XANTYPA - Osobnosti

NATAŠA BURGER

Hlavně se netrápit

V Praze prý potkala nejdůležitější lidi svého života. Pomohli jí objevit v sobě smysl pro komiku a vlohy k herecké improvizaci. Našla se v autorském divadle, o němž říká, že se jí osvědčilo jako dobrá psychoterapie. Hraje, aby se naladila na sebe sama a našla radost i ve všedních stereotypech.

ALICE NELLIS

Jde do filmu jako do života

Alice Nellis je krásná a inteligentní žena. A velmi talentovaná. Což je v profesi režisérské z mužského pohledu vyloučeno. Alice na to odpovídá svými úspěšnými filmy. Zatím je vytvářela pouze podle vlastních scénářů (ENE BENE, VÝLET, TAJNOSTI), posledním z nich je právě dotočený film MAMAS AND PAPAS. Historický film LIDICE, který připravuje, je jejím prvním podle scénáře, který nenapsala sama. Kromě toho je režisérkou několika inscenací uváděných na pražských jevištích. Naše povídání s Alicí Nellis se protáhlo na několik hodin. Kromě dokončeného i připravovaného filmu a „jejích“ hereček jsme probraly lecjaká další témata.Právě jste dotočila film MAMAS & PAPAS. O čem je?
Jsou to souběžně vyprávěné příběhy párů, které v zlomové chvíli svého života řeší otázku rodičovství – chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného. A spoje mezi příběhy, mezi různými světy a různými podobami téhož, vyjadřují absurditu daných situací. Zatímco jedna žena zvažuje možnost dát dítě k adopci a myslí si, že její problém by vyřešil dostatek peněz, jiná žena, která své dítě ztratila, ví, že peníze neznamenají nic. Jeden pár se zoufale snaží o dítě, pak se rozhodne pro adopci, jiný směřuje k interrupci, přičemž oba věří, že si tím zachrání budoucnost.
 

Dobro, zlo a růžové kolo makroekonomického stratéga

TOMÁŠE SEDLÁČKA

Moji žádost o rozhovor trochu odsunul, aspoň jsem měla možnost pročíst si jeho knížku EKONOMIE DOBRA A ZLA,po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Pak mě pozval na dopolední mátový čaj do malostranské kavárny a než jsem přišla, už měl s fotografem Filipem Habartem domluveno, že se na obálce Xantypy bude blýskat jeho oblíbené a zároveň čerstvě přestříkané e-kolo: na růžovo. V žertu jsem podotkla, že by mohl brnknout Davidovi Černému, jestli mu náhodou nezbylo trochu růžové barvy ze smíchovského tanku, což k mému údivu neprodleně učinil a ke spolupráci na dokončení růžovém postřiku ho ani nemusel dlouze přemlouvat.V knížce máte zajímavou pasáž o kreativitě a hravosti a přebytcích.
Říkáte,že nám už nejde o přežití, ale o zábavu. To myslíte vážně ?
Komupak jde dnes o holé přežití? To dnes neřeší nikdo, spíš řešíme to, kde budeme nakupovat, kde koupíme zábavu, jde o to se bavit a dobře žít. Být v "pohodě". Čím je společnost etablovanější, čím víc se cítíme v bezpečí, tím větší bude poptávka po umělohmotné zábavě, o níž víme, že není reálná. Vždycky tady byly hry, víno, ženy a zpěv, teď se ale z toho stává dominanta v naší společnosti. Film je fikce, my víme, že to není pravda. Sledujete ho přece vždycky najedená nebo s popkornem a kolou v ruce a nusíte mít pocit bezpečí. Přesto, že ten film je o nějakém druhu utrpení nebo strádání, o hladu, o bolesti. Na to se můžete dívat jen tehdy, kdy vám nic takového nehrozí. Kdyby se to dělo ve skutečnosti, tak bychom utíkali..ale my sedíme a díváme se na to
 

Richard Belcredi

Zprávy Svobodné Evropy připravoval pan hrabě

Potomek Přemyslovců Richard Belcredi vyrůstal na zámku v Brně-Líšni a snil o tom, že bude právníkem. Zabránil mu v tom komunistický puč v únoru 1948. Nezbylo než emigrovat. Na svoji vlast ale nezapomněl. Třicet let pracoval jako redaktor rádia Svobodná Evropa, později organizoval s Pavlem Tigridem pomoc disidentům a vedl sdružení emigrantů Opus bonum, kde mimo jiné vydával knihy v ČSSR zakázaných autorů. V roce 1997 byl za to oceněn Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Dnes žije Richard Belcredi na zámku v Brodku u Prostějova, který v roce 1992 restituoval.

S nadhledem v bouřích života

KVĚTA FIALOVÁ

Hvězda nejen Městských divadel pražských, kde působí už padesát roků, Květa Fialová. Narozena před osmdesáti lety, i ve svém věku krásná. Od listopadu prochází na scéně Rokoka svým uměleckým i lidským životem v komorním benefičním večeru FIALOVÉ KVĚTY ŠTĚSTÍ.

HLUBOKÝ PODZIM ZUZANY KRONEROVÉ

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

WENDY LUERS

Lidi lze nakazit optimismem a přesvědčit je, že všechno dokážou

Wendy Luers má Čechy ráda, přesto (nebo možná právě proto), že nemá ani kapku slovanské krve, jak sama říká. Komunistické Československo poznala coby manželka tehdejšího amerického velvyslance Billa Luerse a na jejich výrazné tříleté působení se dodnes vzpomíná jako na éru Luersových. Pár týdnů po sametové revoluci založila v Praze Nadaci pro občanskou společnost, která realizovala mnoho významných projektů. Wendy Luers je spoluzakladatelkou a předsedkyní Projektu Spravedlnost v transformačním období. Její muž Bill W. Luers byl po návratu z Prahy patnáct let prezidentem Metropolitního muzea v New Yorku. Společně vychovali šest dětí a mají devět vnoučat. S energickou Američankou jsem si povídala v jejich útulném bytě na newyorské 51. ulici, plném knih a rámečků s fotografiemi rodiny a českých disidentů.

Můj přítel Karel Zeman

Mnozí moji vrstevníci by si přáli být mladší. Ale já jsem vděčná za svůj věk, protože dřívější datum narození mi umožnilo seznámit se a spřátelit s lidmi, kteří jsou dnes historickými osobnostmi. V encyklopediích se dočtete, co vytvořili a jaká dostali ocenění. Ale už jen vzpomínky jejich blízkých vám o nich mohou sdělit něco skutečně zajímavého.

Brad Pitt

Zmoudření věčného teenagera

V Tarantinově novince HANEBNÝ PANCHARTI (2008) exceluje v roli exota na hraně buranského drsňáka a ulítlého klauna. Jeho poručík Aldo Raine šéfuje židovskému komandu, které v okupované Francii brutálně masakruje dopadené nacisty. Když pak v pařížském kině proniká mezi nacistické pohlaváry, snaží se předstírat, že je italský herec. Mluví ale s tak nápadným americkým přízvukem, že svému protihráči začne být okamžitě podezřelý…Brad Pitt v této originální skládance vytvořil razantní karikaturu samorostlých desperátů i kurážných partyzánů. Parodoval Marlona Branda z mafiánské ságy KMOTR i své vlastní postavy pohledných dobrodruhů. Ve finále se projeví jako obdivuhodně rázný mstitel. Vyřezaným háknkrajcem ocejchuje uhlazeného padoucha, který měl na svědomí stovky Židů a za slib beztrestnosti přešel na stranu protivníka.
Jinou vděčnou karikaturu vystřihl ve špionážní frašce PO PŘEČTENÍ SPALTE (2008) od bratrů Coenových. Hrál v ní namakaného mamlase z fitcentra, který spolu se svou kolegyní začne vydírat bývalého agenta CIA. Jeho Chad má ale smůlu: troufne si na příliš vysokou hru, v níž proti skutečným vlčákům nemůže obstát. A jeden z dalších aktérů tohoto panoptika ignorantů ho náhodou odstřelí jako obtížný hmyz.

Ginger Rogers

patřila do starého dobrého Hollywoodu...

Dosáhla svého cíle, stala se majitelkou Oscara za nejlepší herecký výkon. Ale již dříve získala mnohem významnější ocenění. Když diváci na filmovém plátně ve třicátých letech sledovali ty jednoduché, úsměvné příběhy, nemohli se dočkat okamžiku, kdy na parketu vypuknou taneční kreace dvojice Ginger a Fred. Není se co divit. Fred Astaire je nepřekonatelný taneční král, Ginger Rogers pak jedním z největších miláčků obecenstva v historii filmu.

Dušan Šimko

spisovatel

Dušan Šimko, spisovatel, publicista a univerzitní docent působící od roku 1968 ve švýcarské Basileji, se letos v květnu představil pražskému publiku. Na knižním veletrhu Svět knihy 2009 uvedl svůj nový román GUBBIO – KNIHA UDAVAČŮ a v Lichtenštejnském paláci představil svůj úspěšný román ESTERHÁZYHO LOKAJ, který se po svém prvním vydání před devíti roky na Slovensku konečně dočkal – po maďarském a německém překladu – i české verze. A čtenáři mají nyní možnost přečíst si v češtině i Šimkovu sbírku povídek MARATON JUANA ZABALY.

Lidský hlas Zuzany Bydžovské

LIDSKÝ HLAS, jedno z neslavnějších děl světového divadla z pera francouzského velikána, básníka, malíře, filmaře a vizionáře Jeana Cocteaua, odehrálo již mnoho velkých hereček na celém světě. U nás – po Jaroslavě Adamové – Zuzana Bydžovská, dvojnásobná držitelka Českého lva. V pražské Černé labuti vstoupíte do pokoje, kde dychtivá žena čeká, až zazvoní telefon a vede rozhovor s milovanou bytostí… Zuzana Bydžovská se sluchátkem na uchu vytváří sólo herecký koncert už sedm let a Černá labuť je stále nabitá…
Pro svoji úplně první spolupráci s herečkou Zuzanou Bydžovskou sáhla režisérka Alice Nellis po Cocteauově Lidském hlasu. Dále ji obsadila do svých dalších inscenací PERFEKT DAY (Divadlo Na zábradlí), KDYŽ TANČILA a CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI (Divadlo bez zábradlí), a také do filmů MAMAS AND PAPAS a LIDICE.připravila Michaela Gübelová, foto Martin Poš

Filip Tomsa

herec

Skáče padákem, leze po skalách, potápí se, jezdí na koni a střílí. V roce 2001 se dokonce stal dorosteneckým mistrem republiky v libovolné pistoli na šedesát ran. K adrenalinovým sportům nedávno přidal poklidný golf, kterému se musel věnovat i kvůli své nejnovější roli ve filmu VENI, VIDI, VICI. „Golf bych jednou rád hrál stejně dobře jako můj hrdina. Absolvoval jsem tréninky s renomovanými trenéry, kteří se snažili vylepšit můj švih a zapracovat na tom, aby golf v mém podání vypadal profesionálně, ale pravdou je, že v záběrech, v nichž mají diváci uvěřit, že to opravdu umím, jsem měl dublera,“ přiznává herec pražského Divadla na Vinohradech Filip Tomsa.

Tomáš Verner

Král ledové arény

S našim úspěšným krasobruslařem jsem si povídal v kavárně Slavii. Je to sympatický, skromný a přemýšlivý mladý muž, což – jak doufám – se pozná i z našeho rozhovoru. Moje maminka učitelka by určitě řekla, že je také dobře vychovaný. Kupodivu nejšťastnějším dnem v jeho kariéře není ten, kdy se stal evropským šampiónem, ale jiný, rovněž historický: „Když jsem poprvé okusil, jaké to je úspěšně zdolat čtverný skok.“

Lucie Výborná

Cesta od příběhu k příběhu

Znáte ty adrenalinové úkoly, kterými černokněžníci v pohádkách ničí prince. Za devatero horami leží na dně jezera prsten, když ho najdeš a křísneš jím na vrcholku hory nejvyšší o lunu, vysvobodíš zakletou princeznu a bude tvá. Většina dnešních mužů-princů by se patrně musela princezny a výhodného sňatku vzdát, protože by zkrátka úkoly nesplnili. Lucie Výborná by si ovšem svého prince vysvobodila bez mrknutí oka. Za devatero hor by dofrčela na motorce, v poledne by se potopila do vod jezera a vpodvečer chutě zlezla tu horu hor, aby prstenem křísla nejen o lunu, ale i o pár nejzářivějších hvězd, protože když už je novinářka jednou na vrcholu, proč toho nevyužít. Pak by si vyfotila toho svého vysvobozeného, a hned druhý den by o tom na Radiožurnálu odvysílala senzační reportáž, doplněnou nekonvenčním rozhovorem s černokněžníkem.

JAN ZEMAN A ČESKÉ SRDCE

Anatomicky vzato, srdce vypadá jako obyčejný sval. Zhruba dvanáct centimetrů dlouhý, necelých deset široký, váha od pětadvaceti do pětatřiceti deka. Jinak je to ale zcela fascinující orgán. Za jediný den dvě neúnavné sériově spojené pumpy, pravá pro plicní oběh a levá pro tělový oběh, přečerpají několik hektolitrů krve a vykonají přes sto tisíc stahů. Pracovité tedy srdce bezesporu je. V ruce doktora vypadá docela obyčejně. V dlani primáře Jana Zemana z oddělení funkční diagnostiky Fakultní nemocnice Na Bulovce snad ještě obyčejněji. Protože pan primář má zkrátka srdce v náplni své práce…

JANA PLODKOVÁ

BAVÍ MĚ DĚLAT VŠECHNO VELKÝ

Vyrůstaly jsme ve stejném městě. S její o sedm let starší sestrou Broňou jsem se na střední škole kamarádila. Malou Janu si nepamatuju. Pak režisér J. A. Pitínský napsal z mých rozhovorů divadelní hru s názvem RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY. Hrát mě měla jakási Plodková. Když jsem přijela do brněnského HaDivadla na čtenou zkoušku, strnula jsem. Proti mně stála holka neskutečně podobná mé dávné kamarádce z Jičína. Byla to Jana. Křehké stvoření s obrovským hereckým talentem, do něhož na baru lítá klidně jedna zelená za druhou. Nyní Janu katapultoval na její zatím nejvyšší vrchol film PROTEKTOR.Neumím si představit, že bych jako malá holka v Jičíně prohlásila, že chci být herečkou. Asi by si každý v mém okolí ťukal na čelo. S jakými reakcemi ses setkávala ty?
Já jsem o tom začala přemýšlet už na základce. Tehdy jsem se setkala s typickou reakcí maloměsta. Učitelka mi řekla: „No, holka, tak to je hezký, že se na to takhle chystáš, ale na tu školu se dostane jen pár vyvolených. No zkus to, ale radši si dej přihlášky i na jiné školy.“
 

TOMÁŠ MATONOHA

Nevěřím nikomu z politiků

Tomáš Matonoha je originál. Nezapadá do škatulek a průměrnost nemá rád. O tom, jak to tady funguje dvacet let po revoluci, co ho štve a jak k tomu přistupuje, jsme si s komikem, hercem, moderátorem a nově také divadelním producentem povídali nad porcí párků v kavárně Savoy.Proč si myslíte, že jsme to místo vysněné moderní demokracie dotáhli spíš na její parodii?
Nemám pocit, že by nám nějaká postkomunistická země mohla jít příkladem. Myslím si, že je to problém celého bloku – byl čtyřicet let pod vlivem určitého systému, který já považuju za zrůdný. To vedlo k devalvaci morálních hodnot, i když na vlajce máme vyšito, že Pravda vítězí. Tento systém nedává bohužel možnost, aby kvalitní, charakterní lidé dostali odpovědnost. Když někdo přijde s ideály, tak podle mého názoru nemá šanci a nemůže uspět.
Nemyslím si, že by v západní Evropě nebo jiných vyspělých zemích korupce neexistovala. Ale když se vysoce postavený politik prokazatelně zdiskredituje, tak okamžitě odchází. A tady se po kauzách v 90. letech stalo určitou normou, že pokud někdo není vyloženě odsouzený, tak pokračuje.

DVACET LET PO LISTOPADU

ANKETA

Vážíme si dostatečně demokracie a svobody? A vůbec všeho, co jsme získali v listopadu 1989? Uvědomujeme si, co vše se v našich životech změnilo nebo rychle zapomínáme? Dvacáté výročí „sametové revoluce“ je pro zamyšlení ideální příležitostí. Požádali jsme několik osobností o odpovědi na následující otázky.
1) Pamatujete si, co jste dělal/a 17. listopadu 1989?
2) Jak vám „sametová revoluce“ změnila život?
3) Jakými nejzásadnějšími změnami podle vás prošla naše společnost v období uplynulých dvaceti let?
4) A co bylo podle vás zásadní chybou uplynulých dvaceti let?
5) Co byste přál nejen sobě, ale i celé naší zemi do nadcházejících dvaceti let? VÁCLAV HAVEL, v roce 1989 disident, nyní dramatik a bývalý československý a český prezident
17. listopad 1989 jsem strávil na chalupě na Hrádečku, aby se má pražská přítomnost nestala záminkou k zásahu proti opozici, ale do Prahy jsem se vrátil ihned poté, co jsem se ze zahraničního vysílání dozvěděl o brutálním policejním zásahu proti studentům na Národní třídě. Co následovalo, bylo podrobně zachyceno v knihách a filmových dokumentech: založení Občanského fóra, mohutné manifestace proti komunistické moci v Československu, její pád i zhroucení celého bipolárního rozdělení světa. Byla to doba všeobecné euforie a nadějí a já jsem vděčný osudu za to, že jsem mohl být přímým účastníkem tehdejších světodějných změn.

Dělám jenom to, co se dá zvládnout

Josef Mašín

S Josefem Mašínem jsem se sešel v hotelu v Mnichově. Celé odpoledne lilo a pěší zónou se valily prudké potůčky špinavé vody. Mašín jen několik hodin předtím přiletěl z Kalifornie na dvoutýdenní pracovní cestu po Evropě. Podniká v několika různých oborech, ale poslední dobou se zaměřuje hlavně na prodej a nová uplatnění svého mikročipu Trovan, kterým eviduje všechno možné, od lososů v Jižní Americe, až po systémy proti krádežím aut.V recepci hotelu si mě vyzvedl v džínách, teniskách a tmavočerveném golfovém tričku. Ve věku sedmasedmdesáti let, kdy jeho průměrní vrstevníci jsou na věčnosti a ti nadprůměrní na penzi, působil mladistvým dojmem. Má husté, nakrátko ostříhané, šedivé vlasy, svalnatou postavu a z paměti lehce loví podrobnosti dávných událostí a jména jejich účastníků.

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
schieleartcentrum