XANTYPA - Názory

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Demokracie se lidem na Západě vzdálila. Trpí akutní „trumpovitostí“

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Michaela Gübelová 7-8/16

Vážení a milí, krásný letní čas nám znepříjemňuje dění na české politické scéně, to ve své rubrice rozebírá Martin Fendrych, i ve světě (rubrika Martina Daneše).

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

Hledání vyžaduje nečeskou sebekázeň. Strany by se měly dohodnout

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Co přinesl čáp Babišovým dětem a co se děje se Sobotkou v USA

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Michaela Gübelová 5/16

 Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, květnová Xantypa je vskutku královská. Český král a římský císař Karel IV. se narodil před sedmi sty lety a k tomuto výročí jsme vyzpovídali šperkaře Jiřího Beldu mladšího. Jako jediný v republice má dědičné právo čistit a opravovat svatováclavskou korunu, kterou si navrhl sám Karel IV. Jinou královskou korunu vytvořila Beldova dcera Viktorie. Pro koho? To se dozvíte v rozhovoru Pavlíny Kourové. Její veličenstvo anglická královna Alžběta se v plné duševní síle dožívá devadesátin. O oblíbené panovnici nám napsal Ivan Kytka. A do třetice – královské město Příbram, v němž sídlí náš vydavatel, oslavuje 800 let své existence, pověděl nám o tom jeho starosta Jindřich Vařeka.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

V Česku houstne atmosféra. Babiš se Zemanem proti Sobotkovi

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Zeman trvale, neřízeně exploduje. Babiš hraje na české pivní pudy

Demokracie podle ODS, ANO, ČSSD, TOP 09 a demokracie podle Strany zelených

Český prezident jako by trvale explodoval, jako by byl nabit negativní energií, která se nezadržitelně šíří tuzemským prostorem. Nachází silnou lidovou odezvu. Terč se ustálil, je jím premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Přitom se názory obou kupříkladu na uprchlíky nijak fatálně neliší. Nejsou protichůdné.
Prezident si stále lépe rozumí se šéfem ANO Andrejem Babišem. Přimykají se, dělají antisobotkovskou politiku. Ministr financí předvádí vyzrálý, čím dál surovější populismus. Hraje na ty nejzákladnější české pivní pudy. Jako by ani nebyl vicepremiérem Sobotkovy vlády. Vytváří se Zemanem paralelní svět, což českou společnost víc a víc rozděluje.
Máme dva politiky, kteří v Česku poslední dobou ovládají veřejný prostor a „stanovují témata“ (ona to žádná skutečná témata nejsou). Vedle toho poněkud zaniká, že si ODS zvolila předsedu, aniž by ho vlastně volila, a že si Strana zelených svého předsedu skutečně vybírala, což je u nás věc už nevídaná, dokonce takřka nenormální.

Michaela Gübelová 3/16

Vážení a milí,
zemětřesení na Tchaj-wanu, vlakové neštěstí v Německu, vichřice v Británii, komáři přenášející virus zika prozatím jen v Jižní Americe, neustálé výpady tzv. Islámského státu, před nimiž prchají lidé ze Sýrie atd., atd…. to je naše globální realita posledních dní. A třeba výbuch plynu v Broumově, požár v Národním muzeu nebo neoprávněné stávkování taxikářů na dálnici v centru Prahy, to je zase naše česká realita. Samé negativní zprávy. Aby se z toho člověk nezbláznil, je třeba se soustředit na to, co lidskou duši alespoň trochu povznese nebo potěší. Tak například: navštívila jsem Violu na pozvání Táni Vilhelmové, která tam hraje Boženu Němcovou ve hře Neumím jinak než láskou, kterou napsal a režíroval Miloš Horanský. Jejího manžela, Jana Němce,představuje Aleš Procházka, všechny ostatní muže Tomáš Pavelka. Skvělá hra, skvělý jazyk, skvělá režie, vynikající herecké výkony. Tak malé jeviště, spíš jen pódium Viola má, ale Miloš Horanský dokázal vytvořit iluzi velké scény a velkého divadla. Několik dní na tu inscenaci stále myslím.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Začíná zápas o podobu Česka, ale taky zápas o budoucí podobu Evropské unie

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Michaela Gübelová 2/16

Vážení a milí, podělím se s vámi o jeden hezký zážitek a také jeden fakt, který mě vyděsil. Nedávno jsem v kině viděla britský film UŽ TEĎ MI CHYBÍŠ. Vůbec nechci film hodnotit nebo prozrazovat, o co v něm šlo, jen to, že jedna z postav na konci filmu umírá na rakovinu. Když už rodina nebyla schopna postarat se o pacienta, odvezla ho do nemocnice, zřejmě hospicu.

Krvavá Paříž, ukradené výročí sametové revoluce a plody strachu

Babiš míní, že v Česku mají žít Češi. Spojil se se Zemanem proti Sobotkovi. Smutné časy

Urychlovač času? Nezapnul ho někde někdo? Začíná být opravdu náročné se v našem světě vyznat. Není divu, že se lidé utíkají k jednoduchým řešením. Jedno se nabízí: uzavřít se do sebe před nebezpečným světem. Jako děti, když se bojí, zakryjí si oči i uši, nic nechtějí vidět a slyšet. Jenomže jakmile se uzavřeme, automaticky věci svěříme do rukou těm, kteří milují jednoduchá řešení. Což je veliké riziko.
Hlavní události uplynulého měsíce? Teroristické útoky v Paříži a jejich následky. Ještě větší nedůvěra k uprchlíkům. Evropská unie se kymácí. Jakmile je zle, hned se objeví tendence ten obří celek zmenšit, zbavit se balastu (staré země EU). A naopak, odtáhnout se od toho rizikového multi-kulti společenství, nepéct s nimi (postbolševické země). Přitom je to naopak, každý ví, že v době ohrožení máme táhnout za jeden provaz.
Hlavní dění doma? Miloš Zeman s Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, opanovali výročí 17. listopadu. Ale to je jen slogan. Podstatou je, že se Zeman spojil s extrémisty, stál s nimi na jednom pódiu, což byla viditelná demonstrace. A právě na den svobody. Ostře se pak vůči němu vymezil premiér Sobotka (ČSSD). Proč? Nechce, abychom vypadli z Unie. Ke xenofobnímu Zemanovi se naopak naplno přihlásil Andrej Babiš (ANO).

Michaela Gübelová 1/16

P. F. 2016  Vážení a milí, Vojtu Kotka, herce a nyní už i filmového režiséra, do první Xantypy nového roku pro nás vyzpovídal Jakub Horváth a v retro oblečku, ve stylu jeho celovečerní prvotiny, ho vyfotografoval Petr Weigl. Kromě tohoto rozhovoru bych ráda upozornila na příběh Jany Urbanové, která byla jako sedmiletá holčička deportována do Terezína, a také na rozhovor se statečnou a houževnatou Janou Kosťovou.

Jak nám Miloš ukradl 28. říjen a udělal si z něj vlastní svátek

Žalobce Ivo Ištvan už zase rozzlobil pravici. Prý žijeme v zemi státních zástupců

Hodně se mluví o hodnotách. Evropské hodnoty, naše hodnoty, české národní zájmy. Bráníme „naše hodnoty“ před islámem. Bráníme české zájmy před Evropskou unií, v níž pobýváme jako členská země (viz uprchlické kvóty). A symbolem našich hodnot by měl být 28. říjen, založení samostatného státu. V ten den by občan měl vidět: toto se cení. A letos to viděl.

Michaela Gübelová 12/15

Vážení a milí, s mužným hercem Filipem Blažkem, který miluje thajský box, rozmlouval Vašek Vašák. Tentokrát byl velice pilný a vyzpovídal pro nás ještě hudebníka Mira Žbirku a herečku Alenu Mihulovou. Kromě mnoha dalších skvělých osobností, které na stránkách Xantypy najdete, se s námi vydáte i do světa. Ostrov Aldabra, Venezuela, Afrika, Sydney – vybrali jsme samá teplá místečka. Není to příjemné v prosinci?

Česko je rozhádaná země. Nepřetéká mlékem a strdím, ale nesnášenlivostí.

Hádají se politici, hádají se skupiny občanů, hádají se rodiny

Rozhádaná země. Země sporů. Země, kde se ujala nenávist. Tak teď vypadá Česko. Neustále stoupá napětí, jedni útočí na druhé. Lidé si nerozumějí a nechtějí rozumět, existují ostře protichůdné tábory, které si nadávají.

Michaela Gübelová 11/15

Vážení a milí,
slovensko-maďarská kráska, herečka Vica Kerekes je talentovaná a odvážná. V rozhovoru říká, že žjie v harmonii sama se sebou. Uvědomila jsem se, že v jejích letech jsem se cítila podobně. V mládí si člověk nepřipouští, že by to mohlo být jinak, zvlášť když už má nějaký ten propad za sebou. Přála bych jí, aby jí tento vnitřní stav dlouho vydržel, ale ze zkušenosti a z pozice svého věku vím, že v životě pak znovu přijdou časy nejistoty a pochyb a ty opět pominou, a tak se to střídá a tím je život pestrý a krásný.

Michaela Gübelová 10/15

Vážení a milí,
těmito dny nás provází především hysterie politiků a bohužel i většiny médií ohledně migrantů a s tím i otázky evropského řešení vzniklé krize, debaty o kvótách pro přijímání uprchlíků, které nechceme… A pokrytecké argumenty našich politiků, že kvóty nepotřebujeme z důvodu, že nejsme pro uprchlíky cílovou zemí.

Od Havla k Zemanovi. Svoboda v Česku ztratila cenu, už o ni nejde

Co mají společného uprchlíci v Evropě a potlačování lidských práv v Číně

V druhé půli srpna bude výročí okupace Československa v roce 1968. Od doby, kdy Sověti a další „spřátelené armády“ přijeli na tancích, nás dělí čtyřicet sedm let. Předchozí časy těžce poznamenaly naši povahu. Okupanti, bolševici a estébáci nás postupně zotročovali. V roce 1989 se to změnilo, režim padl, ale kus otroctví v národu zůstal a pětadvacet let po pádu železné opony se projevuje.

Michaela Gübelová 9/15

Vážení a milí,
Xantypa dospěla k dvacítce. Kdo by to byl řekl? Když se podívám do své knihovny na Xantypy svázané po půlročnících do tlustých knih, jsou jich za těch dvacet let téměř tři metry. Jenže když se to takhle vysloví, nezdá se na tom nic divného. Když těmi svazky ale listuju, vybavují se mi vzpomínky, situace, příběhy, cesty, setkání, dramata i šťastné chvíle, které jsem v Xantypě a s Xantypou od roku 1995 až dodneška prožila. Uteklo to jako voda a já jsem za ty pestré roky moc ráda. Jediné negativum to má, že jsem bohužel o dvacet let starší… Ale na druhou stranu i zkušenější – a to je docela fajn.

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
asociace
Inzerce
janske-lazne