XANTYPA - Osobnosti

JAN RÉVAI: Chtěl bych umět lítat…

Seděli jsme proti sobě v mexické restauraci a vybírali si z jídelního lístku. Já své soustředění tříštila mezi nabídku salátů a polohu své židle nepříjemně situované zády všemu dění. Honza Révai vybíral ze stejné nabídky a současně řešil zásadní otázku: O čem si budeme povídat? Nervózně jsem se ošila, kdykoliv mi za zády proběhl číšník. Objednali jsme si. Honza se zřejmou jasnou vizí povídá: „Víte, já se nechci pořád otáčet. Chci se dívat dopředu.“ A já, paličatě soustředěná na svou blbou židli, jsem s úlevou šťastně nadskočila: „Chcete si přesednut?“ V další vteřině mi došlo, že Honza nemluví o tom, jak sedí, ale o tématu hovoru. Nechce se vracet k REBELŮM a starým hříchům, za něž v mládí okusil kriminál. Chvilku mě pobaveně pozoroval a pak povídá: „Že vy jste blondýna?“ Uhladila jsem si svůj modročerný přeliv a přiznala barvu. „Jo.“ A tak jsme se zasmáli a pak se společně dívali dopředu. Na bezvýznamnou židli jsem přitom úplně zapomněla.

JAM SESSION S JAKUBEM TŘASÁKEM

Když jsem Jakuba potkala poprvé, byl dětskou hvězdičkou. Podruhé mne s ním svedla náhoda, když můj šestnáctiletý syn hledal učitele houslí. Jakub se jím na rok stal. Pak ale odjel studovat do USA. Tenhle rozhovor po dalším roce a půl je už jen přirozeným vyústěním našich (ne)náhodných setkávání.

DOKONALÝ SVĚT

Možná, že existuje jen virtuálně. Tedy ve filmu, v televizi, ve světě fantazie. Možná stačí zavřít oči – a lze si „dokonalý svět“ představit. No, hodně záleží na tom, čemu říkáme „dokonalý“. Režisér Clint Eastwood vytvořil obraz dokonalého světa ve svém stejnojmenném filmu (A PERFECT WORLD, 1993) a tenhle snímek s Kevinem Costnerem a T. J. Lowtherem si získal obdiv diváků na celém světě. Ale to je už dávno. Současný „dokonalý svět“ v českém televizním pojetí je o něčem jiném než o silném přátelském poutu dospělého muže a dítěte. Divákům nabídne prostředí redakce módního časopisu.

Dobrý člověk ještě žije – Duše spřízněná

Představuji si, že jsme na tom po ránu skoro všichni stejně. Po probuzení si rovnáme mysl do pozitivna – dnes budeme hodní, laskaví, usměvaví, nápomocní. Z českých sprch se line zpěv, u snídaně se konverzuje, plánuje společný večer.

CESTY DANY MORÁVKOVÉ

CESTY DANY MORÁVKOVÉ

herečka

Na sjednanou schůzku přišla včas. Třebaže ji ještě čekalo divadelní představení, působila mile, přívětivě a z její drobné bytosti vyzařovala neskrývaná energičnost a vitalita. Jistě, přesnost sluší královnám, navíc o mladé a půvabné ženě, která svůj nesporný herecký talent opakovaně prokázala, se všeobecně ví, že je velmi precizní a – jak se v Čechách říká – „pintlich“. Do rozhovoru jsem nevkročil zrovna nejšťastněji; a třebaže jsem úvodní poklonu vyslovil opravdu z nejhlubšího přesvědčení, viditelně jsem ji zaskočil.

Doris Day

Staré paní Kappelhoffové bude záhy 85 let a na kalifornském ranči se nejspíše věnuje své Lize na ochranu zvířat, s níž jí pomáhal její někdejší herecký partner Ronald Reagan a další prezidenti – Clinton a Bush. Jistě však ráda vzpomíná na dobu, kdy jako vynikající zpěvačka a nesmírně populární herečka a tanečnice stála na samém vrcholu amerického showbyznysu. Tehdy si říkala Doris Day.

Jan Hřebejk

Režisér, jehož filmy jsou událostí

Mohlo by se zdát, že snadněji se vyráběly filmy v minulém režimu. Musel se plnit plán a často se stávalo, že nebylo dost scénářů, což poskytovalo mnoho příležitostí. Hlavním ukazatelem bylo, zda připravovaný film je ideologicky nezávadný. Všichni jsme byli přesvědčeni, že šuplíky scenáristů jsou přeplněny vynikajícími díly, která nedostala šanci, aby byla natočena. Mnohé překvapilo, že se žádné takové scénáře po roce 1989 neobjevily. Zato se objevili mladí tvůrci, kteří natáčeli výborné filmy.

JAROSLAV DIETL

FILMOVÝ AUTOR

Starší televizní diváci nemohou zapomenout na tvůrce velmi sledovaných inscenací, soutěžních a zábavných pořadů, včetně úspěšných SILVESTRŮ uváděných Vladimírem Menšíkem, a především seriálů. Ale Jaroslav Dietl, jehož nedožité osmdesáté narozeniny si připomínáme 22. května letošního roku, byl trojjediný: působil rovněž jako autor divadelních her (napsal jich přes půl stovky!) a filmový scenárista.

LUCIE PERNETOVÁ

V DIVADLE JAKO VE SNU

Je až k neuvěření, že ta něžná, křehká, niterná tmavovláska Bess, spoutaná ve hře PROLOMIT VLNY vztahem lásky a oběti, je v reálném životě veselá, činorodá, plná zájmů. Lucie Pernetová ztvárňuje dívčí postavy na prknech divadel ABC a Rokoko.

Mariusz Szczygieł

David Černý fascinuje Poláky

Kniha polského novináře Mariusze Szczygieła GOTTLAND zpracovává překvapivým způsobem příběhy z našich nedávných dějin. Zaznamenala velký ohlas i u nás. Brzy byla beznadějně vyprodaná. V těchto dnech vychází znovu.

MARJANE SATRAPI

PERSEPOLIS JE MOJE ODPOVĚĎ

Děj odehrávající se v exotické zemi je v literatuře sázka na jistotu. Marjane Satrapi však vypráví svůj vlastní příběh, slovem i obrazem a navíc se nebojí použít perspektivy dětského vypravěče. Nejen že popisuje události islámské revoluce a války Íránu s Irákem, ale nechává nás nahlédnout do intimního prostředí rodiny v zemi, která je pro velkou část světa uzavřená. A kdo by odolal nakouknout klíčovou dírkou…

MICHAELA OCHOTSKÁ

Budoucí diplomatka nebo herečka?

Do Prahy z Bruntálu přišla v sedmnácti, kdy ještě studovala ekonomickou školu, hlavně kvůli tomu, aby mohla pravidelně navštěvovat studio Perfekt Dance, protože závodně tancovala a hodně ji to, stejně jako gymnastika bavilo. Jenže místo přijímaček třeba na konzervatoř, zvolila docela jinou školu, protože zjistila, že ji vlastně víc než tancování zajímá ekonomie, naše a zahraniční politika a jazyky. Metropolitní univerzita zahraničních vztahů se zaměřením na diplomacii, angličtina, němčina, francouzština, španělština, ruština jsou mezi jejími zájmy na prvním místě, jenže…

Mozek s duší Cyrila Höschla

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

Petra Němcová trenérka katarských princezen

Drobná tmavovláska vypadá jako docela obyčejná třicátnice. Snad jen podle kalhotového kostýmu byste ji zařadili „někam“ mezi manažery. Na to, že řídí čtyřhvězdičkový hotel a že učila tenis členky katarské královské rodiny, Petra Němcová rozhodně nevypadá. Když s ní cloumala puberta, určitě v takovou budoucnost nevěřili ani její rodiče.

JAN PALACH

JAN PALACH

chtěl probudit národ z letargie

Petr Blažek strávil uplynulý rok pátráním po nových skutečnostech týkajících se Jana Palacha i jeho sebeobětování. Prostudoval dosud nepublikovaný vyšetřovací spis Veřejné bezpečnosti, v němž jsou mimo jiné zaznamenány podrobné výpovědi svědků, kteří Palachovo sebeupálení viděli. Měl v ruce Palachův index i jeho poslední dopis.

MAGDALÉNA BOROVÁ

MAGDALÉNA BOROVÁ

pěvkyně

Je jednou ze dvou nejmladších členek činohry Národního divadla a má už na kontě pěknou řádku inscenací. Tou poslední je MIKVE Hadar Galronové (role Tehily, v režii Michala Dočekala), a chystá se na Zeyerovu MAHULENU (v režii J. A. Pitínského).

ŠTĚPÁN MAREŠ

ŠTĚPÁN MAREŠ

o paroubkovi, zeleném raulovi a politické cenzuře

Karikaturista Štěpán Mareš přišel ke mně domů. Se šesti třetinkami piva v krásném vánočním balení. Já byla nemocná, tak jsem si dala čaj. Štěpán můj dárek statečně vypil sám. Natolik jsme se zamotali do povídání o politicích, že jsem se ho nestihla ptát na jeho obrazy.

JIŘÍ PAVLICA

JIŘÍ PAVLICA

folklorní hudebník

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

ŘEDITEL PICASSOVA MUZEA

ŘEDITEL PICASSOVA MUZEA

stal jsem se picassem

Když se ředitel Picassova muzea v Barceloně loni v létě rozhodl odmítat požadavky cestovních kanceláří na rychlé prohlídky, musel s ním v duchu souhlasit každý, kdo má alespoň základní představu o významu a rozsahu umělcovy tvorby. Vedle muzeí ve Španělsku a Francii dominuje všem prestižním sbírkám moderního umění a jeho díly se pyšní i soukromí sběratelé. Dvacet minut na Picassa prostě nestačí, a to ani na jeho současné, byť i jen komorní výstavě pražské Národní galerie.

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic