Kate Bush

Vnímavá a sečtělá

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

text Leoš Šedo, foto gettyimages

 

 bushjpg.jpg

 

Narodila se 30. června roku 1958 v Bexleyheath, okrajové části Londýna, vytoužená dcera po dvou synech. Rodina Bushových pěstovala celou řadu uměleckých zálib: otec lékař byl zručný klavírista, maminka se věnovala irským tancům. Katin bratr Paddy stavěl hudební nástroje, mladší John fotografoval a psal poezii. Oba zároveň hráli s místní folkovou kapelou.
Sama Kate začala s klavírem v jedenácti letech, v podstatě jako samouk, vedle toho chodila na hodiny houslí. O pár let později už zkoušela skládat první melodie a postupně k nim přidávala vlastní texty. Komponování se věnovala s nesmírnou energií. Bylo to, jako když vytryskne pramen: brzy měla hotových asi padesát původních písní, na první poslech byly originální. S podporou rodiny pořídila demonahrávky, napoprvé s nimi však u žádné nahrávací společnosti neuspěla. Jak už to bývá, i velkému talentu musí často pomoci náhoda a patřičné známosti: teprve když si pásky poslechl David Gilmour, člen slavných Pink Floyd, dostaly věci spád. Zkušený muzikant pomohl šestnáctileté Kate s novými, profesionálněji a zároveň atraktivněji znějícími zkušebními nahrávkami. Úspěch se tentokrát dostavil v podobě kontraktu s významnou firmou EMI. Trvalo však ještě dva roky, než se první album Kate Bush dostalo na veřejnost a ona mohla vykročit na skutečnou cestu za slávou. Během té doby dokončila střední školu, se skupinou bratra Paddyho zpívala po hospodách a malých klubech, intenzivně trénovala tanec a pantomimu a především psala nové písně.
Producent firmy EMI později vysvětloval, že nechtěli vydání prvotiny uspěchat: v případě neúspěchu mohla zahořknout a rezignovat, naopak ani náhlý úspěch nemusela nezkušená šestnáctiletá debutantka ustát. David Gilmour s tím tak úplně nesouhlasil, jisté ale je, že Kate ty dva roky nepromarnila.

 

bush2jpg.jpg
Kate Bush na svém evropském turné v londýnském Palladiu, duben 1979

 

Kope to ve mně…
První album THE KICK INSIDE nakonec vyšlo v únoru roku 1978 a obsahovalo mj. píseň WUTHERING HEIGHTS, inspirovanou stejnojmenným románem Jane Austenové NA VĚTRNÉ HŮRCE. Stala se jejím prvním hitem, ona sama první zpěvačkou, která měla takový úspěch s vlastní skladbou – debutové album dosáhlo na třetí příčku domácího žebříčku. V té době britskými ostrovy stále ještě lomcoval punk a jeho různé odvozeniny, takže písně Kate Bush, plné originálních hudebních nápadů, osobitě aranžované a s velmi zajímavými texty, okamžitě zaujaly vnímavé publikum. Svou roli sehrál i její půvabný zjev, který některým vyvažoval občas příliš pronikavý zvuk jejího sopránku…
Od prvního alba byla patrná její záliba v literárních, filmových a historických inspiracích. Vedle zmíněné VĚTRNÉ HŮRKY to platí také o titulní skladbě THE KICK INSIDE (Kope to ve mně), inspirované lidovou písní o těhotenství dívky Lucy Wan z incestního vztahu s bratrem a o její následné sebevraždě.
Náměty textů budou i nadále prozrazovat vnímavou a velice sečtělou autorku, která s inspirací dokáže dál pracovat a zároveň sama tvořit neobvyklé příběhy a zápletky.
S vydavatelskou firmou měla Kate od samého začátku různé kontroverze. Počínaje výběrem titulu pro první singl přes – dnes by se řeklo – sexistické propagační fotografie až k necitlivému tlaku na rychlé vydání druhého alba. Píseň WUTHERING HEIGHTS si na svůj první singl nakonec prosadila, druhé album LIONHEART však vyšlo za intenzivního tlaku firmy EMI již devět měsíců po úspěšném debutu, v listopadu 1978: tři písně nově složené, ostatních sedm vybrala ze své rozsáhlé tvorby předchozích let, nahrávky vznikly kompletně ve studiu Super Bear na francouzské Riviéře. Rozladění z nedostatku času na dotvoření písní podle vlastních představ ale přetrvávalo i přes úspěch alba, především samostatně vydané písně WOW. Pro Kate to znamenalo jediné – získat větší kontrolu nad vlastní tvorbou a vznikem nahrávek. S velkým pochopením a pomocí se opět setkala u své rodiny, s jejímž přispěním založila vydavatelskou i manažerskou společnost, která ji napříště zastupovala.
Výsledkem její emancipace ve světě šoubyznysu bylo třetí album NEVER FOR EVER (září 1980) – byla sice ještě jednou z producentské dvojice, ale nemusela už mít pocit, že na ni někdo tolik tlačí, ať už umělecky či obchodně. Poprvé tu ve větší míře použila syntezátory a automatické bubeníky, album se dostalo až na samotnou špičku britské hitparády a Kate Bush se stala první britskou interpretkou, která to dokázala.

 

baner-clanek

 

Turné života
Ještě předtím, v roce 1979, ji zástupci EMI přesvědčí, aby na podporu druhého alba uspořádala turné. Dostalo symbolický název THE TOUR OF LIFE a celé pojetí bylo vskutku velkolepé. Proměňující se scéna, fantaskní kostýmy, světla a jako spoluúčinkující známý britský mág Simon Drake. Kate se během příprav rozhodujícím způsobem podílela na výběru účinkujících a spolupracovníků, ale také na návrhu scény, choreografií a kostýmů, kterých sama vystřídala za jedno představení sedmnáct. Aby mohla během zpěvu zároveň tančit, používala – v té době průkopnicky – bezdrátový mikrofon zavěšený před ústy. Turné poznamenala tragická nehoda, když se jeden z osvětlovačů během koncertu zřítil z vysoké rampy a podlehl smrtelným zraněním.
Psychiku hlavní sólistky neštěstí silně zasáhlo, snažila se pomoci jeho rodině a později se také spekulovalo o tom, že se zdráhá vyjet na další turné z obavy, že by se mohla stát nějaká podobná tragédie.
V roce 1982 vydává album DREAMING, poprvé v roli samostatné producentky a opět s řadou literárních a filmových inspirací v textech. Tvůrčí svobodě tentokrát popustila uzdu poněkud víc a znatelně experimentálněji zaměřené album nezaznamenalo komerční úspěch srovnatelný s alby předchozími. Na ten znovu navázal titul HOUNDS OF LOVE z roku 1985, jehož jednu polovinu tvořily samostatné písně, druhou pak Tennysonovou básní inspirovaná skladba THE NINTH WAVE.
Album SENSUAL WORLD z roku 1989 se stalo její komerčně nejúspěšnější deskou v USA, v Británii dosáhlo na druhé místo hitparády. V titulní písni, inspirované Joyceovým románem ODYSSEUS, chtěla původně použít citace ze závěru knihy, autorovi dědici však byli proti, takže vytvořila vlastní verzi originálního textu. Kate na albu pracovala převážně ve svém vlastním studiu a ve třech písních jí s výraznými doprovodnými vokály pomáhaly tři bulharské zpěvačky – Trio bulgarka.
V listopadu 1993 vyšlo album RED SHOES, k jehož nahrávání přizvala své hvězdné kolegy: dirigenta a aranžéra Michaela Kamena, kytaristy Erika Claptona a Jeffa Becka, také Prince a opětovně zmíněné tři bulharské vokalistky. Kate uvažovala o turné na podporu alba, ale nakonec z plánů sešlo. Osobně tou dobou prožívala ztrátu dlouholetého spolupracovníka, kytaristy Allena, především odchod své matky Hannah, s níž ji pojil silný cit.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne