POHLEDNICE ZE SIRNÉHO PEKLA

Indonéská Jáva

Indonéská Jáva se svými 132 tisíci kilometry čtverečnými a 120 milióny obyvatel – to už je vskutku pořádný ostrov… Za pozornost nestojí jen desetimiliónová megapole Jakarta plná rámusu a smogu či naopak poklidně vyhlížející prastará královská města Surakarta a Yogyakarta, hinduistický chrámový komplex Prambanan nebo Borobudur – snový skvost architektury z časů buddhismu.Nikoho také nejspíš nepřekvapí, že Jáva má neskutečně krásnou přírodu. Nachází se zde také činné nebo jen dočasně (a tedy zdánlivě) odpočívající sopky: Gunung Merapi, Semeru, Bromo, Krakatau a mnoho dalších. Mezi vulkány má zcela jedinečné postavení ovšem zaujímá skoro 2.400 metrů vysoká hora Ijen - ani ne tak pro svou mohutnost či nějakou obzvlášť zlověstnou historii odkazující k minulosti - nýbrž tím, co permanentně skrývá na dně své kaldery…

Prakticky na dohled od nejvýchodnějšího bodu javánského pobřeží, tedy městečka Banyuwangi, které se přes úzký mořský kanál skoro dotýká výspy sousedního ostrova Bali, totiž leží prostor vzdáleně připomínající samotné Peklo. Samozřejmě, že ne Peklo skutečné (tak jak ho od dětství známe z říše pohádek), přesto jde ale o místo páchnoucí reálným nebezpečím …a především sírou. To je také, oč tu běží především – o přírodní sirné krystaly získávané hluboko ze dna kráteru díky otrocké práci námezdních dělníků. A právě osudy místních lidí z Kawah Ijen zůstávají už po desetiletí neodmyslitelně spjaty s tímhle jedovatě žlutým produktem – a to doslova na život a na smrt…

 

Cesta vzhůru
Prvním a zcela nezbytným krokem, který je třeba učinit opustíte-li městečko Banyuwangi, je najít někoho, kdo vaši maličkost vyveze z podhůří nahoru na planinu, konkrétně ke kontrolnímu bodu s názvem Pos Palangan. Pokud se podaří zajistit (a posléze i náležitě zaplatit) vhodnou dopravu, čeká každého potenciálního zvědavce několikahodinová strastiplná cesta vedoucí vzhůru do příkrého kopce. I když na čtyřech kolech – přesto tedy určitě ne pohodlně! Teprve teď pochopíte, proč se do výletu po krkolomné silnici nikdo z dopravců zrovna dvakrát nehrnul. Vyjíždí se totiž prakticky od mořské hladiny a tak převýšení, které je nutno zvládnout dělá dobrých 2.000 metrů. A terén je tu skutečně víc než náročný. Cestu nikdo nijak zvlášť neudržuje, je samý výmol a o krajnici si můžete nechat leda tak zdát… Neustálé brzdění a přeřazování rychlostí, sezení v nepatřičném záklonu, stejně jako občasné nucené zastávky i další podobné lahůdky, to vše má k pohodovému transportu hodně daleko. Auta v této části ostrova většinou už na první pohled pamatují věky a tomu samozřejmě odpovídá také jejich technický stav. Všechno ale díkybohu jednou skončí - i tohle vrchařské martýrium. …Dodávka se konečně vyhoupne z poslední hrbolaté zatáčky a snad jako za odměnu vás ze všech stran, skoro naráz, obklopí kávové plantáže. Překvapení je to vskutku nečekané a hlavně - dokonalé! Pos Palangan je provizorní stanoviště, které slouží k základní kontrole pohybu ve zdejší lokalitě. Pár dřevěných domků s uniformovanými strážci, prodejna benzínu načepovaného do lahví od všeho možného a místo speciální prémie – skvostný výhled na zčásti zalesněný horský masiv… Teď už zbývá jen zaplatit požadovaný poplatek za vstup do oblasti, pečlivě přepsat veškeré údaje z pasů do ohmataného sešitu a poté vyrazit směrem k deset kilometrů vzdálené vesnici Pal Tuding. Právě tady totiž najdeme výchozí bod pro výpravu ke kráterovému jezeru Kawah Ijen.

 

V tištěné Xantypě se dočtete více!

Jaromír Červenka

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne