XANTYPA - Názory

Michaela Gübelová 3/16

Vážení a milí,
zemětřesení na Tchaj-wanu, vlakové neštěstí v Německu, vichřice v Británii, komáři přenášející virus zika prozatím jen v Jižní Americe, neustálé výpady tzv. Islámského státu, před nimiž prchají lidé ze Sýrie atd., atd…. to je naše globální realita posledních dní. A třeba výbuch plynu v Broumově, požár v Národním muzeu nebo neoprávněné stávkování taxikářů na dálnici v centru Prahy, to je zase naše česká realita. Samé negativní zprávy. Aby se z toho člověk nezbláznil, je třeba se soustředit na to, co lidskou duši alespoň trochu povznese nebo potěší. Tak například: navštívila jsem Violu na pozvání Táni Vilhelmové, která tam hraje Boženu Němcovou ve hře Neumím jinak než láskou, kterou napsal a režíroval Miloš Horanský. Jejího manžela, Jana Němce,představuje Aleš Procházka, všechny ostatní muže Tomáš Pavelka. Skvělá hra, skvělý jazyk, skvělá režie, vynikající herecké výkony. Tak malé jeviště, spíš jen pódium Viola má, ale Miloš Horanský dokázal vytvořit iluzi velké scény a velkého divadla. Několik dní na tu inscenaci stále myslím.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Začíná zápas o podobu Česka, ale taky zápas o budoucí podobu Evropské unie

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Michaela Gübelová 2/16

Vážení a milí, podělím se s vámi o jeden hezký zážitek a také jeden fakt, který mě vyděsil. Nedávno jsem v kině viděla britský film UŽ TEĎ MI CHYBÍŠ. Vůbec nechci film hodnotit nebo prozrazovat, o co v něm šlo, jen to, že jedna z postav na konci filmu umírá na rakovinu. Když už rodina nebyla schopna postarat se o pacienta, odvezla ho do nemocnice, zřejmě hospicu.

Krvavá Paříž, ukradené výročí sametové revoluce a plody strachu

Babiš míní, že v Česku mají žít Češi. Spojil se se Zemanem proti Sobotkovi. Smutné časy

Urychlovač času? Nezapnul ho někde někdo? Začíná být opravdu náročné se v našem světě vyznat. Není divu, že se lidé utíkají k jednoduchým řešením. Jedno se nabízí: uzavřít se do sebe před nebezpečným světem. Jako děti, když se bojí, zakryjí si oči i uši, nic nechtějí vidět a slyšet. Jenomže jakmile se uzavřeme, automaticky věci svěříme do rukou těm, kteří milují jednoduchá řešení. Což je veliké riziko.
Hlavní události uplynulého měsíce? Teroristické útoky v Paříži a jejich následky. Ještě větší nedůvěra k uprchlíkům. Evropská unie se kymácí. Jakmile je zle, hned se objeví tendence ten obří celek zmenšit, zbavit se balastu (staré země EU). A naopak, odtáhnout se od toho rizikového multi-kulti společenství, nepéct s nimi (postbolševické země). Přitom je to naopak, každý ví, že v době ohrožení máme táhnout za jeden provaz.
Hlavní dění doma? Miloš Zeman s Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, opanovali výročí 17. listopadu. Ale to je jen slogan. Podstatou je, že se Zeman spojil s extrémisty, stál s nimi na jednom pódiu, což byla viditelná demonstrace. A právě na den svobody. Ostře se pak vůči němu vymezil premiér Sobotka (ČSSD). Proč? Nechce, abychom vypadli z Unie. Ke xenofobnímu Zemanovi se naopak naplno přihlásil Andrej Babiš (ANO).

Michaela Gübelová 1/16

P. F. 2016  Vážení a milí, Vojtu Kotka, herce a nyní už i filmového režiséra, do první Xantypy nového roku pro nás vyzpovídal Jakub Horváth a v retro oblečku, ve stylu jeho celovečerní prvotiny, ho vyfotografoval Petr Weigl. Kromě tohoto rozhovoru bych ráda upozornila na příběh Jany Urbanové, která byla jako sedmiletá holčička deportována do Terezína, a také na rozhovor se statečnou a houževnatou Janou Kosťovou.

Jak nám Miloš ukradl 28. říjen a udělal si z něj vlastní svátek

Žalobce Ivo Ištvan už zase rozzlobil pravici. Prý žijeme v zemi státních zástupců

Hodně se mluví o hodnotách. Evropské hodnoty, naše hodnoty, české národní zájmy. Bráníme „naše hodnoty“ před islámem. Bráníme české zájmy před Evropskou unií, v níž pobýváme jako členská země (viz uprchlické kvóty). A symbolem našich hodnot by měl být 28. říjen, založení samostatného státu. V ten den by občan měl vidět: toto se cení. A letos to viděl.

Michaela Gübelová 12/15

Vážení a milí, s mužným hercem Filipem Blažkem, který miluje thajský box, rozmlouval Vašek Vašák. Tentokrát byl velice pilný a vyzpovídal pro nás ještě hudebníka Mira Žbirku a herečku Alenu Mihulovou. Kromě mnoha dalších skvělých osobností, které na stránkách Xantypy najdete, se s námi vydáte i do světa. Ostrov Aldabra, Venezuela, Afrika, Sydney – vybrali jsme samá teplá místečka. Není to příjemné v prosinci?

Česko je rozhádaná země. Nepřetéká mlékem a strdím, ale nesnášenlivostí.

Hádají se politici, hádají se skupiny občanů, hádají se rodiny

Rozhádaná země. Země sporů. Země, kde se ujala nenávist. Tak teď vypadá Česko. Neustále stoupá napětí, jedni útočí na druhé. Lidé si nerozumějí a nechtějí rozumět, existují ostře protichůdné tábory, které si nadávají.

Michaela Gübelová 11/15

Vážení a milí,
slovensko-maďarská kráska, herečka Vica Kerekes je talentovaná a odvážná. V rozhovoru říká, že žjie v harmonii sama se sebou. Uvědomila jsem se, že v jejích letech jsem se cítila podobně. V mládí si člověk nepřipouští, že by to mohlo být jinak, zvlášť když už má nějaký ten propad za sebou. Přála bych jí, aby jí tento vnitřní stav dlouho vydržel, ale ze zkušenosti a z pozice svého věku vím, že v životě pak znovu přijdou časy nejistoty a pochyb a ty opět pominou, a tak se to střídá a tím je život pestrý a krásný.

Michaela Gübelová 10/15

Vážení a milí,
těmito dny nás provází především hysterie politiků a bohužel i většiny médií ohledně migrantů a s tím i otázky evropského řešení vzniklé krize, debaty o kvótách pro přijímání uprchlíků, které nechceme… A pokrytecké argumenty našich politiků, že kvóty nepotřebujeme z důvodu, že nejsme pro uprchlíky cílovou zemí.

Od Havla k Zemanovi. Svoboda v Česku ztratila cenu, už o ni nejde

Co mají společného uprchlíci v Evropě a potlačování lidských práv v Číně

V druhé půli srpna bude výročí okupace Československa v roce 1968. Od doby, kdy Sověti a další „spřátelené armády“ přijeli na tancích, nás dělí čtyřicet sedm let. Předchozí časy těžce poznamenaly naši povahu. Okupanti, bolševici a estébáci nás postupně zotročovali. V roce 1989 se to změnilo, režim padl, ale kus otroctví v národu zůstal a pětadvacet let po pádu železné opony se projevuje.

Michaela Gübelová 9/15

Vážení a milí,
Xantypa dospěla k dvacítce. Kdo by to byl řekl? Když se podívám do své knihovny na Xantypy svázané po půlročnících do tlustých knih, jsou jich za těch dvacet let téměř tři metry. Jenže když se to takhle vysloví, nezdá se na tom nic divného. Když těmi svazky ale listuju, vybavují se mi vzpomínky, situace, příběhy, cesty, setkání, dramata i šťastné chvíle, které jsem v Xantypě a s Xantypou od roku 1995 až dodneška prožila. Uteklo to jako voda a já jsem za ty pestré roky moc ráda. Jediné negativum to má, že jsem bohužel o dvacet let starší… Ale na druhou stranu i zkušenější – a to je docela fajn.

Z prezidenta Zemana je kališník, husita. A důvěra Čechů v justici klesá k nule

Skončil Marcel Chládek, „nejlepší ministr školství za posledních deset let“

 Sjezdovala klidná síla. Do čela si znovu zvolila Pavla Bělobrádka. Miloš Zeman ze sebe dělá husitu, na Hradě po vzoru T. G. Masaryka vyvěsil prapor s kalichem, což mnohé protestanty v zemi zarazilo. Je snad Zeman věřící? Potáhne proti Vatikánu? Putin by mu jistě pomohl. Máme za sebou další kolo soudu nad Janou Nečasovou, dříve Nagyovou, a šéfy vojenské tajné služby. Verdikt: nevinní, tajnou službu nezneužili, kdepak. Takže pozor, vojenští agenti mohou jít klidně po vás a může si to objednat kdokoli. A, jaká nesmírná škoda, skončil „nápadový hydrant“, ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Že by školám nastaly klidnější časy?

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Český prezident se sešel s papežem Františkem a také s ruským autoritářem Putinem

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

Michaela Gübelová 6/15

Vážení a milí, v minulé Xantypě jsem vyzvala čtenářky a čtenáře, aby se nám ozvali ti, kteří čtou Xantypu od samého začátku. Přišlo nám tolik krásných, děkovných a srdečných e-mailů i dopisů, že jsem se neubránila dojetí. A moje mladé kolegy překvapilo, kolik věrných čtenářů Xantypa stále má. Dvacet let je velký kus života a vy jste ho s Xantypou prožívali, zrovna tak jako já.

Českem projel konvoj. Bez spojenců bychom byli jak nazí v trní

A bez svobodných médií se naše stále ještě slabá demokracie rychle rozplyne

Největší událost za poslední měsíce? Událost, která byla středem pozornosti nejen médií, ale o které lidé vášnivě debatovali? Americký konvoj. „Amíci“ přijeli v neděli 29. března a strávili u nás tři dny. Ještě než se objevili, začaly debaty. Vypadalo to, že půlka národa stojí proti „přítomnosti cizích vojsk“, kdežto druhá polovina je vítá. A člověka z toho lehce mrazilo: skutečně polovina lidí odmítá spojence? Odmítá NATO? Nebo dokonce polovina tíhne k Rusku?

Michaela Gübelová 5/15

Vážení a milí,
čím je člověk starší, tím rychleji mu čas ubíhá. Je to věta klišovitá, ale pravdivá. Jenže, co všechno se událo za poslední měsíc, nemá s věkem co dělat. Svět se zrychluje, pádí, pádí… ale kam?
Tragické zprávy – ztroskotání německého letadla, které pilotoval šílenec. Přes osm set mrtvých běženců, chudáků ze Syrie a Libye, u libyjských a italských břehů. Evropa už musí začít řešit příliv imigrantů a nenechat v tom Itálii samotnou.

Babiš absolutně ovládl sněm svého ANO. A Sobotka zcela opanoval sjezd ČSSD

Česko vyděšené: I u nás už vraždil šílený střelec. Popravil osm lidí

Několik událostí máme za sebou. Jednu čerstvou: v polovině března volební sjezd sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka neměl soupeře a vyhrál. Do vedení si protlačil všecky místopředsedy, které před sjezdem vyjmenoval. A prosadil 40procentní kvóty pro ženy.
Sjezd ČSSD následoval jen čtrnáct dní po sněmu ANO, který též volil vedení. Někteří komentátoři sněm hnutí popisovali jako setkání sekty Andreje Babiše. Když se na ten podnik díváte z galerie, protože novináři jsou drženi odděleně, neunikne vám, jak se vše točí okolo Babiše.
Stalo se v Česku něco strašného, na co nejsme zvyklí. V Uherském Brodě (24. února) vtrhl do restaurace Družba muž, začal pálit a popravil osm obědvajících lidí. Po více než hodině a půl, během útoku speciální zásahové jednotky z Brna, potom zastřelil sám sebe. Ta hrůza nám prozradila leccos o naší policii.
Čilý je prezident Miloš Zeman. Letěl do Washingtonu na konferenci AIPAC (American Israel Public Affairs Committee), vlivné proizraelské lobby. Vyzval už podruhé za sebou k tvrdé válce s „Islámským státem“ a sklidil ovace ve stoje.

Michaela Gübelová 4/15

Vážení a milí,
před vyhlášením Oscarů jsme si v redakci tipli, že letos jednoho určitě dostane Julianne Moore za svůj výkon v roli ženy postižené Alzheimerovou chorobou. A tipovali jsme správně. Požádali jsme filmového publicistu Jana Folla, aby nám o ní napsal obsažný článek, takže si můžete přečíst, jaká ve skutečnosti je tato skvělá herečka, kterou známe jen z filmového plátna. Strhující příběh Hany Benešové, ženy druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, vás jistě také zaujme, stejně tak jako aktuální rozhovor s emigrantem, malířem a ilustrátorem Oldřichem Jelínkem, o němž StB kdysi rozšířila lživou zprávu, že zemřel… ano, v takovém režimu jsme žili.

Michaela Gübelová 3/15

Vážení a milí,
napsal hru PIKNIK, zrežíroval ji, a tak vzniklo v roce 1965 divadlo Činoherní klub. Za padesát let existence v něm režíroval sedmatřicet inscenací. „Přesto se cítím být víc dramatikem. Když ale bylo za normalizace zakázáno uvádět moje hry, režíroval jsem,“ říká zakladatel dnes už legendární scény Ladislav Smoček, jehož PODIVUHODNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO se od roku 1966 hraje v Činoherním klubu stále (první Burke byl do roku 1967 Vladimír Pucholt, po okupaci dodnes Bolek Polívka).

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
www.trioriskypraha.cz
Inzerce
Narodní divadlo
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum