XANTYPA - Názory

Kácení Topolánka

 ODS se před volbami ocitla v křečíchStačí málo, aby se věci daly do pohybu. Poslední kapka, po níž pohár přeteče, doopravdy funguje absurdně. Někdo se rozvede, protože mu v koupelně každé ráno zavadí o hlavu vyprané ponožky. Občanští demokraté se rozhodli svalit svého předsedu dva měsíce před volbami jen proto, že zas jednou mluvil, jak mu modrý zobák narostl. Nejpikantnější na odstranění Mirka Topolánka coby vůdce smečky do voleb je, že to, co provedl, myslel dobře. Jenže při tom, jak to myslel dobře, ukázal, jaký je uvnitř, jak málo se kontroluje, jak toho na předsedu největší pravicové strany moc nenapřemýšlí. Chtěl podpořit homosexuály, kteří to u nás ani nepotřebují, a místo toho byl nařčen z homofobie. Navíc sáhl do hlubin své mysli a promluvil i o církvi a Židech. Kdysi ho současný prezident Václav Klaus označil za „falešného a prázdného“. Falešný není, ale jistá prázdnota se v něm zřejmě rozprostírá. (V kom ji ale neobjevíme?)
Výsledkem modrého převratu je, že Topolánek už nevede jihomoravskou kandidátku ODS a přestal být hlavním stranickým lídrem. Končí i jako předseda – to celé těsně před volbami. Tak prudký obrat na poslední chvíli u nás nemá obdoby.
 

Michaela Gübelová 05/10

Vážení a milí čtenáři,
když jsem v noci přemýšlela o editorialu pro májové vydání Xantypy, napadaly mě jen romantické myšlenky voňavé slunečním jarem. V květnu nás sice čekají také volby – což v naší bouřlivé politice zdaleka není nic romantického – ty jsem ale ten večer potlačila a s představou kvetoucích třešní a rozkvetlých luk se mi hezky usínalo. Ráno se šířila zdrcujicí zpráva o tragédii u Smolenska při polském osudovém letu do Katyně… Hodně už bylo řečeno, mnohé se ještě vyjeví. Co dodat? Požádala jsem o pár slov svou kolegyni, historičku Pavlínu Kourovou, protože má s Polskem úzké vazby a mezi Poláky přátele.
V týž den pražského arcibiskupa kardinála Miroslava Vlka nahradil v úřadu Dominik Duka. Vzdělaný, sympatický a vždy usměvavý novopečený arcibiskup pražský a primas český si s vědomím onoho neštěstí jistě nemohl zcela „vychutnat“ svůj velký den. Intronizační bohoslužbu, kterou sloužil v Chrámu svatého Víta, zasvětil památce devadesáti šesti obětem neštěstí
 

Michaela Gübelová 04/10

Vážení a milí čtenáři,
blíží se den, kdy multiinstrumentalista, dirigent a geniální zpěvák Bobby McFerrin přijede koncertovat do českých zemí. Pořadatelé festivalu Struny podzimu ho pozvali už podruhé, tentokrát si s ním užije (i zazpívá) publikum nejenom pražské, ale i ostravské. A nám s hvězdou první velikosti dojednali exkluzivní rozhovor. „Čekal jsem na telefon z New Yorku s notnou dávkou nervozity. Zazvonil přesně ve smluvený čas – ‚Hi, Bobby McFerrin…,‘“ vypráví jazzový odborník Aleš Benda. Byl samozřejmě vyzbrojen velkou zásobou otázek a Bobby na ně klidně odpovídal, byl milý a dokonce mu do sluchátka zazpíval. Autor si liboval, jak velice příjemné bylo to povídání… stačí nalistovat.

Žili jsme olympiádou

Žili jsme olympiádou

Sloupen Ivana Klímy

Píši tenhle sloupek v den, kdy končí událost, díky níž – anebo ještě spíše díky sdělovacím prostředkům – jsme se dozvěděli o spoustě mužů a žen, kteří podali neuvěřitelné výkony a tím vstoupili do dějin, někteří se dokonce stali nesmrtelnými. Mohli jsme slyšet (hlavně v televizi) od rána do večera promluvy odborníků tu na slalom, tu na hokej nebo na curling. Televize se pyšnila tím, že nám zprostředkuje olympijské dění po dvacet čtyři hodin denně (a to tak málo jen proto, že den víc hodin nemá). A tak jsme mohli vyslechnout i desítky rozhovorů se sportovci, často udýchané, protože byly pořízeny bezprostředně po závodu, také mínění rodičů úspěšných sportovců, případně jejich známých, jejich sportovních předchůdců, ctitelů i rozjásaných fanoušků.

Blázinec

Student VUMLu povede antitotalitní úřad a odborář Dušek objevil spiknutí homosexuálů

Když otevřete noviny, hned víte, že jsme už zas po krk v předvolební kampani. Naplno jede kauza obrněných transportérů pandur. Zhruba před měsícem ji odstartovala skrytá nahrávka reportéra MF Dnes. Odbory hrozí stávkou kvůli zdanění zaměstnaneckých výhod. Politici kličkují a obracejí se na pětníku jako hbitá baletka. Dvacet let po pádu železné opony se totalitní minulost rozmývá, jakoby mizí v mlze. A tak se ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) stal pán, který za bolševika studoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. – Zásadní a dobrá zpráva z minulého měsíce: Nejvyšší správní soud v Brně (NSS) rozpustil Dělnickou stranu (DS). Justice dala najevo, kde stojí

Starý boj proti komunistům v paragrafech

Projednává se zákon o III. odboji a do sněmovny kandiduje proruská strana

Letos je fantastická zima. Vidět bílou Prahu, jak spočívá ve sněhu, působí očistně. Vzít běžky a jít se projet do Stromovky, to se léta nepodařilo. Je normální, že je v zimě zima. My však normálním věcem odvykáme. A tak v médiích slyšíme a čteme o kalamitách, sněhových jazycích i sněhu samém jako o něčem strašném. Možná to máme takhle převrácené i v lecčems jiném. Převrácený, chybný se zdá nápad ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, která chce „podnítit debatu“, zda nezrušit hranici trestní odpovědnosti. Naopak rozumný se zdá návrh, aby byl připomenut protikomunistický odboj. Jenže forma, jakou má být tzv. III. odboj zaveden, nevypadá příliš moudře, zase je nešťastná.
Na politiky nesněžilo, nezdají se čistí a bílí. O pozornost médií a možná i voličů usiluje Strana práv občanů (SPO), jejíž zakladatel Miroslav Šlouf se však zjevně zhlíží v Moskvě a Východ má jistě raději než Západ. Socialisté jsou nervní z Miloše Zemana, předsedy přípravného výboru SPO. Jiří Paroubek se dokonce stěhuje z Prahy do Teplic, shání tam byt a chůvu, aby byl voličům blíže. Prý nejde o to, že by jim nadbíhal.
 

Sníh a kalamity

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Když jsem byl ještě kluk, v Praze sněžívalo. Sáňkovali jsme z každého vršku, kterých je v Praze dost. Když jsem bydlel na Hanspaulce, sáňkovali jsme v jedné z postraních ulic, to se ještě dalo, auta téměř nejezdila. Později, to už bylo po válce, jsem v zimě sebral lyže a odejel do Motola anebo až nahoru k Motorletu a sjížděl jsem přilehlé stráně.
Protože po většinu života bydlím na perifériích, dokonce v blízkosti lesa, když jsem vyhlédl z okna, mohl jsem se radovat z pohledu na přírodu zahalenou v bílém. Je pravda, že chodníky jsme museli často zametat a u jejich okraje narůstaly sněhové hory, které obvykle rozmrzaly až do března. Ani v těch dávných časech, a sněhu bývalo v Praze skoro každý rok hodně, se nepamatuji, že by se v novinách (televize ještě nebyla) každodenně ozývaly lamentace nad kalamitou. Je pravda, že se někdy zdržely vlaky a tramvaje jezdily ještě pomaleji než jindy, navíc v nich bývala ukrutná zima. (Dodnes si vybavuji tramvajáky v obrovských humpoláckých botách, do nichž se zřejmě vešly několikeré ponožky – jeden z nich vestoje mrzl za řídicím pultem a druhý v rukavicích štípal lístky.) Stejně se člověk nakonec dostal, kam potřeboval. Koníci to mívali těžké, podkovy jim podklouzávaly – i auta to měla obtížnější než dnes. Ale nepamatuju se, že by v obchodech došly potraviny ani že by lidé propadali panice. Dokonce i do práce dorazili. Zima prostě patřila k životu stejně jako jaro, léto a podzim.
 

Konec světa na spadnutí

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Chvěji se nedočkavostí, abych vám sdělil nezpochybnitelné důkazy o tom, že dne 21. prosince roku 2012 naší Zemi postihne nejstrašnější katastrofa, jaká ji kdy potkala. Tedy důkaz první: vynikající vědci z Atlantidy (pro ty, kdo to nevědí, Atlantida nejenže existovala, ale dodnes se nachází pod jižním pólem) už dva tisíce let předem znali přesné datum zkázy vlastní země. Své vědění odkázali, jak víme z mnoha pramenů, starým Egypťanům, kteří shodně s mayskými astronomy vypočítali, že naši planetu postihne zkáza právě ve výše zmíněný den.

2010: KOHO VOLIT

Nabízí se šance změnit klima v zemi

Začal rok dvacet deset. Doufejme, že to v Česku nepůjde od desíti k pěti. Prvního ledna nás oslovila hlava státu. Václav Klaus mluvil k lidu již posedmé a posluchač si musel připadat jako člověk v šikmém tunelu s hladkými stěnami: snaží se něčeho zachytit, ale není čeho a tělo klouže níž a níž. Byl to neveselý začátek roku; člověk si uvědomil, že naše politika je prázdná jak skříň před stěhováním.

Do nového roku

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Protože jsem se narodil ještě za první republiky a takových mezi živými stále ubývá, připomněl bych, že naše vlast vstupuje do věku, jehož se první republika nedožila – skončila hanebně, ještě před nacistickou okupací se stačila společenská špína vylít a pošpinit hodnoty, které tvůrci první republiky vyznávali. Co potom následovalo, byl jen sled různě ohyzdných diktatur.

Pohyby na pravici

ODS je stranou 14 krajů, TOP 09 stranou jednoho muže, Kalouska

Máme za sebou oslavy 17. listopadu, dvacet let po. Uteklo to, jako když vypustíte vanu a na konci se ozve takové to polykavé „glo-úúpl“. Stát žádné oslavy nepořádal; saturace bývalými komunisty je vysoká, co by slavili. Stačí položit věnce u pomníků revoluce, nechat se trochu vypískat (prezident) a šup zpátky do kanceláře.
Též proběhl kongres ODS. Pravicoví voliči, ti nenapravitelní optimisti a naivkové, od něj cosi očekávali. Byli však maximálně zklamáni. Asi jako když jdete do kina na napínavou detektivku (česká politika je taková jedna velká detektivka) a oni vám celý večer promítají prázdné plátno. Vy tam trčíte, čekáte a nic. – Ustavující sněm má za sebou i nová strana TOP 09. Atmosféra ustavujícího shromáždění byla poklidná jak večer v domově důchodců. Jedno je jisté, „topáci“ jsou Kalouskovi.
Prostě jedeme dál. Co je příznačné? Podle posledního mezinárodního měření organizace Transparency International jsme v míře korupce klesli ze 45. místa na 52. O sedm příček dolů. Uplácím, uplácíš, uplácí – to by mělo být ve škole nové vzorové sloveso, jež by vystřídalo dosavadní vzor 4. třídy sázet.

Dvacet let po

Těžce se hrabeme z hustého, lepivého totalitního bahna, z nesvobody

Máme za sebou dvacet let v nekomunistickém režimu. Ve svobodě. V Česku už žije nová, totalitou přímo nepoškozená generace. (Když ovšem pomineme poněkud nepominutelný fakt, že netotalitní děti vychovávali rodiče, kteří v době nesvobody vyrostli, což je tak trochu, jako když o vás odmalička pečují matka a otec alkoholici…) Podle statistiků u nás k 31. prosinci 2008 žilo 1 480 000 dětí do čtrnácti let. Ke konci prosince 1989 jich bylo dokonce 2 253 000. To je velká síla nezasažených, nebo málo zasažených. Pak je tu ten „zbytek“, tedy větší část obyvatel, kteří za bolševika vyrostli. Každá ta skupina dobu po pádu komunismu vnímá jinak. A pro každou má Listopad odlišný význam.
Pro nejmladší generaci je demokracie samozřejmostí. Nevnímají ji, stejně jako nevnímají, že se oblékají stejně jako lidé v Německu či Americe, mají volný přístup k informacím, k internetu, mohou jet, kam chtějí, pokud mají peníze.
Starší generace je na tom jinak. Pro ni byl rok 1989 absolutním zlomem. Z gruntu se změnily životní podmínky. Ale hlavně: ta změna s sebou nesla gigantická očekávání, představu, že to, co bylo špatné, bude bleskem, nějak zázračně napraveno. A ono se to nestalo. Ono všecko není dobré ani po dvaceti letech. Bahno reálného socialismu bylo husté a lepivé, vydrhnout ho ze sebe je dřina. Ale jde to.

Ženy v Leadershipu a jiné zhovadilosti

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Občas, když se mi zdá, že míra mé jazykové tolerance je překonaná, zaznamenám si nějaký citát z našich časopisů či novin. Umím celkem obstojně anglicky a snad i česky, nicméně chvíli váhám, když čtu nabídku na vótrkúler. Jedná se o chladničku anebo o proces, při němž mě budou polévat vodou, abych povyrostl? Když čtu, že někde nabízejí lawcosty, chápu, že mi nabízejí nízké ceny, jen nechápu, proč to neřeknou rovnou. Navíc nízké ceny nabízejí i v outletech, a když mi na jedné z hlavních tříd nabízejí outdoor outlety, hned tuším, že se budu muset za slevou rozjet někam pod širák. Jenže můžu zaváhat, když mi sám advertizing director ještě ke všem slevám nabízí mimořádné benefity? Pozor! Ale je tu jiný advertizing director, který mi nabízí last minutes, last moments. Teď jen, abych zvolil správný timing. Před časem mi zase jeden deník nabízel deset základních pravidel mentoringu, ale po přečtení článku jsem došel k názoru, že se bez mentoringu obejdu. Prosím také, abyste neváhali nad tím, o čem bude pojednávat časopis Instyle, pro hlupáky dodávám, že to je, jak tvrdí nejspíš jiný advertizing director, mezinárodně uznávaný lifestylový magazín.

Země mezi Bruselem a Moskvou

Česko navštívil papež. EU čeká na Klause. Na krátko jsme světoví.

Dvě události – a Česko je rázem světové, na chvíli pupkem Evropy. Na konci září nás poctil návštěvou papež Benedikt XVI. Pohyboval se na mezi Prahou, Brnem a Starou Boleslaví. Pilně jej doprovázel český prezident Václav Klaus. Jako by už trénoval na mezinárodní pozornost, jíž se mu dostane o týden později. První říjnový pátek Irové v opakovaném referendu schválili Lisabonskou smlouvu. Ratifikační proces tedy dospěl ke konci. A tím je náš Václav Klaus. Polský prezident Lech Kaczyński, který rovněž se smlouvou nesouhlasí, čekal jen na irské rozhodnutí. Zbývá tedy česká hlava státu, jež Lisabon zarytě odmítá. Dohoda o fungování sedmadvacítky se o ni může roztříštit.
O předčasných volbách – ještě nedávno politickému a mediálnímu supertématu – se už nehovoří. Je to pryč. Strany trápí jiné starosti. ODS kupříkladu usoudila, že musí dát lidem najevo: Jsme opozice! Jako terč si vybrala vnitro. Bude to honička neshodit vládu a zároveň se tvářit jako opoziční strana.
A ještě něco: nezadržitelně se blížíme k 17. listopadu. Za pár týdnů uteče dvacet let od sametové revoluce. Dvacet let ve svobodě, v demokracii, v právním státu. Nebo ne? Jak to vnímáte vy? Žijeme ve svobodě?

Selhávání elit

SLOUPEK iVANA KLÍMY

V naší zemi se člověk, ač si to připouští nerad, občas bojí dívat vzhůru, neboť naděje, že tam zahlédne někoho, koho by chtěl obdivovat, natož následovat, je mizivá. To, co se letos navyváděli politici, zakládá spíš důvod k zneklidnění. Je to až trapné opakovat: svrhnou vládu uprostřed našeho předsedání Evropské unii. Když chceme pochopit, proč to nemohlo počkat tři měsíce, a jaký plán měli ti, co hlasovali pro nedůvěru, nacházíme jen partajní zarytost a zlovůli těch, kdo posedlí touhou po moci všechno ostatní považují za nepodstatné.

Dluhy, dluhy…

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Dočítám se, že je vyhlášeno na půl milionu exekucí – číslo, které mi připadá neuvěřitelné. Zadluženost domácností přesáhla prý jeden bilion korun. Číslo, které mi připadá k neuvěření. Každý občan včetně novorozenců se podílí na státním dluhu sto tisíci korunami, pětičlenná rodina tedy půl milionem. Jakým způsobem ho zaplatí?O nárůstu letošního státního dluhu se zatím jen uvažuje. Za velký úspěch by se považovalo, kdyby nepřesáhl sto šedesát miliard, ale dvě stě miliard se zdá pravděpodobnější.Zanechejme čísel a začněme uvažovat o lidech. Stát žije na dluh, protože lidé si zvykli žít na dluh. A proč by nežili, když vidí, jak jejich stát si klidně půjčuje miliardy (dělal to s neuvěřitelnou nezodpovědností, uvažujte o tom voliči, dokonce i v letech, kdy se mu dobře dařilo), vyznával filosofii hazardéra, že to nějak dopadne?Byl jsem vychován tak, že si člověk nemá nikdy půjčovat, nemá nikdy chtít víc než to, nač si vydělal. Stejně tak byli vychováni i moji rodiče. Když v padesátých letech otce zavřeli, estébáci hledali, co by u nás zabavili, ale nenašli nic kromě fotoaparátu a malé promítačky na úzký film.

Proti všem

Ústavní soudci rozzuřili politiky a odsunuli volby

Už za měsíc jsme měli jít volit, ale předčasné volby se díky Ústavnímu soudu posouvají, ne-li ruší. Soudci dokázali, že ústavu mrvit nenechají, což politici nečekali. Hned se do soudců zle obuli: prý nevědí, že volby jsou veřejný zájem.Pikantně se vyvíjí čas před volbami. Začalo to toskánskou aférou. V Itálii si dali dostaveníčko na jachtách naši špičkoví politici (z ODS, ale i ČSSD) s lobbisty a byznysmeny. Dohadovali prodej pražského letiště? Rozšíření Temelína? Jiný kšeft? Nevíme. Ale skandál to byl hustý. Ukázalo se, že je velmi těžké zjistit, v čí vile, již si údajně pronajal Marek Dalík, bydlel Mirek Topolánek s rodinou. Nepatří náhodou právě Dalíkovi, když tam na terase stojí velké sochy, jež mu zřejmě patří a pocházejí z Česka?Toskánská rande překryla trocha krve tekoucí z obličeje předsedy ODS. Někdo ho během předvolební kampaně v Hustopečích trefil do hlavy. Najednou bylo Monte Argentario zapomenuto a neřešilo se nic jiného, než kdo a proč vrhače najal. Na Mirka Topolánka házeli čtyři vyholení chlapi. Teorií se našlo víc, od té, že si vrhače vajec či kamení najala sama ODS, až po variantu, že je zaplatila ČSSD.A tuhle šlamastyku první školní den přebil Ústavní soud (ÚS). Pozastavil přípravu voleb do sněmovny vyhlášených prezidentem na 9. a 10. října. Reagoval na stížnost poslance-přeběhlíka Miloše Melčáka, jenž tvrdí, že má právo dokončit čtyřletý volební mandát. Předvolební čas je jak cibule; skládá se z více vrstev, jedna překrývá druhou.

Šrotovné

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Pamatuji si, jak jsem před zhruba třiceti lety četl docela zajímavou filipiku proti automobilismu. Sepsal ji, pokud mě neklame paměť, levicový filosof Ivan Illich. Dokazoval, že když se sečte stání v dopravních frontách, čas, který se musí věnovat údržbě a opravám automobilů, navíc potíže se zaparkováním, nakonec vyjde, že automobil čas neušetří, právě naopak nás o něj připraví. Rozhodně to platí, pokud v hromadných dopravních prostředcích čas, který potřebujeme k řízení, věnujeme četbě anebo aspoň (pokud stojíme v tramvaji na jedné noze) přemýšlení. K tomu přidejme, že automobilismus přispívá nejen k zvyšování neblahých emisí, nejen v některých obcích a částí měst nás moří svým hlukem, který často přesahuje všechny povolené normy, ničí naše nervy a hubí náš spánek, ale přispívá, obávám se, k zhoubnému životnímu stylu. Náš den stále více sestává jen ze sezení: za volantem, za počítačem, před televizorem. Ani těch pár set metrů k nejbližší autobusové či tramvajové zastávce už neujdeme.

Rekreace s ČEZem

Jak politiky ODS a ČSSD spolkl byznys v Monte Argentario

Za dva měsíce nás čekají volby do sněmovny. Eurokampaň proti nim byla selanka. Teď jde o víc. Vůdci velkých stran hrají o budoucnost. Snaží se přetáhnout nerozhodnuté voliče a „vykrást“ strany, kterým hrozí, že do sněmovny neprojdou (především zelení, ale také lidovci). Socialisté vzali na kandidátku Olgu Zubovou, jež pomohla shodit vládu, občanští demokraté zase nazeleno natřeli svého prvního místopředsedu Davida Vodrážku. (Zbaštíme jim to?)

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
asociace
Inzerce
janske-lazne