James Pfaus

Co nás mohou krysy naučit o tom, jak funguje sex

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

text Jiří Pasz a Eliška Selinger, foto autor a archiv J. Pfause

 

pfausjpg.jpg

 

Existuje skutečně vztah mezi sexem a duševním zdravím?
Samozřejmě. Dobrý sex vyžaduje dobré duševní zdraví. Pokud máte problém s duševním zdravím, máte deprese nebo jste manický, budete mít problémy i se sexem. Můžete být hypersexuální nebo můžete úplně ztratit sexuální touhu. Sex je tedy vždy symptomem duševního stavu. Když potkáte manželský pár, který má špatný sex, vidíte, jak jsou na tom psychicky, že nejsou šťastní, že jsou vystresovaní, že nejsou schopni dosáhnout intimity, necítí se důležití pro svého partnera, který je tou nejdůležitější součástí jejich života. Je to kruh – máte sexuální problém, můžete kvůli tomu být v depresi, protože víte, že máte sexuální problém. A tak máte dál sexuální problém a nevíte proč, jste depresivnější a nevíte, co se děje. Může to být hormonální nerovnováhou, neurochemickou nerovnováhou a něco z toho zase může být predeterminující faktor i pro depresi nebo úzkosti a tak dál.
Někdy je hlavní problém především na mentální úrovni. Takové problémy mají ale fyzickou – neurologickou – příčinu. Jedním z prvních znaků senilní demence je vždy hypersexualita, tj. nadměrný, nekorigovaný sexuální pud. Ti lidé se odhalují na veřejnosti, třou se o vás, dotýkají se vás. Když máte erekci, obvykle to neukazujete cizím lidem, jenže oni se projevují ve stylu „hele, koukni se, co tu mám!“. Nemyslí to zle, ale jejich čelní mozkový lalok je nemocný a nefunkční, postrádají inhibici. Nemají zábrany.

Proč je sex tabu, když je tak důležitý nejen pro duševní zdraví, ale i fyzicky a sociálně pro zachování druhu?
Žijeme v ekonomice, která by měla naplňovat naše potřeby, ale ve skutečnosti jde spíš o okrádání a kontrolu. Sex byl vždycky politická záležitost, byla to politika mezi muži a ženami. A vyhrotilo se to zejména ve viktoriánské éře, když jsme začali kolonizovat jiné světy. Představte si, že někde kolonizujete, zatímco vaše žena na vás čeká sama doma v Anglii. Jasně, vy můžete mít milenku, to není žádný problém. Ale co když si i ona najde milence? Co když otěhotní? Můžete mít doma „kukačku“! To ne! Jak tomu zabránit? Získáním kompletní kontroly nad ženskou reprodukcí. A tak v následujících dvaceti letech byly ženám odepřeny informace o jejich těle, o klitorisu, o slasti a sex se stal jen záležitostí reprodukce. Klíčem je přístup k informacím. Ve starověkém Řecku znali klitoris. Jak to, že pak ženy ve viktoriánské Anglii nedokázaly pochopit a přijmout fakt, že jejich vagína není nějakým pekelným místem? Když se podíváte na historii erotiky, až do 17. století byly ženy rovnocennými hráči. Pořádaly se orgie a ony byly toho všeho aktivní součástí stejně jako muži.

Kdo za to byl zodpovědný? Církev? Politici?
Pokud to nebyla církev, byl to politický systém. A pokud to nebyl politický systém, byla to vládnoucí, vyšší třída. Vždy nějaká kontrola. Je na to téma dokonce vtip: „Chcete vyřešit otázku, jestli na vás má hlavní vliv genetika nebo prostředí, ve kterém jste vyrůstali? Je to snadné! Obojí je vina matky.“ Myslím, že jsme se vyhnuli zodpovědnosti rozumět sexu a teprve teď to vše znovu objevujeme. Přitom už ve starověkém Řecku věděli, že penis se vyvíjí ze stejného základu jako klitoris, což my jsme objevili až v moderní době. Co dalšího chceme ještě znovuobjevit? Ve své přednášce cituji I. P. Pavlova: „Pokud hledáš nové nápady, podívej se do starých knih. A pokud hledáš staré – podívej se do nových knih.“

 

pfaus2jpg.jpg
Sexualita myší a lidí je překvapivě podobná.

 

 

Myslíte, že už nemůžeme objevit nic nového?
Myslím, že jsme uprostřed třetí sexuální revoluce, která jde ruku v ruce s vědou, mozkem a spojením mezi mozkem a genitáliemi. Změní to náš pohled na věc? Myslím, že se děsíme toho, že by si ženy mohly nějak osvojit větší touhu, než máme my muži. Staletí jsme říkali, že ženy nemají sexuální touhu, že jde jen o reprodukci, že si mají najít chlapa, který je schopen zajistit jim jejich potřeby a tak dál… To je blbost. Ve vztahu k sexualitě, v jejích projevech, existuje mnohem větší diverzita, než jsme si mysleli.

Zdá se, že lidé jsou z té objevované diverzity spíše zděšení…
Ano, rozdílnost lidi děsí. Máme rádi věci předvídatelné. Zvyk. Zvyk je dobrá věc. Máte naučený zvyk, jak si dojít v noci na záchod. Víte přesně, kolik je to kroků, jak dojít zpět do postele. Máte zvyk nenačůrat na gauč v obýváku. Ovšem když si vytvoříte zvyk v sexu – tentýž sex, v téže pozici, v tomtéž pokoji, v tentýž čas, každý pátek večer… znudí vás to. Problém zvyku je ten, že je předvídatelný. A problém s předvídatelností je, že není moc vzrušující. Když uděláte něco, co jste neplánovali, třeba někoho potkáte, jdete k němu domů a tam si s ním naprosto božsky zasouložíte, jste z toho úplně pryč a je to to nejlepší, co jste zažili. Protože to nebylo ze zvyku. Je to jako s bezpečím. Je dobré být v bezpečí, ale být v bezpečí také znamená raději nic nedělat, a to nás začne nudit – sedět doma zděšen tím, že jiní tam venku nám zatím kradou práci, znečišťují naši rasu… dělají cokoliv, čeho se bojíte. Ale vy chcete taky jít ven – je hezký letní den… Vždy jsme chyceni v tomhle dilematu. A myslím, že je to tahle naše kultura, která to vytváří. Děláme si to sami.

Můžeme tedy být vůbec se sexem spokojeni? Protože na jednu stranu chceme své bezpečí, a na druhou stranu vzrušení a nepředvídatelnost. Je za tím nějaký evoluční mechanismus?
Mozek. Náš mozek má rád odměny. Máte tendenci vyhledávat věci, které jsou příjemné, a vyhýbat se věcem, které takové nejsou. Když se stane něco příliš averzivního, nepříjemného, musíte se na to soustředit okamžitě. Třeba když máte sex a najednou se do vašeho stanu začne sápat medvěd, měli byste přestat. Musíte se s tou averzí vypořádat okamžitě. Dneska tu jsou vždycky nějací cizinci, válka, nečistota, nemoci… Když si tenhle pocit vytvoříte, najednou se nikdo nemůže cítit bezpečně. A my jsme přesně tohle vytvořili okolo sexu. Naše sexuální výchova je jen o nemocech a o tom, jak říkat ne. Nezahrnuje to, co je příjemné a co nám dělá dobře. Myslím, že optimální průběh je takový, jaký vytvořila evoluce. Není to jen reprodukce, není to vlastně jen ani ta odměna. Je to optimální poměr mezi tím, jak vybalancujete odměnu a averzi.

S tím medvědem se to někomu z vašeho okolí opravdu stalo nebo jde o metaforu?
Je to trochu autobiografické. Byl jsem s přítelkyní a dalšími přáteli v horách ve Virginii. Utábořili jsme se, zalezli do stanu a zrovna jsme šli na to… když jsem z ničeho nic uslyšel venku nějaký hluk, pak se najednou celá jedna strana stanu prohnula dovnitř… venku byl medvěd!

Jak jste se cítil?
Je to zvláštní druh stresu. Jste v tom nejlepším a najednou… Oba jsme přestali a podívali se na tu stranu stanu s pocitem „co to sakra bylo?“. Byl jsem šťastný, že jsme nechali jídlo venku na stromě, protože medvěd samozřejmě šel po něm. Pak přešel k dalšímu stanu, kde měli jídlo ­uvnitř, a to sebral. Slyšel jsem řev mých přátel. A pak medvěd odešel. Byla to praktická ukázka toho, že když přijde nepříjemná situace, musí zkrátka jít potěšení stranou. Ale jakmile bylo po averzi, jakmile medvěd odešel, prostě jsme pokračovali dál…

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne