XANTYPA - Osobnosti

Daniel Dvořák

Scénograf

Daniel Dvořák je akademický architekt, scénograf a ředitel Národního divadla v Brně. Sešli jsme se ve Slavii, pan ředitel přijel z Brna a postupně přesedal od stolku ke stolku; na celé odpoledne měl rozfázovaná pracovní setkání. Usměvavý workoholik, formuluje přesně, vzdělanecky, nádherně spisovnou češtinou.

Výtvarníci Kavanovi a jejich dům v Troji

Dům, který kolemjdoucí upoutá, přitahuje jejich pohledy. Je evidentní, že už hodně pamatuje. A také je hned jasné, že je to dům, který má tak zvaný genius loci… Přeloženo doslova – duch místa. V římské mytologii to byl duch či bůžek v podobě hada ochraňujícího konkrétní místo. Dnes to slovní spojení vyjadřuje spíš zvláštní a specifickou atmosféru, originální a těžko vysvětlitelný pocit, který člověk má, když na takové místo přijde.

Hrdina je když…

HELENA ČAPKOVÁ SESTRA SLAVNÝCH BRATŘÍ

Známe ji jako autorku vzpomínkové knihy MOJI MILÍ BRATŘI, díky níž jsme důvěrně nahlédli do rodiny lékaře Antonína Čapka. Netušíme, že dosud jsme se nedočkali vydání úplného a necenzurovaného rukopisu. A jen někteří vědí, jak krutě se choval komunistický režim k této ženě, bojující už proti předchozí totalitě – nacistické.

Nefalšovaný superman

David Drábek - dramatik a režisér

Ač rodilý Východočech, dobré jméno si po deset let budoval především v Olomouci, kde studoval filmovou a divadelní vědu. Spolu s Darkem Králem tříbil žánr moderního kabaretu ve Studiu Hořící žirafy, rozčeřil stojaté hladiny českého dramatu vlastní hrou AKVABELY, ze které udělal Vladimír Morávek kultovní představení v Klicperově divadle v Hradci Králové. Už teď jsou AKVABELY přeložené do deseti jazyků a hrají se v mnoha zemích. S herečkou Janou Bernáškovou (známou ze seriálů HORÁKOVI, ULICE a KRIMINÁLKA ANDĚL) mají dceru Justýnku. Začal pohostinsky režírovat v několika divadlech (Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo v Brně). Dál píše hry, ale od začátku roku na sebe vzal nový úkol. Stal se uměleckým šéfem Klicperova divadla. Divadla, které má svůj kredit u diváků i kritiky. A přišel s novým původním muzikálem JEŠTĚŘI.

JIŘÍ KORN

Jsem hravý a zvědavý, a tedy stále ohrožený druh

Vždy byl o krok dopředu, nadán hned v několika oborech zároveň. Po desetiletí se drží v popředí a přitom si dokázal prospěchářsky nezadat s bývalým režimem. Je jedinečným zjevením v historii naší moderní hudební scény. Letos oslavil šedesátiny.

Jiří Mádl - herec

ABECEDA

Třicet písmen, třicet slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Politika mě nikdy nepřestala zajímat

IVAN MEDEK

V Praze 6. LEDNA 2010 zemřel někdejší kancléř prezidenta Havla, novinář a muzikolog Ivan Medek. Bylo mu 84 let.V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska.Tam působil jako jeden z komentátorů Hlasu Ameriky a svými relacemi přispěl k tomu, že činnost Charty 77 i dalších opozičních skupin vešla do širšího povědomí.Do Československa se Medek vrátil v roce 1990 a o tři roky později přijal Havlovu nabídku, aby řídil odbor vnitřní politiky prezidentské kanceláře.Medek byl nositelem řádu T. G. Masaryka z roku 1991, v roce 1999 dostal medaili Za zásluhy.
  V říjnu minulého roku jsme v Xantypě uveřejnili rozhovor Renaty Elhenické, který teď znovu připomínáme.

Fidlovačka je její velkou láskou

ZUZANA VEJVODOVÁ

Režisér a umělecký šéf Juraj Deák potvrdil, že k výrazným mladým talentům dnes nesporně patří Zuzana Vejvodová (*1980). A taky k těm úspěšným, dodejme. Soupis jejích rolí obsahuje na čtyřiatřicet her, z nich několik muzikálových nebo se zpěvem! Na scéně Divadla Na Fidlovačce začínala během studia konzervatoře a je tam už deset sezon. Vyznává se: „To divadlo nad Botičem je mým domovem.“

Petra Soukupová

ZMIZET (TŘEBA) K MOŘI?

Petra Soukupová mluví tak, jak píše. Krátkými, ale podstatnými větami. Těmi se dá popsat i její „klíčový rok“ 2008. Po několika semestrech bohemistiky na Masarykově a Karlově univerzitě dokončila studium na FAMU. V šestadvaceti letech se stala profesionální scenáristkou. Ve stejném roce vyšla i její první knížka K MOŘI. Té na svět pomohl Pavel Janoušek, Petřin vyučující české literatury na pražské filosofické fakultě. Doporučil ji nakladatelství Host. A nemýlil se. Petřin debut získal Cenu Jiřího Ortena pro mladé autory, nominaci na Magnesii Literu a Cenu Josefa Škvoreckého. S katedrou scenáristiky se Petra rozloučila scénářem NA KRÁTKO. Získal 3. místo v soutěži ceny Sazky za nerealizovaný scénář a čtenáři, kteří si záhy nato koupili její novou knihu ZMIZET, v ní našli stejnojmennou povídku, podle níž vznikl.

Paměť fotografií Evy Fukové

Rod jejího otce, malíře Františka Podešvy, pocházel z Beskyd. Žil tam jeho staříček a pradědeček a dodnes je v každé druhé chalupě nějaký Podešva. Rozhodl se, že na hoře Soláň postaví chalupu. Nakonec vybudoval velký, majestátný, v lesích ukrytý srub. A když Hitler zavřel pražský Salon, umělecký časopis, jehož byl šéfredaktorem, přestěhoval rodinu nadobro do hor.

OPERA V ŠÁRCE

Pražané vědí, že v Šáreckém údolí ožila tradice slavného přírodního divadla. Obnovit ji napadlo režisérku a scenáristku Janu Divišovou. Je dobré vědět, že jí po boku stál velký našeptávač: genius loci Čertova mlýna. Jana Divišová v něm žije už čtyřicet let a právě ve stráni nad mlýnem velkorysý přírodní amfiteátr stával.

Václav Marhoul

KOMUNISTI SI MĚ VYSTAVÍ MRTVÉHO DO VITRÍNY

Václav Marhoul by měl víc točit filmy. Jeho TOBRUK byl skvělý. Taky by měl vstoupit do politiky. Mám z něj pocit, že jeho by politická mašinérie nesemlela. Na druhou stranu člověk nikdy neví, nakolik je ten druhý rezistentní. A to by byla velká škoda, kdyby zmizela jedna z mála posledních výrazných osobností, která nemá problém pojmenovat věci čitelně a rázně. Václava Marhoula asi nemá moc lidí rádo. Každopádně já jsem v té menšině. Opět mi potvrdil, že mu na téhle zemi záleží. (Proto by ho taky možná nikdo nevolil.) 

Petruška Šustrová

„MÁMO, TEN UHERÁK DÁVAJ V KRIMINÁLE KAŽDÝMU?“

S Petruškou Šustrovou jsme oba zažili řadu večerů, kdy se povídalo o všem možném – o politice, historii, knížkách nebo nám promítala a rovnou překládala polské filmy. Tomu vždy předcházela doslova hostina, neboť zákon pohostinnosti ctí stejně jako lidé na Kavkaze. Určitě i proto jsou jí tak blízcí. Ale ten dlouhý večer, vlastně noc, kdy jsme s ní vedli tento rozhovor, byl výjimečný. Poprvé jsme ji slyšeli vyprávět o svém dětství, mládí nebo o tom, jak se dostala k víře.

Bára Munzarová

Zpověď na kostelních schodech

Poprvé jsme se k rozhovoru sešli na konci června 2008. Protože bylo krásně, plánovaný divadelní klub jsme vystřídali za útočiště vpravdě „svaté“. Schody kostela sv. Ludmily na náměstí Míru. Než jsme však interview stačili autorizovat, prohnal se jejím životem uragán a spoustu věcí obrátil vzhůru nohama. Domluvili jsme se, že s uveřejněním rozhovoru počkáme. Teď, zdá se, přišla ta chvíle.

Šťastný Jiří Adamíra

Báječný sametový hlas, mužný zjev, sympatický projev, úsporné herectví a zjevné charisma… To všechno byly předpoklady pro úspěšnou divadelní a filmovou kariéru. Daly by se samozřejmě najít další znaky, jimiž bychom mohli charakterizovat osobnost člověka, který měl v rodném listu napsáno JIŘÍ ADAMÍRA.  

REŽISÉR JIŘÍ BARTA A JEHO ČAROVNÝ SVĚT

Výtvarník Jiří Barta začínal svou kariéru u divadla, pak se však definitivně vrhl do náruče animovaného filmu. V 80. letech vytvořil několik velmi úspěšných dílek, díky nimž se jeho jméno dostalo do encyklopedických slovníků. Každý jeho film má originální výtvarný rukopis a tituly jako ZANIKLÝ SVĚT RUKAVIC, POSLEDNÍ LUP, KLUB ODLOŽENÝCH nebo KRYSAŘ jsou dodnes považovány za vzory tvůrčí dokonalosti. Od devadesátých let však téměř přestal samostatně tvořit, stal se anonymním konzultantem desítek studentských prací v rámci svého pedagogického působení v Ateliéru filmové a televizní grafiky na VŠUP. Nyní se vrací. Nedávno měla premiéru jeho pohádka pro celou rodinuNA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY?

Aňa Geislerová

Neztratit samu sebe (z dohledu)

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

Mirek Topolánek

Žádný strom neroste do nebe – ani topol

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

S Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

VOJTĚCH DYK - Showbusiness si člověk musí zasloužit

Patří k nejmladším členům zlaté kapličky, kam se „vyhrál“ výraznými výkony v DISKU, i při četných hostováních. Zároveň se věnuje své velké lásce, hudbě.  Jak vás přijali v Národním divadle?Myslím, že dobře. Přišli jsme od nás z ročníku s Pavlou Beretovou. Díky hostovačkám jsme tam vlastně už dlouho, a přijetí tedy proběhlo dávno. Takže když jste poprvé hrál jako kmenový člen, zvláštní pocity jste neměl?To ne, ale měl jsem husí kůži při premiéře LUCERNY, kterou jsem zkoušel jen týden. Byla to moje první oficiální premiéra ve staré budově, do té doby jsem hrál jen ve Stavovském. Tehdy jsem si uvědomil, jak je to všechno daleko, že lidi ani nedohlédneš…

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
Narodní divadlo
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum