Kate Bush

Vnímavá a sečtělá

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

text Leoš Šedo, foto gettyimages

 

 bushjpg.jpg

 

Narodila se 30. června roku 1958 v Bexleyheath, okrajové části Londýna, vytoužená dcera po dvou synech. Rodina Bushových pěstovala celou řadu uměleckých zálib: otec lékař byl zručný klavírista, maminka se věnovala irským tancům. Katin bratr Paddy stavěl hudební nástroje, mladší John fotografoval a psal poezii. Oba zároveň hráli s místní folkovou kapelou.
Sama Kate začala s klavírem v jedenácti letech, v podstatě jako samouk, vedle toho chodila na hodiny houslí. O pár let později už zkoušela skládat první melodie a postupně k nim přidávala vlastní texty. Komponování se věnovala s nesmírnou energií. Bylo to, jako když vytryskne pramen: brzy měla hotových asi padesát původních písní, na první poslech byly originální. S podporou rodiny pořídila demonahrávky, napoprvé s nimi však u žádné nahrávací společnosti neuspěla. Jak už to bývá, i velkému talentu musí často pomoci náhoda a patřičné známosti: teprve když si pásky poslechl David Gilmour, člen slavných Pink Floyd, dostaly věci spád. Zkušený muzikant pomohl šestnáctileté Kate s novými, profesionálněji a zároveň atraktivněji znějícími zkušebními nahrávkami. Úspěch se tentokrát dostavil v podobě kontraktu s významnou firmou EMI. Trvalo však ještě dva roky, než se první album Kate Bush dostalo na veřejnost a ona mohla vykročit na skutečnou cestu za slávou. Během té doby dokončila střední školu, se skupinou bratra Paddyho zpívala po hospodách a malých klubech, intenzivně trénovala tanec a pantomimu a především psala nové písně.
Producent firmy EMI později vysvětloval, že nechtěli vydání prvotiny uspěchat: v případě neúspěchu mohla zahořknout a rezignovat, naopak ani náhlý úspěch nemusela nezkušená šestnáctiletá debutantka ustát. David Gilmour s tím tak úplně nesouhlasil, jisté ale je, že Kate ty dva roky nepromarnila.

 

bush2jpg.jpg
Kate Bush na svém evropském turné v londýnském Palladiu, duben 1979

 

Kope to ve mně…
První album THE KICK INSIDE nakonec vyšlo v únoru roku 1978 a obsahovalo mj. píseň WUTHERING HEIGHTS, inspirovanou stejnojmenným románem Jane Austenové NA VĚTRNÉ HŮRCE. Stala se jejím prvním hitem, ona sama první zpěvačkou, která měla takový úspěch s vlastní skladbou – debutové album dosáhlo na třetí příčku domácího žebříčku. V té době britskými ostrovy stále ještě lomcoval punk a jeho různé odvozeniny, takže písně Kate Bush, plné originálních hudebních nápadů, osobitě aranžované a s velmi zajímavými texty, okamžitě zaujaly vnímavé publikum. Svou roli sehrál i její půvabný zjev, který některým vyvažoval občas příliš pronikavý zvuk jejího sopránku…
Od prvního alba byla patrná její záliba v literárních, filmových a historických inspiracích. Vedle zmíněné VĚTRNÉ HŮRKY to platí také o titulní skladbě THE KICK INSIDE (Kope to ve mně), inspirované lidovou písní o těhotenství dívky Lucy Wan z incestního vztahu s bratrem a o její následné sebevraždě.
Náměty textů budou i nadále prozrazovat vnímavou a velice sečtělou autorku, která s inspirací dokáže dál pracovat a zároveň sama tvořit neobvyklé příběhy a zápletky.
S vydavatelskou firmou měla Kate od samého začátku různé kontroverze. Počínaje výběrem titulu pro první singl přes – dnes by se řeklo – sexistické propagační fotografie až k necitlivému tlaku na rychlé vydání druhého alba. Píseň WUTHERING HEIGHTS si na svůj první singl nakonec prosadila, druhé album LIONHEART však vyšlo za intenzivního tlaku firmy EMI již devět měsíců po úspěšném debutu, v listopadu 1978: tři písně nově složené, ostatních sedm vybrala ze své rozsáhlé tvorby předchozích let, nahrávky vznikly kompletně ve studiu Super Bear na francouzské Riviéře. Rozladění z nedostatku času na dotvoření písní podle vlastních představ ale přetrvávalo i přes úspěch alba, především samostatně vydané písně WOW. Pro Kate to znamenalo jediné – získat větší kontrolu nad vlastní tvorbou a vznikem nahrávek. S velkým pochopením a pomocí se opět setkala u své rodiny, s jejímž přispěním založila vydavatelskou i manažerskou společnost, která ji napříště zastupovala.
Výsledkem její emancipace ve světě šoubyznysu bylo třetí album NEVER FOR EVER (září 1980) – byla sice ještě jednou z producentské dvojice, ale nemusela už mít pocit, že na ni někdo tolik tlačí, ať už umělecky či obchodně. Poprvé tu ve větší míře použila syntezátory a automatické bubeníky, album se dostalo až na samotnou špičku britské hitparády a Kate Bush se stala první britskou interpretkou, která to dokázala.

 

baner-clanek

 

Turné života
Ještě předtím, v roce 1979, ji zástupci EMI přesvědčí, aby na podporu druhého alba uspořádala turné. Dostalo symbolický název THE TOUR OF LIFE a celé pojetí bylo vskutku velkolepé. Proměňující se scéna, fantaskní kostýmy, světla a jako spoluúčinkující známý britský mág Simon Drake. Kate se během příprav rozhodujícím způsobem podílela na výběru účinkujících a spolupracovníků, ale také na návrhu scény, choreografií a kostýmů, kterých sama vystřídala za jedno představení sedmnáct. Aby mohla během zpěvu zároveň tančit, používala – v té době průkopnicky – bezdrátový mikrofon zavěšený před ústy. Turné poznamenala tragická nehoda, když se jeden z osvětlovačů během koncertu zřítil z vysoké rampy a podlehl smrtelným zraněním.
Psychiku hlavní sólistky neštěstí silně zasáhlo, snažila se pomoci jeho rodině a později se také spekulovalo o tom, že se zdráhá vyjet na další turné z obavy, že by se mohla stát nějaká podobná tragédie.
V roce 1982 vydává album DREAMING, poprvé v roli samostatné producentky a opět s řadou literárních a filmových inspirací v textech. Tvůrčí svobodě tentokrát popustila uzdu poněkud víc a znatelně experimentálněji zaměřené album nezaznamenalo komerční úspěch srovnatelný s alby předchozími. Na ten znovu navázal titul HOUNDS OF LOVE z roku 1985, jehož jednu polovinu tvořily samostatné písně, druhou pak Tennysonovou básní inspirovaná skladba THE NINTH WAVE.
Album SENSUAL WORLD z roku 1989 se stalo její komerčně nejúspěšnější deskou v USA, v Británii dosáhlo na druhé místo hitparády. V titulní písni, inspirované Joyceovým románem ODYSSEUS, chtěla původně použít citace ze závěru knihy, autorovi dědici však byli proti, takže vytvořila vlastní verzi originálního textu. Kate na albu pracovala převážně ve svém vlastním studiu a ve třech písních jí s výraznými doprovodnými vokály pomáhaly tři bulharské zpěvačky – Trio bulgarka.
V listopadu 1993 vyšlo album RED SHOES, k jehož nahrávání přizvala své hvězdné kolegy: dirigenta a aranžéra Michaela Kamena, kytaristy Erika Claptona a Jeffa Becka, také Prince a opětovně zmíněné tři bulharské vokalistky. Kate uvažovala o turné na podporu alba, ale nakonec z plánů sešlo. Osobně tou dobou prožívala ztrátu dlouholetého spolupracovníka, kytaristy Allena, především odchod své matky Hannah, s níž ji pojil silný cit.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Osobnosti - výběr z článků

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne