XANTYPA - Michaela Gübelová

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
milý rozhovor se zamilovanou dvojicí Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhelmová, kteří vychovávají tři děti a k tomu pracují na plné pecky, vás jistě potěší. Je v něm i Tánino vyprávění o Václavu Havlovi, z doby, kdy s ním točila jeho film Odcházení. Ostatně tento říjen bude Václavu Havlovi zasvěcen, dožil by se osmdesátin.

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
léto utíká jako voda… a během něj nejen v Evropě, jak píše Martin Fendrych ve svém článku, „množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese útoky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku.“.

Michaela Gübelová 7-8/16

Vážení a milí, krásný letní čas nám znepříjemňuje dění na české politické scéně, to ve své rubrice rozebírá Martin Fendrych, i ve světě (rubrika Martina Daneše).

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Michaela Gübelová 5/16

 Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, květnová Xantypa je vskutku královská. Český král a římský císař Karel IV. se narodil před sedmi sty lety a k tomuto výročí jsme vyzpovídali šperkaře Jiřího Beldu mladšího. Jako jediný v republice má dědičné právo čistit a opravovat svatováclavskou korunu, kterou si navrhl sám Karel IV. Jinou královskou korunu vytvořila Beldova dcera Viktorie. Pro koho? To se dozvíte v rozhovoru Pavlíny Kourové. Její veličenstvo anglická královna Alžběta se v plné duševní síle dožívá devadesátin. O oblíbené panovnici nám napsal Ivan Kytka. A do třetice – královské město Příbram, v němž sídlí náš vydavatel, oslavuje 800 let své existence, pověděl nám o tom jeho starosta Jindřich Vařeka.

Michaela Gübelová 3/16

Vážení a milí,
zemětřesení na Tchaj-wanu, vlakové neštěstí v Německu, vichřice v Británii, komáři přenášející virus zika prozatím jen v Jižní Americe, neustálé výpady tzv. Islámského státu, před nimiž prchají lidé ze Sýrie atd., atd…. to je naše globální realita posledních dní. A třeba výbuch plynu v Broumově, požár v Národním muzeu nebo neoprávněné stávkování taxikářů na dálnici v centru Prahy, to je zase naše česká realita. Samé negativní zprávy. Aby se z toho člověk nezbláznil, je třeba se soustředit na to, co lidskou duši alespoň trochu povznese nebo potěší. Tak například: navštívila jsem Violu na pozvání Táni Vilhelmové, která tam hraje Boženu Němcovou ve hře Neumím jinak než láskou, kterou napsal a režíroval Miloš Horanský. Jejího manžela, Jana Němce,představuje Aleš Procházka, všechny ostatní muže Tomáš Pavelka. Skvělá hra, skvělý jazyk, skvělá režie, vynikající herecké výkony. Tak malé jeviště, spíš jen pódium Viola má, ale Miloš Horanský dokázal vytvořit iluzi velké scény a velkého divadla. Několik dní na tu inscenaci stále myslím.

Michaela Gübelová 2/16

Vážení a milí, podělím se s vámi o jeden hezký zážitek a také jeden fakt, který mě vyděsil. Nedávno jsem v kině viděla britský film UŽ TEĎ MI CHYBÍŠ. Vůbec nechci film hodnotit nebo prozrazovat, o co v něm šlo, jen to, že jedna z postav na konci filmu umírá na rakovinu. Když už rodina nebyla schopna postarat se o pacienta, odvezla ho do nemocnice, zřejmě hospicu.

Michaela Gübelová 1/16

P. F. 2016  Vážení a milí, Vojtu Kotka, herce a nyní už i filmového režiséra, do první Xantypy nového roku pro nás vyzpovídal Jakub Horváth a v retro oblečku, ve stylu jeho celovečerní prvotiny, ho vyfotografoval Petr Weigl. Kromě tohoto rozhovoru bych ráda upozornila na příběh Jany Urbanové, která byla jako sedmiletá holčička deportována do Terezína, a také na rozhovor se statečnou a houževnatou Janou Kosťovou.

Michaela Gübelová 12/15

Vážení a milí, s mužným hercem Filipem Blažkem, který miluje thajský box, rozmlouval Vašek Vašák. Tentokrát byl velice pilný a vyzpovídal pro nás ještě hudebníka Mira Žbirku a herečku Alenu Mihulovou. Kromě mnoha dalších skvělých osobností, které na stránkách Xantypy najdete, se s námi vydáte i do světa. Ostrov Aldabra, Venezuela, Afrika, Sydney – vybrali jsme samá teplá místečka. Není to příjemné v prosinci?

Michaela Gübelová 11/15

Vážení a milí,
slovensko-maďarská kráska, herečka Vica Kerekes je talentovaná a odvážná. V rozhovoru říká, že žjie v harmonii sama se sebou. Uvědomila jsem se, že v jejích letech jsem se cítila podobně. V mládí si člověk nepřipouští, že by to mohlo být jinak, zvlášť když už má nějaký ten propad za sebou. Přála bych jí, aby jí tento vnitřní stav dlouho vydržel, ale ze zkušenosti a z pozice svého věku vím, že v životě pak znovu přijdou časy nejistoty a pochyb a ty opět pominou, a tak se to střídá a tím je život pestrý a krásný.

Michaela Gübelová 10/15

Vážení a milí,
těmito dny nás provází především hysterie politiků a bohužel i většiny médií ohledně migrantů a s tím i otázky evropského řešení vzniklé krize, debaty o kvótách pro přijímání uprchlíků, které nechceme… A pokrytecké argumenty našich politiků, že kvóty nepotřebujeme z důvodu, že nejsme pro uprchlíky cílovou zemí.

Michaela Gübelová 9/15

Vážení a milí,
Xantypa dospěla k dvacítce. Kdo by to byl řekl? Když se podívám do své knihovny na Xantypy svázané po půlročnících do tlustých knih, jsou jich za těch dvacet let téměř tři metry. Jenže když se to takhle vysloví, nezdá se na tom nic divného. Když těmi svazky ale listuju, vybavují se mi vzpomínky, situace, příběhy, cesty, setkání, dramata i šťastné chvíle, které jsem v Xantypě a s Xantypou od roku 1995 až dodneška prožila. Uteklo to jako voda a já jsem za ty pestré roky moc ráda. Jediné negativum to má, že jsem bohužel o dvacet let starší… Ale na druhou stranu i zkušenější – a to je docela fajn.

Michaela Gübelová 6/15

Vážení a milí, v minulé Xantypě jsem vyzvala čtenářky a čtenáře, aby se nám ozvali ti, kteří čtou Xantypu od samého začátku. Přišlo nám tolik krásných, děkovných a srdečných e-mailů i dopisů, že jsem se neubránila dojetí. A moje mladé kolegy překvapilo, kolik věrných čtenářů Xantypa stále má. Dvacet let je velký kus života a vy jste ho s Xantypou prožívali, zrovna tak jako já.

Michaela Gübelová 5/15

Vážení a milí,
čím je člověk starší, tím rychleji mu čas ubíhá. Je to věta klišovitá, ale pravdivá. Jenže, co všechno se událo za poslední měsíc, nemá s věkem co dělat. Svět se zrychluje, pádí, pádí… ale kam?
Tragické zprávy – ztroskotání německého letadla, které pilotoval šílenec. Přes osm set mrtvých běženců, chudáků ze Syrie a Libye, u libyjských a italských břehů. Evropa už musí začít řešit příliv imigrantů a nenechat v tom Itálii samotnou.

Michaela Gübelová 4/15

Vážení a milí,
před vyhlášením Oscarů jsme si v redakci tipli, že letos jednoho určitě dostane Julianne Moore za svůj výkon v roli ženy postižené Alzheimerovou chorobou. A tipovali jsme správně. Požádali jsme filmového publicistu Jana Folla, aby nám o ní napsal obsažný článek, takže si můžete přečíst, jaká ve skutečnosti je tato skvělá herečka, kterou známe jen z filmového plátna. Strhující příběh Hany Benešové, ženy druhého československého prezidenta Edvarda Beneše, vás jistě také zaujme, stejně tak jako aktuální rozhovor s emigrantem, malířem a ilustrátorem Oldřichem Jelínkem, o němž StB kdysi rozšířila lživou zprávu, že zemřel… ano, v takovém režimu jsme žili.

Michaela Gübelová 3/15

Vážení a milí,
napsal hru PIKNIK, zrežíroval ji, a tak vzniklo v roce 1965 divadlo Činoherní klub. Za padesát let existence v něm režíroval sedmatřicet inscenací. „Přesto se cítím být víc dramatikem. Když ale bylo za normalizace zakázáno uvádět moje hry, režíroval jsem,“ říká zakladatel dnes už legendární scény Ladislav Smoček, jehož PODIVUHODNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO se od roku 1966 hraje v Činoherním klubu stále (první Burke byl do roku 1967 Vladimír Pucholt, po okupaci dodnes Bolek Polívka).

Michaela Gübelová 2/15

Vážení a milí,
nosíme v sobě pařížskou tragédii, sdělovací prostředky ji propírají denně. A i když se k ní vyjadřuje každý trochu jinak, výsledek je stejný. O svobodu slova se terorem připravit nedáme – zní společný hlas napříč Evropou i Amerikou.

Michaela Gübelová 1/15

Vážení a milí,
s končícím rokem se trochu ohlížíme za uplynulým, někdo si dává předsevzetí. Při přemítání, co za mnou zůstalo, mi závěrem každého roku to sebezpytování – co jsem mohla udělat jinak, nebo že to a to jsem chtěla udělat, ale nestihla nebo nezvládla – ve mně vždycky vyvolávalo špatné svědomí.

Michaela Gübelová 12/14

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, tyto řádky píšu den po oslavách 25. výročí sametové revoluce. Včera se Národní třída, Václavské náměstí a mnoho dalších míst v republice proměnily v happeningy oživené červenými kartami – už se zase stydíme za prezidenta… Od rána jsem chodila po městě a vybavovala si každý okamžik toho úžasného euforického listopadu ’89, ale i pocity, jak jsem se ještě osmnáctého v davu na Václaváku bála, jaká nám tam byla zima a jak minutu od minuty a den po dni vzrůstala naděje, že se svoboda a demokracie stane skutečností.

Michaela Gübelová 11/14

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
před pár lety si v rozhovoru pro Xantypu Pavel Landovský povzdechl: „Člověk si žije, žije, a najednou kouká, a je z toho taková blbost, až oči přecházejí.“ V ten smutný den, kdy jsme se dozvěděli, že Lanďák zemřel, si na tu větu v redakci vzpomněl kolega Ludvík. Vybavily se mi různé humorné situace, které jsem s Pavlem Landovským zažila a nebo u kterých jsem se ocitla. Jako vzpomínku na něj jsem vybrala jednu fotografii, kterou pořídil Vojtěch Vlk v pauze mezi focením Pavla do Xantypy. Je veselá, tenkrát se mu moc líbila. Zároveň si uvědomuju, že jsem se s ním v životě mohla setkat jen díky listopadu 89, protože teprve po revoluci se mohl herec, dramatik, disident a signatář Charty 77 vrátit do Čech z emigrace ve Vídni, kam ho StB vyhnala svou „očistnou“ Asanací.

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
Narodní divadlo
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum