XANTYPA - Lidé

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Pacient se musí chtít léčit

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Jsme zodpovědni za své zdraví

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Herečka Sigourney Weaver

Herečka Sigourney Weaver

Sexuální symbol pro myslícího muže

Ve finále proslulého kosmického hororu VETŘELEC astronautka Ellen Ripley uteče do záchranného modulu. Obluda však pronikne za ní a schová se v jeho zařízení. Během rozhodujícího střetnutí se hrdinka nasouká do skafandru, pevně se připoutá a na dálku otevře dveře. Vetřelec, vysátý podtlakem, se v nich zachytí jako obrovité klíště. Ellen ho vyrazí ven střelou z harpuny, stále však nemá definitivně vyhráno. Vraždící organismus se drží motorů, duchapřítomná žena je ale spustí na plný tah.
 

Herec Rudolf Hrušínský

Herec Rudolf Hrušínský

Rybář lidských stínů

Jeden z našich největších a nejpopulárnějších herců je uctíván nejen za herecké výkony, ale i kvůli svým zásadním etickým postojům. V polistopadových, již demokratických volbách, získal poslanecký mandát. Kromě herectví se věnoval i divadelní a filmové režii.
Dne 17. října si připomeneme jeho nedožité devadesáté narozeniny. 

Nová generace české animace

Nová generace české animace

Těžko se u nás najde někdo, kdo by důvěrně neznal příběhy Rumcajse, Manky a Cipíska, Maxipsa Fíka, Boba a Bobka, Křemílka a Vochomůrky, Makové panenky a motýla Emanuela, Macha a Šebestové nebo medvídků, co se potkali u Kolína. Český animovaný film šedesátých až osmdesátých let se stal pojmem i daleko za hranicemi. Ale vybaví se nám nějaká výraznější domácí animovaná postavička z posledních let?

 

Žokejka  Martina Růžičková-Jelínková

Žokejka Martina Růžičková-Jelínková

Životní příběh jezdkyně, které říkají Váňa v sukních

Martina Růžičková-Jelínková je jednou z našich nejznámějších jezdkyň a trenérek dostihových koní. S manželem a dcerou žije na statku nedaleko Jílového u Prahy, kam „na koně“ pravidelně jezdí její přátelé. Její život by vydal na román o stěží uvěřitelné lásce ke koním a o tom, co všechno svým čtyřnohým miláčkům obětovala. 

SKLÁŘ MARTIN JANECKÝ

SKLÁŘ MARTIN JANECKÝ

Sklo otevírá neuvěřitelný světS prací s těžkým a velekřehkým materiálem začínal Martin Janecký v podstatě ještě jako dítě a teď ve svých necelých třiceti letech působí na několika místech světa coby renomovaný sklářský sochař a pedagog. Je pověstný nevídanou fantazií a postrádá jakékoli zábrany zkoušet se sklem nové a netradiční postupy… 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Miloš Horanský

Dobro i zlo jsou nakažlivé

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

NA KŘIŽOVATCE

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

VÝZKUMNÉ VÝPRAVY ALOISE MUSILA

ORIENTALISTA

Vydáme-li se na procházku mezi šeberovské domky na jižním okraji Prahy, na dohled od dálnice D1, zjistíme, že místní ulice jsou pojmenovány po významných českých orientalistech. Když z ulice Hrozného odbočíme doprava do Lesného, po nějakých sto padesáti metrech dojdeme do ulice Musilovy. Zatímco Bedřicha Hrozného zná z učebnic každý školák, jméno Aloise Musila, jednoho z největších znalců Blízkého východu, který stál u zrodu československé orientalistiky, je známé jen úzkému okruhu badatelů. Jako katolický kněz a „exponent rakousko-uherského dvora i buržoazního Československa“ byl komunistickým režimem systematicky vytěsňován z čítanek i obecného povědomí. Za dvacet let od jeho pádu se situace příliš nezměnila: Alois Musil je znám více ve světě než ve své vlasti.

Jiří Krejčík a Jan Schmidt

Císařův pekař, Maturita v listopadu, Osudové peníze a Situace vlka

Na konci čtyřicátých let předložil Jan Werich Státnímu filmu námět komedie ze středověké Prahy. S Jiřím Brdečkou adaptovali hru GOLEM z Osvobozeného divadla (1931). Jan Werich, který si do ní napsal dvojroli a podnikl tak pokus vrátit se na výsluní bez partnera Jiřího Voskovce, který zůstal na Západě, si za režiséra filmu vybral třiatřicetiletého Jiřího Krejčíka. Ten začal za války točit krátké filmy, po osvobození spolupracoval s Jiřím Trnkou a Jiřím Brdečkou na snímku DÁREK a po roce 1947 stal se známým třemi hranými filmy: veselohrou VES V POHRANIČÍ, nerudovskou adaptací TÝDEN V TICHÉM DOMĚ a dramatem SVĚDOMÍ.

Hollywoodská návrhářka

Edith Head - Jak se oblékají sny

Nenápadná maličká dáma, skrývající se za tmavými brýlemi, se jen málokdy smála, přesto by však měla k úsměvu dobrý důvod. Oblékla přes tisíc filmů, získala osm Oscarů a stala se hollywoodskou legendou.Konkrétním dokladem jejího neokázalého mistrovství je rekordních osm Oscarů, pětatřicet nominací (s nimiž vládla své kategorii od doby, kdy byla v roce 1948 zavedena), dlouholetá spolupráce s režisérskými mistry, k nimž patřil Alfred Hitchcock (s nímž natočila celkem 11 filmů), Billy Wilder či Preston Sturges.

Andrzej Jagodziński

Je to Škvoreckého OPUS MAGNUM

Rozhovor s polským novinářem Andrzejem Jagodzińskim, který za právě vydaný překlad knihy Josefa Škvoreckého PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ obdržel prestižní cenu. Nestává se příliš často, aby byla nějaká kniha oceněna až třicet let po svém vydání.
Porota literární ceny Angelus v čele s ruskou disidentkou Natalií Gorbaněvskou, která se uděluje každoročně středoevropským literátům, se prý rozhodla jednomyslně. Román Josefa Škvoreckého PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ, vydaný poprvé v Torontu v roce 1977, prý neměl mezi dalšími nominovanými knihami příliš velkou konkurenci. Oceněn byl nejen samotný autor, ale i překladatel knihy Andrzej Jagodziński, který 5. prosince 2008 cenu ve Wrocławi přebíral.
 

Druhé patro Kamily Ženaté

O výstavě napsala teoretička umění Milena Slavická: „Instalace DRUHÉ PATRO v bytě v Myslíkově ulici spojuje reálný, výtvarný a literární prostor v jeden jediný působivý celek. Umocňuje tak výpověď umělkyně a divákovi umožňuje intenzivní prožitek. Divák procházející bytem začíná vnímat příběhy těch, kteří zde žili. Postavy se mu vrací v dalších a dalších podobách, v nových souvislostech a co víc, zhušťují se do obecných vzorů, do archetypů, jakými jsou nevěsta, bojovník, rodina, svatba nebo dívka v rudém poli. Ale nejpůsobivější je samotný prostor prázdného bytu, který v sobě skrývá sny, radosti, slzy, smích, myšlenky těch, kteří odešli.

Snažím se zachytit univerzální bolest

Antonín Kratochvíl

Kdyby se Antonín Kratochvíl nestal fotografem, byl by podle vlastních slov zločincem. Naštěstí jeho bohatou fantazii a výjimečnou intuici ovlivnil i zostřený smysl pro nespravedlnost, kterou viděl už od útlého dětství, takže celý život vyhledává místa, kde bují útisk a utrpení, a pomocí fotografie na ně upozorňuje. Antonín je velmi citlivým pozorovatelem, který okem uměleckého fotografa a reportážním objektivem vystihne pravdivost a syrovost reality i v pouhém detailu.

Josef Škvorecký opravdu doma

Literatura zmizí teprve s lidstvem, věří klasik moderní české literatury

Občas si vyměníme dopis, mail, knihu, informaci, pár názorů. Těšil jsem se, že loňské padesáté výročí svatby se Zdenou Salivarovou ho zase spolu s ní přivede do Prahy a že je oba pozvu do televizní literární revue TŘISTATŘICETTŘI. Vrtkavé zdraví jim ale už let přes moře nedovolilo a i na mou prosbu o rozhovor aspoň na dálku mi Josef Škvorecký odepsal, že asi nevím, že „uplynulých málem pět měsíců strávil po špitálech“. Odpovědět přesto slíbil – „pokud termín není šibeniční“. Nebyl, a přesto dorazila obálka se zpáteční torontskou adresou už pár dnů po jeho pětaosmdesátých narozeninách a ještě s omluvným přípisem: „Nemohl jsem vytisknout čistopis, neb se mi porouchal kompjůtr. Vyškrtněte, co se Vám nebude líbit.“ Nevyškrtl jsem nic, nebylo co. A přidávám jen dík za pohled shůry, odkud všechny zdejší malichernosti ztrácejí svou traumatickou váhu.Před čtyřiceti léty jste začínal novou éru svého života. Co bylo posledním impulsem k závěru zůstat už trvale v zahraničí?
Jako kluk jsem s nadšením četl román DVA DIVOŠI od Ernesta Thompsona Setona. O dvou klucích, kteří si v nepěstěném americkém pralese hráli na Indiány a učili se lesní moudrosti. Nevím už, jestli se autor o lokaci toho pralesa nezmiňoval, anebo já, uchvácen četbou, si toho nevšiml. Byl jsem pevně přesvědčen, že se to všechno děje v Americe. Po více než třiceti letech jsem zjistil, že ti dva kluci si stavěli teepee asi kilometr od našeho domu na Sackville Street v Torontu, v údolí Don Halley. Později, jako gymnazista, jsem podlehl medové harmonii saxofonů. Mezi bandleadery byl i Casa Loma, o němž jsem se domníval, že je to Jihoameričan. Když jsem po letech spatřil torontský zámek Casa Loma, dozvěděl jsem se, že bandleader se jmenoval Glen Gray a svou kapelu pokřtil po prvním angažmá v zámku zesnulého torontského milionáře, z něhož dědici udělali hotel. Začal jsem se cítit jako doma.

Chci přispět něčím smysluplným své vlasti

MECENÁŠKA

DOKTORKA DADJA ALTENBURG-KOHL je lékařka a ředitelka vlastní farmaceutické firmy v Německu. Do Čech se vrací především jako mecenáška, galeristka, zakladatelka Nadace DrAK. Povídaly jsme si v čase, kdy v pražské Nerudově ulici otvírala muzeum moderního umění – MuMo, Muzeum umění Montanelli.

 

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
vlci_mesic