Politika mě nikdy nepřestala zajímat

IVAN MEDEK

V Praze 6. LEDNA 2010 zemřel někdejší kancléř prezidenta Havla, novinář a muzikolog Ivan Medek. Bylo mu 84 let.V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska.Tam působil jako jeden z komentátorů Hlasu Ameriky a svými relacemi přispěl k tomu, že činnost Charty 77 i dalších opozičních skupin vešla do širšího povědomí.Do Československa se Medek vrátil v roce 1990 a o tři roky později přijal Havlovu nabídku, aby řídil odbor vnitřní politiky prezidentské kanceláře.Medek byl nositelem řádu T. G. Masaryka z roku 1991, v roce 1999 dostal medaili Za zásluhy.
  V říjnu minulého roku jsme v Xantypě uveřejnili rozhovor Renaty Elhenické, který teď znovu připomínáme.

POLITIKA MĚ NIKDY NEPŘESTALA ZAJÍMAT

Ivana Medka jsem navštívila v jeho bytě na Letné, kde je již téměř rok upoután na lůžko. Jeho žena Helena mi připravila čaj a my jsme si hodinu a půl povídali. Setkání s člověkem, ze kterého cítíte vnitřní sílu, pevnost názorů, který vyzařuje klid a má nadhled, je velmi inspirativní. Ivan Medek je jedním z mála, kterým nadhled nechyběl ani v dobách veřejného a politického života. A tak byl a zůstává stále zajímavým zdrojem informací a politickým komentátorem. Navíc má úžasnou schopnost situace či témata analyzovat, trefně a stručně pojmenovat..

 

Nedávno jste řekl, že nejsme zralí na to, abychom přijali autoritu, která se vyznačuje pouze morálními předpoklady. Nemyslíte si, že touto autoritou byl Václav Havel? Byli jsme tedy před dvaceti lety zralejší než nyní?
Zralejší ne, ale byli jsme pravděpodobně vnímavější pro etické otázky, jenomže Václav Havel měl spoustu jiných starostí. Také mu řada lidí podrážela nohy, neměl kolem sebe dost těch, kdo by mu v tomto pomáhali. A ten problém se nevyřešil. Lidé nepřijali Havlův slogan: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Smáli se tomu a dělali si z toho legraci, že vznikla strana láskopravdy. I když to heslo zní řekněme naivně nebo starosvětsky, v podstatě platí. Na prezidentské standardě máme napsáno “Pravda vítězí“, ale nikdo pořádně neví, co to je, protože už za První republiky, kdy se tam to heslo dávalo, se jedno slovo škrtlo. Původně je to citát z Jana Husa, který zní: „Pravda Páně vítězí“. To „Páně“ se už Masarykovi a jeho přátelům zdálo moc, protože říct „pravda Páně“ znamená uznat, že existuje objektivní pravda, stojící mimo mě. Ne moje vlastní pravda, se kterou mohu dělat, co chci.  
 
Považujete něco za zásadní chybu v polistopadových letech, s čím jsme se měli vypořádat a neudělali to?
Já nevím, do jaké míry by to bývalo šlo, ale mohli jsme se lépe vypořádat s minulostí jako takovou a především se lépe vypořádat s právy a povinnostmi soudů, justice, policie atd. Představa, že někdo ukradne nějaké peníze a dostane se k soudu za dva roky, je šílená. Ten člověk musí jít přece před soud hned. A to se týká nejen peněz, ale i domácího násilí, vražd, loupeží, šikany atd. To se musí vyřešit hned, jinak to zasmrádne.
 
A co jsou podle vás naše největší úspěchy?
Přes všechny různé kritické pokusy jsme se dostali do EU a NATO. Protože bez toho bychom byli neobyčejně zranitelní. To jsou ty nejzásadnější úspěchy ve velké politice. Za úspěch považuji, že se mladá generace už nemusí zabývat myšlenkou na změnu režimu, že žijí svobodně, studují venku a že se dívají do budoucnosti nezávisle na politice.
 
Nedávno vznikla aktualizovaná verze petice Několik vět. Myslíte, že taková iniciativa má v současnosti smysl?
Trošku to společností vždy pohne. A to je nejdůležitější.
 
Dokázal byste odhadnout, jak a kam se bude vyvíjet naše společnost v nadcházejících dvaceti letech?
Doufám, že se bude vyvíjet směrem ke slušnosti. Demokracie není jen státní uspořádání, je to především způsob života společnosti, lidí mezi sebou. To je nutné se učit, udržovat, pěstovat. To se doufám zlepší. Jak to dopadne, to bych sám rád věděl, ale nevím, kdo by mě to vzkázal. (Směje se.)
 
A co byste si přál pro současnou generaci?
Aby nikdy nezapomněla, že svobodu nedostala zadarmo, že si jí musí vážit a musí na ní pořád   pracovat.
 
autor Renata Elhenická
 

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne