Jaroslav Plesl

Na housle už v životě nesáhnu

Domluvit si s pracovně velmi vytíženým hercem Dejvického divadla Jaroslavem Pleslem (*1974) čas na rozhovor není tak docela snadné, o to příjemnější je potom posezení se vstřícným, vtipným a prokazatelně empatickým umělcem.

 

Text Jan Kerbr, foto Matěj Třešňák

 

 plesl1jpg1.jpg

 

Do kin přichází film Miroslava Krobota KVARTETO, v němž hrajete na smyčcový nástroj. Do jaké míry je vaše muzicírování „opravdické“?
Hraju tam druhé housle, doufám, že nikoliv v přeneseném slova smyslu. Jsem rád, že jsem film už viděl. Když člověk odjíždí „z placu“, většinou po skončení natáčení tuší, co z toho vzejde. Tentokrát jsem to po návratu z Olomouce, kde jsme šest týdnů točili, netušil vůbec. Pohled zevnitř je jistě subjektivní, nicméně dokážu k sobě být velmi kritický, a z výsledku mám dobrý pocit. Je mi blízká poetika Miroslava Krobota, režijní i autorská. Napsal KVARTETO opět se svým kamarádem Lubošem Smékalem, stejně jako DÍRU U HANUŠOVIC. Po přečtení KVARTETA jsem si se scénářem – abych byl upřímný – nevěděl úplně rady. Je to komorní příběh, v němž se vlastně nic nestane. Žádná akční scéna, žádné dějové zvraty, i když to, co ve vztahové rovině vykrystalizuje, má pro postavy zásadní význam. Byl jsem šťastný, že mě Mirek obsadil, neboť on je bez přehánění hybatelem mého osudu. Známe se dvacet let a spolupráce s ním je vždycky výzvou, ovšem stále náročnější. Probíhaly i kamerové zkoušky, já jich byl ušetřen, ale účastnil jsem se jako nahrávač při výběru dalších herců. Po castingu nás čekala roční příprava. Mirek nám oznámil, že film bude především o vztazích mezi třicátníky, ale také o hudbě. To už říkal v doprovodu skladatele a korepetitora Matěje Kroupy. Že budeme doopravdy hrát na nástroje, že se bude snažit vyhnout tomu, co bývá vidět v českých filmech, totiž že akce herců v rolích muzikantů jsou ne zcela uvěřitelné a že je často vidět, jak herci s nástrojem zápolí, protože ho mají v ruce prvních patnáct minut v životě.

 

banner_clanek


Ale vy přece muzikální jste. Na housle jste se nikdy neučil?
Hrál jsem na klavír, dokonce jsem uvažoval o konzervatoři, zpíval jsem v chlapeckém sboru Boni Pueri v Hradci Králové, odkud pocházím, ale s houslemi jsem neměl nikdy nic společného. Je to asi vůbec nejtěžší nástroj. Bolí ruce, u klavíru navíc při ťuknutí do klávesy hned zazní tón, u houslí se musí teprve kultivovaným smykem vytvářet. Ve filmu je použita Mozartova ouvertura ke KOUZELNÉ FLÉTNĚ a kvartet avantgardního autora Aloise Piňose. Oboje jsme museli alespoň z drobné části zahrát.
To bylo ale zapotřebí nějakých „smyčcových koučů“, ne?
Měl jsem dva, právě Matěje Kroupu, ten toho ovšem zvládá strašně moc, má vlastní kvarteto, komponuje, vyučuje, korepetuje, tak mě pak přehodil ke svému kamarádovi Ondřejovi. Oba měli svatou trpělivost. Příprava se stále zahušťovala, dva měsíce před natáčením jsem „do houslí“ chodil už denně.

 

plesl2jpg.jpg
S Karlem Rodenem a Annou Geislerovou ve filmu Čtyři slunce

 


Nepokračujete v tom?
Ne, byly okamžiky, kdy jsem toho chtěl nechat a kdy jsem litoval, že jsem do toho vůbec šel. Ona je to opravdu dřina. Matěj Kroupa si se mnou užil. S mými pochybnostmi i občasnou zuřivostí. Pak se to ale zlomilo. Nicméně po natáčení jsem housle uložil do futrálu a už na ně v životě nesáhnu.
Jak na tom byli kolegové?
Jako já, na strunný nástroj doposud nehrál žádný z nich. Sešli se ale pilné včeličky, všichni pracovití, Bára Poláková, Lukáš Melník a Zdeněk Julina, nejstarší z nás, pro toho to byla asi dřina největší. Jistě ve filmu nepodáváme velké muzikantské výkony, ale nevypadá to zle.

 

plesl3jpg.jpg
Jako Miloš Havel v seriálu Bohéma

 


Hudba, kterou diváci slyší, je tedy vyluzována vámi?
Je sice vyluzována profesionály, ale oni se přizpůsobili adekvátně našemu hraní, nedokonalostem, které na promítaném materiálu zaregistrovali. Je ale fakt, že koncert, který jsme pro natáčení filmu zahráli v Olomouci, jsme naplno dali, profesionálové by jistě našli spoustu chyb, kluci od kamery a rekvizitáři ovšem stáli v úžasu a tleskali, říkali nám pak: „Vždyť vy jste to vlastně zahráli!“
Co se tvorby Miroslava Krobota týče, jste spjat s hudbou také v jeho autorské inscenaci BRIAN v Dejvickém divadle, v níž hrajete tragicky zesnulého člena skupiny Rolling Stones. Máte k tomuto typu hudby blízko?
Upřímně řečeno, já mám rád klasiku, jsem takový „pozdrav ze starých časů“, preferuji barokní operu, Glucka, Händla, Lullyho. Ovšem nedostanu se na ni do divadla, i když se občas hraje, mívám totiž téměř dvacet představení do měsíce.
Jak jste se vlastně dostal k herectví?
Absolvoval jsem Střední pedagogickou školu v Litomyšli, specializovanou na vy­chovatelství. Byla skvělá, hodně hudební, výtvarné i dramatické výchovy, ne příliš fyziky či chemie. Po maturitě jsem se rozhodoval, zda budu studovat herectví, nebo kunsthistorii. Dřív ale proběhly talentovky na DAMU, kde jsem v druhém kole vypadl, a potom na JAMU. Tam jsem udělal zkoušky na dramatickou výchovu, pedagogický obor, přijímačky na herectví jsem nestihl. Tehdy se s tím začínalo jako s experimentálním oborem, řada předmětů se prolínala s herectvím. Na ně jako volitelný nepovinný obor jsem chodil k Václavu Martincovi, výbornému pedagogovi, dnes už vlastně i kamarádovi. Vašek mi po skončení druhého ročníku nabídl přestup na herectví, abych­ přišel k přijímačkám. Jenže já byl tehdy docela divokej, trochu pankáč…

 

plesl4jpg.jpg


To si ani nedovedu představit…
Místo přijímaček jsem seděl v hospodě, bylo mi to v podstatě jedno. Druhý den mě Vašek potkal a povídá: „Jsi úplně blbej, u tebe by to byla formalita.“ Odpověděl jsem: „Tak snad příští rok.“ Ale přišlo září, potkali jsme se, a on povídá: „Chceš ještě dělat herectví?“ Já na to: „Rád bych,“ a on: „Tak zítra v teplákách na dvěstědvojce (to byla učebna herectví), já tě beru.“ Vzal mě bez přijímaček, při prvních klauzurách jsem musel projevit nějaké schopnosti, škola mi přestup povolila. Strávil jsem tedy na JAMU šest let.
Byl jste herecky přiměřeně vytížen?
Už ve třetím ročníku jsem hostoval v Mahenově činohře v inscenaci IMMANUEL KANT, což je hra od Thomase Bernharda. Režisér Martin Čičvák, dnes jeden z tvůrčího týmu pražského Činoherního klubu, si mě vyhlédl jako jakéhosi souputníka, takže jsem hrával v jeho studentských inscenacích i s posluchači vyšších ročníků, třeba s Matějem Dadákem či Filipem Čapkou. A v tehdejším brněnském souboru Divadla v 7 a půl jsem bral dvě stovky za představení.
Říká se, že k vašim koníčkům patří průvodcovství po hradech a zámcích…
Spíš k vášním než koníčkům, začínal jsem už během svého litomyšlského studia na Hrádku u Nechanic. Jezdil jsem tam jako Hradečák s rodiči od raného dětství a od šestnácti jsem začal provázet. Pak jsem začal okruh své působnosti rozšiřovat na Sychrov, Bouzov, Nové Město nad Metují, Náchod. Právě na náchodském zámku jsem se spřátelil s tamním průvodcem Radkem Ryšavým, který loni vyhrál výběrové řízení na kastelána zámku Vranov nad Dyjí. To je jeden z mých nejoblíbenějších objektů, díky Radkovi jsem se tam dostal jako průvodce, a teď střídám Hrádek s Vranovem. Letos jsem průvodcoval méně, protože jsem byl o prázdninách vytížen jiným hradem, totiž tím Pražským, jelikož jsem během Letních shakespearovských slavností hrál čtyřicetkrát Hamleta, také jsem točil s Olinkou Dabrowskou a Tomášem Svobodou, takže na Vranov mi zbylo jen pět dní. Snažím se o víkendech, také okrajové měsíce jsou, co se týče skladby turistů, lepší než ty v plné sezoně. Chodí fajnšmekři, které objekt i jeho historie opravdu zajímají, ne třeba ti, kteří si prohlídku dají místo koupání, když venku začalo pršet.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 11. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 12/17 - výběr z článků

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Půvabné a tiché místo nedaleko Dobříše se stalo útočištěm Karla Čapka a jeho manželky, Olgy Scheinpflugové až na sklonku spisovatelova života. Ačkoliv zde strávili pouze tři společná léta, stopy jejich tehdejší přítomnosti tu můžeme vnímat dodnes. Nejen při procházce zahradou, ale i při prohlídce nové expozice Památníku Karla Čapka, který tu sídlí.

Michal Oktavian Gürtler

Michal Oktavian Gürtler

Ve středu 19. července 2017 byl předsedou představenstva společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. zvolen pan Michal Oktavian Gürtler, Dipl. El. Ing. ETH. V představenstvu i ve funkci jeho předsedy nahradil v květnu zesnulého PhDr. Milana Sládka.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Vánoce

Vánoce

Blíží se zima a s ní i Vánoce. Miloslav Jágr patří k těm našim výtvarníkům, kteří poezii tohoto času dokázali přenést do svých obrázků. Otiskly se mu v nich vzpomínky na dětství strávené v kraji kolem Jizery, najdeme v nich něhu, humor i fantazii. Pokud se jimi chcete nechat pohladit, vydejte se o adventu do Jablonce nad Nisou, města, které měl moc rád. Při příležitosti jeho nedožitých devadesátin tam připravili výstavu VÁNOČNÍ POHÁDKY S MILOSLAVEM JÁGREM, navštívit ji můžete až do 3. března.

Thelma

Thelma

Máte rádi thrillery s hitchcockovskou atmosférou? Zajděte si do kina na nové skandinávské drama o rodinných prokletích a zakázané lásce, které pochází z dílny jednoho z nejtalentovanějších skandinávských tvůrců současnosti Joachima Triera.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne