XANTYPA - Osobnosti

Brad Pitt

Zmoudření věčného teenagera

V Tarantinově novince HANEBNÝ PANCHARTI (2008) exceluje v roli exota na hraně buranského drsňáka a ulítlého klauna. Jeho poručík Aldo Raine šéfuje židovskému komandu, které v okupované Francii brutálně masakruje dopadené nacisty. Když pak v pařížském kině proniká mezi nacistické pohlaváry, snaží se předstírat, že je italský herec. Mluví ale s tak nápadným americkým přízvukem, že svému protihráči začne být okamžitě podezřelý…Brad Pitt v této originální skládance vytvořil razantní karikaturu samorostlých desperátů i kurážných partyzánů. Parodoval Marlona Branda z mafiánské ságy KMOTR i své vlastní postavy pohledných dobrodruhů. Ve finále se projeví jako obdivuhodně rázný mstitel. Vyřezaným háknkrajcem ocejchuje uhlazeného padoucha, který měl na svědomí stovky Židů a za slib beztrestnosti přešel na stranu protivníka.
Jinou vděčnou karikaturu vystřihl ve špionážní frašce PO PŘEČTENÍ SPALTE (2008) od bratrů Coenových. Hrál v ní namakaného mamlase z fitcentra, který spolu se svou kolegyní začne vydírat bývalého agenta CIA. Jeho Chad má ale smůlu: troufne si na příliš vysokou hru, v níž proti skutečným vlčákům nemůže obstát. A jeden z dalších aktérů tohoto panoptika ignorantů ho náhodou odstřelí jako obtížný hmyz.

Ginger Rogers

patřila do starého dobrého Hollywoodu...

Dosáhla svého cíle, stala se majitelkou Oscara za nejlepší herecký výkon. Ale již dříve získala mnohem významnější ocenění. Když diváci na filmovém plátně ve třicátých letech sledovali ty jednoduché, úsměvné příběhy, nemohli se dočkat okamžiku, kdy na parketu vypuknou taneční kreace dvojice Ginger a Fred. Není se co divit. Fred Astaire je nepřekonatelný taneční král, Ginger Rogers pak jedním z největších miláčků obecenstva v historii filmu.

Dušan Šimko

spisovatel

Dušan Šimko, spisovatel, publicista a univerzitní docent působící od roku 1968 ve švýcarské Basileji, se letos v květnu představil pražskému publiku. Na knižním veletrhu Svět knihy 2009 uvedl svůj nový román GUBBIO – KNIHA UDAVAČŮ a v Lichtenštejnském paláci představil svůj úspěšný román ESTERHÁZYHO LOKAJ, který se po svém prvním vydání před devíti roky na Slovensku konečně dočkal – po maďarském a německém překladu – i české verze. A čtenáři mají nyní možnost přečíst si v češtině i Šimkovu sbírku povídek MARATON JUANA ZABALY.

Lidský hlas Zuzany Bydžovské

LIDSKÝ HLAS, jedno z neslavnějších děl světového divadla z pera francouzského velikána, básníka, malíře, filmaře a vizionáře Jeana Cocteaua, odehrálo již mnoho velkých hereček na celém světě. U nás – po Jaroslavě Adamové – Zuzana Bydžovská, dvojnásobná držitelka Českého lva. V pražské Černé labuti vstoupíte do pokoje, kde dychtivá žena čeká, až zazvoní telefon a vede rozhovor s milovanou bytostí… Zuzana Bydžovská se sluchátkem na uchu vytváří sólo herecký koncert už sedm let a Černá labuť je stále nabitá…
Pro svoji úplně první spolupráci s herečkou Zuzanou Bydžovskou sáhla režisérka Alice Nellis po Cocteauově Lidském hlasu. Dále ji obsadila do svých dalších inscenací PERFEKT DAY (Divadlo Na zábradlí), KDYŽ TANČILA a CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI (Divadlo bez zábradlí), a také do filmů MAMAS AND PAPAS a LIDICE.připravila Michaela Gübelová, foto Martin Poš

Filip Tomsa

herec

Skáče padákem, leze po skalách, potápí se, jezdí na koni a střílí. V roce 2001 se dokonce stal dorosteneckým mistrem republiky v libovolné pistoli na šedesát ran. K adrenalinovým sportům nedávno přidal poklidný golf, kterému se musel věnovat i kvůli své nejnovější roli ve filmu VENI, VIDI, VICI. „Golf bych jednou rád hrál stejně dobře jako můj hrdina. Absolvoval jsem tréninky s renomovanými trenéry, kteří se snažili vylepšit můj švih a zapracovat na tom, aby golf v mém podání vypadal profesionálně, ale pravdou je, že v záběrech, v nichž mají diváci uvěřit, že to opravdu umím, jsem měl dublera,“ přiznává herec pražského Divadla na Vinohradech Filip Tomsa.

Tomáš Verner

Král ledové arény

S našim úspěšným krasobruslařem jsem si povídal v kavárně Slavii. Je to sympatický, skromný a přemýšlivý mladý muž, což – jak doufám – se pozná i z našeho rozhovoru. Moje maminka učitelka by určitě řekla, že je také dobře vychovaný. Kupodivu nejšťastnějším dnem v jeho kariéře není ten, kdy se stal evropským šampiónem, ale jiný, rovněž historický: „Když jsem poprvé okusil, jaké to je úspěšně zdolat čtverný skok.“

Lucie Výborná

Cesta od příběhu k příběhu

Znáte ty adrenalinové úkoly, kterými černokněžníci v pohádkách ničí prince. Za devatero horami leží na dně jezera prsten, když ho najdeš a křísneš jím na vrcholku hory nejvyšší o lunu, vysvobodíš zakletou princeznu a bude tvá. Většina dnešních mužů-princů by se patrně musela princezny a výhodného sňatku vzdát, protože by zkrátka úkoly nesplnili. Lucie Výborná by si ovšem svého prince vysvobodila bez mrknutí oka. Za devatero hor by dofrčela na motorce, v poledne by se potopila do vod jezera a vpodvečer chutě zlezla tu horu hor, aby prstenem křísla nejen o lunu, ale i o pár nejzářivějších hvězd, protože když už je novinářka jednou na vrcholu, proč toho nevyužít. Pak by si vyfotila toho svého vysvobozeného, a hned druhý den by o tom na Radiožurnálu odvysílala senzační reportáž, doplněnou nekonvenčním rozhovorem s černokněžníkem.

JAN ZEMAN A ČESKÉ SRDCE

Anatomicky vzato, srdce vypadá jako obyčejný sval. Zhruba dvanáct centimetrů dlouhý, necelých deset široký, váha od pětadvaceti do pětatřiceti deka. Jinak je to ale zcela fascinující orgán. Za jediný den dvě neúnavné sériově spojené pumpy, pravá pro plicní oběh a levá pro tělový oběh, přečerpají několik hektolitrů krve a vykonají přes sto tisíc stahů. Pracovité tedy srdce bezesporu je. V ruce doktora vypadá docela obyčejně. V dlani primáře Jana Zemana z oddělení funkční diagnostiky Fakultní nemocnice Na Bulovce snad ještě obyčejněji. Protože pan primář má zkrátka srdce v náplni své práce…

JANA PLODKOVÁ

BAVÍ MĚ DĚLAT VŠECHNO VELKÝ

Vyrůstaly jsme ve stejném městě. S její o sedm let starší sestrou Broňou jsem se na střední škole kamarádila. Malou Janu si nepamatuju. Pak režisér J. A. Pitínský napsal z mých rozhovorů divadelní hru s názvem RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY. Hrát mě měla jakási Plodková. Když jsem přijela do brněnského HaDivadla na čtenou zkoušku, strnula jsem. Proti mně stála holka neskutečně podobná mé dávné kamarádce z Jičína. Byla to Jana. Křehké stvoření s obrovským hereckým talentem, do něhož na baru lítá klidně jedna zelená za druhou. Nyní Janu katapultoval na její zatím nejvyšší vrchol film PROTEKTOR.Neumím si představit, že bych jako malá holka v Jičíně prohlásila, že chci být herečkou. Asi by si každý v mém okolí ťukal na čelo. S jakými reakcemi ses setkávala ty?
Já jsem o tom začala přemýšlet už na základce. Tehdy jsem se setkala s typickou reakcí maloměsta. Učitelka mi řekla: „No, holka, tak to je hezký, že se na to takhle chystáš, ale na tu školu se dostane jen pár vyvolených. No zkus to, ale radši si dej přihlášky i na jiné školy.“
 

TOMÁŠ MATONOHA

Nevěřím nikomu z politiků

Tomáš Matonoha je originál. Nezapadá do škatulek a průměrnost nemá rád. O tom, jak to tady funguje dvacet let po revoluci, co ho štve a jak k tomu přistupuje, jsme si s komikem, hercem, moderátorem a nově také divadelním producentem povídali nad porcí párků v kavárně Savoy.Proč si myslíte, že jsme to místo vysněné moderní demokracie dotáhli spíš na její parodii?
Nemám pocit, že by nám nějaká postkomunistická země mohla jít příkladem. Myslím si, že je to problém celého bloku – byl čtyřicet let pod vlivem určitého systému, který já považuju za zrůdný. To vedlo k devalvaci morálních hodnot, i když na vlajce máme vyšito, že Pravda vítězí. Tento systém nedává bohužel možnost, aby kvalitní, charakterní lidé dostali odpovědnost. Když někdo přijde s ideály, tak podle mého názoru nemá šanci a nemůže uspět.
Nemyslím si, že by v západní Evropě nebo jiných vyspělých zemích korupce neexistovala. Ale když se vysoce postavený politik prokazatelně zdiskredituje, tak okamžitě odchází. A tady se po kauzách v 90. letech stalo určitou normou, že pokud někdo není vyloženě odsouzený, tak pokračuje.

DVACET LET PO LISTOPADU

ANKETA

Vážíme si dostatečně demokracie a svobody? A vůbec všeho, co jsme získali v listopadu 1989? Uvědomujeme si, co vše se v našich životech změnilo nebo rychle zapomínáme? Dvacáté výročí „sametové revoluce“ je pro zamyšlení ideální příležitostí. Požádali jsme několik osobností o odpovědi na následující otázky.
1) Pamatujete si, co jste dělal/a 17. listopadu 1989?
2) Jak vám „sametová revoluce“ změnila život?
3) Jakými nejzásadnějšími změnami podle vás prošla naše společnost v období uplynulých dvaceti let?
4) A co bylo podle vás zásadní chybou uplynulých dvaceti let?
5) Co byste přál nejen sobě, ale i celé naší zemi do nadcházejících dvaceti let? VÁCLAV HAVEL, v roce 1989 disident, nyní dramatik a bývalý československý a český prezident
17. listopad 1989 jsem strávil na chalupě na Hrádečku, aby se má pražská přítomnost nestala záminkou k zásahu proti opozici, ale do Prahy jsem se vrátil ihned poté, co jsem se ze zahraničního vysílání dozvěděl o brutálním policejním zásahu proti studentům na Národní třídě. Co následovalo, bylo podrobně zachyceno v knihách a filmových dokumentech: založení Občanského fóra, mohutné manifestace proti komunistické moci v Československu, její pád i zhroucení celého bipolárního rozdělení světa. Byla to doba všeobecné euforie a nadějí a já jsem vděčný osudu za to, že jsem mohl být přímým účastníkem tehdejších světodějných změn.

Dělám jenom to, co se dá zvládnout

Josef Mašín

S Josefem Mašínem jsem se sešel v hotelu v Mnichově. Celé odpoledne lilo a pěší zónou se valily prudké potůčky špinavé vody. Mašín jen několik hodin předtím přiletěl z Kalifornie na dvoutýdenní pracovní cestu po Evropě. Podniká v několika různých oborech, ale poslední dobou se zaměřuje hlavně na prodej a nová uplatnění svého mikročipu Trovan, kterým eviduje všechno možné, od lososů v Jižní Americe, až po systémy proti krádežím aut.V recepci hotelu si mě vyzvedl v džínách, teniskách a tmavočerveném golfovém tričku. Ve věku sedmasedmdesáti let, kdy jeho průměrní vrstevníci jsou na věčnosti a ti nadprůměrní na penzi, působil mladistvým dojmem. Má husté, nakrátko ostříhané, šedivé vlasy, svalnatou postavu a z paměti lehce loví podrobnosti dávných událostí a jména jejich účastníků.

Evellyn Pacoláková

Od Mahuleny k Janě Eyrové

Praha ji zatím příliš nezná, a přece má za sebou už po první sezoně v Městských divadlech pražských šest hereckých postav. Je to Cathy ve hře NA VÝCHOD OD RÁJE, Betsy Tverská v ANNĚ KARENINĚ, Beryl ve hře VŠECHNO NA ZAHRADĚ, hodně zralá pionýrka v ŠAKALÍCH LÉTECH a nejnověji Catherin ve VZPOMÍNKÁCH NA VODĚ. Nedávno se objevila na scéně pražského divadla ABC v roli Jany Eyrové.

Evellyn Pacoláková

Od Mahuleny k Janě Eyrové

Praha ji zatím příliš nezná, a přece má za sebou už po první sezoně v Městských divadlech pražských šest hereckých postav. Je to Cathy ve hře NA VÝCHOD OD RÁJE, Betsy Tverská v ANNĚ KARENINĚ, Beryl ve hře VŠECHNO NA ZAHRADĚ, hodně zralá pionýrka v ŠAKALÍCH LÉTECH a nejnověji Catherin ve VZPOMÍNKÁCH NA VODĚ. Nedávno se objevila na scéně pražského divadla ABC v roli Jany Eyrové.

Catherine von Heidenstam

Některé situace si nevymyslíte. Překvapila mě nabídka Její Excelence švédské velvyslankyně Catherine von Heidenstam, že mě z koncertu v Pardubicích vezme do Prahy. Při cestě saabem se švédskou vlaječkou se se mnou paní velvyslankyně se smíchem a bez zábran bavila o všem možném včetně názoru na plastické operace a také o tom, jak se ve Švédsku tyká téměř každému kromě krále.

Český mladý design boduje ve světě

Retro eko auto, eko houpací křeslo s lampičkou nebo jachta na solární pohon – to jsou české designové návrhy, které v poslední době okouzlily nejen u nás, ale i za hranicemi. Zasloužilo se o to studio NOVAGUE, které založil designér Petr Novák. Parta mladých lidí, kteří spolu pracují teprve rok, se specializuje na „product design“ – a evidentně vsadili na správnou kartu. Jejich nápady už zaujaly špičkové světové návrháře od New Yorku po Sydney.

Výtržník i dobrodruh Leonardo DiCaprio

Když v roce 1994 přijel na karlovarský festival, nepronásledovaly ho davy pubertálních fanynek ani smečky bulvárních fotografů. Tenkrát mu bylo necelých dvacet a budil dojem rozjíveného kluka, který vypadá mladší, než doopravdy je. Z jeho návštěvy si vybavuji jen to, že si pochutnával na zmrzlině. Dodnes si však vzpomínám na jeho famózní výkon ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA? Leonardo DiCaprio v něm předvedl, že pro role vykolejených mladíků měl talent od Boha.

JOSEF ŠKVORECKÝ PĚTAOSMDESÁTILETÝ

Dne 27. září oslavil své pětaosmdesáté narozeniny spisovatel Josef Škvorecký. Muž, který vydáním své prvotiny ZBABĚLCI v roce 1958 změnil dějiny české literatury. Škvoreckého život je natolik bohatý, že by vydal na rozsáhlé literární dílo – spisovatel ostatně „román svého života“ psal po dlouhá léta formou autobiografických próz vyprávěných jeho literárním alter egem – náchodským „páskem“ jménem Danny Smiřický. Čtenář s ním může prožívat nejen období jeho dospívání v době nacistické okupace (PRIMA SEZÓNA), květnovou revoluci (ZBABĚLCI), atmosféru po „vítězném únoru“ (KONEC NYLONOVÉHO VĚKU), vojenskou službu v komunistické armádě (TANKOVÝ PRAPOR) či nepodařený pokus o „socialismus s lidskou tváří“ v roce 1968 (MIRÁKL), ale i nelehký život exulanta (PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ) či dokonce zklamání z polistopadového vývoje (DVĚ VRAŽDY V MÉM DVOJÍM ŽIVOTĚ). Co však z takto rozmanitého života a rozsáhlého díla připomenout k úctyhodnému jubileu? Vždyť o Josefu Škvoreckém byly již popsány stohy papíru a jeho jméno již dávno vstoupilo do učebnic…

MARTIN PÍSAŘÍK

Vytáhl si v životě šťastný los

Smíšek, bouřlivák, někdy zmatkář, smolař a jindy křehký a citlivý herec, takový je Martin Písařík (1979). Vidět ho můžeme na jevišti divadla ABC nebo v televizním seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ. Odzbrojuje diváka zasněnou úsměvností, stejně jako dynamickým projevem, pohybovým nadáním i zpíváním při kytaře. Spolehlivě upoutá, pobaví a rozesměje.

Jaakov Levy

Ve strachu se žít nedá

Izraelský velvyslanec Jaakov Levy je vstřícný a povídavý muž. Tedy do chvíle, než některou otázkou narazíte na zeď diplomatického mlčení či mlžení. Naštěstí má natolik pestrý život, že je o čem mluvit i bez hrozby diplomatického skandálu.

Jste v Česku rok a půl. Pamatujete, co vás po příjezdu nejvíc mile či nemile překvapilo?Jen čeština. Nečekal jsem, že je to tak těžký jazyk, skutečně. Ale učím se.

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum