XANTYPA - Reportáže

Timbuktu – město 333 mudrců

Timbuktu – město 333 mudrců

 Snad žádné jiné město černé Afriky nebylo v minulosti opředeno tolika záhadami a legendami jako právě Timbuktu – starobylé centrum obchodu a islámské vzdělanosti na řece Nigeru. První zmínka o této významné křižovatce karavanních cest na jižním okraji Sahary, kde se obchodovalo s otroky, zlatem, solí a slonovinou, pochází ze 14. století od arabského cestovatele. Po staletí se sem snažili proniknout i Evropané, ale podařilo se jim to až v 19. století. Ještě před pár lety bylo Timbuktu vyhledávanou turistickou atrakcí na seznamu Unesco a cizinci se sem jen hrnuli. Vypravit se do Timbuktu dnes je ale riziko, které pro nemuslima může skončit smrtí podobně jako před dvěma sty lety.

Botswana

Botswana

Delta řeky Okavango

Nebylo dne, kdy by se odpolední teplota nepřiblížila pětačtyřiceti stupňům. Horké letní dny a suché botswanské klima se podepisovaly na našem vnímání okolního světa. Snažili jsme se být aktivní hned zrána, mnohdy ještě před východem slunce. Když se pak den pomalu blíží poledni, slunce je vysoko nad našimi hlavami a těla nevrhají žádný stín, sluneční paprsky jsou tak silné, až se zdá, že nás chtějí sníst zaživa. Člověk přímo cítí, jak z něj žár vysává energii. Takto jsme strávili několik dnů na cestě z Jihoafrické republiky do srdce delty řeky Okavango. Kopcovitá, trávou porostlá krajina se vlní do nekonečna. Na azurově modré obloze se občas objeví mrak. V ruce držím volant a uháním někam do neznáma.

Řecko

Krása má svou adresu

Starověká Hellas nabízí při návštěvě mnohem více než jen putování po ruinách opředených legendami a lenošení na písečných či oblázkových plážích. Milovníci sportu nasednou na kolo a vydají se po klidnějších okresních silnicích obdivovat malebnou přírodu, která na jaře a v létě vítá hosty bzučením včel a vůní pestrobarevných květů. Vyznavači pěší turistiky a horolezectví najdou ráj ve skalnaté Meteoře, gurmáni si pochutnají na masitých špízech a řeckém salátu s olivovým olejem, mořští vlci zavítají na ostrovy, mající svou vlastní kulturu a osobitý ráz. Řecko je křižovatkou kultur a směsicí barev, síla historie se tu pojí s pohostinností evropských jižanů.

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Vděční příživníci klubáci

Vděční příživníci klubáci

Nedávno jsem si povídal s fotografem divoké africké přírody a shodli jsme se, že fotit ptáky je sice pěkná ‚disciplína‘, ale ani jednoho z nás to nebaví. Nějak víc inklinujeme k šelmám, kočkám spícím na stromech, či ještě lépe trhajícím nebohou oběť. Jsou ale chvilky, kdy přece jen neposednými a přelétavými opeřenci nepohrdneme.

Etiopské Velikonoce

Etiopské Velikonoce

Velikonoce jsou jedním z hlavních svátků v kalendáři etiopské pravoslavné církve, která ve své ortodoxní podobě sdružuje největší počet věřících v Etiopii (asi 45 procent populace). Lidé se v postní době vydávají i z těch nezapadlejších vesnic do větších měst, aby se zúčastnili procesí a bohoslužeb. Putují pěšky celé dny či dokonce týdny, zdolávají horské masivy a poctivě se postí dlouhých padesát šest dnů. V jejich jídelníčku se nesmí objevit žádné maso či živočišné výrobky, tedy ani mléko a máslo. Ostatně strava je na severu země poměrně skromná i v mimopostním období, takže zdejší domorodci jsou velmi štíhlí.

Zachraňme slony!

Zachraňme slony!

Pytláctví, jehož obětí jsou zejména afričtí sloni, v posledních letech graduje. Ročně je nelegálně zastřeleno 30 až 40 tisíc divokých slonů. Mezinárodní obchod se slonovinou je sice od roku 1989 zakázaný, ale v některých zemích, jako je např. Čína, se slonovina – údajně legální, ze starších zásob – stále volně prodává. Její cena roste každým dnem, nyní dosahuje až padesát tisíc korun za kilogram.

Zuby po zuby vyzbrojená „raggies“

Zuby po zuby vyzbrojená „raggies“

Není žralok jako žralok. I ten hrůzostrašně vypadající může být mírný jako beránek.
Mezi takové patří žralok písečný (Carcharias taurus). Australané mu říkají grey nurse shark, pro Jihoafričany je tento neškodný lovec ragged-tooth shark, zkráceně raggie.

Na březích řeky Gangy

Na březích řeky Gangy

Posvátné hinduistické město Váránasí je jedno z nejdéle obydlených míst na světě a již několik tisíc let sem proudí poutníci, aby provedli očistnou koupel v řece Ganze. Název dostalo město podle říček Varuna a Asi, které se právě zde vlévají do Gangy. Starší název Kashi znamená „město světla“, čímž se myslí světlo osvícení. O to se snaží i svatí muži – sádhuové, kteří zde žijí a meditují.

CAMINO DE SANTIAGO

CAMINO DE SANTIAGO

Život je cesta a cesta je život

Španělsky se cesta řekne el camino. Camino de Santiago, Svatojakubská cesta, je bezesporu tou nejznámější ve Španělsku. Vlastně je jednou z nejznámějších na světě. V roce 1987 byla vyhlášena evropskou kulturní cestou a v roce 1993 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešní době, kdy moderní poutní hnutí zažívá nebývalý rozmach, ji ročně absolvuje přes dvě stě tisíc lidí z celého světa, a počet poutníků nadále roste.

Ichtyolog Petr Spurný

Ichtyolog Petr Spurný

Příběh kapra

Ještě dnes cítím, jak mne studily rukávky domácí flanelové košile promočené až k lokům, když jsem se snažila hladit ve vaně kapra. Na Štědrý den jsem vždycky ráno předstírala, že ještě spím, abych se vyhnula přípravám na završení jeho rybího osudu. Jak šla léta, tatínek už pak kapříka nezabíjel. S krácením vlastního životního času ho opouštěla schopnost připravit o život jakéhokoli tvora.

Milovník zvířat Václav Chaloupek

Milovník zvířat Václav Chaloupek

Nepřeskočí, nepodleze, chlupáč si poradí jinak

Možná by se poněkud nadneseně dalo říci, že práci Václava Chaloupka ovlivnil případ jeho otce odsouzeného za protistátní činnost nejprve k trestu smrti, později „jen“ na doživotí. Zbytek rodiny, prarodiče a tehdy teprve těhotnou maminku pozdějšího autora oblíbených pořadů o přírodě, vystěhovali z města na samotu v přírodě, kde nebyly žádné děti, zato bylo možné pozorovat z okna srnky, lišky nebo divočáky. Kdyby Václav vyrůstal ve městě a v rodině nepoznamenané komunistickým režimem, byl by z něj možná lékař, hajný, učitel nebo malíř. Třem posledně jmenovaným profesím se dnes stejně věnuje – ačkoliv je má jako koníčka.

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Šlehni si!

Šlehni si!

Brzy poznáš, co je peklo...

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Divokým Hlu-hlu-we

Divokým Hlu-hlu-we

Polštářky mohutných tlap s lehkostí dopadaly na asfaltový koberec rozbité cesty. Po chvíli se lvice zastavila a pohlédla do mého objektivu. Každý, kdo v dětství viděl slavnou lvici Elsu, si ji takhle musel zapamatovat. Nádherná, štíhlá a elegantní kočka s tajemnem ve žlutých, lesklých očích. Když lvice Elsa umírala, brečel jsem jako malý kluk a měl jsem tenkrát na to právo, protože jsem malý kluk byl. Zamilovaný do africké přírody snil jsem o tom, že budu pozorovat slony, žirafy a smečky lvů. Tehdy jsem netušil, že se mi sen splní, že jednou budu sedět za volantem svého džípu a pozorovat divokou a svobodnou lvici dva metry od sebe.

Delfíní skotačení

Téměř každý viděl delfína. V akváriu či na své cestě Středozemním mořem.
Někdo měl štěstí a viděl pět kytovců najednou, ti nejšťastnější dokonce i dvanáct delfínů! Slyšeli jste, že existují skupiny čítající i sto kusů? Dvě stě? Či více?
Zavedu vás do míst v Indickém oceánu, kde můžete potkat stáda mající běžně tři tisíce delfínů.

Džammú a Kašmír

Džammú a Kašmír

Nejnebezpečnější místo na světě?

V roce 2000 označil Bill Clinton Kašmír za nejnebezpečnější místo na zemi. V oblasti tou dobou vzrůstalo napětí mezi jadernými velmocemi Indií a Pákistánem, dlouhodobě soupeřícími o tento region. A poslední válečné střetnutí, tzv. kargilská válka z roku 1999, byla ještě v živé paměti. O více než deset let později je situace v severoindickém státu Džammú a Kašmír pro turisty mnohem příznivější.

Lovci žiraf

Lovci žiraf

Jihoafrická republika, soukromý park Balule. Včera jsme měli velké štěstí. Každý, kdo fotografuje divoká zvířata, ví, že jakmile se po týdenním trápení v rozhrkaném džípu naskytne příležitost, jako nám včera, a neuchopí ji pevně za pačesy, má jít raději fotit mravence. Ti neutečou a jsou všudypřítomní.

Kde domov můj? aneb Češi v Argentině

Kde domov můj? aneb Češi v Argentině

Česká přítomnost v Argentině má dlouhou tradici. První návštěvníci z českých zemí, což byli misionáři, zavítali do Jižní Ameriky již v 18. století.

Banát

Banát

Za lepším živobytím

„Země česká bude příští válkou rozdrobena a pohlcena. Potom my, osídlenci z Banátu, se vrátíme, zemi znovu zřídíme a zaplníme ji novým a lepším národem.“ Tak prý odpovídali lidé zlákaní vidinou lepšího živobytí v Rumunsku sousedům, kteří je ve dvacátých letech 19. století zrazovali od vystěhování ze zemí Koruny české do Uherska.
Přestože země česká dnes není rozdrobena ani pohlcena, mnoho krajanů se do Čech vrací. Táhne je sem stejná vidina, jaká je před téměř dvěma sty lety lákala do Banátu. Vidina lepšího živobytí.

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
www.trioriskypraha.cz
Inzerce
Narodní divadlo
Inzerce
hybernia
Inzerce
schieleartcentrum