Načeradský – Obrazy 2009

Výstavní síň Mánes, Praha, 6. – 31. ledna 2010

Tato výstava je příležitostí si prohlédnout Jiřího Načeradského panoramaticky, v monumentálním obrazovém měřítku, které tak bravurně a přirozeně ovládá. Současnou prezentaci lze vnímat jako symbolickou oslavu života a tvorby člověka, který je právem považován za klasika české malby posledních téměř padesáti let. I když by si Načeradský proto nesporně zasloužil propracované celoživotně bilancující výstavní i monografické hodnocení k jeho nedávnému jubileu, a to na půdě národní muzejní instituce, autor sám vždy rezolutně odmítal „naškrobené“ formality a oficiality. Jiří Načeradský je člověkem, který vždy vůči veškerým doktrínám a dogmatům (i těm, které se naopak tvářily jako nedoktrinářské a nedogmatické) zaujal důstojně skeptický postoj jakéhosi dadaistického gentlemana jehož nepotlačitelný smysl pro humor měl vždy vážný základ.

Pod věcným názvem „Obrazy 2009“ představuje tato výstava autorovo malířské dílo z uplynulého roku. Málokterý umělec, natož příslušník „starší generace“, by dokázal během jediného roku vytvořit tak početnou a kvalitativně vyrovnanou řadu prací, aby se dalo velkorysý prostor Mánesa naplnit výběrem (!) vzniklých obrazů. Načeradskému je vlastní intenzivní tvůrčí postup nejen ve smyslu rychlého sledu dokončených děl, ale hlavně v nasazení celého svého „já“ do procesu tvorby. Načeradského totální „ponořování se“ do obrazu je myšlenkové, ale do značné míry i fyzicky cítěné: barevnou hmotu nanáší na plátno s uvolněným (místy až divokým) důrazem, umožněným zkušenou rukou neukojitelného hledače. Lze říci, že Načeradského robustní volnost je možná právě díky vnitřní soustředěnosti, ne-li přímo kázni při stálém opracovávání obrazového schématu, zejména v nesčetných kresbách. Hlavní je zde figura – figura jako existenciálně podmiňovaná bytost, figura jako aktér ve věčných vztahových (mnohdy přímo erotických) dramatech a tragikomediích, figura jako magnetické jádro veškeré energie bytí.

Výstava „Obrazy 2009“ znovu potvrzuje neobyčejnou lidskou a uměleckou vitalitu Jiřího Načeradského. Poukazuje zároveň na jeho systematický přístup ke zkoumání zvolených motivických okruhů, který byl na jeho výstavách v minulosti mnohdy upozaďovaný v zájmu retrospektivní stručnosti. Načeradského „obrazy z jednoho vrhu“ ukazují jak vypracovává několik variací na dané téma, z nichž každá je svébytným originálem, odkrývající další rozměr problematiky.

Cestou nadsázky a grotesky odhaluje Jiří Načeradský větší pravdu o složitosti lidskosti, než jakékoliv věcně realistické „zrcadlo“. V tomto smyslu má jeho „rozum nad propastí slasti“ své stálé poslání a neměnnou aktuálnost.

Richard Drury

Aktuální vydání
4/2020

XANTYPA 4/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne