Miroslav Šašek

Autor poutavých bedekrů se vrátil domů

Zatímco jeho populární obrazové bedekry vycházely svého času od New Yorku až po Austrálii, jméno Miroslava Šaška zůstávalo pro české čtenáře po celá desetiletí bohužel takřka neznámé. Obrat nastal až na podzim roku 2013, kdy se první z Šaškových slavných průvodců TO JE PAŘÍŽ objevil po neuvěřitelných čtyřiapadesáti letech konečně i na pultech zdejších knihkupectví. A to zásluhou Olgy Černé a nakladatele Juraje Horvátha, kteří tím odstartovali česká vydání titulů někdejší Šaškovy legendární řady THIS IS…

 

text Lucie Pantazopoulou Drahoňovská | foto Archiv Olgy Černé a nakladatelství Baobab

 

sasek1jpg.jpg 

 

Na začátku byl kufr s dědictvím. Spisovatelce a kniho­vnici Olze Černé z malé jihočeské vesničky Nadějkov v něm byla před šesti lety svěřena pozůstalost jejího příbuzného, světově uznávaného výtvarníka Miroslava Šaška. Obrazy babiččina bratrance Mirka vídávala Olga v dětství. Důvěrně znala i portréty jeho oblíbených koček, které často a rád zpodobňoval na plátnech, perokresbách i litografiích. „Jako dítě jsem sedávala pod Mirkovými obrazy a slý­chávala o tom, že žije kdesi v cizině a nemůže se kvůli komunistům vrátit zpátky domů. A také to, že tam maluje nadále obrazy a po světě mu vycházejí knížky,“ vzpomíná Olga Černá. Zároveň však zpětně lituje, že po životní pouti svého slavného příbuzného nezačala pátrat již dříve. Například už v roce 1984, pouhé čtyři roky po Šaškově smrti, kdy ve švýcarském Wettingenu navštívila Mirkovu sestru Věru. A tak se Olga Černá musela spokojit jen s tím, co jí o Miroslavu Šaškovi prozradil obsah zděděného kufru. V něm se po léta ukrývaly spolu s výtvarnými pracemi také osobní dokumenty, fotografie, novinové výstřižky, pozvánky na výstavy, ročenky, rozhovory i zhruba sedmdesát dopisů, které svému panu malířovi posílaly děti z celého světa. Tyto dětské pozdravy si Miroslav Šašek uchovával zvlášť pečlivě, neboť názor dětí byl pro něj vždy velmi důležitý. A jak by také ne, vždyť převážnou část své tvorby zasvětil Šašek právě malým čtenářům.

 

banner_predplatne_clanek

 

Ve Svobodné Evropě
Knihu THIS IS PARIS, prvního „průvodce pro dětičky“, jak Šašek nazval zpětně v rozhovoru pro exilové České slovo v roce 1961 své barevné cestopisy, připravoval pro pražské nakladatelství Ladislava Kuncíře. Pro téhož nakladatele vytvořil také svoji první autorskou knihu BENJAMIN A TISÍC MOŘSKÝCH ĎASŮ KAPITÁNA BARNABÁŠE o neuvěřitelných dobrodružstvích malého chlapce. Příběh nejen půvabně ilustroval, ale také vybavil kaligraficky psaným textem. V Paříži, kde sbíral inspiraci pro svého průvodce francouzskou metropolí, jej však zastihl komunistický převrat. Kuncířovo nakladatelství bylo zrušeno, jeho majitel zatčen a odsouzen k deseti letům vězení. Šašek si proto raději zvolil nejistou existenci v metropoli nad Seinou. Zde se živil jako reklamní grafik a architekt. O tři roky později přijal nabídku mnichovského Rádia Svobodná Evropa (RFE), kde pracoval jako redaktor. Souběžně s prací v rozhlase nadále kreslil, ať už to byly obrázky na letáky, které balóny shazovaly nad někdejším Československem, nebo ilustrace pro exilový tisk a tamní nakladatelství. Podle Šaškova bývalého rozhlasového kolegy Františka Tomáše, vlastním jménem Františka Smrčka, byl Miroslav Šašek „nejlepší herec, nejlepší recitátor a zpěvák“, jenž dokázal „vzorně přečíst komentář a kulturní text, zahrát v rozhlasové hře, zazpívat v rozhlasovém kabaretu“. Tak jej po letech charakterizuje ve své vzpomínkové koláži JE SEDM HODIN STŘEDOVĚKÉHO ČASU. POSTAVY A PŘÍBĚHY LIDÍ ZE ZAČÁTKU SVOBODNÉ EVROPY.

 

sasek2jpg.jpg
„Sydney, největší, nejstarší a nejbarevnější město Austrálie…“ Ilustrace z knihy TO JE AUSTRÁLIE. 

 

 

To je Paříž
Ačkoliv se Šaškovi v rozhlasové redakci dařilo, nechtěl upustit od svého někdejšího plánu vytvořit vtipného průvodce po Paříži. A tak se po šesti letech působení v RFE vrátil zpátky do velkoměsta nad Seinou. „Chtěl jsem nakreslit Paříž jednou docela jinak… Paříž takovou, jaká skutečně je. Jakou jsem ji viděl, když jsem tam poprvé přišel, a jak ji vidím teď,“ svěřuje se Šašek v jednom z dopisů své bývalé kolegyni z RFE Haně Šklíbové. O dva roky později, v roce 1959, vyšla v londýnském nakladatelství W. H. Allen jeho zdařilá kniha THIS IS PARIS. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Šaškův barevný bedekr se odlišoval především svým moderním pojetím i neotřelým výběrem motivů. Šašek v něm zobrazil nejen notoricky známé pařížské pamětihodnosti, ale i jeho charakteristické obyvatele během každodenního života. Najdeme zde typického pařížského policistu i věrnou kopii lístku na metro, paní správcovou s kočkou na klíně i pohled na ptačí trh kousek od Notre--Dame, stejně jako pařížské kočky Kiki a Miky v jednom ze zdejších obchodů. V knize se seznamujeme s postavou malíře, který na začátku knihy vchází do neznámé metropole, aby ji propátral, a na jejím konci z ní vychází obohacen a pozměněn.

Zajímavější než hodiny zeměpisu
Ve všech svých následných autorských bedekrech po světových metropolích i zemích, které vznikly na rozdíl od spontánního titulu THIS IS PARIS již na objednávku, uplatňuje týž princip: každá z knih obsahuje osmdesát obrázků i autorův krátký průvodní text, který odráží jeho humorný pohled na svět. Nutné je však podotknout, že Šaškova humoru je v jeho průvodcích stále méně. Důvod spočívá pravděpodobně v tom, že podle smlouvy s nakladatelem musel v období 1959–1962 vytvořit dva tituly ročně a mezi lety 1963–1970 po jednom. Šaškovi to sice umožňovalo jisté finanční zajištění, ale zároveň mu to bralo radost ze spontánního poznávání a tvorby. Najednou to byla povinnost. Svým blízkým si tak kromě pozdravů ze všech koutů světa posteskne tu na počasí, jinde na neutěšený stav tamních hotelů. V roce 1961 píše z Edinburghu: „Leje, a když neprší – prozatím se to stalo jen dvakrát – je strašlivá zima. Chodím ve dvou svetrech, saku a pršáku. Zebou ruce i nohy a večer mám v posteli flašku s horkou vodou… Práce jde jako obyčejně špatně a pomalu, ale kdybych neměl co dělat, nevěděl bych, co si tady mám počít… Chcíp tady skotskej pes.“ A o sedm let později, během jeho pracovního pobytu v New Yorku, líčí v rozhovoru pro Macmillan Publishing Company následující dojmy: „Přijedu na nějaké místo, jako třeba do New Yorku, kde jsem v životě nebyl. Začnu tím, že se chodím dívat na věci, o kterých jsem slyšel nebo o kterých jsem četl – památníky, orientační bod, konkrétní zajímavá místa. Jedna věc mě vede k druhé, dokud knížka není dokončená. Všechno, co ve skutečnosti dělám, je to, že běžím někam z hotelu a potom zpátky do hotelu.“
O Šaškovy bedekry, které vycházely mezi lety 1959–1974, měly zájem miliony čtenářů na celém světě. Nedočkavě čekali, jaký cíl si jejich oblíbený malíř podepisující se „M. Sasek“ zvolí pro svůj místopis tentokrát. „Netušili jsme tehdy, kdo to je a jaké má křestní jméno, ale věděli jsme, že všechny jeho knihy začínají „This is…“. A také jsme v oněch časech, ještě před rozkvětem masové turistiky, věděli, že způsob, kterým nám tento autor ukazuje ona exotická „cizozemská“ místa jako Paříž, New York nebo Řím, je neskonale zajímavější než hodiny zeměpisu ve škole. Snad to bylo proto, že se pan Šašek na ta místa díval očima umělce, které tolik připomínají oči dítěte. Jako vizuální myslitel nechtěl zachytit ducha místa jen sérií obrázků slavných památek, budov a dominant. Uměl se objektům svého zájmu dostat takříkajíc pod kůži, s hravostí vystihnout a glosovat rytmy a zvyklosti každodenního života na každé ze zastávek na svých cestách,“ tvrdí o Miroslavu Šaškovi renomovaný britský teoretik ilustrace Martin Salisbury v předmluvě publikace TO JE M. SASEK, kterou vydalo nakladatelství Baobab ke stejnojmenné výstavě v dubnu letošního roku. Výpravné obrazové album o Miroslavu Šaškovi provázejí texty Olgy Černé a Pavla Ryšky. Šaškova velká výstava v Galerii Smečky na jaře 2014 byla první velkou prezentací tohoto u nás prakticky neznámého českého ilustrátora a tvůrce obrazových knih. Galerie Smečky ve spolupráci s Nadací Miroslava Šaška jí zachytila široký záběr tohoto všestranného umělce – od originálů jeho ilustrací přes velkoformátové malby či knižní ilustrace, na nichž se Šašek svého času podílel doma i v exilu. Nebyly opomenuty ani fotografie z rodinného archivu, stejně jako dokumenty či knihy, které Miroslav Šašek ilustroval. A samozřejmě ani jednotlivé díly jeho legendární osmnáctidílné řady THIS IS…, která se na podzim 2013 rozrostla o vydání prvních dvou dílů, TO JE PAŘÍŽ a TO JE LONDÝN, nejen v češtině, ale i ve slovenštině, polštině a dokonce i ruštině. Na jaře 2014 se Šaškovi čeští příznivci mohli radovat i z dvou dalších přírůstků v češtině, jimiž jsou knihy o Austrálii a Římu. Na rozdíl od předchozích titulů je bylo možné tisknout přímo ze zachovalých originálních předloh, což se odrazilo ve větší barevnosti a zářivosti Šaškových ilustrací.
Podle nakladatele Baobabu Juraje Horvátha, který byl zároveň autorem koncepce výstavy ve Smečkách, byla cesta Šaškových knih do jeho nakladatelství dílem náhody. Poutavé obrazové bedekry zahlédl před šesti lety v jednom benátském knihkupectví, přičemž jej okamžitě upoutalo autorovo česky znějící jméno. O pohnuté životní pouti tohoto talentovaného umělce se dozvěděl mnohem později, když mu o ní vyprávěla jeho kmenová autorka Olga Černá. Přestože se nakladatelství Baobab specializuje převážně na knihy mladých nadějných ilustrátorů, zařazuje do edičního plánu čas od času také takzvané POHLEDY ZPÁTKY. V jejich rámci vydalo již výše zmíněné Šaškovy bedekry, k nimž nedávno přibyl ještě To je NEW YORK.

 

sasek3jpg.jpg
Miroslav Šašek vytvořil ilustrace k prvnímu českému vydání Chevallierových ZVONOKOS (1948). První z jeho řady ilustrovaných průvodců byl věnován Paříži (1959). Bedekr věnovaný Římu vyšel o rok později. 

 

 

Počítání schodů a okének
Čeho si na Šaškových průvodcích cení nakladatel a ilustrátor Juraj Horváth nejvíce? „Je to maximální pečlivost, s níž Šašek zachycoval každý detail. Poctivě spočítal jednotlivá okénka či schody budov, jak se ostatně svěřuje v dopisech svým přátelům. V jeho kresbách je neustále přítomný pohled architekta, jímž byl na základě svého vzdělání i během své pozdější práce. Šašek byl velice otevřený, tolerantní a zcestovalý člověk, který ovládal několik světových jazyků, což plně zúročil coby expediční úředník světové cestovní kanceláře Wagons-Lits/Cook v její pražské filiálce těsně před vypuknutím druhé světové války. Byl nesmírně vtipný a to, co mě na něm fascinuje asi nejvíc ze všeho, je způsob, jak toto vše dokázal skloubit ve svých obrazových průvodcích,“ dodává Juraj Horváth. Se stejným obdivem hovoří o Šaškově umění také vizuální umělec a pedagog na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně Jan Šrámek, který se specializuje na československou ilustraci 50. a 60. let minulého století: „Při listování v knihách na mě Šaškovy ilustrace působily čistě, uhlazeně a měl jsem pocit, že snad musely být vytvořeny pomocí digitálních nástrojů. Když jsem na návštěvě u paní Olgy Černé měl možnost držet Šaškovy originály v ruce, zjistil jsem, že se jedná o iluzi, která vznikla fotografickou reprodukcí. K zobrazení nejrůznějších fyzikálních jevů, jako jsou mlha, kouř, mraky nebo odlesky světla, využíval Šašek kvašových zásahů do akvarelové malby. Štětcové stopy sice mají při bližším pohledu reliéfní charakter, ale ten se při následném fotografování zcela vytratil a vrstvy splynuly v jednotný celek,“ dodává Jan Šrámek k Šaškově technice malby.
Sen o Praze po půl století skutečností
Přestože Miroslav Šašek zobrazil polovinu světa, Praha mezi jeho průvodci bohužel není, byť o knížce o svém rodném městě dlouho snil. „Praha by se dělala. Tu bych si s chutí nakreslil. Tam bych nic nemusel hledat, vím přesně, co by tam muselo být. To by byla taková veselá knížka,“ svěřil se kdysi v korespondenci zmíněné Haně Šklíbové z RFE. Knihu o Praze už ale nevytvořil. Stejný osud potkal i další zamýšlené tituly o Bombaji či Quebeku. Posledním průvodcem jeho slavné řady This is… se tak v roce 1974 stala HISTORICKÁ BRITÁNIE.
Plány na „průvodce Prahou pro dětičky“ ve stylu úspěšných Šaškových bedekrů nečekaně ožily téměř o půl století později. Vzešly ze spolupráce dvou kmenových autorek Baobabu, spisovatelky Olgy Černé a ilustrátorky Michaely Kukovičové, které spolu vytvořily mj. také úspěšný titul KOUZELNÁ BATERKA, jenž byl v roce 2004 ověnčen Zlatou stuhou IBBY i oceněním Nejkrásnější kniha České republiky. Obě chápou průvodce TO JE PRAHA coby poctu Miroslavu Šaškovi. „Nebylo však možné pracovat v jeho duchu, ten se dá spíše vysledovat v pokusu o navázání na jeho řadu o městech. V zachování formátu, poměru obrazu a textu i skutečnosti, že v jeho ilustracích převažuje architektura, což přirozeně koresponduje s jeho původní profesí architekta,“ vysvětluje Michaela Kukovičová. „Proto jsem ve svém pojetí nemohla opomenout historii, ale i pražské dominanty, které najdeme v každé knize o Praze. Ty bych nejraději vynechala, ale to pochopitelně nešlo,“ dodává ilustrátorka nového pražského bedekru. Prostřednictvím fotoaparátu zachycovala i zdánlivě nenápadné věci, domy, detaily, místa i lidi. Stejně usilovně pátrala v antikvariátech po fotografických knihách o Praze. Neboť právě ty jí odhalily skryté detaily naší stověžaté metropole. Své představy pak neustále konzultovala nejen s autorkou průvodního textu Olgou Černou, ale i s manželi Horváthovými z nakladatelství Baobab. Autorka Olga Černá ke společnému titulu TO JE PRAHA dodává: „Doufám, že Miroslav Šašek by náš titul posuzoval shovívavě, protože podle všech pamětníků byl velice laskavým člověkem.“ A jak vznikal průvodní text ke knize? „Vycházela jsem ze vzpomínek na dobu, kdy jsem v Praze bydlela a měla ji prochozenou, z doporučení přátel, kteří tam bydlí dodnes, nebo ji naopak vidí pohledem ovlivněným životem na dalekých kontinentech. Po četbě a rozhovorech s Míšou Kukovičovou a Terezou a Jurajem Horváthovými jsem si vytvořila dlouhý seznam zajímavých míst. Postupem času, kdy jsem jednotlivé lokality vybírala, obcházela a zase je seškrtávala, mi Praha nakonec vyšla jako město, kde se přítomnost a minulost dotýkají a kde skoro za každým rohem můžeme potkat něco nečekaného. Doufám, že náš průvodce TO JE PRAHA může být, stejně jako Šaškova Paříž, pozvánkou k poznávání města vlastníma očima,“ dodává spisovatelka Olga Černá.
Miroslav Šašek zemřel v květnu 1980 ve Wettingenu poblíž Curychu. Po jeho smrti vyšel v exilovém Českém slově nekrolog, který výstižně charakterizuje jeho životní pouť: „Když stál u brány nebeské, stanul nad ním svatý Petr asi v údivu. Prostovlasý, prošedivělý, v pršiplášti z Londýna, v obleku z Ameriky, v botách z Hongkongu a s hodinkami ze Švýcar, v kapsách peněženka z Iz­-
­­r­aele a náprsní taška z Irska, v košili z Říma a s ponožkami z Paříže – kam takového člověka zařadit?“ 

 

 

Aktuální Xantypu i archivní čísla si můžete objednat zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne