XANTYPA - Osobnosti

MARTIN PÍSAŘÍK

Vytáhl si v životě šťastný los

Smíšek, bouřlivák, někdy zmatkář, smolař a jindy křehký a citlivý herec, takový je Martin Písařík (1979). Vidět ho můžeme na jevišti divadla ABC nebo v televizním seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ. Odzbrojuje diváka zasněnou úsměvností, stejně jako dynamickým projevem, pohybovým nadáním i zpíváním při kytaře. Spolehlivě upoutá, pobaví a rozesměje.

Jaakov Levy

Ve strachu se žít nedá

Izraelský velvyslanec Jaakov Levy je vstřícný a povídavý muž. Tedy do chvíle, než některou otázkou narazíte na zeď diplomatického mlčení či mlžení. Naštěstí má natolik pestrý život, že je o čem mluvit i bez hrozby diplomatického skandálu.

Jste v Česku rok a půl. Pamatujete, co vás po příjezdu nejvíc mile či nemile překvapilo?Jen čeština. Nečekal jsem, že je to tak těžký jazyk, skutečně. Ale učím se.

Lubomír Kaválek

Na špičce světového šachu

Lubomírovi bylo devatenáct, když v roce 1962 poprvé vyhrál šachové mistrovství Československa. Ač se nikdo mladší dodnes mistrem republiky nestal, do Světové síně šachové slávy uvedli Kaválka v roce 2001 spíš kvůli tomu, co dokázal později v Americe. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil stabilně do první desítky světových šachistů, pravidelně vyhrával americká mistrovství a na šachových olympiádách dovedl americký tým k zisku jedné zlaté a pěti bronzových medailí. Tím však jeho přínos královské hře pouze začíná: jako sekundant pomohl legendárnímu Bobbymu Fisherovi k titulu mistra světa v roce 1972, jako trenér dovedl Angličana Nigela Shorta jen o příčku níže, jako teoretik vydal o šachách pět knih, jako novinář píše každý týden sloupek do prestižních novin Washington Post…

Dorovnaný vztah Ivy Janžurové

Maminka vstala z postele a šla si uvařit čaj. Měl být heřmánkový. Uprostřed kuchyně pocítila silný tlak, zůstala stát a volala na svého muže. Iva se narodila tátovi přímo do rukou. Pospíchala na svět. Jakoby věděla, že se taky vůbec nemusela narodit, protože rodiče o této variantě velmi vážně uvažovali. Měli už dva syny a mamince bylo čtyřicet. Ale co kdyby se náhodou narodila holčička? To se k jejich radosti také stalo a Iva nakonec ani nebyla jejich dítětem posledním. Chlapeček Josef ovšem zemřel v porodnici. To období prožívala maminka nesmírně těžce a byla velice nešťastná. Lékař si s ní vyprávěl a ptal se jí, co dělala jako malá. Maminka vzpomínala, jak ráda malovala a on ji přiměl, aby se ke své zálibě vrátila. Poslechla, a od té chvíle začínaly Iviny prázdniny odjezdem maminky do malířských kurzů. Iva byla pověřena zastoupit ji v rodině, měla na starosti králíky, naučila se sekat srpem a kosou a pocit zodpovědnosti jí dělal dobře. Ten pocit uspokojení z naplněné zodpovědnosti v ní zůstal dodnes. Maminka malovala každý den až do konce svého života. Odvezli ji k rybníku, posadili na její oblíbené místo, zasadili obrázek do stojanu, a ona byla šťastná. Dělala si legraci, že až umře, díky jejím výkresům vyhrají sběr papíru. Byla to vášeň, jejíž stopy nalézali po celém bytě. Měla potíže s rovnováhou, a tak stopy jejích dlaní od barev mapovaly všechny její kroky.

ORFEUS A EURYDIKA a ČERNÍ MYSLIVCI

NEDOKONČENÉ FILMY

V létech, kdy na našich hliníkových mincích byl nápis Protektorat Böhmen und Mähren, existovaly zpočátku ještě české podniky; jeden sídlil ve Štěpánské ulici č. 33 v Praze a jmenoval se AFIT (Ateliér filmového triku), ale i ten byl brzy „převzat do péče“ německých společností. Dostal ovšem německy mluvícího šéfa. Prý to nebyl žádný „fašoun“, ten pan Dillenz, vídeňský rodák, který ale nevěděl o filmu – natož o trikovém – nic. Ale jakýmsi řízením osudu (nebo své paní, operní pěvkyně) žil v domnění, že trikový film má hodně společného s operou, jsou tam přece různé proměny dekorací a záměny hlasů a zpěváků – nebo ne?

HANA PREINHAELTEROVÁ

MÝCH SEDM PEREL

Když před více než třiceti lety vyšla její knížka MOJE BENGÁLSKÉ PŘÍTELKYNĚ, vyvolala obrovský ohlas. Byla šedivá „normalizace“ a ona psala neodolatelným způsobem o barevné Indii, kterou měla na konci šedesátých let možnost poznat. Knih pak vydala ještě několik a z bengálštiny přeložila řadu povídek. Hana Preinhaelterová má neobyčejný dar popularizovat svůj obor a nadchnout pro něj ostatní. Vychovala řadu studentů, kterým můžeme jen závidět, že měli takovou učitelku.

Pavla Frýdlová

Sběratelka lidských příběhů

Na pultech knihkupectví se nedávno objevila kniha ŽENY ODJINUD. Je to čtvrtý svazek knižní řady, která se věnuje životním osudům žen různých generací s různými zkušenostmi. Autorkou těchto zpovědí je dramaturgyně, publicistka, filmařka, překladatelka a především žena, která umí naslouchat – Pavla Frýdlová.
Co vás motivuje ke sběru vzpomínek? Chcete uchovat příběhy pro historii, nebo jde o respekt k jednotlivým lidem?

Pavla Frýdlová

Sběratelka lidských příběhů

Na pultech knihkupectví se nedávno objevila kniha ŽENY ODJINUD. Je to čtvrtý svazek knižní řady, která se věnuje životním osudům žen různých generací s různými zkušenostmi. Autorkou těchto zpovědí je dramaturgyně, publicistka, filmařka, překladatelka a především žena, která umí naslouchat – Pavla Frýdlová.
Co vás motivuje ke sběru vzpomínek? Chcete uchovat příběhy pro historii, nebo jde o respekt k jednotlivým lidem?

PATRIK ELIÁŠ

HOKEJ HRAJI SRDCEM

Má za sebou parádní sezonu plnou rekordů v nejslavnější hokejové lize světa, v NHL. A před sebou sezonu, v níž má všechny předpoklady překonat i další rekordní mety.Patrik Eliáš, vynikající útočník New Jersey Devils, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu z let 2000 a 2003. Nejproduktivnější český hráč v NHL v sezoně 2008/2009 a zároveň i nejlepší střelec mezi svými krajany. Vítěz letošní ankety o nejlepšího českého hokejistu Zlatá hokejka. A také výjimečný člověk s hlubokým sociálním cítěním, který je již čtvrtým rokem velvyslancem dobré vůle Českého výboru pro UNICEF.

Daniel Dvořák

Scénograf

Daniel Dvořák je akademický architekt, scénograf a ředitel Národního divadla v Brně. Sešli jsme se ve Slavii, pan ředitel přijel z Brna a postupně přesedal od stolku ke stolku; na celé odpoledne měl rozfázovaná pracovní setkání. Usměvavý workoholik, formuluje přesně, vzdělanecky, nádherně spisovnou češtinou.

Daniel Dvořák

Scénograf

Daniel Dvořák je akademický architekt, scénograf a ředitel Národního divadla v Brně. Sešli jsme se ve Slavii, pan ředitel přijel z Brna a postupně přesedal od stolku ke stolku; na celé odpoledne měl rozfázovaná pracovní setkání. Usměvavý workoholik, formuluje přesně, vzdělanecky, nádherně spisovnou češtinou.

Výtvarníci Kavanovi a jejich dům v Troji

Dům, který kolemjdoucí upoutá, přitahuje jejich pohledy. Je evidentní, že už hodně pamatuje. A také je hned jasné, že je to dům, který má tak zvaný genius loci… Přeloženo doslova – duch místa. V římské mytologii to byl duch či bůžek v podobě hada ochraňujícího konkrétní místo. Dnes to slovní spojení vyjadřuje spíš zvláštní a specifickou atmosféru, originální a těžko vysvětlitelný pocit, který člověk má, když na takové místo přijde.

Hrdina je když…

HELENA ČAPKOVÁ SESTRA SLAVNÝCH BRATŘÍ

Známe ji jako autorku vzpomínkové knihy MOJI MILÍ BRATŘI, díky níž jsme důvěrně nahlédli do rodiny lékaře Antonína Čapka. Netušíme, že dosud jsme se nedočkali vydání úplného a necenzurovaného rukopisu. A jen někteří vědí, jak krutě se choval komunistický režim k této ženě, bojující už proti předchozí totalitě – nacistické.

Nefalšovaný superman

David Drábek - dramatik a režisér

Ač rodilý Východočech, dobré jméno si po deset let budoval především v Olomouci, kde studoval filmovou a divadelní vědu. Spolu s Darkem Králem tříbil žánr moderního kabaretu ve Studiu Hořící žirafy, rozčeřil stojaté hladiny českého dramatu vlastní hrou AKVABELY, ze které udělal Vladimír Morávek kultovní představení v Klicperově divadle v Hradci Králové. Už teď jsou AKVABELY přeložené do deseti jazyků a hrají se v mnoha zemích. S herečkou Janou Bernáškovou (známou ze seriálů HORÁKOVI, ULICE a KRIMINÁLKA ANDĚL) mají dceru Justýnku. Začal pohostinsky režírovat v několika divadlech (Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo v Brně). Dál píše hry, ale od začátku roku na sebe vzal nový úkol. Stal se uměleckým šéfem Klicperova divadla. Divadla, které má svůj kredit u diváků i kritiky. A přišel s novým původním muzikálem JEŠTĚŘI.

JIŘÍ KORN

Jsem hravý a zvědavý, a tedy stále ohrožený druh

Vždy byl o krok dopředu, nadán hned v několika oborech zároveň. Po desetiletí se drží v popředí a přitom si dokázal prospěchářsky nezadat s bývalým režimem. Je jedinečným zjevením v historii naší moderní hudební scény. Letos oslavil šedesátiny.

Jiří Mádl - herec

ABECEDA

Třicet písmen, třicet slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Politika mě nikdy nepřestala zajímat

IVAN MEDEK

V Praze 6. LEDNA 2010 zemřel někdejší kancléř prezidenta Havla, novinář a muzikolog Ivan Medek. Bylo mu 84 let.V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska.Tam působil jako jeden z komentátorů Hlasu Ameriky a svými relacemi přispěl k tomu, že činnost Charty 77 i dalších opozičních skupin vešla do širšího povědomí.Do Československa se Medek vrátil v roce 1990 a o tři roky později přijal Havlovu nabídku, aby řídil odbor vnitřní politiky prezidentské kanceláře.Medek byl nositelem řádu T. G. Masaryka z roku 1991, v roce 1999 dostal medaili Za zásluhy.
  V říjnu minulého roku jsme v Xantypě uveřejnili rozhovor Renaty Elhenické, který teď znovu připomínáme.

Fidlovačka je její velkou láskou

ZUZANA VEJVODOVÁ

Režisér a umělecký šéf Juraj Deák potvrdil, že k výrazným mladým talentům dnes nesporně patří Zuzana Vejvodová (*1980). A taky k těm úspěšným, dodejme. Soupis jejích rolí obsahuje na čtyřiatřicet her, z nich několik muzikálových nebo se zpěvem! Na scéně Divadla Na Fidlovačce začínala během studia konzervatoře a je tam už deset sezon. Vyznává se: „To divadlo nad Botičem je mým domovem.“

Petra Soukupová

ZMIZET (TŘEBA) K MOŘI?

Petra Soukupová mluví tak, jak píše. Krátkými, ale podstatnými větami. Těmi se dá popsat i její „klíčový rok“ 2008. Po několika semestrech bohemistiky na Masarykově a Karlově univerzitě dokončila studium na FAMU. V šestadvaceti letech se stala profesionální scenáristkou. Ve stejném roce vyšla i její první knížka K MOŘI. Té na svět pomohl Pavel Janoušek, Petřin vyučující české literatury na pražské filosofické fakultě. Doporučil ji nakladatelství Host. A nemýlil se. Petřin debut získal Cenu Jiřího Ortena pro mladé autory, nominaci na Magnesii Literu a Cenu Josefa Škvoreckého. S katedrou scenáristiky se Petra rozloučila scénářem NA KRÁTKO. Získal 3. místo v soutěži ceny Sazky za nerealizovaný scénář a čtenáři, kteří si záhy nato koupili její novou knihu ZMIZET, v ní našli stejnojmennou povídku, podle níž vznikl.

Paměť fotografií Evy Fukové

Rod jejího otce, malíře Františka Podešvy, pocházel z Beskyd. Žil tam jeho staříček a pradědeček a dodnes je v každé druhé chalupě nějaký Podešva. Rozhodl se, že na hoře Soláň postaví chalupu. Nakonec vybudoval velký, majestátný, v lesích ukrytý srub. A když Hitler zavřel pražský Salon, umělecký časopis, jehož byl šéfredaktorem, přestěhoval rodinu nadobro do hor.

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
Narodní divadlo
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum