James Pfaus

Co nás mohou krysy naučit o tom, jak funguje sex

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

text Jiří Pasz a Eliška Selinger, foto autor a archiv J. Pfause

 

pfausjpg.jpg

 

Existuje skutečně vztah mezi sexem a duševním zdravím?
Samozřejmě. Dobrý sex vyžaduje dobré duševní zdraví. Pokud máte problém s duševním zdravím, máte deprese nebo jste manický, budete mít problémy i se sexem. Můžete být hypersexuální nebo můžete úplně ztratit sexuální touhu. Sex je tedy vždy symptomem duševního stavu. Když potkáte manželský pár, který má špatný sex, vidíte, jak jsou na tom psychicky, že nejsou šťastní, že jsou vystresovaní, že nejsou schopni dosáhnout intimity, necítí se důležití pro svého partnera, který je tou nejdůležitější součástí jejich života. Je to kruh – máte sexuální problém, můžete kvůli tomu být v depresi, protože víte, že máte sexuální problém. A tak máte dál sexuální problém a nevíte proč, jste depresivnější a nevíte, co se děje. Může to být hormonální nerovnováhou, neurochemickou nerovnováhou a něco z toho zase může být predeterminující faktor i pro depresi nebo úzkosti a tak dál.
Někdy je hlavní problém především na mentální úrovni. Takové problémy mají ale fyzickou – neurologickou – příčinu. Jedním z prvních znaků senilní demence je vždy hypersexualita, tj. nadměrný, nekorigovaný sexuální pud. Ti lidé se odhalují na veřejnosti, třou se o vás, dotýkají se vás. Když máte erekci, obvykle to neukazujete cizím lidem, jenže oni se projevují ve stylu „hele, koukni se, co tu mám!“. Nemyslí to zle, ale jejich čelní mozkový lalok je nemocný a nefunkční, postrádají inhibici. Nemají zábrany.

Proč je sex tabu, když je tak důležitý nejen pro duševní zdraví, ale i fyzicky a sociálně pro zachování druhu?
Žijeme v ekonomice, která by měla naplňovat naše potřeby, ale ve skutečnosti jde spíš o okrádání a kontrolu. Sex byl vždycky politická záležitost, byla to politika mezi muži a ženami. A vyhrotilo se to zejména ve viktoriánské éře, když jsme začali kolonizovat jiné světy. Představte si, že někde kolonizujete, zatímco vaše žena na vás čeká sama doma v Anglii. Jasně, vy můžete mít milenku, to není žádný problém. Ale co když si i ona najde milence? Co když otěhotní? Můžete mít doma „kukačku“! To ne! Jak tomu zabránit? Získáním kompletní kontroly nad ženskou reprodukcí. A tak v následujících dvaceti letech byly ženám odepřeny informace o jejich těle, o klitorisu, o slasti a sex se stal jen záležitostí reprodukce. Klíčem je přístup k informacím. Ve starověkém Řecku znali klitoris. Jak to, že pak ženy ve viktoriánské Anglii nedokázaly pochopit a přijmout fakt, že jejich vagína není nějakým pekelným místem? Když se podíváte na historii erotiky, až do 17. století byly ženy rovnocennými hráči. Pořádaly se orgie a ony byly toho všeho aktivní součástí stejně jako muži.

Kdo za to byl zodpovědný? Církev? Politici?
Pokud to nebyla církev, byl to politický systém. A pokud to nebyl politický systém, byla to vládnoucí, vyšší třída. Vždy nějaká kontrola. Je na to téma dokonce vtip: „Chcete vyřešit otázku, jestli na vás má hlavní vliv genetika nebo prostředí, ve kterém jste vyrůstali? Je to snadné! Obojí je vina matky.“ Myslím, že jsme se vyhnuli zodpovědnosti rozumět sexu a teprve teď to vše znovu objevujeme. Přitom už ve starověkém Řecku věděli, že penis se vyvíjí ze stejného základu jako klitoris, což my jsme objevili až v moderní době. Co dalšího chceme ještě znovuobjevit? Ve své přednášce cituji I. P. Pavlova: „Pokud hledáš nové nápady, podívej se do starých knih. A pokud hledáš staré – podívej se do nových knih.“

 

pfaus2jpg.jpg
Sexualita myší a lidí je překvapivě podobná.

 

 

Myslíte, že už nemůžeme objevit nic nového?
Myslím, že jsme uprostřed třetí sexuální revoluce, která jde ruku v ruce s vědou, mozkem a spojením mezi mozkem a genitáliemi. Změní to náš pohled na věc? Myslím, že se děsíme toho, že by si ženy mohly nějak osvojit větší touhu, než máme my muži. Staletí jsme říkali, že ženy nemají sexuální touhu, že jde jen o reprodukci, že si mají najít chlapa, který je schopen zajistit jim jejich potřeby a tak dál… To je blbost. Ve vztahu k sexualitě, v jejích projevech, existuje mnohem větší diverzita, než jsme si mysleli.

Zdá se, že lidé jsou z té objevované diverzity spíše zděšení…
Ano, rozdílnost lidi děsí. Máme rádi věci předvídatelné. Zvyk. Zvyk je dobrá věc. Máte naučený zvyk, jak si dojít v noci na záchod. Víte přesně, kolik je to kroků, jak dojít zpět do postele. Máte zvyk nenačůrat na gauč v obýváku. Ovšem když si vytvoříte zvyk v sexu – tentýž sex, v téže pozici, v tomtéž pokoji, v tentýž čas, každý pátek večer… znudí vás to. Problém zvyku je ten, že je předvídatelný. A problém s předvídatelností je, že není moc vzrušující. Když uděláte něco, co jste neplánovali, třeba někoho potkáte, jdete k němu domů a tam si s ním naprosto božsky zasouložíte, jste z toho úplně pryč a je to to nejlepší, co jste zažili. Protože to nebylo ze zvyku. Je to jako s bezpečím. Je dobré být v bezpečí, ale být v bezpečí také znamená raději nic nedělat, a to nás začne nudit – sedět doma zděšen tím, že jiní tam venku nám zatím kradou práci, znečišťují naši rasu… dělají cokoliv, čeho se bojíte. Ale vy chcete taky jít ven – je hezký letní den… Vždy jsme chyceni v tomhle dilematu. A myslím, že je to tahle naše kultura, která to vytváří. Děláme si to sami.

Můžeme tedy být vůbec se sexem spokojeni? Protože na jednu stranu chceme své bezpečí, a na druhou stranu vzrušení a nepředvídatelnost. Je za tím nějaký evoluční mechanismus?
Mozek. Náš mozek má rád odměny. Máte tendenci vyhledávat věci, které jsou příjemné, a vyhýbat se věcem, které takové nejsou. Když se stane něco příliš averzivního, nepříjemného, musíte se na to soustředit okamžitě. Třeba když máte sex a najednou se do vašeho stanu začne sápat medvěd, měli byste přestat. Musíte se s tou averzí vypořádat okamžitě. Dneska tu jsou vždycky nějací cizinci, válka, nečistota, nemoci… Když si tenhle pocit vytvoříte, najednou se nikdo nemůže cítit bezpečně. A my jsme přesně tohle vytvořili okolo sexu. Naše sexuální výchova je jen o nemocech a o tom, jak říkat ne. Nezahrnuje to, co je příjemné a co nám dělá dobře. Myslím, že optimální průběh je takový, jaký vytvořila evoluce. Není to jen reprodukce, není to vlastně jen ani ta odměna. Je to optimální poměr mezi tím, jak vybalancujete odměnu a averzi.

S tím medvědem se to někomu z vašeho okolí opravdu stalo nebo jde o metaforu?
Je to trochu autobiografické. Byl jsem s přítelkyní a dalšími přáteli v horách ve Virginii. Utábořili jsme se, zalezli do stanu a zrovna jsme šli na to… když jsem z ničeho nic uslyšel venku nějaký hluk, pak se najednou celá jedna strana stanu prohnula dovnitř… venku byl medvěd!

Jak jste se cítil?
Je to zvláštní druh stresu. Jste v tom nejlepším a najednou… Oba jsme přestali a podívali se na tu stranu stanu s pocitem „co to sakra bylo?“. Byl jsem šťastný, že jsme nechali jídlo venku na stromě, protože medvěd samozřejmě šel po něm. Pak přešel k dalšímu stanu, kde měli jídlo ­uvnitř, a to sebral. Slyšel jsem řev mých přátel. A pak medvěd odešel. Byla to praktická ukázka toho, že když přijde nepříjemná situace, musí zkrátka jít potěšení stranou. Ale jakmile bylo po averzi, jakmile medvěd odešel, prostě jsme pokračovali dál…

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 10. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/2018 - výběr z článků

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Z hokejisty králem zábavních parků v Česku

Hokejista Tomáš Valášek před lety pověsil hokejovou kariéru na hřebík a vrátil se s rodinou z Německa zpět do vlasti – konkrétně na Valašsko,, aby zde začal podnikat. Z ledové plochy se rozhodl vybruslit na zcela odlišnou herní plochu. Otevřel si svůj první zábavní park pro děti s konceptem, který si přivezl z Německa. Všeobecně platí, že herny plné kuliček, trampolín, lezeckých stěn a atrakcí pro děti docela rychle krachují. Tomáš Valášek ale svou první hernu Bongo v Brně nezavřel, naopak si k ní pořídil Galaxii ve Zlíně, Tongo v Hradci Králové a Tobogu v Praze. Dnes vlastní herní plochu 15 tisíc metrů čtverečních. Čím to, že ostatní herny krachují a jemu se daří? Dá se tímto podnikáním uživit? Kolik musel investovat? A proč nesnáší v souvislosti se zábavními parky slovo byznys?

Rady na cestu

Rady na cestu

Advent patří k nejkouzelnějším obdobím roku. Prožijte jej originálně v evropských metropolích s bohatou historií a pohádkovou atmosférou. Tady je pětice měst, jejichž krása se v době svátků násobí.

Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire

Před sto lety, 9. listopadu 1918 zemřel v Paříži básník Guillaume Apollinaire, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie, který výrazně ovlivnil i poezii českou. Bylo mu pouhých třicet osm let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Klobouk

Klobouk

Modely jejích klobouků doplňovaly kolekce proslulé módní návrhářky Hany Podolské. Elegantní, střihově výrazný, originálně zdobený klobouk od Alžběty Oulíkové byl snem každé ženy prvorepublikové Prahy. A skutečně téměř každá takový klobouk vlastnila. Krédem známé modistky totiž bylo: „Krása za rozumnou cenu,“ proto si klobouky z jejího modistického obchodu mohly dovolit ženy ze všech společenských vrstev. Mezi její zákaznice patřily i hvězdy stříbrného plátna, mimo jiné Zita Kabátová, Adina Mandlová nebo Věra Ferbasová.

Oni a Silvio

Oni a Silvio

Třetí narozeniny oslavuje KVIFF Distribution uvedením nového snímku italského oscarového režiséra Paola Sorrentina ONI A SILVIO. Distribuční label KVIFF Distribution byl vytvořen v roce 2015 Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve spolupráci s Českou televizí a distribuční společností Aerofilms. V průběhu roku do kin uvádí zajímavé filmové tituly ze světové produkce. Do domácí distribuce se originální a umělecky hodnotné snímky takto dostávají mnohem snadněji.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Osobnosti - výběr z článků

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne