Xindl X

Španělsko mě uhranulo

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk

 

xindl1jpg.jpg

 

Ondro, začnu tvým videoklipem VĚČNĚ NEVĚRNÁ, kde jsou scény z filmu VĚČNĚ TVÁ NEVĚRNÁ, v nichž se mihnou i herci Saša Rašilov, Lenka Vlasáková, Vilma Cibulková a Jiří Lábus. Zazní tvoje píseň ve filmu?
Já jsem ho ještě neviděl, protože jsem byl půl roku ve Španělsku, ale prý tam zní prakticky pořád.

Režisér Milan Cieslar, pro něhož jsi napsal předtím song do série NA VODĚ, byl asi spokojen, když ti nabídl film?
Říkal, že ho naše spolupráce bavila, a vyprávěl mi do telefonu, o čem zhruba film bude. Požádal jsem ho o scénář, jenže mi to nedalo a začal jsem hned něco vymýšlet, takže než jsem ho dostal, měl jsem písničku hotovou. Naštěstí jsem ji nemusel upravovat.

Její děj je, jak se dalo čekat, o nevěře…
Říkal jsem si, jestliže je o ní film, bude i písnička o nevěře, a to jak z mužského, tak z ženského pohledu. A pak jsem přemýšlel o tom, jaké zpěvačce nabídnout ženský part. A protože jsem dělal na desce Sabiny Křovákové, tak jsem jí duet zahrál. Myslím, že ho nazpívala moc hezky.

 

xindl2jpg.jpg

 

Zažil jsi někdy téma, které popisuješ, na vlastní kůži?
Že by si lidi začali vracet nevěru, beru jako filmovou nadsázku, ačkoli je možný, že se v reálu takový věci dějou. S nevěrou má asi zkušenost každej. A kdo si myslí, že nemá, tak o ní jenom neví (úsměv).

Letos ti vyšlo album SEXY EXITY. Co tě k tomu názvu vedlo?
Inspirovalo mě, jak všichni řeší brexity a czexity, a já přemýšlím o tom, jestli zůstanu v Čechách, nebo se odstěhuju do zahraničí. Dalším mým „exitem“ je, že jsem změnil kapelu.

„Půlka mých spoluprací končila oboustranným rozčarováním,“ jsi kdysi konstatoval…
Tahle změna byla ale jiná. Trochu z ješitnosti. Vadilo mi, že kluci hrajou současně ve skupině Slza, a nebyl jsem si jistej, jestli jsem pro ně na prvním místě. Navíc, když se koncerty kříží, těžko se kloubí, aby jich bylo pro obě kapely dost. Ale nebylo to rozčarování, o čemž svědčí, že se Slzou spolupracuju dodnes, píšu jim všechny texty a s Daliborem Cidlinským dál děláme na písničkách pro jiný lidi. Dokonce na mém singlu.

Jak se díváš na brexit a czexit?
Jako na snahu o jednoduchý řešení. Jako o útěk ze vztahu při náznaku prvního problému. Jenže člověk utíká před tím, co si stejně bere s sebou. Takhle třeba vznikla má písnička KUFRY MÁM SBALENÝ, která je právě o snaze utéct. Časem jsem zjistil, že i v ostatních písních alba najdu téma utíkání: do světa počítačů, před svými dětskými ideály do světa dospělých, BYZNYS je o lidech, který ti přestanou zvedat telefony, když už tě k ničemu nepotřebujou. Je to útěk od kamarádů do světa velkýho byznysu, kterej ti najednou přijde důležitější. Prakticky do všech písniček alba se dá téma útěku nějak napasovat. Proto název SEXY EXITY.

 

xindl3jpg.jpg

 

A proč SEXY?
Byť se útěky můžou zdát sexy, ve skutečnosti takový nejsou.

Jsi původně filmař. I proto máš tolik videoklipů?
Samozřejmě si tím člověk částečně ukájí svý scenáristický ambice, na který nemá čas, protože ho muzika pohltila. U klipů mě hlavně zajímá, o čem budou. Nejsem vizuální typ, to nechávám režisérům. K posledním dvěma deskám mi točil všechny výtvarník Ondřej Pfeiffer. I jeho, stejně jako mě, baví animace, protože si v ní může scenárista dovolit cokoliv. V klipu BYZNYS dojde třeba ke zkáze světa, což bychom asi normálně nenatočili (úsměv).

Neměl jsi někdy problém s eroticky laděným textem písničky ANDĚL?
Samozřejmě lidi nadávali, že to nemůžou poslouchat děti.

A můžou?
Teď, když moje písničky zpívají i moje děti, si říkám, že bych se měl trochu mírnit (úsměv).

Takže jim svoje písničky pouštíš?
Svoje a kapely Slza. Vyžadujou to. SVĚTLO NA KONCI TUNELU umějí celý. Mají na ně vlastní taneční choreografii.

Neumím si představit, že dítě zpívá „jsi holka divoká a padla jsi mi do oka a orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka.“
Zmíněný ANDĚL u nich zrovna nefrčí. Spíš umějí ty novější pecky. Já jsem svoje písničky vždycky bral tak, že je sice zpívám v první osobě, ale o lidech, který nějakou formou odsuzuju. Který třeba zneužívají svoji pravomoc. Jenže pak napíšu píseň proti komunismu, kde ironicky zpívám „za komančů bylo líp“ a lidi za mnou chodí a spiklenecky kvitujou: „Já si taky myslím, že tenkrát bylo líp.“ Kdyby ten text aspoň poslouchali pozorněji.

Dá se říct, že píšeš protestsongy?
Protestsong je něco, čím proti něčemu protestuješ, a automaticky se bere, že by měl bejt politickej. Těch tolik nemám. Ale je mi bližší, když písničkou na něco nadávám, než že to chválím. To mi obecně nejde.

Politické protestsongy jsou například ZDRAVÍME VÁS, PANE PRASIDENTE a NESEM VÁM EET…
To jo, ale většina mých písniček je spíš proti poklesu morálních hodnot.

Obě písně jsou z pořadu XINDLOVINY v Hitrádiu, do kterého jsi je skládal. Ještě existuje?
Bohužel už ne. Písničky, který jsem pro ně psal, vycházely z toho, co se zrovna řešilo ve zpravodajství. Později jsme zjistili, že se ty nejzajímavější témata opakujou, tak jsem začal místo toho psát písničky na přání posluchačů.

Je pro tebe obtížné napsat píseň?
Není, pokud ji nemusím psát každej tejden. To člověka vyčerpá. Když si vezmeš, že jsem kromě toho textoval desku kapely Slza a dopsal muzikál, kterej se pak na poslední chvíli stopnul (s Jakubem Sommerem MARNÁ SLÁVA – pozn. aut.), bylo toho až až.

Musíš se hodně stylizovat, když píšeš pro někoho jiného?
Ne. Pokud mě někdo osloví, tak asi ví, co ode mě může čekat, a nebude mi mluvit do toho, jak má písnička vypadat. 

Vrací ti interpreti texty?
Málokdy. Jestliže chtějí opravit slovo nebo dodělat sloku, tak je to v pohodě, ale když to hodí celý takzvaně do hajzlu, tak jsme se nepotkali a nebudeme tím radši příště ztrácet čas.

Naštve tě, když si zpěvák upraví ve studiu tvůj text?
Jo. Myslím, že je napsanej tak, jak má bejt, a pokud tam někdo změní slovosled, tak jsem já za blbce, že neumím česky. Pokud mi zpěvák zavolá uprostřed natáčení, že mu to nejde do pusy, tak se mu samozřejmě snažím vyjít vstříc, ale když to udělá bez mýho vědomí, tak s ním končím.

Co bylo pro tvůj vývoj zásadní?
O tom, že se mi to povede, jsem ve svý mladický naivitě v podstatě nikdy nepochyboval. Akorát jsem nevěděl, v jaký to bude oblasti. Paradoxně mi to začalo s muzikou fungovat v momentě, kdy jsem ji v podstatě vzdal, bral jsem ji čistě jako koníčka a snažil se prorazit coby scenárista. V tý době se rozjel projekt COMEBACK, já jsem do toho televizního projektu naskočil a zrovna tehdy začaly fungovat písničky, o kterých jsem si myslel, že jsou spíš underground. Netušil jsem, že osloví tolik lidí. Tenkrát mi došlo, že pokud chci dělat muziku pořádně, nemůžu bejt současně od rána do večera v televizi a vymýšlet sitcom. V momentě, kdy se rozjel, jsem z něj tedy odešel a za peníze, který jsem si na něm vydělal, jsem natočil první desku a doufal jsem, že se třeba chytne.

Vyjádřil ses, že psát sitcom nešlo ve střízlivém stavu…
Vrhali jsme se do úplně neznámých vod, takže jsme brzo ráno začínali a pozdě v noci končili. Fungovali jsme, jak jsem zpíval v písničce CHEMIE: „po nocích Morgany, po ránu red bully“. Navíc jsem zjistil, že se snažím dělat srandu s partou lidí, který byli všichni v nějaký fázi na antidepresivech. Kromě kameramana, kterej se aspoň jmenoval Smutný (úsměv). Dělat srandu člověka vyšťaví. Je důležitý najít si rovnováhu mezi prací a volným časem. Jestliže to nedokážeš, tak ti hrozí vyhoření.

Očekává od tebe rodina legraci?
Netrousím bonmoty, ale věřím, že úplně nudnej nejsem.

Jsi spíš vypravěč, nebo glosátor?
Já vždycky něco glosuju, půlka lidí se zasměje a druhá půlka se urazí. Teď jsem byl doma pasovanej do role vypravěče, takže vymýšlím pohádky. Bohužel si je moc nepamatuju, abych z nich poskládal knížku, na druhou stranu nevím, jestli by mi pak nechodily dopisy, že nejsou poučný a že jimi děti kazím. Nadhodím třeba téma VYPRÁVĚNÍ O PEŘINCE, KTERÁ PRDĚLA a nechám ho domyslet dceru.

Taková témata přece děti milují…
Hlavně si myslím, že už by to chtělo pohádky, který nefungujou na určitých vžitých principech. Na FAMU nám Jarda Dušek říkal, že ty dobrý pohádky vycházejí z archetypů. Ale já začínám mít pocit, že se jimi filmaři nechávají zbytečně svazovat. Kdyby je opustili, udělali by líp. Skoro všechny pohádky od Pixaru (filmové studio zabývající se počítačovou animací – pozn. aut.) nebo Disneyho začínají tím, že někomu umřou rodiče. Proč bychom měli děti děsit hned od začátku?! Měly by být i pohádky, který ukážou hezčí stránky života a dopřejí dětem legraci. Když jsem byl teenager, tak mě hrůzostrašný pohádky fascinovaly, ale vyprávět je svým dětem se mi příčí. Proč jim způsobovat dopředu traumata?! 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Osobnosti - výběr z článků

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne