XANTYPA - Názory

Pohyby na pravici

ODS je stranou 14 krajů, TOP 09 stranou jednoho muže, Kalouska

Máme za sebou oslavy 17. listopadu, dvacet let po. Uteklo to, jako když vypustíte vanu a na konci se ozve takové to polykavé „glo-úúpl“. Stát žádné oslavy nepořádal; saturace bývalými komunisty je vysoká, co by slavili. Stačí položit věnce u pomníků revoluce, nechat se trochu vypískat (prezident) a šup zpátky do kanceláře.
Též proběhl kongres ODS. Pravicoví voliči, ti nenapravitelní optimisti a naivkové, od něj cosi očekávali. Byli však maximálně zklamáni. Asi jako když jdete do kina na napínavou detektivku (česká politika je taková jedna velká detektivka) a oni vám celý večer promítají prázdné plátno. Vy tam trčíte, čekáte a nic. – Ustavující sněm má za sebou i nová strana TOP 09. Atmosféra ustavujícího shromáždění byla poklidná jak večer v domově důchodců. Jedno je jisté, „topáci“ jsou Kalouskovi.
Prostě jedeme dál. Co je příznačné? Podle posledního mezinárodního měření organizace Transparency International jsme v míře korupce klesli ze 45. místa na 52. O sedm příček dolů. Uplácím, uplácíš, uplácí – to by mělo být ve škole nové vzorové sloveso, jež by vystřídalo dosavadní vzor 4. třídy sázet.

Dvacet let po

Těžce se hrabeme z hustého, lepivého totalitního bahna, z nesvobody

Máme za sebou dvacet let v nekomunistickém režimu. Ve svobodě. V Česku už žije nová, totalitou přímo nepoškozená generace. (Když ovšem pomineme poněkud nepominutelný fakt, že netotalitní děti vychovávali rodiče, kteří v době nesvobody vyrostli, což je tak trochu, jako když o vás odmalička pečují matka a otec alkoholici…) Podle statistiků u nás k 31. prosinci 2008 žilo 1 480 000 dětí do čtrnácti let. Ke konci prosince 1989 jich bylo dokonce 2 253 000. To je velká síla nezasažených, nebo málo zasažených. Pak je tu ten „zbytek“, tedy větší část obyvatel, kteří za bolševika vyrostli. Každá ta skupina dobu po pádu komunismu vnímá jinak. A pro každou má Listopad odlišný význam.
Pro nejmladší generaci je demokracie samozřejmostí. Nevnímají ji, stejně jako nevnímají, že se oblékají stejně jako lidé v Německu či Americe, mají volný přístup k informacím, k internetu, mohou jet, kam chtějí, pokud mají peníze.
Starší generace je na tom jinak. Pro ni byl rok 1989 absolutním zlomem. Z gruntu se změnily životní podmínky. Ale hlavně: ta změna s sebou nesla gigantická očekávání, představu, že to, co bylo špatné, bude bleskem, nějak zázračně napraveno. A ono se to nestalo. Ono všecko není dobré ani po dvaceti letech. Bahno reálného socialismu bylo husté a lepivé, vydrhnout ho ze sebe je dřina. Ale jde to.

Ženy v Leadershipu a jiné zhovadilosti

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Občas, když se mi zdá, že míra mé jazykové tolerance je překonaná, zaznamenám si nějaký citát z našich časopisů či novin. Umím celkem obstojně anglicky a snad i česky, nicméně chvíli váhám, když čtu nabídku na vótrkúler. Jedná se o chladničku anebo o proces, při němž mě budou polévat vodou, abych povyrostl? Když čtu, že někde nabízejí lawcosty, chápu, že mi nabízejí nízké ceny, jen nechápu, proč to neřeknou rovnou. Navíc nízké ceny nabízejí i v outletech, a když mi na jedné z hlavních tříd nabízejí outdoor outlety, hned tuším, že se budu muset za slevou rozjet někam pod širák. Jenže můžu zaváhat, když mi sám advertizing director ještě ke všem slevám nabízí mimořádné benefity? Pozor! Ale je tu jiný advertizing director, který mi nabízí last minutes, last moments. Teď jen, abych zvolil správný timing. Před časem mi zase jeden deník nabízel deset základních pravidel mentoringu, ale po přečtení článku jsem došel k názoru, že se bez mentoringu obejdu. Prosím také, abyste neváhali nad tím, o čem bude pojednávat časopis Instyle, pro hlupáky dodávám, že to je, jak tvrdí nejspíš jiný advertizing director, mezinárodně uznávaný lifestylový magazín.

Země mezi Bruselem a Moskvou

Česko navštívil papež. EU čeká na Klause. Na krátko jsme světoví.

Dvě události – a Česko je rázem světové, na chvíli pupkem Evropy. Na konci září nás poctil návštěvou papež Benedikt XVI. Pohyboval se na mezi Prahou, Brnem a Starou Boleslaví. Pilně jej doprovázel český prezident Václav Klaus. Jako by už trénoval na mezinárodní pozornost, jíž se mu dostane o týden později. První říjnový pátek Irové v opakovaném referendu schválili Lisabonskou smlouvu. Ratifikační proces tedy dospěl ke konci. A tím je náš Václav Klaus. Polský prezident Lech Kaczyński, který rovněž se smlouvou nesouhlasí, čekal jen na irské rozhodnutí. Zbývá tedy česká hlava státu, jež Lisabon zarytě odmítá. Dohoda o fungování sedmadvacítky se o ni může roztříštit.
O předčasných volbách – ještě nedávno politickému a mediálnímu supertématu – se už nehovoří. Je to pryč. Strany trápí jiné starosti. ODS kupříkladu usoudila, že musí dát lidem najevo: Jsme opozice! Jako terč si vybrala vnitro. Bude to honička neshodit vládu a zároveň se tvářit jako opoziční strana.
A ještě něco: nezadržitelně se blížíme k 17. listopadu. Za pár týdnů uteče dvacet let od sametové revoluce. Dvacet let ve svobodě, v demokracii, v právním státu. Nebo ne? Jak to vnímáte vy? Žijeme ve svobodě?

Selhávání elit

SLOUPEK iVANA KLÍMY

V naší zemi se člověk, ač si to připouští nerad, občas bojí dívat vzhůru, neboť naděje, že tam zahlédne někoho, koho by chtěl obdivovat, natož následovat, je mizivá. To, co se letos navyváděli politici, zakládá spíš důvod k zneklidnění. Je to až trapné opakovat: svrhnou vládu uprostřed našeho předsedání Evropské unii. Když chceme pochopit, proč to nemohlo počkat tři měsíce, a jaký plán měli ti, co hlasovali pro nedůvěru, nacházíme jen partajní zarytost a zlovůli těch, kdo posedlí touhou po moci všechno ostatní považují za nepodstatné.

Dluhy, dluhy…

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Dočítám se, že je vyhlášeno na půl milionu exekucí – číslo, které mi připadá neuvěřitelné. Zadluženost domácností přesáhla prý jeden bilion korun. Číslo, které mi připadá k neuvěření. Každý občan včetně novorozenců se podílí na státním dluhu sto tisíci korunami, pětičlenná rodina tedy půl milionem. Jakým způsobem ho zaplatí?O nárůstu letošního státního dluhu se zatím jen uvažuje. Za velký úspěch by se považovalo, kdyby nepřesáhl sto šedesát miliard, ale dvě stě miliard se zdá pravděpodobnější.Zanechejme čísel a začněme uvažovat o lidech. Stát žije na dluh, protože lidé si zvykli žít na dluh. A proč by nežili, když vidí, jak jejich stát si klidně půjčuje miliardy (dělal to s neuvěřitelnou nezodpovědností, uvažujte o tom voliči, dokonce i v letech, kdy se mu dobře dařilo), vyznával filosofii hazardéra, že to nějak dopadne?Byl jsem vychován tak, že si člověk nemá nikdy půjčovat, nemá nikdy chtít víc než to, nač si vydělal. Stejně tak byli vychováni i moji rodiče. Když v padesátých letech otce zavřeli, estébáci hledali, co by u nás zabavili, ale nenašli nic kromě fotoaparátu a malé promítačky na úzký film.

Proti všem

Ústavní soudci rozzuřili politiky a odsunuli volby

Už za měsíc jsme měli jít volit, ale předčasné volby se díky Ústavnímu soudu posouvají, ne-li ruší. Soudci dokázali, že ústavu mrvit nenechají, což politici nečekali. Hned se do soudců zle obuli: prý nevědí, že volby jsou veřejný zájem.Pikantně se vyvíjí čas před volbami. Začalo to toskánskou aférou. V Itálii si dali dostaveníčko na jachtách naši špičkoví politici (z ODS, ale i ČSSD) s lobbisty a byznysmeny. Dohadovali prodej pražského letiště? Rozšíření Temelína? Jiný kšeft? Nevíme. Ale skandál to byl hustý. Ukázalo se, že je velmi těžké zjistit, v čí vile, již si údajně pronajal Marek Dalík, bydlel Mirek Topolánek s rodinou. Nepatří náhodou právě Dalíkovi, když tam na terase stojí velké sochy, jež mu zřejmě patří a pocházejí z Česka?Toskánská rande překryla trocha krve tekoucí z obličeje předsedy ODS. Někdo ho během předvolební kampaně v Hustopečích trefil do hlavy. Najednou bylo Monte Argentario zapomenuto a neřešilo se nic jiného, než kdo a proč vrhače najal. Na Mirka Topolánka házeli čtyři vyholení chlapi. Teorií se našlo víc, od té, že si vrhače vajec či kamení najala sama ODS, až po variantu, že je zaplatila ČSSD.A tuhle šlamastyku první školní den přebil Ústavní soud (ÚS). Pozastavil přípravu voleb do sněmovny vyhlášených prezidentem na 9. a 10. října. Reagoval na stížnost poslance-přeběhlíka Miloše Melčáka, jenž tvrdí, že má právo dokončit čtyřletý volební mandát. Předvolební čas je jak cibule; skládá se z více vrstev, jedna překrývá druhou.

Šrotovné

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Pamatuji si, jak jsem před zhruba třiceti lety četl docela zajímavou filipiku proti automobilismu. Sepsal ji, pokud mě neklame paměť, levicový filosof Ivan Illich. Dokazoval, že když se sečte stání v dopravních frontách, čas, který se musí věnovat údržbě a opravám automobilů, navíc potíže se zaparkováním, nakonec vyjde, že automobil čas neušetří, právě naopak nás o něj připraví. Rozhodně to platí, pokud v hromadných dopravních prostředcích čas, který potřebujeme k řízení, věnujeme četbě anebo aspoň (pokud stojíme v tramvaji na jedné noze) přemýšlení. K tomu přidejme, že automobilismus přispívá nejen k zvyšování neblahých emisí, nejen v některých obcích a částí měst nás moří svým hlukem, který často přesahuje všechny povolené normy, ničí naše nervy a hubí náš spánek, ale přispívá, obávám se, k zhoubnému životnímu stylu. Náš den stále více sestává jen ze sezení: za volantem, za počítačem, před televizorem. Ani těch pár set metrů k nejbližší autobusové či tramvajové zastávce už neujdeme.

Rekreace s ČEZem

Jak politiky ODS a ČSSD spolkl byznys v Monte Argentario

Za dva měsíce nás čekají volby do sněmovny. Eurokampaň proti nim byla selanka. Teď jde o víc. Vůdci velkých stran hrají o budoucnost. Snaží se přetáhnout nerozhodnuté voliče a „vykrást“ strany, kterým hrozí, že do sněmovny neprojdou (především zelení, ale také lidovci). Socialisté vzali na kandidátku Olgu Zubovou, jež pomohla shodit vládu, občanští demokraté zase nazeleno natřeli svého prvního místopředsedu Davida Vodrážku. (Zbaštíme jim to?)

Eurovejce - V Česku zhoustla atmosféra

Přitvrzuje se. V Česku roste napětí. Máme za sebou nejtvrdší a nejméně věcnou předvolební kampaň. Přitom se volilo „jen“ do europarlamentu, kde máme pouhá tři procenta poslanců. Loni na podzim ČSSD převálcovala ODS. Letos v červnu prohráli socialisté. Malé strany pohořely, nepomohly ani přímluvy Václava Klause (nepřímé) a Václava Havla (přímé). Oba velikáni doma ztrácejí vliv. Naopak zabralo nabádání kardinála Miloslava Vlka, aby lidé nevolili strany, které svrhly vládu během českého předsedání Evropské unii.Těsně před volbami se lidovci zbavili Jiřího Čunka – už je nepovede. Za předsedu si ve Vsetíně vybrali Cyrila Svobodu, muže, který už je jednou vedl a který, jak každý ví, tíhne víc doleva. A v neděli 7. června získala překlenovací vláda Jana Fischera hladce důvěru. Politici přáli svým úředníkům.

O našem bezvěrectví

O Češích se tvrdívá, že jsou nejateističtějším společenstvím v Evropě anebo dokonce na světě. Jenže slovo ateistický není úplně na místě, neboť bohů máme naopak mnoho. Měli jsme božskou Emu (Destinnovou), máme Zlatou kapličku (Národní divadlo), při našich reprezentantech, jak se můžeme dočíst ve sportovních referátech, stál „fotbalový bůh“, případně „hokejový bůh“, zatímco při brankáři zase stáli „všichni svatí“. Samozřejmě posvícení může skončit „božím dopuštěním“ a někteří sportovci, ale také herci se před závodem či představením přežehnají křížem anebo (aspoň herci) před premiérou řeknou (má to stejnou platnost i funkci) třikrát fuj.

KOMUNISTI VLÁDNOU V KRAJÍCH

KOMUNISTI VLÁDNOU V KRAJÍCH

názor martina fendrycha

Kraje se vybarvují. Po drtivém vítězství socialistů (13:0) modří vyklízejí kanceláře, jsou voleni noví hejtmani a sestavovány krajské vlády. Opozičníci z doby totality zírají: komunisti se devatenáct let po převratu vracejí k moci. Pro bývalou mlčící většinu je to však normální proces. Ne ve všem couváme zpátky. Poslanci přijali nový trestní zákoník – po 47 letech. Stačí, aby prošel Senátem, podepsal ho prezident, a bude platit. Výročí 17. listopadu patřilo neonacistům. Chystali pogrom na Romy sestěhované v Litvínově do jednoho sídliště. Radikály podporovali mnozí místní občané – další temný návrat. Prezident Václav Klaus se v Dublinu prohlásil za disidenta Evropské unie. A ODS se chystá na volební sjezd, kde se rozhodne: Topolánek nebo Bém? Nebo?

IVAN KLÍMA 01/09

IVAN KLÍMA 01/09

dvacet let

Je to až kupodivu, ale letos dosáhne naše demokracie stejného věku, jakého dosáhla naše předválečná republika. V září roku 2008 jsme vzpomínali neradostného výročí mnichovské dohody, která ukončila prakticky na padesát let demokratické zřízení v naší zemi, a v březnu 2009 si připomeneme sedmdesáté výročí nacistické agrese, proti níž jsme stáli zcela a beznadějně osamoceni. Zato v listopadu budeme moci vzpomenout dvaceti let obnovení demokracie, přesněji jejího obnovování. 

NOVÁ POLITICKÁ STRANA

NOVÁ POLITICKÁ STRANA

a nové vedení ods

Prosinec byl dlouhý, vešlo se do něj tolik událostí, že by vystačily na půl roku. Na kongresu ODS v pražských Vysočanech se 7. pro­since rozhodovalo, jestli modrou stranu povede dál předseda Mirek To­polánek, nebo nově pražský primátor Pavel Bém. Jak se rozhodlo, už víme.

IVAN KLÍMA 02/09

IVAN KLÍMA 02/09

třicet korun v kocourkově

V naší republice, která se letos dožije dvacetiletého výročí znovuzrození demokracie, se děje ledacos odporného, co by volalo po nápravě.

 

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
Narodní divadlo
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum