je svým dětem se mi příčí. Proč jim způsobovat dopředu traumata?! 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne