James Pfaus

Co nás mohou krysy naučit o tom, jak funguje sex

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

text Jiří Pasz a Eliška Selinger, foto autor a archiv J. Pfause

 

pfausjpg.jpg

 

Existuje skutečně vztah mezi sexem a duševním zdravím?
Samozřejmě. Dobrý sex vyžaduje dobré duševní zdraví. Pokud máte problém s duševním zdravím, máte deprese nebo jste manický, budete mít problémy i se sexem. Můžete být hypersexuální nebo můžete úplně ztratit sexuální touhu. Sex je tedy vždy symptomem duševního stavu. Když potkáte manželský pár, který má špatný sex, vidíte, jak jsou na tom psychicky, že nejsou šťastní, že jsou vystresovaní, že nejsou schopni dosáhnout intimity, necítí se důležití pro svého partnera, který je tou nejdůležitější součástí jejich života. Je to kruh – máte sexuální problém, můžete kvůli tomu být v depresi, protože víte, že máte sexuální problém. A tak máte dál sexuální problém a nevíte proč, jste depresivnější a nevíte, co se děje. Může to být hormonální nerovnováhou, neurochemickou nerovnováhou a něco z toho zase může být predeterminující faktor i pro depresi nebo úzkosti a tak dál.
Někdy je hlavní problém především na mentální úrovni. Takové problémy mají ale fyzickou – neurologickou – příčinu. Jedním z prvních znaků senilní demence je vždy hypersexualita, tj. nadměrný, nekorigovaný sexuální pud. Ti lidé se odhalují na veřejnosti, třou se o vás, dotýkají se vás. Když máte erekci, obvykle to neukazujete cizím lidem, jenže oni se projevují ve stylu „hele, koukni se, co tu mám!“. Nemyslí to zle, ale jejich čelní mozkový lalok je nemocný a nefunkční, postrádají inhibici. Nemají zábrany.

Proč je sex tabu, když je tak důležitý nejen pro duševní zdraví, ale i fyzicky a sociálně pro zachování druhu?
Žijeme v ekonomice, která by měla naplňovat naše potřeby, ale ve skutečnosti jde spíš o okrádání a kontrolu. Sex byl vždycky politická záležitost, byla to politika mezi muži a ženami. A vyhrotilo se to zejména ve viktoriánské éře, když jsme začali kolonizovat jiné světy. Představte si, že někde kolonizujete, zatímco vaše žena na vás čeká sama doma v Anglii. Jasně, vy můžete mít milenku, to není žádný problém. Ale co když si i ona najde milence? Co když otěhotní? Můžete mít doma „kukačku“! To ne! Jak tomu zabránit? Získáním kompletní kontroly nad ženskou reprodukcí. A tak v následujících dvaceti letech byly ženám odepřeny informace o jejich těle, o klitorisu, o slasti a sex se stal jen záležitostí reprodukce. Klíčem je přístup k informacím. Ve starověkém Řecku znali klitoris. Jak to, že pak ženy ve viktoriánské Anglii nedokázaly pochopit a přijmout fakt, že jejich vagína není nějakým pekelným místem? Když se podíváte na historii erotiky, až do 17. století byly ženy rovnocennými hráči. Pořádaly se orgie a ony byly toho všeho aktivní součástí stejně jako muži.

Kdo za to byl zodpovědný? Církev? Politici?
Pokud to nebyla církev, byl to politický systém. A pokud to nebyl politický systém, byla to vládnoucí, vyšší třída. Vždy nějaká kontrola. Je na to téma dokonce vtip: „Chcete vyřešit otázku, jestli na vás má hlavní vliv genetika nebo prostředí, ve kterém jste vyrůstali? Je to snadné! Obojí je vina matky.“ Myslím, že jsme se vyhnuli zodpovědnosti rozumět sexu a teprve teď to vše znovu objevujeme. Přitom už ve starověkém Řecku věděli, že penis se vyvíjí ze stejného základu jako klitoris, což my jsme objevili až v moderní době. Co dalšího chceme ještě znovuobjevit? Ve své přednášce cituji I. P. Pavlova: „Pokud hledáš nové nápady, podívej se do starých knih. A pokud hledáš staré – podívej se do nových knih.“

 

pfaus2jpg.jpg
Sexualita myší a lidí je překvapivě podobná.

 

 

Myslíte, že už nemůžeme objevit nic nového?
Myslím, že jsme uprostřed třetí sexuální revoluce, která jde ruku v ruce s vědou, mozkem a spojením mezi mozkem a genitáliemi. Změní to náš pohled na věc? Myslím, že se děsíme toho, že by si ženy mohly nějak osvojit větší touhu, než máme my muži. Staletí jsme říkali, že ženy nemají sexuální touhu, že jde jen o reprodukci, že si mají najít chlapa, který je schopen zajistit jim jejich potřeby a tak dál… To je blbost. Ve vztahu k sexualitě, v jejích projevech, existuje mnohem větší diverzita, než jsme si mysleli.

Zdá se, že lidé jsou z té objevované diverzity spíše zděšení…
Ano, rozdílnost lidi děsí. Máme rádi věci předvídatelné. Zvyk. Zvyk je dobrá věc. Máte naučený zvyk, jak si dojít v noci na záchod. Víte přesně, kolik je to kroků, jak dojít zpět do postele. Máte zvyk nenačůrat na gauč v obýváku. Ovšem když si vytvoříte zvyk v sexu – tentýž sex, v téže pozici, v tomtéž pokoji, v tentýž čas, každý pátek večer… znudí vás to. Problém zvyku je ten, že je předvídatelný. A problém s předvídatelností je, že není moc vzrušující. Když uděláte něco, co jste neplánovali, třeba někoho potkáte, jdete k němu domů a tam si s ním naprosto božsky zasouložíte, jste z toho úplně pryč a je to to nejlepší, co jste zažili. Protože to nebylo ze zvyku. Je to jako s bezpečím. Je dobré být v bezpečí, ale být v bezpečí také znamená raději nic nedělat, a to nás začne nudit – sedět doma zděšen tím, že jiní tam venku nám zatím kradou práci, znečišťují naši rasu… dělají cokoliv, čeho se bojíte. Ale vy chcete taky jít ven – je hezký letní den… Vždy jsme chyceni v tomhle dilematu. A myslím, že je to tahle naše kultura, která to vytváří. Děláme si to sami.

Můžeme tedy být vůbec se sexem spokojeni? Protože na jednu stranu chceme své bezpečí, a na druhou stranu vzrušení a nepředvídatelnost. Je za tím nějaký evoluční mechanismus?
Mozek. Náš mozek má rád odměny. Máte tendenci vyhledávat věci, které jsou příjemné, a vyhýbat se věcem, které takové nejsou. Když se stane něco příliš averzivního, nepříjemného, musíte se na to soustředit okamžitě. Třeba když máte sex a najednou se do vašeho stanu začne sápat medvěd, měli byste přestat. Musíte se s tou averzí vypořádat okamžitě. Dneska tu jsou vždycky nějací cizinci, válka, nečistota, nemoci… Když si tenhle pocit vytvoříte, najednou se nikdo nemůže cítit bezpečně. A my jsme přesně tohle vytvořili okolo sexu. Naše sexuální výchova je jen o nemocech a o tom, jak říkat ne. Nezahrnuje to, co je příjemné a co nám dělá dobře. Myslím, že optimální průběh je takový, jaký vytvořila evoluce. Není to jen reprodukce, není to vlastně jen ani ta odměna. Je to optimální poměr mezi tím, jak vybalancujete odměnu a averzi.

S tím medvědem se to někomu z vašeho okolí opravdu stalo nebo jde o metaforu?
Je to trochu autobiografické. Byl jsem s přítelkyní a dalšími přáteli v horách ve Virginii. Utábořili jsme se, zalezli do stanu a zrovna jsme šli na to… když jsem z ničeho nic uslyšel venku nějaký hluk, pak se najednou celá jedna strana stanu prohnula dovnitř… venku byl medvěd!

Jak jste se cítil?
Je to zvláštní druh stresu. Jste v tom nejlepším a najednou… Oba jsme přestali a podívali se na tu stranu stanu s pocitem „co to sakra bylo?“. Byl jsem šťastný, že jsme nechali jídlo venku na stromě, protože medvěd samozřejmě šel po něm. Pak přešel k dalšímu stanu, kde měli jídlo ­uvnitř, a to sebral. Slyšel jsem řev mých přátel. A pak medvěd odešel. Byla to praktická ukázka toho, že když přijde nepříjemná situace, musí zkrátka jít potěšení stranou. Ale jakmile bylo po averzi, jakmile medvěd odešel, prostě jsme pokračovali dál…

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne