Studentka ve vzpouře

Právě před padesáti lety, v listopadu 1968, se uskutečnila okupační stávka českých studentů. Na protest proti posrpnovému vývoji společnosti do ní vstoupilo šedesát tisíc vysokoškoláků.

 

 text Libuše Koubská, foto Přemysl Hněvkovský

 

stavka1jpg.jpg
Nedělat nic – to by byl program sebevraždy, nebo emigrace.

 

Sbalila si spacák, kartáček na zuby, troje rezervní kalhotky. Nejspíš i šminky, to už si ale nevzpomíná. Zato si přesně pamatuje, že to bylo 17. listopadu a ona, studentka druhého ročníku Fakulty osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, běžela dychtivě do školy, ačkoliv byla neděle. Následující den, v pondělí 18. listopadu 1968 v osm hodin ráno měla začít třídenní okupační stávka na všech vysokých školách v Čechách a na Moravě na protest proti posrpnovému vývoji v Československu. Ale ona, stejně jako většina jejích spolužáků, se už nemohla dočkat; stávka stála přede dveřmi, tak začali dřív.
Obsadili prostory fakulty v pražské Ce­letné ulici, debatovali, kouřili jak tovární komíny (ale to se v té době běžně smělo dokonce i na přednáškách a seminářích), sesedli se na schodišti kolem kluků s kytarami a hulákali „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša, tady tě holky nemilujou“, vyzpěvovali písničky Karla Kryla a pitvořili se při ruských častuškách.
„Vzali jsme to do ruky jako ti francouzští frajeři a frajerky na barikádách v květnové Paříži,“ myslela si pyšně. Že francouzští studenti revoltovali – zjednodušeně řečeno – proti podobě tamějšího kapitalistického ráje, zatímco zdejší se bránili brutálnímu vnucování tvrdého socialismu, příliš nechápala. Teorie konvergence, postupného sbližování, třetí cesta – to byla hesla, která se jí zdála přitažlivá. Víc o tom nepřemýšlela, co chcete, bylo jí dvacet.

 

stavka2jpg.jpg
Legendárnímu běžci Emilu Zátopkovi jeho doporučení vytrvat studenti tenkrát věřili.

 

 

Běž domů, Ivane… a už se nevracej
Hned za těžkými vstupními vraty do komplexu historických univerzitních budov se ráno 18. listopadu usadila studentská hlídka a legitimovala každého, kdo chtěl do­vnitř. Včetně profesorů a děkana. Děkanovi vytkla, že si na fotografii v občance není moc podobný. Mezi jednotlivými pražskými fakultami běhaly spojky, přinášely různá prohlášení a provolání.
„Není v tom žádný radikalismus, chceme jen o málo víc než minimum samozřejmostí,“ pravilo se v jednom takovém. Ty samozřejmosti předestřel Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy v Desateru, které poslal tehdejšímu politickému vedení státu v čele s prvním tajemníkem ústředního výboru KSČ Alexandrem Dubčekem a předsedou vlády Oldřichem Černíkem. Studenti žádali zrušení cenzury, svobodu slova a shromažďování, možnost cestování do zahraničí, jednání o odchodu sovětských vojsk.

 

baner-clanek


„Běž domů, Ivane… a už se nevracej,“ bylo ovšem v úplném protikladu s tím, co před měsícem schválilo Národní shromáždění, totiž se smlouvou o dočasném pobytu sovětských vojenských jednotek na československém území. „Dočasný pobyt, vypečená formulace,“ říkala si studentka, které se vybavil jeden zvlášť podařený transparent z majálesu „Se Sovětským svazem na věčné časy a ani o vteřinu déle“. To byly na jaře parádní poměry, zatímco teď na podzim už Dubček prohlašuje, že je nutno hledat cestu z krize ve shodě se sovětskými soudruhy.
Po chodbách, v učebnách a posluchárnách panoval zábavný chaos, ti nejaktivnější vytvořili Akční stávkový výbor, organizovali, diktovali texty, které další stejně důležitě rozmnožovali pomocí cyklostylu, případně ormigu. Bylo ctí točit klikou cyklostylového válce či být celý fialový od ormigu.
„Plně se stavíme za demokratický a hu­mánní socialismus, který se u nás začal usku­tečňovat po lednu 1968! Chápeme těžkosti, s nimiž musí po 21. srpnu zápasit vedení státu a KSČ, ale přesto by neměla být přijímána opatření, která vážně ohrožují základy polednové politiky u nás!“
„Výboři“ nejen formulovali, také se honosili tajnými informacemi, často protichůdnými. Kolem zapálených studentských vůd­ců se rojily ty nejkrásnější spolužačky v minisukních a lesklých kozačkách. Vůdcům se leskly oči a vypadali skoro tak filmově jako kurážní rebelové z Paříže.
Ale jak správně při nějakém svém vzpomínání na onu dobu připomněl Petr Uhl, byla to okupační stávka, model, kdy stávka musí mít nějaký obsah, musejí být alternativní přednášky, debaty, program. Studentce novinářské fakulty se nejvíc líbilo, když do jejich velké posluchárny v původně gotickém domě Stockhaus přišla country kapela Rangers, tenkrát si ještě neříkali Plavci. Stejně tak prima bylo duo písničkářů Miroslav Paleček a Michal Janík. Naopak vůbec prima nebyla noční návštěva člena předsednictva ÚV KSČ Václava Slavíka, který byl do té doby považován za přijatelného, vždyť patřil k reformním komunistům, k Dubčekovu křídlu. Soudruh Slavík vypadal smrtelně utahaně, bezradně, a i když nabitou posluchárnu pochválil, že to jistě myslí dobře, doporučil studentům, aby šli domů.

 

stavka3jpg1.jpg
Autorka textu v časech stávky

 

 

Člověk revoltující
Následující den, 19. listopadu pak předsednictvo vlády vyjádřilo stanovisko, že studentská stávka, bez ohledu na záměry jejích organizátorů, nepřispívá ke konsolidaci politických poměrů v zemi a narušuje normální výchovný a vyučovací proces.
„Konsolidace! Takové ohyzdné slovo,“ ušklíbla se studentka. Euforie stávkujících začala opadat. Z lékařské fakulty přišla zpráva, že autor manifestu DVA TISÍCE SLOV, všeobecně uctívaný spisovatel a novinář Ludvík Vaculík překvapivě místo toho, aby studenty povzbudil, rezignovaně řekl: „Jděte domů, nemá to smysl, nic nezměníte, nikdo se k vám nepřidá.“

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Ondřej Sokol

Ondřej Sokol

Je úspěšný herec, moderátor, režisér a překladatel. Také je uměleckým šéfem Činoherního klubu. Jelikož se nějaký čas známe, mohu říct, že ač je vnímán širší veřejností jako člověk, jemuž je blízký humor, nejraději má ironii, v níž je obsažen v kombinaci s opačným pólem.

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Společnost - výběr z článků

První den první republiky

První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Československo roku 1968. Bě­hem prvních měsíců se započal nadšený obrodný proces, jenž měl za cíl takzvaný „socialismus s lidskou tváří“, jak ho nazval Alexander Dubček, nový první tajemník ÚV KSČ. Vycházel z těžko splnitelné představy, že je možné režim, nastolený a udržovaný brutálními metodami, postupně změnit umírněnými reformami, demokratizovat a humanizovat. Optimistickou ideou byla ztráta mocenské pozice jediné strany – komunistické, nabytí politické suverenity Československa a rozpad sovětského bloku.

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Když vešel Debashish Chaudhuri se svou ženou do jedné ze smíchovských kaváren, jako by se vše zalilo sluncem. Už dlouho jsem nepocítila takovou radost ze setkání, radost ze života, takový příval pozitivní energie… To vše je přidaná hodnota obrovské dávky talentu, umu a hlavně píle. Jen nerada jsem po hodině opouštěla tuto oázu klidu, ale zůstal mi důležitý pocit: být šťastný možná není zase taková věda…

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

Stezka osobností otevřena

Stezka osobností otevřena

Osm let sázejí významné osobnosti v trojské botanické zahradě stromy. Začátkem léta byla STEZKA OSOBNOSTÍ, součást projektu KOŘENY OSOBNOSTÍ, slavnostně otevřena pro veřejnost.

Manifest vůle po svobodě

Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne