HERBERT TOBIAS V GALERII RUDOLFINUM

Fotografický rebel i hvězda Německa

Výstava prací předního německého fotografa Herberta Tobiase v pražské Galerii Rudolfinum se zhruba 150 snímky je nejobsáhlejší prezentací životního díla umělce, který zemřel v 57 leteceh v roce 1982 na AIDS. Tobias byl koncem 50. let minulého století rebelem i hvězdou německé fotografické scény. Za ikony své doby jsou vnímány snímky, na nichž jsou například terorista Andreas Baader s obnaženou hrudí, mladý Klaus Kinski, herečka Hildegard Knefová, hrající si děti, eroticky zabarvené módní záběry či zpěvačka Nico. Hlavní období jeho tvorby spadá do let 1951 až 1965, kdy pracoval pro časopis Vogue a dělal portréty pro gay magazíny.

VÝSTAVA V GALERII RUDOLFINUM 4. 1. 2010 - 28. 3. 2010


Fotograf Herbert Tobias (1924-1982)

Na konci padesátých let dvacátého století byl Herbert Tobias rebelem a hvězdou německé fotografické scény. Dnes si na jeho jméno vzpomenou jen nemnozí pamětníci. Jeho obrazy jsou však dobře známé: Andreas Baader s obnaženou horní polovinou těla, mladý Klaus Kinski, herečka Hildegard Knef, Nico, hrající si děti a erotické módní fotografie. Tyto snímky se zapsaly hluboko do obrazové paměti a Herbert Tobias se díky nim stal v odborných a znaleckých kruzích opravdovou legendou.

Retrospektiva fotografií Herberta Tobiase je příbližně se 150 exponáty doposud nejobsáhlejší prezentací rozmanitého životního díla tohoto významného německého fotografa, který zemřel v roce 1982 ve věku pouhých 57 let.

Fotografické dílo

Rusko

Herbert Tobias se dostal k fotografii jako autodidakt. Jako mladý, teprve devatenáctiletý voják fotografoval na ruské východní frontě. Již tyto obrazy prozrazují jeho neobvyklý pohled na skutečnost. Jejich metaforická hloubka a symboličnost dalece přesahují jak běžnou válečnou fotografii, tak i upomínkové snímky mladého vojáka.

Paříž

Vlastní fotografická dráha Herberta Tobiase začíná v Paříži, kde umělec žil v letech 1951 až 1953 se svým přítelem Dickem. Zde vznikly náladové městské výjevy, působivé portréty existencialistické bohémy a první módní snímky pro časopis Vogue.

Berlín

Poté, co se Tobias vrátil do Německa, získal v krátké době jméno jako fotograf. Kritika byla nadšená jeho snímky, plnými „sladce jedovaté erotiky“ a popisovala je slovy „dráždivé jako živá skutečnost, překypující atmosférou pikantní svůdnosti“. Nekonvenčního fotografa, který se nezajímal o běžné trendy, si brzy všimli módní tvůrci a časopisy, zakázky renomovaných módních domů na sebe nedaly dlouho čekat. V módních fotografiích mohl Tobias dát volný průchod své zálibě v překvapivě inscenovaných fotografiích. Zvláštní kouzlo a lesk mají především jeho snímky z nočního Kurfürstendammu.

Současně s módními zakázkami vznikaly působivé obrazy zničeného a později rozděleného Berlína. V těchto fotografiích kreslí Tobias psychogram města, ve kterém žil až do roku 1969. Vystupuje zde do popředí absurdní poezie všedního dne v troskách města, ale také poválečná touha po životě, přitom zde není ani stopy po falešném patosu a sentimentalitě. Tobiasovy obrazy jsou nositeli ducha doby a zároveň nadčasové přítomnosti.

Emocionální působivostí se vyznačují i početné portréty. Ústředním tématem jeho fotografií je člověk, či přesněji řečeno muž. Fotograf neskrývá svou homosexuální perspektivu, naopak ji staví do popředí. Tobiasovy portréty ožívají intimním dialogem s modelem a jsou protkané sugestivní smyslností a touhou. Ofenzivní prezentace vlastní homosexuality v době, kdy byla homosexuální aktivita předmětem trestního stíhání, mohla být chápána jako politický postoj.

Život

Stejně jedinečný a neopakovatelný jako jeho fotografické dílo byl i Tobias sám. V polovině šedesátých let vystoupil zcela záměrně z rozjetého vlaku své kariéry. Následovaly roky plné excesů, kdy fotografie hrála jen druhotnou roli. Rebel, který utvářel svůj život podle vlastních pravidel, dával průchod své touze po extrémech a extázi, která prýštila z neutišitelné touhy po životě. Ta se v jeho obrazech projevuje někdy v poeticko-melancholické poloze, jindy v patetické teatrálnosti. Od poloviny sedmdesátých let nalezl Tobias nové pole působnosti v gay magazínech. Fotografie a texty, které tu zveřejňoval, mu získaly proslulost na homosexuální scéně.

Výstava

Fotografický odkaz Herberta Tobiase se v letech 1985 až 1996 stal díky nákupům, darům a dědictví součástí sbírek Berlinische Galerie. Retrospektiva představuje dílo tohoto fotografa poprvé v celé šíři a rozmanitosti. Jejím těžištěm jsou práce z padesátých a počátku šedesátých let, která představují nejproduktivnější a nejvýznamnější fázi v Tobiasově tvorbě. Výstava rezignuje na obvyklé žánrové nebo chronologické členění, sleduje Tobiasovu tvůrčí dráhu v devíti tematických sekcích, které odpovídají specifickému naladění a postojům, jež určovaly Tobiasův pohled na svět. K výstavě vyšel v nakladatelství Steidl-Verlag katalog (ca. 260 s., 240 obr.) s příspěvky Ulricha Domröseho, Janose Frecota, Anny-Caroly Krausse, Pali Mellera Marcovicze, Adelheid Rasche, Ingo Taubhorna a Ulfa Erdmanna Zieglera.

Aktuální vydání
7-8/2020

XANTYPA 7-8/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne